Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

krak tak tohle neni blbe -- to uznavam hezky vysvetleno -- mas muj souhlas a plus.

moc tomu nerozumím co píšeš, někde se míjíme. Píšu že prvotní je vůbec schopnost pravdivě vidět. Tedy neschovávat se za nějaké iluze, obavy či fantazie. Být schopen se uvidět v celé nahotě a bez příkras. S dobrými i zlými vlastnostmi. Nevylepšovat se. říkám tomu bod nula. být takový (taková) jaká jsem. Teprve z tothoto startovacího bodu mohu se i dívat pravdivě na druhé.

Věděcké práce jsou vědecké práce... tam mí Bůh může dát vytrvalost či nadšení pro věc. Ale to je něco jiného.
Pravdivost ve smyslu otevřenosti, přímosti, čestnosti, odvahy etc.

ratka --- hmmmmmm taky dobry --- to neni udereni hrebiku na hlavicku ale prasteni kraka do hlavy :-))))

ratka jen nepochopila, že píšu totéž co ona, jen na trošku jiném pozadí, a že nepíšu "o sobě ani o jiných", ale pouze o jejich cestě.
kdy jejich postoj k sobě samému jistě hraje roli, ale důležité je, jestli to na té své cestě pravdy opravdu vidí, že třeba není až tak pravdivý sám k sobě a má tndenci si sugerovat různé víry, vč. náboženské, když to není úplně nutné .-))))))))))))))

co by se ZÁSADNÍHO změnilo v reálném životě člověka, kdyby přestal věřit v Boha?
nic.
"cestou k Bohu" může jít i jako po cestě kamkoli, nač si nějaké svoje postoje omlouvat bohem? proč je to nutné? protože bez za přešlapy trestajícího tatíčka bys to nedal? tak to máš smůlu, pak nejdeš cestou pravdy

cesta pravdy vede zásadně po doloženém existujícím "povrchu", bez příkras a jakýchkoli mantinelů, kdy ty vlastní jsou vlastně nejhorší, protože dobrovolné a má je každý dotyčný přímo v sobě, ty ho nepustí ani milimetr mimo ně. když jsou to mantinely přikázané jiným člověkem, zákony, pravidla .... tam je překračovat můžeš.

takže asi to ratce sjelo a flákla do bembeřice tebe :-)))

Začátek píšeš to co já - umět sí říct - nevím. neschovávat se za uvedené.
nepopisoval jsme osobu člověka, ale jeho cestu, takže nějaké nevylepšovat se a být jaká jsi jsm,e vůbec neřešil.
pravdivost je pravidvost, to snad ani nemá jiné vysvětlení.
prostě vidět jen viditelné, nikoli představené si.

krak -- uzasne - dekuji za potvrzeni, ze komunisti v CSR nikdy neudelali odluku cirkve od statu
a. ze vy komunisti jse ji neodsuzovali a dokonce jste povolili nabozenskou vychovu ve skole po skonceni vyucovani -- vsechna cest vsem komunistum v CSR v te dobe.

psal jsme někde o komunistech a odluce?
ty jsi těžce nemocný, KIWI.

KIWI už zase tvoje debilita způsobila asi tak 15 příspěvků zde navíc, zcela zbytečných.

netuším, kdo se tu bavil o tom, jak jste vy komunisti neodsuzovali a dokonce povolili ... s tím jsi měl vyrukovat v debatě o "ateistické ideologii", tam se to řešilo. ale to máš asi tak půl roku zpoždění.

krak ja a komunista ??? nato muze prijit na diskuzi pouze kovanej :-))

no, ty a komunista. To přeci víme oba :-))))))))))))))

krak jednoduseji napsano ja vim lejno a vis hovno - Je to uplne stejne vedeni

Ty prostě nezvládáš mezilidskou komunikaci, KIWI.
Ty jsi jen pytlíček nervů a pytel emocí
Ale já ti to vážně zjednodušovat nebudu

Pravdivost je pravdivost - nic dalšího k tomu nepotřebuješ. I zbabělec a nectný člověk může jíát cestou pravdy. nemusíš být otevřená, abys šla cestou pravdy, natož přímá, to moc nepobírám, proč by mělo být podmínkou pravdivosti

tak to myslím, tedy zbabělý a nectný člověk si je vědomý své zbabělosti a nectnosti. Takhle to myslím, když to člověk takhle vidí, třeba se začne stydět....hne se v něm svědomí. začne se kát. my lidé jsme schopni sebereflexe. Normální člověk toho schopen je.

To je ale zcela mimo to, o čem jsem psal já. Samozřejmě že jít cestou pravdy znamená být pravidvý i sám k sobě, ale tuhle subjektivní pravdu nikdy neposoudíš, ten člověk svoji zbabělost a nectnost třeba vůbec nevidí, opravdu ji nevidí, protože za uvedené nepovažuje to, co ty. To jsme opět v psychotermínech, které nejsou objektivní, ale pouze subjektivní a tedy hra stataitiky - kolik lidí se v nějaké situaci vidí tak a kolik jinak - to ale nijak nepredikuje, kdo z nich má pravdu, natož kdo z nich pravdu nemá

čili tady bychom s eprávě pustili i té zmiňované REALITY, která je podmínkou pravdy - v daném kontextu nemůžeš druhé hodnotit podle svých měřítek. to by se tam za chvíli mohlo objevit i to měřítko, že když nevěří v boha, nežije v pravdě a realitě. přitom pravý opak je pravdou.

Proto existují snahy to objektivizovat přes nějaké obecné mravní pravidla. Ale to je pokaždé nedokonalé a interpretuje si to každý podle svého, často se to dá i zneužít k terorizování druhých kteřé třeba žijí dle svého svědomí.

Ale jde mi o tu metodu, jak se člověk který se chce dobrat ke kořenům a hloubce své "duše", jak se může dopracovat k určitému vhledu a čistotě náhledu na sebe i na druhé. bez mudrování, souzení či nafukování

obecná mravní pravidla nejsou objektivizující. furt jsou to pravidla. objektivní je si přiznat, že morálek existuje víc, nejen ta "moje". což neznamená, že tu druhou musím tolerovat. morálka vůbec nepatří na cestu pravdu, max ve smyslu přiznání si, že morálek je víc. a ani jedna nemusí být "pravdivá".

zkouat svůj vlastní vnitřek ale není a nemůže být cesta pravdy.

nemusí být pravdivá, jsou to jen jakési pilíře, opěrné body.

Když se pdíváš třeba na buddhistické pravidla morálky, jsou si velice podobné... také jsou to jen pilíře. Díky určité morálce si přirozeně urovnáváme cestu k vnitřnímu klidu. Tedy to je můj názor, takhle to vidím na své staré kolena. Nejsem žádný moralista. v životě jsem se nadělala hodně vylomenin. Ale došla jsem k názoru, že teď žiji kidněji. může to být stářím, může to být i tím že se netrápím tím komu jsme ublížila.

Já píšu jen jedno - cesta pravdy a reality se nemůže opírat o nic subjektivního, co si třeba nastaví jen nějaký člověk, nějaká komunita, sama sobě. ale pouze o tu realitu a pravdu jako její (reality) věcný a skutečný popis.