Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Rozpíná se ?

jak se rozpíná? To nevíme. Díváme se jen do minulosti. Nevíme co je v přítomnosti, netuším ani co je teď. Cokoliv nás napadne, je již minulostí, záznamem v naší paměti. Nevíme co je právě teď, jen ohadujeme na základě zkušenosti co se stane, a pak si to potvrzujeme nebo korigujeme a ukládáme do paměti. Co je skutečně kolem nás.... ví jen Bůh.

Ale jo rozpíná se a stále rychleji, jsou o tom vědecké práce.

já vím, ale jsou to z pohledu subjektu. Tedy z hlediska klasické fyziky.

vědecké práce jsou i na to, že se jednou začne smršťovat a pak se vypaří v podobě černých děr

záleží na množství temné energie, zda je nad nebo pod kritické

Takhle můžeš samozřejmě popřít objektivní existenci čehokoliv. Nic reálně neexistuje, kromě tvé mysli, a všechno ostatní je jen jejím výtvorem… Včetně boha – proč by ne?

nechci nic popírat, vnámá vývoj jen v mentální oblasti... z jednoduché buňky nebo primitivního organismu se vyvinula myslící bytost se smyslovým vnímáním a uvažováním. z jednoduchého vzniklo složité, které má jinou (novou) kvalitu.

To ale není veškerý vývoj. Vývoj nejde jen od jednoduššího ke složitějšímu, jde i naopak. Biologická evoluce nebo lidské tvoření jsou jen složky vývoje celého vesmíru, a to velmi nevýznamné.

Rozpíná se stejně, jako když nafukuješ balónek. Rozpínání povrchu toho balónku, té gumy je analogické rozpínání vesmíru: není žádný střed rozpínání a vzdálené body se od sebe vzdalují rychleji než blízké body.

já si myslím, že střed rozpínání být musí. i kdyby to nebyl střed ve smyslu středu kruhu nebo koule, ale přesto by to něco na způsob koule být mělo

No my žádný střed nepozorujeme. Resp. středem se jeví být jakýkoli bod ve vesmíru, protože z každého bodu to rozpínání vypadá stejně.

My ani nemůžeme, když jsme odkázáni na jeden jediný bod v tom vesmíru, tudíž nemáme srovnání ani jen pro dopplera. a musíme vycházet jen z reliktního záření, které k nám jde ze všech směrů, ale to nejspíš proto, že ho přivelkém třesku "bylo všude pkno" a vznikalo všude. v prostoru v každé chvíli

To jo, my ale pozorujeme, že ty galaxie se vzdalují rovnoměrně vůči sobě navzájem. Letí pryč každá od každé. Takže to odpovídá situaci nafukování toho balónku.

já balonek nezpochybňuju, jako příměr

A to rozpínání vesmíru, to vzdalování (pohyb) těch galaxií od sebe navzájem je samozřejmě důkazem reálné existence času.

to co vidíme je jen minulost, nevíme jak to v ypadá teď tam ... co vidíme jako "menší". Vidíme jen minulost... vracíme se tam co není teď a bylo kdysi, ale netušíme jak to tam vypadá teď.

To je pravda, ale to na věci nic nemění.

věc se má jak ?
nebudu listovat

najeď myší na číslo příspěvku, na který Ratka reagovala a vypíše se ti to.

Bez času by to nemohla být minulost.

já netvrdím že čas není, jen říkám že zkresluje pozorované... fakticky vše co vidíme se stává záhy minulostí. A čím dále hledíme, tím více se noříme do minulosti. Netvrdím že čas není, jen říkám že je to způsob jak se orientujeme v tomto světě, vytvářme si své já... a vztahujeme sebe k okolí. Je to výsledek našeho způsobu existence. Kdybycho neměli smysly, neměli mozek a jen by nám v těle těkla krev a bilo srdce, co bychom měli ze života? Sice bychom byli žíví ale nic nevěděli, nerozlišovali... je zde něco víc, určitá konstrukce našeho myšlení, utváření a formování základních vzorců které se učíme jako děti, částečně je máme vrozené a ke všemu potřebujeme mít konstrukci času. Jako film si vpečeťujeme obrazy situace a ty náš mozek nechává běžte jeden za druhý a tím vytváří plynutí času. Ale je to vytvořené... nevíme jak to funguje reálně, bezprostředně... víme jen jak to funguje v naší hlavě.

