Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Kohn a Jelínek přejdou ulici na červenou. Příslušník veřejné bezpečnosti je zastaví, a žádá od každého pokutu 50 korun. Jelínek vytáhne peněženku a pokutu zaplatí. Kohn se na policajta upřeně podívá, a ptá se, jestli může být takováto pokuta uložena i hrdinovi od Dukly. Policajt znejistí, rozmýšli, zasalutuje, a říká, že hrdinové od Dukly za takovýhle malý přestupek pokutu samozřejmě platit nemusí.
“Člověče to sem ani nevěděl, ty si hrdinou od Dukly?”, ptá se za rohem Jelínek. “No to nejsem, ale zeptat se snad můžu!”, odpoví Kohn.

Mladý čerstvě vystudovaný rabín odchází do Ameriky a učitel mu na cestu dá moudrost: Život je jako hluboká studna. On si to zapamatuje. Za čtyřicet let je v New Yorku známým rabínem a při cestě do Evropy zastihne svého učitele na smrtelné posteli.
Říká mu: Mistře, 40 let jsem o tom přemýšlel a pořád se mi nezdá, že by život byl jako hluboká studna.
A stařeček řekne: Když myslíš, tak teda není. A zemře.

Turista, americký žid z New Yorku, nastoupí v Jeruzalémě do taxíku.
„Do you speak english“, ptá se taxikáře. Když taxikář odpoví, „Yes“, žádá ho, aby ho dovezl ke Zdi nářků. (Wailing Wal)
Taxikář nerozumí, proto turista opakuje:
„Ke zdi nářků, prosim!“ Taxikář nerozumí.
Na to turista povídá: „Zavezte mě tam, kde židi naříkají!“
Taxikář kývne hlavou a za 15 minut nechá turistu vystoupit před daňovým úřadem.

Rabín čte v synagoze kázání:
„Když jeho žena zemřela při narození Ezechiela, padl na kolena a modlil se:„ Pane, udělej tak, abych mohl toto dítě nakrmit a ono nezemřelo! "Pán byl milosrdný a naplnil jeho prsa mlékem, a krmil dítě a nezemřelo." Dobrý? máte otázky?
"Rebbe, proč by Pán nedal Ezechielovi peníze a nemusel kazit postavu tohoto muže?"
"Nevím s jistotou, ale myslím si, že Pán takhle odůvodnil:
" Pokud dokážeš zázraky, tak proč utrácet peníze? " "

Jistý volnomyšlenkář říkal, když přišla řeč na Mesiáše: "Ať náš před ním Bůh chrání!" A odůvodňoval svůj postoj takto: "Až přijde Mesiáš, tak mají - podle tradice - vstát všichni z mrtvých. To pak by ke mně přišli moji předci, prapředci, prapraprapraprap­ředci - a já bych je neměl kde ubytovat!"

Zemřela Sára a Kohn objednává věnec se stuhou. Vybere nejkratší možný nápis a pohřebák povídá: Klidně ještě můžete dvě slova přidat, to je za jedny peníze.
Vážně?! Tak tam připište 'Prodám Opla!'

Šéf firmy, pan Goldstein, odjel na obchodní cestu. Za dva dny přijde telegram:
„Nakupte hned všechny akcie firmy Oil Company. Sláva medvědům. Goldstein.“
„Akcie jsme koupili podle vašich dispozic,“ povídá prokurista, když se pan Goldstein vrátí do firmy. „Ale nevěděli jsme, co znamená Sláva medvědům...“
„Ale Mayer, nic to neznamená, jenže telegram se na poště platí za deset slov. A mám já poště nechat ta dvě slova zadarmo?“

Jakmile se Ruth dozvěděla, že její 99letý dědeček zemřel, spěchala navštívit svou 95letou babičku, aby ji utěšila.
"Bubbe, je mi to tak líto. Jak zemřel Zeide?"
"V neděli ráno, když jsme se milovali, dostal infarkt."
"Ale Bubbe," řekla Ruth, "bylo vám oběma skoro sto. Nenapadlo vás, že by mohl být sex nebezpečný?"
"Ale samozřejmě," odpověděla její babička, "proto jsme se milovali vždy v neděli ráno, když jdou křesťané do kostela a zvoní zvon. To byl pro nás rytmus akorát, pomalý a vyrovnaný, jednoduše nahoru na bim a dolů na bam. A kdyby nejel kolem zmrzlinář s dodávkou, byl by váš děda ještě naživu."

Mladý muž tlačí kočárek, ve kterém jeho potomek řve z plných plic. Muž se zastaví, jemně kočárkem pohupuje, a tiše říká: “Moische, prosím ťe uklidni se. Buď rozumný Moische!
Starší paní která šla kolem ho plná obdivu oslovila: “Vy jste ale trpělivý otec! A jaké nádherné dítě je ten váš Moische!
“Ale kdepak, madam”, odpoví muž, “dítě se jmenuje Sára. Moische to jsem já!”

Jak poznáte, že má aškenázská židovka orgasmus?
Upustí pilníček na nehty.