Básničky všeho druhu

Šlépěje v písku

Zmatená
Marná
Touha
Býti Ti nablízku

V dešti

v dešti sama křehká
tak promočená
a já ti rukou na ramena
chtěl jenom najevo dát
že nemusíš smutně stát
že jsou i místa kde je sucho
tak mojí ruku uchop
a neměj strach
misky vah mých jsou vyrovnané
a na každé z nich úsměv
plane oheň v krbu
vyčaruje klid

med v čaji líně klesá
ode dna stoupá
a tobě z teplé deky
kouká jenom nos
jsem bos v té horké chvíli
bez náznaků
nacházím nahodilé pohledy
tak svůdné
ztrácím ohledy
a ty ve své kráse celá
náhle stojíš tak smělá
a já se chvěju
ne však zimou
čas zpomalí a jeho střípky plynou
překrásnou mozaikou doteků
výkřiků a tichých slůvek
a tam kde ostych vládl
zvolá cit

ta noc se zdála nekonečná
splynula těla v sousoší
mramor vždy chladný poznal žár vášně
nikdo neruší
a tak ta chvíle okusila
čekání na den kdy zas žila
poznala co je lidství
touha. ..

náhle je slunce v plné síle
jsi klidná ve snech toulavá
shodím ti pramen vlasů z čela
to se nestává
abych namísto probuzení
cítil chvění
potřebu líbat tvojí tvář
na polštář růži
nezapomeň
že déšť nás spojil v jeden
celek co v čase schován
bude žit

odcházím s pohledem do tvých očí

zavřených

a přesto jejich odstín navždy

budu znát

Poeta- )

U oltáře...podzi­mu,,snad zimou nezhynu...

U OLTÁŘE PODZIMU

Vytvořím něhu pro své oči
hvězdami nebe souznění,
ve stínu stromů krásy noci,
u vodopádu proměny,
kde vyvrácené kořeny
jsou svědkem sladké bezmoci.

Mlčící zlatožluté listí
objímá hnědé kaštany,
jež mají osud zcela jistý,
zůstanou dětem na hraní
společně s mými slzami.

( ARNOKULT)

Jak to děláte,moji milí,
že mluvíte,jako kdyby jste žili,
že hladíte,když je potřeba hladit,
že máte vždy ty potřebné rady
a správné otázky,
pro dny s láskou i bez lásky.

Jak to děláte,moji milí,
že jste,jako kdybyste byli,
ač už jste dávno odložili
pozemský šat.

Já vím,
žije navždy,
kdo nás měl jednou rád.

Na duši stín,
a v srdci láska.
Není to splín,
jen smutná maska.
Láska je štěstí,
láska je cit.
Kvítí už nekvete
v mé duši ... klid.

Tak málo stačí,
pírko ptačí,
křehký vzkaz od andělů,
na špičku srdce tmelu,
jímž Láska vyhladí bolavé šrámy.
Ve vlasech stéblo slámy,
nebo tající vločka,
důkaz,že čas vždy počká,
právě tak dlouho jak je potřeba,
vonící máslo na chleba,
nebo škvarky,
úsměv a jiné dárky.
Ticho a možná švitoření davu,
chladná ruka na rozpálenou hlavu.

Dobré ráno,jak se Ti spalo?
Tak málo stačí......
když stačí málo.

Povídá si lípa s dubem,
za co na maškarní půjdem?
Půjdem asi za lidi,
at nám modřín závidí.

Letěla váška ,Letěla v noci. V noci...? Jelikož byla elektrická, nebyl její let v její moci!

Rozlouskl jsem oříšek,
místo jádra-červi!
Nevím,jestli vidím dobře,
nebo to jsou nervy.....