To je všechno pravda, ale to je popis času jako psychologického fenoménu. My se bavíme o času jakožto fyzikálním fenoménu.

Kdyžtak tady je fyzikální přednáška o času (ale nejen o něm, jak je u Kulhánka zvykem ).

Ale vždyť mě je jasné, že člověk čas potřebuje a od "nečasu" si ho kouskoval a zpřesňoval - od rovnodenností přes fází měsíce - až po nanosekundu. Potřebuje ho k měření rychlosti a k orientaci v časové ose svého života a pod.

Ale potřebuje vesmír stejný čas jako člověk?
Je pro vesmír hodina hodinou - jak mu to "určil" člověk??

to by mě zajímalo taky, protože smysl by to dávalo jen pokud by existoval "pozorovatel" a to netvrdím že to musí být člověk, prostě pozorovatel aby mohlo nastat pozorování zda je pro vesmír hodina hodinou.

No tu hodinu určil člověk.

Pokud by nebyl pozorovatel, kdo by určil/stvořil/nas­tavil "čas"??

No jednotku si určil samozřejmě člověk. Stejně jako u hmotnosti, délky nebo energie. To šlo celou dobu jen o to?

Pokud by nebyl pozorovatel, tak by čas existoval, jenom by nebylo nikoho, kdo by jeho plynutí mohl pozorovat.

jak to můžeš vědět?

ze to důvodně předpokládat.
Představ si, že z oplanety komplet zmizí člověk. a co, netroškařmě, všechno živé s vjemem času.

Přestane existovat i čas?

Byl dřív čas nebo člověk?

říkám že nejde o člověka...a vlastně ani o zvíře, to vše vnímá svět v jeho troj či čtyřrozměrné formě protože takhle se na vesmír adaptovalo. Jedno z druhým je propojené a jak zvíře, strom nebo člověk je součástí a to oddělení jedno od druhého, to je právě to...vyjímečné. Pokud by nebylo vůbec vnímáno nic, nebylo by ani možné jakkoliv diferencovat, odlišovat jedno od druhého. Tedy prvotní je vnímání... to je schopno odlišovat či rozlišovat. Bez toho fakticky nic neexistuje. Nevím jak to chcete dokázat, čím. Cokoliv vezmete, jakýkoliv přístroj, vše je v důsledku vyhodnocováno člověkem který je součástí toho všeho a tedy nemůžete udělat žádný úkrok stranou aby se něco dalo vyhodnocovat objektivně...po­každé je přítomen subjektivní prvek, nějaké já, které hodnotí, či přijímá výsledek. a tím ho již adaptuje na "lidskost"

Zkus si tyhle svoje výhrady namísto na čas naimplantovat třeba na jeden z prostorových rozměrů.
Existuje vůbec 3. rozměr?
existují vůbec rozměry?

My dneska víme, že náš vesmír definují tři prostorové rozměry - dneska je vnímám, zítra umřu, vnímat je přestanu, ale ty rozměry tu budou dáíl s jinými lidmi. a ikdyž vymřou všihcni lidé, ten vesmír tu bude dál i s časem. stejně jako byl, než jsme vznikli v čase, protože právě čas to umožnil.
tehdy jsme my lidé ten čas nevnímali, natož abychom ho měřili - jak taky, když jsme neexistovali.

nic v tomto vesmíru není závislé na tom, jestli to někdo umí odlišit a rozlišit - odlišení a rozlišení je dáno jasnou existencí uvedeného, že to bez člověka nikdo nepopíše lidskou řeší a lidským vjemem nehraje roli.

šikansen existuje a jede, i když o tom všichni mlčí.

čas není třeba dokazovat přístroji .-))) řas je dokazován samotným člověkem, jeho existencí, i bez jediného jakéhokoli přístroje - člověk stárne .-)))
skála taky stárně, vesmír taky .....

ty si pleteš čas jako fyzikální veličinu s vjemem času člověkem.

no dobře, uznávám tvé výhrady... a nebudu se víc k tématu vyjadřovat.

