Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ondi -- panev --

anebo role v životě. ženská - mužská.

teflonová v kuchyni:-)

mrkni :-)))))))))))) hezky --- ale ja mam na mysli jinou panev -- pokud teda vim tak podle toho se lehce pozna zda se jedna o kostru zenskou nebo muzskou :-)) Nechce se mne to hledat .

Zkrátka jsi chtěl napsat, že je připravena na porod:-)
To s tou kuchyní byl vtip:-)

Mrkni ja to jako vtip vzal - dobry 1* - Nevim to presne ale zenska panev je vyzsi nez muzska - nebo neco takoveho ale je mezi nima zasadni rozdil

zkusim sehnat podrobneji

Tak jsem napsal blbost - omlouvam se -- ale vedel jsem, ze je mezi nima rozdil :-)) spravne::
Ženská pánev je širší, nižší a plošší než mužská, aby umožňovala porod. Naproti tomu mužská pánev je užší, vyšší a těžší s robustnější konstrukcí kostí. Mezi další rozdíly patří srdčitý tvar vchodu do malé pánve u muže a oválný u ženy, ostřejší úhel stydkých kostí u muže a tupější u ženy, a hlubší a užší zářez ischiatický u muže ve srovnání s mělčím a širším u ženy.
Tak takle dokonale jsem to neznal priznam se.

Nejsi porodník:-)

Styď se.

...- prohmatávat, ty nestydo.

Spíš to záleží na obsahu té pánve. V pánvi mohou být topinky, míchaná vejce, vaječníky, uhlí ...

Buď za to mohou chromozómy, genderová identita, chování ve vztazích, třeba muž jako ochránce, žena jako pečovatelka. A nebo je v tom Duch svatý :-)

existují kmeny či společenství, kde žena vezme identitu muže pokud v rodině žádný není. Pak jedná jako muž a je přijata jako muž i v otázkách rozhodování

Myslíš burneši z Albánie. A co říkáš na čtyři pohlaví v Samoi?
Vedle mužů a žen mají dvě další:
Fa'afafine jsou biologičtí muži, kteří od dětství přirozeně přijímají ženskou roli. Jsou plně začleněni do společnosti, často se starají o domácnost, děti nebo seniory.
Fa'afatama naopak označuje biologické ženy, které se identifikují s mužskou rolí.

nevím odkud jsou, ale viděla jsem nějaký dokument. asi to bude ono. když přijmou roli, je to pak nafurt.

To bude on. Ony tam složí doživotní slib panenství (celibátu) před svědky.
Převezmou znaky mužů , jako oblečení, mluví o sobě v rodě mužském, vykonávají mužské práce.
Získávají mužská práva a postavení a rozhoduji tak.

>ono<

Týrají a bijí své manžely.

Nekomplikuj to:-)

Mají křesťanské duše také různá pohlaví a nebo, nedej bože, jsou bezpohlavní ?
Jakého pohlaví je asi duše homosexuála, nebo lesby ?

Duchovní

Podle křesťanských pohádek má duše uloženou každou minutu, ba i sekundu života. Tak dokáže duše řidiče B zacouvat do garáže, dofoukat pneumatiky a hlavně si pamatuje všechny pokuty od esembáků. Nevím jak ta duše na nebi uplatní své vzdělání a zkušenosti.

To jsou tvoje pohádky.

Tak mi prosím popiš křesťanskou duši, abych tu křesťanskou ideologii pochopil.

Aby sis mohl vymýšlet svoje ideologický pohádky? Tobě přece o pochopení nejde.

Je to spíš úvaha.

Pro něj je to pohádka, já jenom užívam jeho terminologii.

Často nad tím přemýšlím. Pokud po smrti zůstává jen duše, jak ji vůbec donutit k nápravě? Nemá tělo, necítí bolest, nemůže jednat. Představa pekla jako kotle nebo mučících nástrojů nedává smysl, duše nemá nervy ani kůži. A pokud už nemůže nic změnit, pak trest ztrácí význam. Co by se mělo napravit, když už není jak?
Možná jediný způsob, jak duši zasáhnout, je pravda. Čistá, nezkreslená. Duše vidí celý svůj život, bez výmluv, bez lží. Vidí, co mohla udělat jinak, co ztratila, komu ublížila. A právě to ji může bolet. Ne fyzicky, ale vnitřně. Možná je to stesk po lásce, kterou odmítla. Možná bolest z toho, že pozná, kým mohla být.
Jenže i to má háček. Pokud se duše nevrací do těla, paměť ztrácí smysl. A pokud se vrací, většinou si nic nepamatuje, jako by pila z řeky Léthé, jak říkali staří Řekové. Řeka zapomnění. Co si tedy duše nese dál?

