Z tvé reakce cítím, že mým nezvyklým představám se snažíš
porozumět. Upřímně ti za to děkuju. Dovolím si mé odpovědi označené
[hranatými závorkami] vložit do tvého textu.
Takže souhrn pravidel podle tebe stvořil vesmír? [Ano.] Souhrn pravidel ti
zařídí posmrtný život v nebi nebo v pekle? [Ano. Mrzí mne, že si jen
namlouvám, že rozumím, jak je definovaný posmrtný život a jak je
definované nebe a peklo. Neříkám, že v ně nevěřím, jen nemám dost
znalostí, co to je.]
Lidská pravidla, která si tvoří člověk, jsou tedy také bůh? [Ano.]
Bůh se mění v závislosti na vývoji lidských pravidel? [Ano.]
Řekl bych, že svého boha nazýváš bohem naprosto zbytečně, souhrn
pravidel je dostatečné označení [Ano, já osobně bych pojmenování "souhrn
pravidel" za dostatečný považoval a nepotřeboval bych definovat pojem Boha.
Jenže mnoho lidí má důvod "potřebovat" pojem Boha a já bych chtěl být
jako oni, chtěl bych pojmu Bůh také rozumět jako oni. To je vlastně důvod,
proč zde obtěžuju svými dotazy.] – proč tomu říkat bůh, když to
spoluvytváříme i my sami? [Protože o těch pravidlech, která jsme (zatím)
nevytvořili, nepoznali, nezmodelovali a ani nijak nepojmenovali, se dá
obtížně diskutovat. A navíc neznámé, špatně definované v nás budí
přirozené obavy. Ve všech druzích lidských společností bylo potřebné,
aby existovala entita, která moudře a s dobrým cílem ovládá všechny
neprobádané jevy či hrozby, jejichž kauzalitu lidé ještě nerozpoznali
(přírodní úkazy, nemoci). Tuto entitu různá etnika nazývala různě:
bálové, démoni, božstva, duchové, džinové. A po celé věky se různí
proroci snažili tuto duchovní džungli urovnat, zjednodušit, aby jedna idea
byla použitelná pro velké společnosti (Ježíš, Jan Křtitel, Mohamad, teď
honem nevím další, ale bylo jich před nimi i po nich ještě mnoho). I v
dnešní době existují neprozkoumaná pravidla, jejichž osvojení nás teprve
čeká. Moje definice Boha zahrnuje i ta pravidla, která sice existují a
vesmír podle nich funguje, ale lidstvo tato pravidla ještě nepoznalo.
(Například: Není známa příčina existence "ostrovů stability" při
tvorbě hmoty vysokých jaderných čísel. A padl jsem na neověřenou
informaci, že některé prvky vysokých jaderných čísel mají nestandardní
gravitační vlastnosti.)]
Byly Norimberské zákony taky součástí boha? [Ano. Bůh podle mé
definice není humánní, není to člověku podobná bytost. Jsou to jen
"(s?)prostá" pravidla.] A už nejsou? [Norimberské zákony stále jsou
součástí mého světa (a proto také mé představy Boha). Dokud na Zemi po
Norimberkých zákonech bude nějaká historická památka, budou součástí
mé definice Boha. Osobně bych chtěl, aby povědomí o Norimberských
zákonech i o všech bezprávích a zhoubách, které z historie známe (Julius
Caesar a Keltové, Karel Veliký a Germáni, francouzská revoluce, ruská
revoluce, Stalin a komunismus, všechny světové války, ale i epidemie),
zůstalo v paměti lidstva navždy, aby to lidé už nikdy znovu nedopustili).]
Opravdu jde bůh s vývojem lidských pravidel ve stylu kam vítr, tam plášť?
[Ano. Pravidla, kterým já říkám Bůh, jsou pravidla pro vývoj společnosti
až nehumánně svobodná, umožňující masakry (přestože ani mně se to od
základu nelíbí). Jedině tak se dokážu smířit s existencí něčeho, co
lidé nazývají Bůh, který masakry připouští.]
Zneuznaných umělců jsou mraky. Je někde řečeno, kde je hranice umění?
Že musí mít hodnotu i pro jiné lidi, než je jeho autor? [Vždy jsem si
myslel, že někde je řečeno, co je umění a co ne. Ale jistý si tím
nejsem, protože kritéria určující co je a co není umění, byla a stále
jsou široce nejasná. Jsem přesvědčený, že výtvor, který vzbuzuje v
mozcích pozorovatelů pozitivní reakce, bude považován za umění, i kdyby
to měl být pouhý hřebík zatlučený v trámu. Pokud nevzbuzuje emoce,
většina z nás takový výtvor posoudí jako: "Asi umění, ale ne pro mne,
protože mu nerozumím."]
Ale hlavně – psal jsi, že umění je součást pravidel, což chápu jako
něco, co pravidla vytváří, nebo aspoň obsahuje, i pro ostatní oblasti. Ale
přitom je to jen jeden z mnoha oborů, které vytvářejí svá pravidla,
používaná jen v rámci daného oboru. A právě pravidla umění jsou
nejméně závislá na pravidlech mimo obor, umělecká pravidla jsou ta
jediná, která se v umění musejí jakž takž dodržovat. A i když
nedodržíš ani ta, nic se nestane – akorát to bude umění jen pro tebe,
jak píšeš. [Se vším souhlasím. Jen si nejsem jistý, zda ti zcela
rozumím. Proto se pokusím tvé tvrzení formulovat svými slovy, abys poznal,
zda nahlížím tvůj výrok stejně. Myslím, že říkáš: "Umění obsahuje
a dodržuje pravidla. Umění tvoří nová pravidla. Umění může dodržovat
i porušovat dříve zavedená pravidla. Pravidla vytvořená v umění lze pro
neumělecké životní situace použít jen vzácně."]
1
1
