Dva žebráci ve Vatikánu sedí na chodníku, jeden má před sebou kříž,
druhý šesticípou hvězdu a žebrají. Kolemjdoucí vždy něco hodí
žebrákovi s křížem, ale židovský žebrák má stále prázdný klobouk.
Za nějakou chvíli jde kolem kněz, chvíli je pozoruje, a protože se mu
židovského žebráka zželí, přistoupí k němu a praví: „Víš, tohle je
křesťanská země, tady si moc nevyděláš, navíc když vedle tebe sedí
žebrák s křížem, každý raději hodí almužnu jemu, už jen aby tě
naštval.“ Na to se žid otočí po sousedovi žebrákovi a říká mu:
„Heleď Mókše, kdo přišel poučovat bratry Gurlittovi o marketingu.“
Abram píše dopis svému příteli Mojšemu do Izraele:
„Drahý, Mojše, máme to tu těžké! Včera jsem byl v Privozu (trh v
Oděse) a jedno kuře tam stojí pětadvacet rublů!“
Druhý den je Abram předvolán na KGB. Vyšetřovatel mu předá dopis:
„Nedovolíme vám zkreslovat realitu! Okamžitě to přepište!“
Abram se posadí, vezme pero a začne psát:
„Drahý, Mojše, žijeme si tu tak dobře! Včera jsem šel do Privozu a
představ si, prodávali tam celého slona za dvacet rublů! Ale chápeš, k
čemu by mně, starému samotnému Židovi, byl slon. Tak jsem přidal bůra a
koupil si kuře!“
„Koukám, pane Roubíček, že je vaše dcerka celá její máma!“
„No, hlavně, že je zdravá!“
Kohn měl vilu s velkou zahradou. Jednoho dne ale musel jeho zahradník
nečekaně odcestovat za matkou. Kohnovi po pár dnech nezbylo než se
oblíknout do pracovního a aspoň trochu se o zahradu postarat. Posekal trávu,
zalil záhony a když se chystal uklidit nářadí, tak u vily zastavil krásný
sporťák bez střechy a blondýnka za volantem na něj volala:
„Kolik si účtujete za údržbu zahrady?“
„Paní domu mi dovolí se s ní vyspat…“
Samuel Birnbaum strávil několik let v lágrech na Sibiři.
„Slyšel jsem, že to tam bylo strašné,“ řekl mu jeden známý, když se
potkali v Moskvě.
„Ani ne,“ vrtěl Birnbaum hlavou, „nebylo to tak zlé. Vzbudili nás v
sedm hodin. K snídani jsme si dali čaj a housku. Ano, čaj mohl být trochu
teplejší. Pak nás odvezli autem do konzervárny, kde jsem lepil etikety. V
půl druhé přijelo auto a my jsme se naobědvali. Po jídle – no, trochu se
šetřilo solí, ale celkově byl oběd docela snesitelný – po jídle jsme si
chvíli zdřímli; odpoledne jsme dostali kávu a chleba s máslem. Pak jsme si
zahráli karty, abychom si ukrátili čas do večeře. Dobře, večeře neměla
tolik chodů jak v Kremlu, ale co by člověk chtěl, že? Po jídle nám
rozdali cigarety na další den. Pak jsme si chvíli povídali, poslouchali
rádio a v deset, půl jedenácté jsme šli spát.“
„To je zvláštní, co vy vyprávíte… starý Eisenstadt mi o táborech
vyprávěl mnohem horší historky.“
„A o to jde! Kde je teď váš Eisenstadt? Zpátky na Sibiři…“
Abraham a David jsou společníci v obchodu s konfekcí v Paříži. Ale
poslední dobou to jde špatně, jediné, co by je mohlo jeste zachránit pred
bankrotem je bankovní půjčka.
Tak se seberou a jdou za bankéřem. Ten jim řekne:
„Takže, panové, když nedostanete do soboty dopis, tak to znamená, že jste
půjčku dostali.“
No dobře. Abraham a David nemohou spát, nemohou jíst, kady den dopoledne
čekají na pošťáka, nic…
V sobotu ráno přijde pošťák, v ruce drží obálku.
Abraham který je morálně silnější k nemu přistoupí a vezme mu obálku z
ruky, obávaje se nejhoršího.
S třesoucíma rukama ji roztrhne, vyndá z ní dopis a loktem si utírá
slzy.
Čte dopis a potom se s širokým úsměvem otočí k Davidovi a zvolá :
„Vše je v pořádku, to ti jen umřel bratr!“
Teta volá synovci do New Yorku:
„Moše, okamžitě přileť, tvůj strýc se odebral za svými předky.“
„Je mi to moc líto, tetičko, ale nemůžu přijet na pohřeb. Kup mu,
prosím, pěkný oblek a účet nech poslat na mne.“
„Dobře.“
Ostatní příbuzní se sjeli z celého světa, pohřeb byl velkolepý. O týden
později dostal synovec účet na 500 dolarů. O týden později další, zase
500. O týden později další pětistovka…
Moše zavolá tetě:
„Teti, co se děje? Každý týden mi chodí účet na 500 dolarů.“
„No, přišlo mi zbytečné, kupovat strýci nový oblek, tak jsem ho
půjčila z půjčovny…!
„Drahý pane Silbersteine! Blahopřeji vám k dědictví! Váš zesnulý
strýc vám odkázal tři domy v Londýně, dva v Paříži, banku v New Yorku,
golfový klub v Sydney, námořní jachtu, hotovost sedm set tisíc dolarů a
loveckého psa.“
„Pardon, že vám skáču do řeči, ale má ten pes rodokmen?“
Jednou se Rus, Američan a Žid ostře pohádali o geopolitických
otázkách.
Náhle se jim zjevil anděl a řekl:
„Bůh vám posílá své požehnání. Vyslovte jedno přání pro celý svět
a Všemohoucí přání splní.“
Američan:
„Ať už nikdy neexistuje komunismus!“
Rus:
„Ať už nikdy neexistuje fašismus!“
Žid:
„Opravdu dokážete obě přání splnit?“
Bůh:
Rozhodně! Já jsem Bůh!“
Žid:
„Pak si dám šálek kávy, prosím.“
1
1