Mrkni zajimave napsane --- To jsi napsal z hloubi sve duse?? Duse je budoucnost pristiho zivota

Vše se mi děje v hlavě, alespoň doufám nebo myslím?:-)
Hledám:-)

Mrkni ted jsoi mne uzemnil :-))) pises : Vše se mi děje v hlavě, alespoň doufám nebo myslím.
Ja taky doufam, ze myslis - jak pises :-)) Kdo hleda najde.

Dobrou noc sprcha uz je volna :-))))) Duse cloveka je jeho zkutecne - Ja -- podle toho se chova

Nezabývám se antickou filozofií, ani křesťanskou mystikou.
(Kolosanům 2:8)
Dávejte si pozor, aby vás nikdo neodvedl jako zajatce prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu, které jsou založené na lidských tradicích, na základních principech tohoto světa, a ne na Kristu.
(Efezanům 4:14)
Takže bychom už neměli být dětmi a nechat se zmítat vlnami a unášet sem a tam kdejakým větrem učení, za kterým je lidská faleš a vychytralé podvody.

To také není řešení.
Z Tomášova evangelia: „Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen, a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest.“
Jednoduše, když nebudeš srovnávat, ztrácíš možnost poznat víc. Anebo se utvrdit na své cestě. Hledání není slabost, ale síla. A pravda se nebojí porovnání. Natož poznání.

Už jsem se nasrovnával dost.
Tomášovo evangelium je, slušně řečeno, apokryf, na férovku řečeno se jedná o podvrh, s největší pravděpodobností z tvořivosti gnostiků.
Cituji:
Apokryfní „Tomášovo evangelium“ vypráví: „Když bylo chlapci Ježíšovi pět let . . . , šel vesnicí a proti němu běžel nějaký hoch. Hoch Ježíše udeřil do ramene. Ježíše to rozzlobilo a řekl mu: ‚Svou cestou už dále nepůjdeš.‘ Dítě ihned upadlo a zemřelo.“ Snadno poznáme, že tato historka není nic jiného než nehorázný výmysl. Navíc náladové, zlé dítě, které je zde vylíčeno, se ani trochu nepodobá Ježíšovi z Bible. (Srovnej Lukáše 2:51, 52.)

Ještě bych doplnil, že Ježíš z logických důvodů své zázraky působil až po svém křtu, nikoli jako dítě.

Gnostické pohádky pro zdání důvěryhodnosti dost často parafrázují biblické zprávy.
V tomto případě se nabízí analogie s případem popsaným ve 2. Královské 2:24, 25.

Je zaznamenáno že v kojeneckém věku toho stihnul již dost :-).
Tři králové + pasáčci :-)

Jeho úloha v té době byla velmi pasivní.
Pasáčky informoval anděl, mágy z východu vedl Satan, který usiloval o jeho smrt.

A nebo Simeon v Lukáši 2.

Ano, Simeon informoval o Ježíšově životní dráze.
Samozřejmě pod Božím působením bez přičinění osmidenního mimina.

Aha tak že toho mimina se to netýkalo :-).

Samozřejmě, že týkalo, ale on ty zázraky nepůsobil.

To ani po křtu když Otec v něm :-)

Po Ježíšově křtu měl od Boha moc je působit.
Je až nápadné, jak je zaznamenána jeho prosba o sílu nebo poděkování za moc jemu danou.

To tvrdíš ty protože máš za úkol pozbírat tady nějaké ovce ke křtu :-)

Netvrdím to já, ale Písmo.
Úkolem křesťana je kázat evangelium, na základě jejich reakce budou při Kristově příchodu prohlášeni za ovce nebo za kozly.

Zázraky se ovemže děli vždy, je o tom mnoho správ ve Starém zákonu a to ještě křesťané vůbec nebyli :-)

Zázraky měly vždy nějaký vyšší smysl.
Potvrzovaly prorocké postavení jednotlivců nebo Boží moc.
Dnes máme k dispozici kompletní zprávu od Boha, žádné zázračné sdělování tedy není potřeba. Navíc, jak čteme, to, co je navíc, pochází od zlého (Satana).

