Ateismus sám o sobě nemusí být ideologií, pokud je definován jen jako
nedostatek víry v Boha a jiné nadpřirozené bytosti. V tom smyslu jde o
osobní postoj, který se neřídí žádnými pevnými doktrínami nebo
ideologickými zásadami. Ateisté se často zaměřují na racionální
poznání, zkušenosti a osobní úsilí při dosahování cílů, což jsou
přirozené důsledky nevíry, nikoli nutně ideologická stanoviska. Přesto v
určitých kontextech může ateismus nabývat podoby ideologie. Pokud se
organizuje kolem specifických filozofických či politických principů,
například pokud aktivně odmítá náboženství a staví se na jeho místo s
vlastními pevně stanovenými normami, může být chápán jako ideologie. To
platí zejména v případech, kdy ateistické myšlení zahrnuje systematický
pohled na morálku, společenské uspořádání či lidskou existenci podobně
jako náboženství. Základní rozdíl spočívá v tom, zda ateismus slouží
pouze jako osobní nevíra, nebo zda je zastáván jako součást strukturované
filozofie či světového názoru. Pokud je vnímán pouze jako nevíra,
označení "ideologie" není opodstatněné. Pokud však zahrnuje pevné zásady
a organizované myšlení, může mít ideologický charakter. 

,