„Pokud by nebylo vůbec vnímáno nic, nebylo by ani možné jakkoliv diferencovat, odlišovat jedno od druhého. Tedy prvotní je vnímání... to je schopno odlišovat či rozlišovat. Bez toho fakticky nic neexistuje.“

A není to, aby bylo vůbec co vnímat, prvotnější než vnímání?

myslím že je to současné... není něco dříve a něco později, je to najednou.

Nějak pořád nechápu ten tvůj předpoklad, že existence čehokoliv je závislá na tom, aby ji někdo mohl pozorovat… Co tě k tomu vede?

odjakživa... od momentu kdy jsem si uvěodmila že já jsem já a věci nejsou takové jak se zdají, nýbrž e jsme adaptovaní na okolí smyslově a mentálně. Fakticky neoddělitelně. Ale kolem 10 roku jsem se dozvěěla o Lorencových transformacích a o tom že nemůžeme jinak vnímat než vnímáme a že svět kolem nás je možná zcela jiný... kdybychom neměly smysly jaké máme a myšlení jaké máme, možná by svět byl jiný. jinak bychom vnímali, jinak bychm cítili... nevím jak to vyjádřit. Pocit že jsem zde jen uvízla...

přičemž mi je jasné že tenhle svět je takový jaký je... že ho musím akceptovat a taky to dělám :-) ale myslím že jsem celkem svobodná a kdyby byly věci zcela jiné než se jeví, tak bych to prostě přijala s úsměvem a s tím, že jsme to vždycky věděla.

Tomuhle taky nerozumím: Vždyť kdyby svět existoval pouze na základě našeho vnímání, tak by přece musel existovat právě jenom takový, jaký ho vnímáme, ne?

nerozumíme si... jen říkám, že nevím jaký je svět ve skutečnosti, vím jen jaký je v mém smyslovém a mentálním prožívání.

Svět vnímá každý člověk jinak.
Dokonce, i každé zvíře ho vnímá jinak
I každý šutrák

Na tom ale existence času (pokud ej řeč stále o tom) nestojí, všem rozměrům prostoru, ať je jich kolik chce, jejichž produktem je i ten šutrák, i ten člověk, všem rozměrům prostoru je u prdele, jak to vnímá člověk včetně toho jako ne/dobře to je schopen měřit

prostě top je.
v tomto případě lze bez uzardění vyhlásit postulát, axiom "Vesmír je"
na rozdíl od dogmatu "Bůh je" o uvedeném skutečně nelze pochybovat

mám to přesně naopak, postuluji jako dogma, že existuji... tedy jsem si vědoma sebe sama a teprve pak následuje objekt... co vnímám.

:-))))
svým způsobem "existuji" není dogma, ale opět axiom nebo postulát :-)))))))))))))
protože to tak prostě je :-))))))))))

Akorát sis neuvědomila, že axiom "Vesmír je" zahrnuje i tvoji existenci, čili není třeba postulovat ještě "Já existuji" .-)))))))))

řešeno spolu s kalsikem, existuješ, protože existuješ :-))))))))

Že nemůžeme jinak vnímat, než jak vnímáme, to je samozřejmě pravda. Takže ho vnímáme tak, jak ho vnímáme, a popisujeme si ho způsobem, který z našeho vnímání plyne. Jak z toho ale sakra plyne, že bez našeho vnímání by neexistoval? A co s tím mají společného Lorentzovy transformace?

Naveď mě prosím, kde píšu že by neexistoval. MOžná jsme se někde špatně vyjádřila ale fakt nevím jak k tomuto došlo. Lorenzovy trasformace s tím souvisley tak, že jsem si uvodmila že rozměry i čas se mění se vztažnou soustavou. už si to přesně nepamatují... nějak jsme to tam rýsovali

To není úplně přesné :-)))

co znamená "věci nejsou takové, jak se jeví"?
máme nějaký příklad?

s jinými lidskými smysly by svět nebyl jiný, byl by stále stejný. jen my lidé bychom ho vnímali jinak.

čili jiný by byl maximálně náš našimi smysly vytvářený obraz TOHO SAMÉHO SBVĚTA za jakýchkoli lidských smyslů

lidské "smysly" vytvořily pouze Boha, nikoli Vesmír

Vzhledem k tomu, že všechny lidské smysly jsou založeny na akceleraci, diferenci, prostě rozdílech, změnách stavu, nemůže to tak být (najednou) už přímo z principu, o kterém jsi sama psala, tedy "svět vytvářený vjlemy člověka"

kdyby se všechno dělo najednou, nebyla bys schopna rozeznat, že se vůbec něco děje, protože by se nic nedělo.