Jako třebas že Kristus mohl konat zázraky až po křtu :-)

Ano, až při křtu dostal dar Božího ducha.
Ten mimo jiné potvrzoval, že je tím, kým je - Boží synem a Mesiášem.

No a ten dar z nebes - čehož se mi dostalo - mohlo být něco tak.

Člověk obdařený Božím duchem projevuje ovoce Božího ducha ve větší míře než ostatní lidé.
(Galaťanům 5:22, 26)
Ale ovoce ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání. Proti takovým věcem není žádný zákon.
Dej nám vědět, až něco z toho na sobě začneš pociťovat.

To sebeovládání jsme už kdysi probírali že, vůle boží to není o sebeovládání :-)

Naopak, kdo chce činit Boží vůli, by měl projevovat sebeovládání, protože jeho zásady jsou často v rozporu s naší nedokonalou osobností.

Sebeovládání se objevuje až v novodobých překladech :-)
Nechat vše na Bohu to už není o sebovládnání :-)
Ale klidně si sám sebe ovládej - ale dej bacha aby z Tebe nevykvetl pokrytec:-)

A co je v těch starých překladech?

Však to dobře víš :-)

Ano, vím, protože si to dokážu najít a nespoléhám na vlastní zdání.V textu použitý řecký výraz ἐγκράτεια [enkrateja] znamená sebeovládání nebo zdrženlivost.

No ano přeloženo do současné běžné hovorové řeči :-)
Dnes se neříká "Bůh ti pomáhej k pokoji - pokoj vám" ale: "Sebeovládej se" :-).

AL: Sebeovládání je schopnost vědomě regulovat své emoce, myšlenky a chování, aby bylo možné dosáhnout dlouhodobých cílů.

Což sice u ateistů lépe projde - ale co věřící ?
Bůh nemá nijakou moc ?
A taky: Nebýt studený ani horký ale vlažný, vyplivnu tě z úst.
Emoce by se vlastně potlačovat neměli neb není to zdravé :-).
Je to ta vlažnost.

Pokoj a sebeovládání jsou ve výčtu ovoce Božího ducha uvedeny odděleně, jedná se tedy o dva kvalitativně odlišné pojmy.

To ostatní s tématem nesouvisí.

Jak ve kterém překladu, to mně jenom chceš utlouct čepicí :-)
A nemáš co určovat co s tématem souvisí a nebo nesouvísí, na to jsou studie že potlačování emocí, což učí sebeovládání, ničí zdraví.

K sebeovládání Boha prostě nepotřebuji na to si vystačím sama :-).

..na základě jejich reakce ?
:-)

Přesně tak.
Všichni máme čas si to promyslet a rozhodnout se.

Jo - to už jsem se rozhodla dávno : Falešným učením nenaletět :-)

Jistě, nejlepší je vytvořit si učení vlastní na základě halucinního okusování slunce.

No jasně proč by jsi o tom něco hanlivého nenapsal :-)

Logický důvod proč nepřipomínat Ježíšovi zázraky před jeho křtem je jenom jeden a to jak mít vliv na lidi a dotlačovat je ke křtu :-).
Zázraky se ovšemže dějí i nepokřtěným lidem :-).

Jo mně se stal taky a nejsem pokřtěná u žádné zbojnické sekty :-)

Ti lidé zázraky nepůsobí, jen jsou jejich objektem.
Tedy pokud to jsou zázraky...

No to se ví že ne :-).

Nikdo ti neříká, že se musíš opírat o Tomáše (mám na něj jiný názor). Jde o to nepřestávat hledat. Smířit se s tím, čemu chceš věřit, je přinejmenším pohodlné.

Hledání je cesta, nikoli cíl, který se věční hledači boji najít, protože to znamená přijmout odpovědnost. Zatímco hledání k ničemu nezavazuje.

Oni se ničeho nebojí, jen si nestavějí mantinely kolem sebe. Proč? Protože by pak přes ně nemuseli vidět:-)

Duše jako cosi nesmrtelného v člověku má původ v řecké mytologii a filozofii.
V Bibli je tak nejčastěji označována živá bytost nebo život.
Ostatně i zvířata jsou nazývána dušemi.

nič také nie je v Biblii...zavádzate!

