Já jsem nepsal nic o výpočtu hmotnosti tepla. Teplo ani nemá žádnou hmotnost. Psal jsem o výpočtu nárůstu hmotnosti vody při jejím ohřátí.
Já jsem nepsal nic o výpočtu hmotnosti tepla. Teplo ani nemá žádnou hmotnost. Psal jsem o výpočtu nárůstu hmotnosti vody při jejím ohřátí.
tohle mi napsala AL: Teoreticky při extrémně vysokých teplotách, kdy se energie částic blíží jejich hmotnostní energii, dochází k malé změně hmotnosti v důsledku přeměny energie na hmotnost podle slavného vzorce E=mc².
Tak se ji zeptej na konkrétní hmotnost.

Odkud se ta hmotnost má vzít - z ničeho?

to já právě nevím, zda je to blbina. Nevím na co přišli v urychlovačích, zda se jim podařilo vyrobit nějakou částici z v urychlovačích
asi jsme tím otravná, ale ještě bych doplnila:
Velký hadronový urychlovač (LHC), se nachází poblíž Ženevy a pod zemí
ve Francii. Urychlovače, jako je LHC, přeměňují energii na hmotu tím, že
srážejí částice s vysokou energií, což vede k jejich rozpadu a vzniku
nových, často dříve neznámých částic, jako je Higgsonův boson.
Al píše blbiny a to jen když se to hodí tobě 
Al psát blbiny nemůže, ale ty se můžeš blbě zeptat. 
Ano - kinetická energie srážejících se objektů se mění při
srážkách na tepelnou při rozpadu hmoty na nižší ekvivalenty.

to ano, ale u tech giga urychlovačů se díky vysokým energiím tvoří i nové částice, které je možné detekovat.
součet stotožnil názor materialistů s názorem vědců jenže
materialisti nejsou vědci ale pouzí filozofové. Vědci nemají názor jednoho
filozofického směru 
nemluvil jsem o vědcích, ale o vědě. Vědci si můžou mít názory jaké chtějí, ale musí respektovat principy vědy.
Tak jinak:
Vědecké zákony objevené vědci jsou v rozporu s tvrzením materializmu o
tom, že energie je vlastností hmoty a nikdy jinak. 
Jaké vědecké zákony?
Jestli jsi
měl na mysli postoj fyzikální vědy k otázce vztahu hmoty a energie, tak ten
je v souladu s tvrzením materialismu, že je energie je vlastností hmoty.
Máš to vlastně vyjádřené i v tom videu, co jsem sem před chvílí dal:
energie i hmotnost jsou veličiny, tedy měřitelné vlastnosti (hmoty).
Jako obvykle na toto téma kecáš! Věda může zacházet pouze s ověřitelnými daty, takže vědec, ať věřící, nebo ateista, je ve vědě omezen právě na to materiálno. Věda je zkrátka materialistická! Stejně jako vědec při své práci. Věřící nebo nevěřící! Jak jinak si vysvětluješ, že když podle tebe ateisti prakticky neexistují, tak se vědci (včetně věřících) ve vědeckých pracích nijak nevyjadřují o bohu? No protože jejich víra nemá s vědou nic společného! Žádná vědecky získaná data ji nepodporují, je celá kompletně pouhou vírou.
No už pouhým odhadem, kdyby se energie přeměňovala na hmotnost, tak by se energie ztrácela čili ubývala by a hmotnost by vzrůstala, protože z té energie by se stávala hmotnost. Jenže ta rovnice E=mc² říká opak: když roste energie, roste i hmotnost a naopak. Takže ta rovnice nemůže vyjadřovat přeměnu energie na hmotnost či opačně.
A o ten vzorec tě žádám - de facto rozdíl obou hmotností je podle toho
co píšeš hmotnost tepelné energie, co do něj dodáš.

Tak prosím.
Kolik váží litr vody teploty 90 stupňů??

Vždyť jsem ti to vysvětlil tady.
Není to hmotnost tepelné energie, ale energie a hmotnosti jsou vzájemně
spojené veličiny, podobně jako třeba rychlost a plynutí času.
Co ti brání to konkretizovat.
Jak vypočítáš, nebo vypočítej hmotnost 1L 10 stupňové vody
Jak vypočítáš, nebo vypočítej hmotnost 1L 90 stupňové vody

Bude tam rozdíl??

To ano - v hustotě, či objemu - ten je vidět i volným okem - např.
pokřivené kolejnice při extrémních teplotách.

