Den 2. 12:00 Přistižena
„Agátko, kde jsi?“ otázala se ustaraně Jaselka, když vešla do
místnosti a nikoho neviděla, protože doba oběda už proběhla a Agátka na
obědě nebyla.
„Tady,“ vylezla Agátka z poza otevřených dveří, mající v ruce
zapálenou svíčku s ozdobnými ornamenty.
„Co tu děláš?“
„Zkouším povolat Hybernuse, víš,“ odvětila Agátka, tak trochu
provinile, i když vlastně lhala. Chtěla vyvolat Serafa – posla nebes –
opravdového bojovníka a znalce magie. Kdyby se to dozvěděla sestra Jaselka,
tak by jí jistě nemálo spílala, ať již proto, že je to zakázané pro
všechny, tak i proto, že naposledy byl Seraf povolán před několika tisíci
lety, to jen proto, aby sjednal v Belttetu pořádek a zastavil hordy goblinů
na hranici země. Načež sjednal mír mezi lidmi a gobliny a zase se vrátil do
nebeských výšin...
„Chceš se zas od něj něco dozvědět, že?“
„Ano, přesně tak, minule mi vysvětloval, jak se zneviditelnit.“
„To máš i v knihách.“
„Jenže já potřebuji, aby mi to i někdo ukázal prakticky, jinak si to
nezapamatuji.“
„Dobrá tedy, ale pojď se už najíst, čas ubíhá a do večera daleko, tak
ať ti nekručí v bříšku,“ povídá na to malé Agátce ustaraná Jaselka
– představená kláštera Sester meče.
Den 2. 12:15
Agátce bylo třináct let a učila se u sester umění kouzel. Její rodiče
zemřeli při požáru domova. Ona pak šla do chudobince a tam ji našla jedna
ze sester řádu, načež si ji vzala pod ochranu. Následně malá Agátka byla
vzata do řádu a učila se kouzlům Sester meče.
Agátka byla velmi pilná a zvídavá, takže brzo měla naučené kdejaké
kouzlo, tedy ty jednoduché a sestra představená z ní měla velkou radost.
Vlastně všude kam Agátka přišla, tak dělala radost. Neustále s úsměvem
na rtech a jiskřičkou zvědavosti v očích. A co bylo zakázané, to ji
přitahovalo ještě víc. Ráno po snídani chvíli blbla s dětmi venku na
ulici, dopoledne se učila boj s magickým mečem a odpoledne se učila
kouzlům. Navečer pak četla knihy v knihovně řádu, což ji bavilo nejvíce.
A v noci potajmu zkoušela zakázaná kouzla. Sem tam se jí dařilo, ale
víceméně ne, což ji docela mrzelo a byla z toho smutná. Proto i teď
zkoušela povolat Serafa, on zná veškerou magii líp než sestry, které ji
nechtěly říct víc, i když žadonila.
„No co, když se to nepovedlo teď, tak se to třebas povede v noci,“ řekla
si tak v duchu pro sebe.
Den 2. 13:00
„Čas kvapí, tak pojď už...“ pobízela Jaselka Agátu, která si
ještě upravovala hřebenem vlasy před zrcadlem, než se vydala na cestu do
jídelny. Byla v tomto ohledu velice pečlivá a záleželo ji na tom, jak
vypadá. I úbor, jež měla na sobě, měla nejčistější ze všech sester
řádu.
Když tak šla temnou chodbou do jídelny, tak se před ní samy rozsvěcovaly
svíčky. To byla její práce. Takové jednoduché kouzlo, ale velmi
praktické. Nemusela chodit s pochodní, jako jiné, ještě nezkušené
sestřičky a lidi vůbec. Informace, které čerpala z knihovny byly dostupné
jen pod přísahou, že nebudou vyneseny ven k prostým lidem, protože
některá kouzla by mohla napáchat mnoho škody. Sestry je tedy bedlivě
střežily a jen málokoho do řádu přijaly, i pustily do zakázané sekce
knihovny. Pokud některou ženu přijaly mezi sebe, tak musela splnit několik
podmínek. Obzvláště proto, že ze Sester meče byla vybírána královská
stráž. Ano, byly to ženy, kdo chránil krále, ač se to některým mužům
nelíbilo. Tyto magické bojovnice byly postrachem každého lapky, zlořádů i
goblinů vůbec. Byly se svými magickými meči neporazitelné. Byť jich
třebas bylo málo, dokázaly si poradit, i s velkými tlupami, i v lítém a
těžkém boji. Osvědčily se právě v minulosti, když se goblini pustili do
války s Belttetem. Byly nasazovány na ty nejnebezpečnější výpady a akce
proti nim a vždy zvítězily.
Agátka došla až do jídelny, nabrala si oběd a s chutí se do něj pustila,
přičemž přemýšlela, jak Serafa vyvolat... jak to udělat, aby se to
povedlo?! Byla odhodlaná zkusit ho vyvolat ještě jednou večer. Naštěstí
její spolubydlící byla nemocná a proto ji sestry přesunuly do lazaretu v
klášteře, který sloužil i pro ostatní lidi. Sestry se tam staraly o
nemocné a míchaly bylinky, které měly zmírnit jejich utrpení.