Máš pravdu.
O nesmrtelné duši tam opravdu nic není.

abuka -- promin nechci otravovat --- myslis si, ze se muze vzrodit nova duse??

Duše (hebrejsky neʹfeš) je prostě a jednoduše živý tvor, ať člověk nebo zvíře, případně život.
Tedy s každým zrozením člověka nebo zvířete vzniká duše.
Ty se ale asi ptáš na stav po smrti.
Vzkříšením nevzniká nová duše, ale jedná se vlastně o znovustvoření původního jedince. Bůh má k tomu všechny potřebné informace ve své paměti.
Samozřejmě se to týká pouze člověka. Pejskové a kanárci vzkříšeni nebudou.

abuka -- dik stimto souhlasim co jsi napsal. Takze - kdyz clovek zemre umira snim i jeho duse -- ikdyz se otom v Bibli nepise. Kdyby byla duse nesmrtelna a rodila by se porad nova --- tak mame na zemi - predusovano
Nebo existuje jeste duse cloveka jinde nez na zemi??

Samozřejmě se to týká pouze člověka. Pejskové a kanárci vzkříšeni nebudou.

Kde se o tom dočtu??

Z hmotného světa byl jedině člověk stvořen k Božímu obrazu, tedy k věčnému životu.
Kvůli neposlušnosti člověka byl spuštěn náhradní program, o kterém je celá Bible.
V jeho závěru po ukončení Kristovy tisícileté vlády se naplní původní Boží plán z 1. Mojžíšovy 1:28.

Myslel jsem konkrétně pasáž, že živočichové nemají duši a v novem Babylonu/v Nebi/v Ráji nebudou vzkříšena.

Podle Bible zvířata JSOU duše.
Vzkříšení se ale týká pouze lidí, protože pouze člověku byl slíben věčný život.
Člověk JE duše, neboli živý tvor, po smrti není nic, neexistuje.
Po vzkříšení opět BUDE duše, neboli živý tvor.

Zvíře je taky živý tvor a většina s čistší duší, než člověk. Zvířata jsou myslící tvory.
A že to není v Bibli?
Kolik věcí v Bibli není a při tom existují.

Jistě, zvíře je živý tvor neboli duše.
Myšlení zvířat je stále zkoumáno, ale jeho úroveň je obtížně měřitelná kritérii stanovenými promyšlení lidské, které je kvalitativně odlišné.
Podstatné je, že zvířata nebyla v žádném ohledu stvořena k Božímu obrazu a nebyl jim určen/slíben věčný život.

Bible není všezahrnující encyklopedie, obsahuje pouze informace o Bohu a jeho plánu v rozsahu, který je pro člověka užitečný a koneckonců i pochopitelný.

To, že nejsou/nebyli stvořeni k obrazu Boha, neznamená, že nemůžou být vzkříšeni v "Ráji".

toto tvrzení není opět pravdivé:
Římanům 8:19–22
Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
Neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti – ne ze své vůle, nýbrž kvůli tomu, kdo je poddal – ale s nadějí,
že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z poroby zániku do svobody a slávy Božích dětí.
Víme přece, že celé tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
Výklad:
Pavel zde mluví o tvorstvu (řecky ktisis = všechno stvořené, nejen lidé).
Tvorstvo spolu s lidmi očekává vykoupení.
Až se Boží děti (lidé) oslaví, bude i celé stvoření osvobozeno z poroby zániku – tedy obnoveno.

Ano, ten výraz obecně znamená stvoření nebo tvorstvo.
Ale pouze člověk "toužebně vyhlíží".

Takže ty tam nevidíš :
Ř 8:19
Vždyť tvorstvo v očekávání touží ...........
Zajímavé.

omyl: Zjevení je apokalyptická literatura, plná symbolů, čísel, obrazů, vizí.
Stejně jako čísla 7, 12, 144 000, 10 nebo barvy a zvířata, i „1000 let“ je v tomto typu textu symbolické číslo.
V apokalyptice číslo 1000 znamená „úplnost“, „plnost času“ nebo „dlouhou dobu určenou Bohem“.
Např.:
U Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. (2 Petr 3,8)
Neznamená to tedy 1000 kalendářních let.

V intencích její(duše) existence se přece rodí v momentě spojením vajíčka a spermie.

dušu nie je možné zabiť, ale je možné ju zahubiť (Mt 10, 28)...

