Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Informace

Název: Ateistická společnost
Kategorie: Náboženství
Založil: sirStanley
Správci: sirStanley , Ondi
Založeno: 10.01.2020 11:58
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 4072685x
Příspěvků:
102389

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

Zobrazení reakcí na příspěvek #105447

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 11:36:34 | #105447
Reakce na příspěvek #105395

Ono to úsloví nemusí být vykládáno nutně jako vyjádření "rovnější mezi rovnými", ale dá se to chápat i tak, jak to použil Mnichal, jako výraz skutečnosti, že jednání člověka je založené na okolnostech. Např. malému dítěti jsou dovoleny věci, které dospělému dovoleny nejsou - u dítěte jsou akceptovatelné a akceptované, u dospělého ne. Může se to chápat jako výsada, tak jako třeba těhotné ženy nebo nemocní lidé požívají obecně určitého "přednostního práva", ale taky nemusí; např. u dítěte je normální chovat se infantilně nebo u puberťáka chovat se pubertálně ("klackovsky"), zatímco u dospělého je takové chování známkou poruchy osobnosti (čili co je dovoleno puberťákovi, není dovoleno dospělému - ovšem ne ve společenském, nýbrž v biologickém smyslu).
Podobně to používá třeba Carl Jung, jsem si vzpomněl a našel:

Jsme zformováni jak vnějšími a objektivními sociálními vlivy, tak i vnitřními, především nevědomými danostmi, které jsem označil za naprosto subjektivní faktor. Jeden člověk, extrovertně zaměřený, si zakládá převážně na sociálních vztazích, druhý, introvertně zaměřený, převážně na subjektivním faktoru. První si není své subjektivní jistoty z větší části vědom a považuje ji za nevýznamnou, ba dokonce se jí bojí. Druhý projevuje nepatrný zájem o sociální vztahy, rád je přehlíží a má pocit, že ho zatěžují, pokud v něm dokonce nevzbuzují strach. Svět vztahů se prvnímu jeví jako něco podstatného, normálního, o co stojí za to usilovat. Druhému však záleží v první řadě na vnitřní konsekvenci, souladu se sebou samým.

Při analýze osobnosti extroverta se ukáže, že jeho začlenění do světa vztahů je vykoupeno neuvědoměním jeho subjektu, popřípadě iluzemi o sobě samém. Naproti tomu introvert se při realizaci své osobnosti v societě dopouští těch největších chyb a nejabsurdnějších neohrabaností, aniž si toho je vědom. Již tato dvě všeobecně známá typická zaměření – když zcela odhlédneme od typických fyziologických temperamentů, které popsal Kretschmer – ukazují, jak málo můžeme lidi a jejich neurózy narazit na kopyto jedné jediné teorie.

Pacient zpravidla tyto subjektivní premisy nezná. Mnohdy je žel nezná ani lékař, což ho až příliš často svádí k tomu, aby přehlédl starou pravdu: quod licet Iovi, non licet bovi (co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi). Tím otevírá dveře, které by musely zůstat zavřeny, a naopak.


 #105395 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 11:46:24 | #105448 (1)

Ano, souhlas.


 #105447 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 12:45:23 | #105450 (1)

ještě jsem našel jeden (a docela se sem hodí *30446*)

Rozpuštění animy znamená, že člověk získal vhled do hnacích sil nevědomí, ale nikoli že bychom tyto síly sami zneškodnili. Mohou nás kdykoli v nové formě znovu napadnout. A bezpochyby to učiní, je-li ve vědomém zaměření mezera. Moc stojí proti moci. Když si já osobuje moc nad nevědomím, reaguje nevědomí subtilním útokem, v tomto případě dominantou mana-osobnosti, jejíž enormní prestiž způsobí, že já je vyobcováno. Proti tomu se dá ochránit jedině plným přiznáním vlastní slabosti vůči silám nevědomí. Tím proti nevědomí nestavíme žádnou moc, a tedy nevědomí neprovokujeme.

