O nás dvou už Goethe psal,
Calderon nám důvtip dal ,
dávno nás i Mácha znal,
pak že čas neletí ,
už je nám hezkých pár století.
O nás dvou, jsou kopce knih,
kdo je sám a v touze zjih,
aspoň číst si může v nich,
jak je mě, jak je ti
jak je všem milencům v obětí. 
text písničky O nás dvou.
Jsme památkové objekty dvacátého století.
Avšak,
láska,polibek,objetí nás chrání dál,
jako když jsi mě prvně objímal,
pod stromem u kapličky,
jako nedočkavé kroky,
když na jaře s maminkou,
jela jsem vlakem do města pro střevíčky.
Z lokomotivy jiskra,co spálila mě
už dávno nepálí.
No a co!
Že jsme dozráli!
Jsme jako památkové objekty,
dvacátého století,
co žití v lásce nevzdali.
Dana.
Nic se nevrací,
láska, sen
i zklamání,
prožitý den,
jen čekání
zůstává.
A tak se těším
na jaro
a modré nebe,
na každý den
vedle tebe,
na rudé máky,
i na zázraky,
na první jarní vzplanutí.
Proč tomu říkají stárnutí?
Časová...
Vlasy už stříbří věčný čas
a vrásky kreslí mapu dní,
však v očích pořád hoří jas
a srdce stále vyzvání.
Ač roční období se mění
a mládí dávno odplulo,
v tom zralém, moudrém nahlížení
nic krásného se nehnulo.
Možná už nohy těžší jsou
a večer chodíš dříve spát,
však s tebou, rukou spojenou,
chci jaru znovu šanci dát.
Stárnutí není pouze ztráta,
je to i sklizeň vzpomínek,
když ruka tvoje, po mé hrudi chvátá,
zahřeje mě jak plamínek.
Nechť zítra přijde jakýkoli věk,
dokud tě mám a modré nebe září,
je každý den ten nejkrásnější lék
a jaro zakvete i v stárnoucí tváři.
Koukám...
Zlatavý koráb po nebesích pluje,
když ranní červánek mu cestu urovná,
svým jasem zemi s láskou obdaruje,
ta jasná hvězda, nebes královna.
Ty hřeješ skřivana i prosté kvítí v trávě,
tys dárce života a všeho tvorstva král,
když unaveno klesáš k noci v slávě,
bych zítra zas tě s úctou přivítal.
Dokonale
ztracená
v dlaních tvých
zachumlaná
vidinou
šťastnou
a myšlenkami
které
jiní vidět
nemohou
ponořená v úvahách
na něž může
klidně padat
sníh
a stejně mi
nikdy nezmrznou
zkus vložit se do mě
a splynout
se mnou v tichu
je to jen vteřina
síla
okamžiku
...
Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem,
dobrou noc,má milá,dobrou noc.
V ulicích jak na paloučku stříbrném,
dobrou noc,má milá,chci Ti dát.
Ten večer byl tak zamlklý
a přece krásný byl.
Jakub odbijí
a já bych Tě rád políbil.
A všechny hvězdy,
jak ty sedmikrásky nad Brnem,
má milá,
chtěl k lůžku bych Ti dát......
Ve vzpomínkách
dávných
zvolna se probíráš
příjemně hladí mi
obnaženou duši
na tvářích
zamyšlených
úsměv se usídlí
skoro ho nevnímáš
a strašně moc Ti
sluší
Posmíval se konipásek jednou zrána datlovi.
Datle,Datle,kde máš datle?
Datel vážně odpoví:
Datle mám tam Konipase,
kde Konipas koně pase.
Mlha
Svět spadl do sklenice mléka
a slunce čeká,
aby mu mohlo spustit lano
a vytáhnout ho na světlo.
Středa
ráno
a v nebi se něco popletlo......
Byl jednou jeden břídil,
který sám všechno řídil.
A jak nám léta plynula,
přidal se truhlík,bambula,
budižkničemu s mamlasem ,
nekňuba ,trouba s ťulpasem.
Ba i ten ňouma s popletou....
A to je tečka za větou.
Smrdím dál
V temné chodbě támhle vzadu,
visí mistr všeho smradu.
Není to však starý sýr,
ale malý netopýr!
Když pak v noci vyletí,
lesem smrad se vine,
není ani stoletý,
smrdí jako svi..!
Pavouci si ucpou nos,
Alík přestal žužlat kost.
Sova kvapem uletí,
když jí nutí k objetí!
On se tomu jenom směje,
parfém ze záchodu leje.
Nechce mýdlo, nechce vanu.
„Smrdím dál.“ A zvedá tlamu!
Kdysi mě někdo u ohně řekl, že cíl není důležitý, že důležitá je cesta. „ Stejně jedou všichni umřeme, ale to, jak jsme žili, o to tu jde, " dodal tehdy. Některé věci nám nedocházejí hned. Ani si v tu chvíli neuvědomíme, že slyšíme něco podstatného. Jenže se to uloží v podvědomí a když jsme připraveni, tak to vypluje. Najednou pocítíme, že by to chtělo něco udělat jinak. Někdo to pocítí ve dvaceti, někdo v padesáti..... a i ve více letech :-), ale na tom nesejde. Je to tu a v tu chvíli jste zralí na změnu.
1
1
2