Ve smyslu oddělení od Boha.

Vždy je důležitý kontext.
V této pasáži je řečeno, že lidé mohou zabít tělo, tedy zničit přítomný život člověka.
Bůh může zahubit i duši tím, že skončí v gehenně, neboli v definitivní smrti bez naděje na vzkříšení.

Mat 10:
28 Nijak se nebojte těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; spíše se bojte toho, jenž může zahubit v pekle duši i tělo.

Zahubit : Význam slova: zahubit je synonymum pro zabít nebo zničit. Používá se v případě, kdy něco nebo někoho úplně zničíme nebo usmrtíme. Je to velmi silné slovo, které vyjadřuje konečnost a nenávratnost.

Takže zase jen zavádíš a fabuluješ.

Možná je tam kus vlastního názoru, bez něj by nebylo pokroku.

Platón tvrdil, že duše je věčná, přechází z těla do těla a že tělo je jen její "dočasné vězení“. Duše je nositelkou pravého poznání, které si nese z říše idejí, ale tělo ji svádí k zapomnění a smyslovému klamu. Přesto právě skrze tělo může duše usilovat o návrat k pravdě, rozumem, láskou.
Tuhle představu o touze duše po spojení si dovolím přirovnat k obrazu, který se objevuje v křesťanské mystice, například u svatého Jana od Kříže. Ve své poezii popisuje vztah duše a Krista jazykem milostné lásky, inspirovaným biblickou Písní písní. Duše v těle touží po sjednocení s Božským Milencem, podobně jako nevěsta touží po ženichovi. Nejde o tělesný vztah, ale o hluboké duchovní splynutí. O návrat k původu, o naplnění lásky, která přesahuje vše pozemské. Vyjadřuje vnitřní stesk po úplnosti, po tom, co je pravdivé, čisté a věčné.
Jaký má smysl takový proces ztráty a hledání? Proč duše zapomíná, aby znovu toužila? Proč se vzdaluje, aby se mohla vrátit? A na to už se neptám jen tebe, ale i ostatních:-)

Mrkni - - jsem ten ostatni -- co si myslis? Ridi rozhodnuti posmrtni duze nekdo jiny -- nebo tak cini sama??
Otazka--- podle toho co pises.

Kdybych věděl, odpovím:-)
Záleží na tom, koho se ptáš a podle jeho víry dostaneš odpověď.
Hledám a proto se mohu jen zamýšlet a domnívat:-)

Na jedno kliknutí Odeslat poruším svoje předsevzetí, když je tu zatím navíc bezpečno.

Bez nenávisti není lásky
Bez ztráty a zapomnění není toužení a získání
Bez odchodu se nelze vrátit

Napsáno již mnohokrát.

V křesťanské víře je duše nesmrtelná duchovní podstata člověka, která přetrvává i po smrti těla. Duše sama o sobě nemá pohlaví, není mužská ani ženská v biologickém smyslu, protože není tělesná. Nemá tělesné znaky, pohlavní orgány ani chromozomy. Přesto je osobní a jedinečná, nese vědomí, paměť, vztahy, touhy a schopnost milovat. Po smrti duše předstupuje před Boha, je souzena podle lásky a pravdy, které žila, a očekává vzkříšení těla na konci časů.
Při tom mě napadlo přidat pro tebe jako ateistu ještě malý dovětek:-)
Představ si duši jako živou buňku, nehmotnou, ale plnou paměti. Po smrti se možná spojuje s jinými dušemi, které prošly podobnou cestou, a z těchto spojení nevzniká kopie, ale něco nového. Nová duše. Ne jako návrat, ale jako syntéza, bytost, která v sobě nese paměť mnoha jiných, ale je sama sebou. A co když tahle nová duše jednou získá fyzické tělo? Poprvé. Nemyslím tím reinkarnaci, ale její první vtělení. V takovém případě by pohlaví nevycházelo z biologie, ale z vnitřního jádra, z toho, co duše nese jako směr, vztah, způsob bytí (jedinečnost získaná fúzí).

Přehled od AI
Chromozomy XX a XY jsou pohlavní chromozomy, které určují pohlaví u savců, včetně člověka. Ženy mají chromozomy XX a muži kombinaci XY. Chromozom Y je menší než X a obsahuje gen SRY, který spouští vývoj mužských pohlavních znaků.