Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

„Poslechnou, Roubíček, jejich žena je nemocná?“
„Jak na to přišli, Laube?“
„No že je u nich ob den doktor.“
„A proč by ausgerechnet musela bejt nemocná? U nich je každej den hasič a ptám se jich, jestli u nich hoří?“

Malý Mojše se modlí před spaním:
„Prosím, Bože, postarej se o mámu, tátu, bratra Izáka, sestry Rachel a Rebeku, o strýčky, tety, dědečky a babičky. A prosím tě, Bože, postarej se také o sebe, jinak jsme všichni v pěkným průšvihu.“

Zavolal newyorský právník dr. Goldstein svému příteli Rosenbaumovi, bohatému sběrateli umění.

„Saule, mám dvě zprávy,“ říká právník.
„Víš, měl jsem hrozný den, Simone, tak nejdřív tu dobrou.“
„No, dnes jsem potkal tvoji ženu a ona se mi pochlubila, že investovala pouhých 5000 dolarů do dvou velmi pěkných obrázků, o kterých si myslí, že jí vynesou něco mezi 15 a 20 miliony dolarů … a myslím, že by mohla mít pravdu.“
„Ježkovy oči! To zní báječně! Moje žena je skvělá obchodnice, že? Teď už zvládnu i tu špatnou zprávu.“
„Jsou to fotografie tebe a tvojí sekretářky v posteli.“

Svatební oznámení od židovské maminky:
„Milí přátelé, bohužel vás musím pozvat na svatbu mého skvělého syna lékaře a nějaké žebračky, jejíž jméno si nepamatuji. Tato největší katastrofa v dějinách naší rodiny se koná v neděli 8. září od 9 hod.“

Moshe dokončil studium a je na návštěvě u svých rodičů. Nyní si říká Max, nosí oblek od Bosse, hodinky od Cartiera, boty od Santoniho, tričko od Hermese. Zaparkoval své Porsche přede dveřmi. Rodiče jsou ohromeni, ale také zneklidní. Tohle že je jejich syn?
„Chtěl bych se tě na něco zeptat,“ říká otec, „co ti zbylo ze židovství?“
Na to Max: „Strach ze psa.“

Při pátečních večerních bohoslužbách přijde Morris ke svému příteli Irvingovi a říká:
„Potřebuji od tebe jednu laskavost. Spím s manželkou našeho rabína. Můžeš ho po bohoslužbách nějak pozdržet v synagoze?“
Irvingovi se tento jeho nápad sice moc nelíbí, ale protože jsou s Morrisem celoživotní přátelé, neochotně souhlasí.Po bohoslužbách zapřede s rabínem rozhovor a klade mu nejrůznější hloupé otázky, jen aby ho zdržel. Po nějaké době to začne moudrému rabínovi být podezřelé a zeptá se:
„Irvingu, o co ti vlastně jde?“
Irving, plný pocitů viny a lítosti, přiznává rabínovi:
„Je mi líto, rabbi. Můj přítel právě teď spí s tvojí ženou, a tak mě požádal, abych tě chvíli zdržel.“
Rabín se usměje, položí bratrsky ruku na Irvingovo rameno a řekne:
„Raději si pospěš domů, Irvingu. Moje žena zemřela před dvěma lety.“

Moritz se stal prezidentem a hned volá své mámě:
„Ahoj mami, vyhrál jsem volby a stal jsem se prezidentem, pozítří je slavnost.“
„Tak to je tvoje věc, asi nepřijdu a nic si neobleču.“
„Koupím ti nové oblečení, neboj se.“
„Ne, nepřijdu, já tam ani nebudu moct nic jíst.“
„Neboj, bude košer jídlo.“
Nakonec matka souhlasila a přišla na inauguraci. Postavili ji do první řady, vedle mámy viceprezidenta, a když Moritz přísahal věrnost národu, obrátila se na ni a řekla:
„Vidíte, tak ten chlápek, co mluví, to je můj syn, ale jeho bratr je doktor!“

„Drahý pane Silbersteine! Blahopřeji vám k dědictví! Váš zesnulý strýc vám odkázal tři domy v Londýně, dva v Paříži, banku v New Yorku, golfový klub v Sydney, námořní jachtu, hotovost sedm set tisíc dolarů a loveckého psa.“
„Pardon, že vám skáču do řeči, ale má ten pes rodokmen?“

Muž v Praze vidí, jak dobrman napadl malou holčičku. Zabije psa a holčičce zachrání život. Obklopí ho reportéři: „Řekněte nám, jak se jmenujete? Celá Praha vás bude milovat! Hrdina z Prahy zachránil děvčátko přes šíleným psem!“
Muž povídá se zřetelným přízvukem: „Ale já nejsem z Prahy.“
Reportéři: „Ale to nevadí. Všichni vás budou obdivovat.“
„Ale já nejsem ani z Čech, i když babička pocházela z Prostějova a dědeček od Kolína.“
Reportéři: „To je v pořádku. Bude vás milovat celá Evropa. Zítra budou titulky: Hrdinný Evropan zachránil děvčátko před šíleným psem!“
Muž říká: „Ale já nejsem ani z Evropy.“
„Tak odkud jste?“
„Z Izraele.“
Reportér se ošije: „Aha. Zítřejší titulky budou: Zlý Izraelec zabil holčičce psa.“

Majitel malé galanterie Jefim Katzenelenbogen měl finanční potíže a když už si nevěděl rady, tak svou provozovnu pojistil. A ve stejný den obchod vyhořel. Pojišťovna měla pochopitelně podezření, že něco není v pořádku, ale nesvedli nic dokázat. Jediné, co ředitele pojišťovny nakonec napadlo, bylo poslat dopis s tímto zněním:
„Vážený pane Katzenellenbogen, uzavřel jste u nás pojistku v 10 hodin dopoledne a požár ve vašem obchodě nastal ve 12:45 téhož dne. Mohl byste, prosím, vysvětlit důvod tohoto zpoždění?“