Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Muž se obrátí na šadchena a poprosí ho, aby mu našel zlou manželku. (Muž, který trpí v manželství se zlou ženou, nepříjde do pekla, protože už za všechny své hříchy trpěl. Traktát Eruvin 41b) Šadchen mu sežene ženu, která má na šidušském intranetu to nejhorší hodnocení. Absolutní klafte. Mají svatbu, uběhne nějaká doba, ale manželka je naprosté zlatíčko, takže se manžel cítí podvedený. Navštíví šadchena a naštvaně reklamuje jeho služby. Šadchen té ženě zavolá a ptá se, co se děje. Proč je na svého manžela tak hodná, když je ve skutečnosti neskutečná klafte?

Manželka je upřímná: A to jako aby kvůli mně nepřišel do pekla?! To teda fakt ne!!!

Bohatý Žid onemocněl.

Zavolali doktora a všichni příbuzní se natlačili kolem postele.

„Pane doktore, řekněte, existuje nějaká naděje?“

„Bohužel ne. Je to běžné nachlazení …“

Stěžuje si Goldflamová doktoru Freudovi: „Můj muž mluví každou noc ze spaní. Co mám dělat?“

A Freud na to: „Zkusej ho pustit ke slovu ve dne."

Za dob Sovětského svazu se Mojše ráno postavil do fronty před obchodem s potravinami. Po šesti hodinách v mrazivém chladu to nevydržel a trochu si pšoukl. Najednou se na něj dav vrhnul a začal ho honit. Když ho dohnali ve slepé uličce, moc se omlouval:

„Je mi líto, ale už jsem to nemohl vydržet.“

„To nevadí!“ ozvalo se z davu. „Kde jsi sehnal fazole?“

„Abeles, ráčej vodpustit, ale jak se jim podařilo z Roubíčka, toho notorickýho neplatiče, vyrazit ty dlužný peníze?“

„Jednoduše, pohrozil jsem Roubíčkovi, že pokud nezaplatí, rozhlásím všem jeho věřitelům, že nám svůj dluh právě zaplatil.“

Jásir Arafat požádal, aby se v Oslo vedlo zvláštní jednání o “odvěkém palestinském území”. Jicchak Rabin nakonec s jednáním souhlasil. Když se usadili k jednacímu stolu, povídá premiér Rabin: “Mimochodem, znáte ten vtip o Mojžíšově kabátu?”

Arafat a všichni ostatní reagují: “Ne, to neznáme. Pověz nám ho.”

Rabin tedy vypráví: “Když se měl Mojžíš vypravit na horu Choréb, tušil, že jednání bude náročné, a myslel si, že se při tom zapotí. Svlékl si kabát a schoval si ho na úpatí hory.

Když se potom vracel s dekalogem, přišel na to místo a kabát tam nebyl.

Už tehdá se povídalo, že ten kabát ukradli Palestinci.”

Arafat to už nevydrží a skočí mu do řeči: “To je nesmysl, vždyť tehdy tam ještě žádní Palestinci nebyli!”

Rabin pokračuje: “Skvělé, tak můžeme zahájit jednání o odvěkém palestinském území.”

„Jaký je váš recept na dlouhověkost?“ zeptal se reportér z Jewish Chronicle stoosmiletého Benjyho.
„Pečoval jsem vždycky o své zdraví,“ odpověděl Benjy. „Nikdy jsem nekouřil, ani nepil alkohol. Spát jdu nejpozději v deset hodin, od mládí stále chodím tancovat a každý den nachodím tři míle, dokonce i v dešti nebo ve sněhu.“
„Ale, můj strýc Shlomo,“ namítl reportér, „dodržoval naprosto stejný režim a zemřel, když mu bylo 70 let. Proč to u něj nefungovalo?“
„No, řekl bych,“ odpověděl po chvilce Benjy, „že to nevydržel dělat tak dlouho.“

“To je sice hezké, pane Pick, že byste mě nosil na rukou, kdybych si vás vzala, ale já jsem se na vás nechala informovat. A ta informace, která mě mimochodem řečeno stála dvacet korun, je velmi špatná!”
“No jo, prosím vás, copak dneska taky můžete chtít pořádnýho za dvacet korun!”

• Kolik je u nás celkem Židů? – ptá se Brežněv Kosygina.
• Tak tři, čtyři miliony.
• A pokud bychom jim dovolili odejít, kolik by tak mohlo mít zájem?
• Tak deset, patnáct… milionů.

„Teda Taussig, co voni tady dělají, přece se nechtěj nechat pochovat tady? Mezi těma... katolíkama?“
„Samozřejmě, ono to má obrovskou výhodu.“
„Výhodu? A jakou?“
„Kouknou, až přijde soudný den, všichni křesťani vstanou ze svejch hrobů a odeberou se k poslednímu soudu. No a já budu mít celej tenhleten hřbitov pro sebe!“