Čtenáři se to možná bude zdát směšné, když o nevědomí hovořím tak říkajíc osobním způsobem. Nechci tím probouzet předsudek, že si nevědomí představuji jako osobní. Nevědomí sestává z přírodních pochodů, které leží mimo to, co je lidsky osobní. Jen naše vědomí je „osobní“. Když mluvím o „provokování“, nemám tím na mysli, že by nevědomí bylo do jisté míry uraženo a – jako staří bohové – ze žárlivosti nebo ze msty člověku učinilo příkoří. Myslím tím spíš cosi jako psychickou dietní chybu, která vyvede mé zažívání z rovnováhy. Nevědomí reaguje automaticky jako můj žaludek, který se obrazně řečeno na mně mstí. Když si osobuji moc nad nevědomím, tak je to psychická dietní chyba, nepřípadný postoj, jemuž by se člověk měl v zájmu svého vlastního blaha raději vyhnout. Mé nepoetické přirovnání je ovšem příliš mírné vzhledem k dalekosáhlým a zničujícím morálním účinkům rušeného nevědomí. V této souvislosti bych už raději mluvil o pomstě uražených bohů.

Odlišením já od archetypu mana-osobnosti je tedy člověk nucen – přesně jako když jde o animu – uvědomit si ony nevědomé obsahy, které jsou pro mana-osobnost specifické. Historicky je mana-osobnost vždy obdařena tajným jménem nebo zvláštním věděním či výsadou zvláštního jednání (Quod licet Iovi, non licet bovi. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.), krátce: individuální hodností. Uvědomění obsahů, které tvoří archetyp mana-osobnosti, znamená pro muže, že se podruhé a skutečně osvobodí od otce, pro ženu, že se osvobodí od matky, a tím poprvé pocítí vlastní individualitu. Tato část procesu zase přesně odpovídá záměru konkretizujících primitivních iniciací až po křest, totiž oddělení se od „tělesných“ (nebo „zvířecích“) rodičů a znovuzrození „in novam infantiam“ (do nového dětství), do stavu nesmrtelnosti a duchovního synovství, jak to formulovala některá antická mysterijní náboženství včetně křesťanství.


 #105447 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 12:50:41 | #105451 (2)

ad soucet:
silena picovina..


 #105450 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 12:55:18 | #105453 (3)

A na to se dá napsat: čemu nerozumí vůl a jen přežvykuje to své,to už patří tomu Jovovi, který je v jiném bytí. *29716*


1  
 #105451 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 13:10:50 | #105462 (3)

Proč myslíš?


 #105451 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 13:55:45 | #105466 (4)

ad soucet:
.."Proč myslíš?"..
archetypy


 #105462 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 14:12:34 | #105467 (5)

no a?


 #105466 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 14:46:16 | #105471 (6)

ad soucet:
opravdu nemas pocit, ze je to cely de facto jen "intelektualizace" viry v nadprirozeno, okouzlenost myty?


 #105467 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 15:40:31 | #105497 (7)

Vůbec ne. Jung zde přesně popsal, jak se psýché chová. Až na základě jejího chování začal postulovat archetypy. To, jestli za tímto konkrétním chováním opravdu stojí archetypy, to je diskutabilní, ale jeho popis dynamiky psychiky odpovídá skutečnosti (a lze si to na individuální úrovni ověřit).

Mimochodem k archetypům Jung nedospěl nějakým uvažováním nad existencí mýtů, ale na základě sledování svých pacientů, když se snažil zjistit původ komplexů, tedy odkud berou svůj obsah. Koneckonců i Freud později konstatoval, že nevědomí občas produkuje archaické představy či motivy (což nabourávalo jeho teorii nevědomí). U mýtů a jiných kulturních projevů Jung potom našel až analogii při zkoumání těchto psychotických představ a vizí.


 #105471 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
07.12.24 16:11:45 | #105516 (7)

A ještě dodatek, víra v nadpřirozeno ani nespočívá v archetypech. Třeba víra v duchy vychází z reflexe komplexů.


 #105471