Z prostého faktu, že čas je strukturální součástí vesmíru. Není navíc důvod si představovat, že ve vesmíru byl vždycky nějaký pozorovatel.

Proto se domnívám a v žádném případě netvrdím že to tak je, proto se domnívám, že bez pozorovatele nevíme jak vesmír vypadá či jak je utkán, co jsou elementární částice a jak funguje čas.

Ano, když nebudeme pozorovat, tak to nevíme. Tím se ale nevyjadřujeme o vesmíru, ale jen a pouze o našem vědění.

a vědění jiných lidí či zvířat... odhadujeme že vědí, cítí či vnímájí jako my.

No ale to, že nevidím jet japonský šikansen neznamená, že nejede a včas .-))))))))

už jsme psala, stačí jediný pozorovatel... tedy u šikanzenu je určitě nějaký jiný pozorovatel, nebo pes který to ví. je jedno kdo pozoruje, pořád je to pozorovatel našeho typu se smyslovými organy které má podobně jako kdokoliv z nás. Pes má ucho a oko jako my, tedy taky ví že jede vlak.

, nestačí. já ho nevidím. a já ani nevím, jestli nějaký pozorovatel pozoruje. žádného pozorovatele jedoucího šikanzenu nevidím, tak proč bych měl předpokládat jeho existenci, když tvoje oponentura je založena na tom, že pokud neexistuje pozorovatel času, neexistuje ani čas. to by sis trochu odporovala.

opravdu se musíš pokusit zbavit té ulity, která ti čas a prostor váže jen na čivy a vjemy člověka. uvedené (by) existovalo i bez pozorovatele - ostatně, my dnes vidíme ve vesmíru hvězdokupy, kde člověk existovat nmůže, a přesto i na nich čas plyne. ne proto, že to my vidíme.

svět bez pozorovatele je nesmyslný a nelogický takový svět nemůže existovat

proč?

A tím tvým pozorovatelem je samozřejmě pohádkový děda na obláčku zvaný láskyplně "bohem", "pánem", "otcem", nebo také "věčně hořícím křovím"?

Proč pohádkový? O objektivních skutečnostech ve Vesmíru přece nevíme vše. Teprve jsme přece na prahu poznání.

Slepému nemohu popsat barvu stromu.

Přesně tak, slepec proto bude barvy označovat jako pohádkovou fantazii.

Sejde se slepý a hluchý a slepý se ptá hluchého, popiš mi co vidíš a já ti řeknu co slyším.

Proč by nemohl? Co je na tom nelogického?

Stejně jako pozorujes svou mysl ,mysl bereš,jako existencí, až mysl přestaneš pozorovat bude to stav bez myšlenkový. Pak vše už nebude důležité.

Vesmír nepotřebuje hodiny.
Kdyby nebyl čas, vesmír s enevyvíjí. vlastně si ani nedovedu představit, jak by to vypadalo. všechno by v jeden okamžik vzniklo a a "zamrzlo", nic nikde by se nedělo
i to má ale problém, protože i ten "vznik a zatuhnutí" by muselo vnziknout v nějaký okamžit, tedy v čase.
nikdy by nevznikly planety .... nic, co by nebylo na úplném začátku. jenže i ten začátek začíná v čase.
vlastně by tedy

náš svět je čtyrozměrný. každá událost, i ta, která s enetýká člověka, je charakterizována a určena 3 prostorovými rozměry a 4. rozměrem - časem. Jedná s eo nezbytnou kauzalitu - příčina - následek - potřebnou pro jakékoli dění ve Vesmíru, ať už v něm člověk se svým rozdělením na roky, dny, hodiny, minuty sekundy je nebo není.

bez času by se vesmír nemohl vyvíjet, tedy by ani nevznikl, protože i vznik je záležitost času

možná někd eexistuje jedno, dvou nebo tří rozměrný prostor/vesmír, kde čas nehraje roli. nedokážu si to představit

vlastně by tedy existoval jen zamrznutý bůh :-))))))))))))

Bůh je věčný a neměnný... to je jeho charakteristika.

