Májovka
Citově vzplanul jsem,
v jediné chvíli,
kapička dokápla,
ke svému cíli.
Láska se nesměje,
svědomí mlčí,
potok se vylije
a moře hučí.
Měsíc má na tváři mlhavý mrak,
za měsíc za rok?
Tak nebo tak?
Přetekla džbánek,
ukradla sklenku,
Teď byla právě tu
a už je venku.
Stříbrný provázek,
zachycen za slovy,
opatřen vkusem je,
nadějí obnovy.
Pod ubrus vložený růžový list,
kdyby snad uměla,
může ho číst.
Kolony aut mířících do dáli,
příběhy které jim pod koly dozrály.
Kapitán na moři:
rozviňte plachtu!
Pro toho hlupáka,
co nemá jachtu.
Zaklepe na dveře,
to ona umí.
Vytržen z myšlenek,
jen hloupě čumím.
Je pro mě májem...
úsměv jí sluší,
sladký je polibek,
červené uši:-)