Si také myslím, že zbožnost je pro někoho (vnitřní) potřebou, ale
svou zbožnost může klidně odsunout na "druhou kolej" a přejít do
racionálního (rozumového) života. Nemyslím si, že musí mít patologicky
rozpolcenou osobnost. Zbožnost má zajisté i kultovní a kulturní fasetu,
tedy ne bezpodmínečně racionální.
Nevím, jestli je vhodným příkladem, že i ateisté si pustí o vánocích
vánoční písničky (purpura na plotně voní ...) a jsou i "na měkko", kdy
si zavzpomínají na své bezstarostné dětství s rodiči.
Jednou mi matka mého přítele o vánocích zmínila, že si také strojili
stromeček (Pražané), dávali dárky a pod. přesto, že jsou Židé. Jaksi
omluvně dodala, že to bylo kvůli dětem, klukům ve školním věku, aby jim
nebylo líto, že Židé neslaví vánoce.







a
zase si neřekla jaké proudy neumíš
přečíst slovo "jaké"?















Samozřejmě že mluví
pravdu.

















argument jak poď na mě z boku uplně
mimo mísu