Tady jde ale o jiné jevy – třeba ten Necroczarem zmiňovaný hmotnostní defekt atomových jader. Částice atomových jader drží pohromadě obrovské síly. Přitom ale mají atomová jádra různou stabilitu, která je daná jejich vnitřní energií. Jako i u všech jiných systémů – nejstabilnější jsou jádra s nejnižší energií. To jsou jádra, ke kterým vedou rozpadové řady těžkých prvků, a zároveň i fúzní řady lehkých prvků. A zároveň tako jádra mají největší hmotnostní defekt. Hmotnostní defekt jádra je rozdíl mezi součtem hmotností protonů a neutronů tvořících jádro a skutečnou hmotností jádra. Takže část hmotnosti nukleonů (to jsou protony a neutrony) se při vzniku jádra někam ztratila. A protože (1) jsou to nejstabilnější jádra, (2) víme, že nejstabilnější jsou obecně systémy s nejnižší energií a (3) víme, že při vzniku těchto jader z jader s menším hmotnostním defektem se uvolňuje obrovské množství energie, plyne z toho, že část hmotnosti přeměněných jader se při tom uvolnila ve formě energie.
Přeměna energie na hmotu a zpět funguje obecně, akorát že až při tak obrovských energiích, jaké stojí za vazebnými silami mezi nukleony, to můžeme nějak rozumně změřit.
Jistě že bude rozdíl. Vyšší teplota znamená vyšší energii a
vyšší energie znamená vyšší hmotnost.
Podívej se na tohle video. Na konci jsou příklady a poslední je ten, co jsem
sem dával:
Tak jo - uznávám - máš pravdu - v relativistické fyzice to tak
platí.
Takže se omlouvám za narážky.

Relativistická fyzika je dnešní, moderní fyzika. Tam byl srovnán náhled předrelativistické (v podstatě Newtonovské) mechaniky s tou dnešní, relativistickou. To se běžně při výuce nebo vysvětlování fyziky dělává, protože ta stará fyzika odpovídá naší intuici (=to co bychom očekávali na základě našeho rozumu a naší běžné zkušenosti se světem).
(Není za co se omlouvat ani jsem žádné narážky nezaznamenal.)
Nevysvětlil - napsal jsi nesmysl.
Kdyby jsi napsal, že navyšování hmotnosti navyšuješ energii - tak to
jo.
A opačně vypočítáš podle energie hmotnost tělesa/hmoty.
Jinak se ten vzorec použit nedá.

Přece jsem to už mnohokrát napsal, platí obojí. Podívej se na tu rovnici. Nárůst jedné veličiny znamená nárůst druhé. Pokles jedné znamená pokles druhé. Vždyť to omílam furt dokola! Rovnice jsou obousměrné, dá se jít zleva doprava i zprava doleva, čili dá se napsat ve tvaru E=mc² i m=E/c².
Čili navyšováním hmotnosti navyšuješ energii, stejně jako navyšováním energie navyšuješ hmotnost.
Otázka do pranice :-)))))))))))))
Teplota t
[°C] Hustota ρ
[kg/m³]
0 999,941
4 999,973
10 999,701
15 999,099
20 998,205
30 995,651
40 992,220
50 988,040
60 983,200
70 977,760
80 971,790
90 965,300
100 958,350
Takže 1 l vody o teplotě 0 C váží 0,999941 kg
1 l vody o teplotě 3,97 C váží 0,999973 kg
Tady v pořádku, ohřáli jsme 1 l vody o 4 C a hmotnost stoupla o 0,000032 kg :-)))))))
1 l vody o teplotě 20 C váží 0,998205 kg. ohřáli jsme 1 l o dalších 16 C a najednou nám hmotnost klesla o 0,001768 kg :-)))))
1 l vody při teplotě 100 C váží 0,958350 kg. takže 1 l vody teplé 100 C váží o 0,999973-0,958350=0,041623 kg. 41,6 gramů, to už si dovedeme představit, třeba na kolečkách salámu .-)))))))))))
teplota (tedy energie) stoupla, hmotnost se snížila.
ajajaj ....
řekl bych, že jsme právě ulovili duchovno ... :-))))
a nebo je to možná trochu jinak .-))))
1 L 90 st. teplé vidy bude v okolí studené vody stoupat - bude se při
dodání energie chovat se jako lehčí a ne těžší - to je normální -
klasická fyzika.

Tohle s tím ale nesouvisí. Problém je, že když porovnáváme hmotnost
jednoho litru vody, tak jí vlastně nebereme pořád stejně. Tím, že se
změní s teplotou hustota vody, bude při různých teplotách obsahovat litr
vody různá množství molekul vody. Změna hustoty je dána změnou
vzdálenosti mezi molekulami.
Pokud bychom ale měli pořád stejný počet molekul vody a pracovali s ním,
bude se nám s teplotou měnit objem (nebo tlak, nebo obojí – podle podmínek
experimentu), ale žádné rozdíly hmotnosti při různých teplotách
nezaznamenáme. Ale nezaznamenáme je jen proto, že energie vložená do vody
při jejím zahřátí je tak malá, že po jejím vydělení rychlostí světla
na druhou zjistíme, že jsme absolutně mimo rozsah našich schopností tak
malý přírůstek hmotnosti změřit. To umíme až při jaderných reakcích,
kde pracujeme s energiemi o mnoho řádů vyššími. A tam se to projeví
právě celkovou změnou hmotnostního defektu atomových jader.