Hodina je konkrétní časový úsek. Vzhledem k tomu, že rychlost plynutí času je závislá na stavu pohybu a na míře gravitačního pole (čím rychleji se objekt pohybuje nebo v čím silnějším se nachází gravitačním poli, tím pomaleji mu plyne čas), tak to znamená, že jeden a ten samý časový úsek bude při vzájemném porovnání pro různé objekty jinak dlouhý.

Vysvětlení, proč se spolu s pohybem zpomaluje plynutí času:

a s tím spojený paradox dvojčat:

Proto se mi stalo že v pátek jsem si myslel že je stále pondělí čas mi utíkal pomalu a proto jsem byl odpočatý

Ta relativita času - jako důkaz může posloužit, že čtvrthodina čekání na milovanou osobu je vnímána jako hodina a nebo jako věčnost, kdežto hodina strávená s milovanou osobou nám přijde jako několik minut.

Hlavně mi říkali všichni že je pátek a já né je pondělí,tak mě brali jako provokatéra

Vesmíru jsou jednotky fuk.

Čas potřebuje i vesmír. Kromě toho, že to tu bylo dokázáno mnou a Arecukem, tak se to dozvíš i v té přednášce, např. že čas nelze oddělit od prostoru, nebo že se čas gravitací zakřivuje stejně jako prostor (tj. mění se rychlost jeho plynutí) a kdyby např. GPS satelity neprováděli korekci a počítali s rychlostí plynutí času, jaká je na povrchu Země, tak by GPS vůbec nebylo přesné. Demonstrací, že čas je objektivní veličina, reálná součást vesmíru, je celá řada.

Čas potřebuje člověk, aby mohl vyhodnocovat dění kolem sebe.

Vesmír nepotřebuje nic měřit - funguje mimo čas - je mu jedno, jestli je rychlost světla 300.000 km za sekundu, nebo za jak dlouho se Země dostane v MD na stejné místo, nebo jak je veliký.

Čekal bych, že tak jednoduchou věc budeš chápat. Vesmír nepotřebuje nic měřit a přesto čas potřebuje, aby mohl být takový, jaký je. A není rozhodně jedno, jakou má světlo rychlost, protože to je základní fyzikální konstanta, od níž se odvíjí celá řada jevů (viz).

Je/existuje čas v horizontu událostí černé díry??

jistěže ano.

černé díry se i vypařují. to probíhá v čase.

čím dále hledíme, tím dále hledíme na současnost. minulost se nám pouze vrývá do paměti

a dokážeme predikovat i budoucnost, omezeně, ale jo.

co mají ze života buňky?

asi život ne

No minimálně :-))))
Čili zbytečné to není, bez mozku a krve :-)))))
Protože to má potenciál se vyvinout v mozek a krev :-))))))))))))))

Zazpívejme si:
Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře,
život plyne jak voda a smrt je jako moře.
Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později,
kdo v životě miluje, ať neztrácí naději.
Až uvidíš v životě zázraky, které jenom láska umí,
zlaté rybky vyletí nad mraky, pak porozumíš,
že je život jak voda, kterou láska ve víno promění,
láska že je náhoda a bez ní štěstí není.

Včera se pálily čarodějnice.

U nás už nejsou - "došli".

jo už dolítaly

Rozpíná se jako se rozpíná všechno :-))) zvětšuje svůj "objem" .-))))))))))))))
Víme vše potřebné pro makrosvět člověka, co je "teď kolem nás".
nevíme to pro mikrosvět, to jen omezeně, a vlastně to především předjímáme a odvozujeme
Cokoli nás napadne, ve chvíli "napadení" je to současnost.
Myslím si, že Bůh neví vůbec nic :-)))))))))))))))))

Ty máš pocit, že je stále stejný? Už jen to, že na nějakou planetu napadá trochu toho meziplanetárního smetí, je vývoj. Nemluvě třeba o vzniku a zániku hvězd, srážkách galaxií… Vlastně i ten vzájemný oběh v rámci Sluneční soustavy je vývoj – vzájemné polohy těles se mění s trvalými trendy, Slunce vyčerpává své palivo… Na Zemi se mění pevnina a pobřeží, vznikají a zanikají ostrovy… I kdyby ses s časem měnila jen ty sama – jsi součástí vesmíru a tvůj vývoj tedy je vývojem vesmíru…

vývoj anebo jen koloběh fyzikálních jevů

Ten koloběh ale není mezi stejnými opakujícími se stavy – minulost se nikdy přesně neopakuje. Takže jde o jednosměrnou změnu, čili vývoj.

A jak se na tom podílí čas?
Nijak.
Na procesech ve vesmírů se podílí gravitace a elektromagnetismus.

Přece to, co Arecuk vykreslil, popisuje situaci, kdy je nějaké předtím a potom. Stav před změnou a stav po změně. Copak jsi ještě pořád nepochopil, že bez existence času žádné předtím a potom není? Že neexistuje následnost dějů (časový sled dějů)?
Jestliže následnost dějů ve vesmíru existuje, pak to dokazuje reálnou existenci času.

popírání času je jako popírání Boha

Popírání času je jako popírání Boha který je bez času :-)

nad časem

jo

obojí je bláznovství

Ne. Popírání času je popírání pozorovatelné reality. Popírání boha je velmi oprávněná nevíra v něco, co je podloženo jen vírou.

jako

Římanům 1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
19  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
20  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
21  Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
22  Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

ad arecuk:
.."Popírání času je popírání pozorovatelné reality"..
spis nez o popirani casu, ktery muzeme merit a sami vnimat, se obdobne uvahy "opiraji" kuprikladu o Einsteinovu neabsolutnost casu, ktery je dle jeho teorie relativni vuci pozorovatelovi - nemusi jim jit nezbytne o to, ze cas je pouhou "iluzi", ale treba o to, ze krome teto chvile, tohoto momentu, neexistuje nic, tedy minulost ani budoucnost - pro mnohe tak vyjma abstraktnich objektu existujicich mimo cas existuje pouze pritomnost, coz je pochopitelne velmi problematicke..

minulost existovala, ale už neexistuje, budoucnost neexistuje, ale bude existovat, jen ta přítomnost existuje...

ad krudox:
ta pozice je dost o case jakozto neaobsolutni "velicine" - sice zakladnim aspektem lidske zkusenosti se svetem, ale nikoliv zakladnim "hmatatelnym" aspektem sveta.. cas, ktery neni fundamentalni a vznika z neceho netemporalniho

Buddhismus dokáže učit v kterémkoliv čase.

ad Mnichal:
.."Buddhismus dokáže učit v kterémkoliv čase"..
vazne jsi podnitil muj zajem o pohled "buddhisty" na cas v perspektive esencialni podstaty

Dobře , Jonáš nebude nadšen, stále doufá že tebe a další přemluví k uvěření v Boha.

Nevím jak Jonáš, ale jonatan1 by dostal za konverzi ateisty na teistu jednu hvězdičku v nebeském posudku. Kdyby se mu podařila konverze ateisty na křesťana, tak dvě hvězdičky. Tři by získal z konverze ateisty na kreacionistu.

Však to je ten samý náš Jonáš

Však to je ten samý náš Jonáš

ad Mnichal:
muj dotaz na "cas v perspektive esencialni podstaty" jsem myslel trochu jinak - zajima mne, jak jej (cas) jakozto buddhista nahlizis a o jake sutry se "opiras"

Kālāma Sútra, která je spjatá ke svobodnému smýšlení a empirickému. Ohledně času nahlížím jako ohraničení se mysli jedince a zároveň neohraničení v rozvoji vnitřního rozpoložení.Je mnoho suter a každá z nich je klenot, který každý rozumí dle broušení své mysli,jak on sám vnímá ve své podstatě.

ad Mnichal:
.."Kālāma Sútra, která je spjatá ke svobodnému smýšlení a empirickému"..
o "case v perspektive esencialni podstaty" tebou uvedena Kālāma zrovna moc neni.. zeptam se tedy primo, existuje ve skutecnosti cas?

Kālāma Sútra jako jiné sútry se zabývají přemýšlením o všem a podání do vnitřku nás, Kālāma Sútra se zabývá vědeckými obecnými fakty s těmi duchovními co přináší jedinci porozumění vidět vědu jinak. Čas existuje v mysli jedince.

ad Mnichal:
.."Čas existuje v mysli jedince"..
dekuji, presne to jsem chtel "slyset".. kdyz si tedy Dalko "pohraval" s myslenkou, ze "člověk si čas "stvořil" stejně jako bohy", tak mel v prvni puli sveho tvrzeni, a to de facto v souladu s esencialni podstatou buddhismu, "pravdu"?

https://www.amazon.com/Time-Sutra-Solving-Times-Mystery/dp/0615836593 Povaha času stála jako velká záhada, která mátla filozofy a fyziky již od starověku. Časová sútra vysvětluje nejen povahu času, ale také intimní vztah mezi časem a pamětí. Čas není to, co si myslíme, že je. Naše chápání času je založeno na základní mylné představě o povaze naší paměti. Časová sútra jasným a metodickým způsobem vytyčuje cestu rozumu – logický a empirický argument, který nás znovu seznamuje s něčím, na co jsme dávno zapomněli. Časová sútra je vlákno rozumu, které nás znovu spojuje s naší původní pamětí. Přes nesmírné množství vědecké a filozofické literatury na téma času zůstalo něco důležitého nevyřčeno. V moderní fyzice je překvapivý nedostatek důkazů o čase. Popis reality, který fyzika poskytuje, je v podstatě nadčasový. Stejně tak psychologie přesvědčivě demonstruje, že náš „smysl“ pro čas není vrozený, ale získává se kulturou. A počínaje nejstaršími filozofy byla myšlenka času často považována za iluzi. Nikde ve vědě nebo filozofii neexistuje jasné jednoznačné prohlášení popisující povahu času. Přesto přemýšlíme tak, že jsme přesvědčeni, že náš život je zkušenost, která se odehrává v čase. Ale vědomí času nebylo nikdy dostatečně vysvětleno. Time Sutra, napsaná přístupným, netechnickým stylem, předkládá teorii času, která nejen řeší záhadu času, ale také řeší některé z nejneřešitelnějších problémů filozofie. Toto je radikálně odlišný pohled na svět od způsobu, jakým běžně rámujeme naši realitu – Časová sútra odhaluje pohled, který zůstane po odstranění rámce.

ad Mnichal:
nepotrebuji vyklad.. zajima mne, jestli ma Dalko dle tveho buddhismem spoluformovanem vnimani casu pravdu ci nikoliv

Vše v tomto bytí je ohraničené, utvářené naší myslí,buddhismus toto vše pojímá jako pomíjivost v bytí a učí pracovat,tak ,aby si každý jedinec uvědomil, že žije v ohraničeném způsobu bytí. Tedy s Dalkem se dá souhlasit ohledně času i s Bohem. Mysl jedince je jako oceán a myšlenky utvářené jsou kapkami v oceánu,sjednotit je v oceán a upustit od jáství.

ad Mnichal:
dekuji za odpoved

Rádo se stalo i zájem o sútry dost jsi mě překvapil

popírání pozorovatelné reality

Co je to pozorovatelná realita?
Podle mě neexistuje.
I když se na sebe díváš do zrcadla, tak se nedíváš na sebe v tom samém čase, ale na obraz starší o nějakou tu miliardtinu sekundy.
Pozorujeme na obloze hvězdy, které už ani nemusí existovat a pod.

jo

"Popírání času je popírání pozorovatelné reality."

pozorovatelná realita je v případě času právě ten čas, jeho existence. dokonce svou argumentací jsi to potvrdil - pokud to, co pozorujeme v zrcadle není současná realita, ale o nějakou miliardtinu sekundy (o nějaký časový úsek) zpožděný obraz reaaity, tak přesně to dokazuje reálnou existenci času a je tou popíranou realitou, pokud popíráš čas.

Jak by mohl jakýkoliv proces probíhat, pokud by neexistoval čas? Proces znamená přechod ze stavu A do stavu B, ty stavy se od sebe většinou liší, proces tedy vede ke změně. Čili A je před procesem, B je po procesu. Rozdíl mezi nimi je změna, kterou proces vyvolal.
Jak se tohle může dít, aniž by existoval čas? To se v celém vesmíru nikdy nic nezměnilo, dokud si člověk ten čas nevymyslel? Ale jak by se vůbec mohl člověk objevit, kdyby objektivně neexistoval čas? Vznik člověka je přece taky proces probíhající v čase!

Vesmír se vyvíjí jako vše známé - od zrození k zániku :-))))