Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To je hezký produkt lidské fantazie a přání mít odpověď na otázku proč je náš životní prostor právě takový, jak ho vidíme, či tušíme.

Ondi -- takze nevis??? --- a odsuzujes jine kteri veri, ze to stvoril Buh Ja jsem nikde necet na zadne diskuzi, ze by verici odsuzoval ateistu zato, ze nevi jak vzniknul vesmir.

Jaképak odsuzování někoho, kdo věří v mrkev - jeden ze zdravých kořenů života a kdo věří v reálnou existenci něčeho, co se nedá popsat, co nemá tvar a co se projevuje neexistencí.

Ateisti také neodsuzují věřící za to, že nevědí, jak vznikl vesmír. Jen nechápou ten přístup, kdy se někdo snaží toto nevědění „vyřešit“ tím, že se rozhodne uvěřit několik tisíc let staré představě, vytvořené na základě tehdejších znalostí, které byly jen zlomkem toho, co známe dnes. A navíc – ani tato věřená představa vlastně žádný mechanismus vzniku vesmíru nenabízí. Protože bůh to nějak udělal – to opravdu není o nic lepší vysvětlení, než pouhé nějak to vzniklo. Přičemž jak to vzniklo, o tom se aspoň dá bádat dál, kdežto boží čurymuryfuk nic takového nenabízí.

opět musím napsat že to vidím naopak... je zde jako prvotní hluboký vjem neznáma a nevědění... jak je to le všechno možné. A teprve z tohoto pochopení neznáma, lze říci téměř doteku s neznámem vyvěrají různé cesty jak neznámo "uchopit"... formou sprituálních konceptů

pŘITOM VŮBEC NEJJEDNODUŠŠÍ JE SE S NEZNÁMÍM PROSTĚ SMÍŘIT, PROČ TO "UCHÁPÁVAT" .-))))))))))))))))

někdo to může považovat za důležité

Ale jo, považovat to za PRO SEBE důležité určitě může. Kdyby to tak nebylo, nikdo by Boha nepotřeboval.

To, co popisuješ, je situace člověka, který se dostane z absolutní izolace najednou do reality.

Trochu mi to připomíná zážitek vylíšený v knize "Blázniví motoristé (nebo tak nějak)" . Šlo o automobilový závod Peking - Paříš motorizovaných dobrodruhů, ti přijedou v Mongolsku do nějakého kláštera a opat jim tam představuje jejich automobil, který si kdysi levně koupili, ale který nejezdí. Opat požádal naše motoristy o zprovoznění jejich automobilu. Když mu motoristé řekli, že jejich auto je reklamní maketa auta a to že nemůže nikdy jezdit ... tak to Mongolové nechápali.

taky nechápu co chceš říct :-)

Že Ondimu také chybí motor

No teda, velmi inteligentní reakce, který jasně zobrazuje tvůj duševní život.
Nebo tím chceš strejdo naznačit, že nevíš co ten výraz "motor" znamená?

Nechápajícího lze popostrčit. Řekni zbožnému strejdovi, že Ondi má spoustu motorů, třeba to od tebe pochopí.
Ta jsi psala o prvním vjemu neinformovaného a tedy nevědoucího člověka. No a tím byli oni Mongolové, kteří si nechali ve své nevědomosti nakukat, že si kupují motorové vozidlo a byli zmateni, když se seznámili s pravdou.

To ale není „opačně“. To je jen pohled na jiný aspekt. Nemyslím si, že by byl potřeba nějaký „hluboký vjem neznáma a nevědění“ (už to slovo „hluboký“ v těchhle debatách mi zavání snahou uměle přidávat věcem na důležitosti), stačí si uvědomit, že „známo“ má své hranice, které je třeba krůček po krůčku rozšiřovat.
K tomu, co jsem napsal, lze dospět jak od neznáma ke známu, tak i naopak. Samozřejmě kromě toho základního „známa“, které si člověk osvojuje v raném dětství „automaticky“, tomu se nevyhneš. Jestli potom tvou zvídavost nastartuje „ohromující neznámo“, nebo naopak „chybějící kousky známa za jeho hranicemi“, to už je asi jedno. Zaplácnout to ale bohem (nebo čímkoliv neprokazatelným), to mi přijde v procesu poznání jako hodně kontraproduktivní.

to není zaplácnutí bohem, to je přijetí neznáma. je to akceptace nevědění.

Akceptace nevědění je říct „nevím“. Říct „to bůh“, to je vytěsnění nevědění zdánlivým věděním, tj. vírou. Právě aby se nemuselo akceptovat nevědění.

nevědění přece akceptuji... jde jen o to jak se s tímto nevěděním zachází. Z podvědomí (nevědění) vychází dobré i to zle. Jde o to usměrnit tok nevěděného směrem, který sbližuje... nikoliv rozděluje.

Třeba potřebují jistotu.

Protože co bys chtěl odsuzovat na někom, kdo si přiznává, že neví?
Odsuzovat můžeš toho, kdo TRVDÍ nějakou píčovinu

Zajímalo by mě, kde bereš tu jistotu, že jde o přirozený proces. Není to spíš naše interpretace toho, co pozorujeme, narození, stárnutí, smrt, než objektivní danost? Jak vlastně rozlišujeme mezi "přirozeným" a "kulturně vysvětleným"?
K tomu ostatnímu: Mám pocit, že někteří, včetně tebe, si raději přečtou jen předmět, aby to nemuseli číst celé. Ale právě proto vážně nevím, jak vměstnat do několika slov tak "hodnotný" příspěvek, abych tím šetřil tvé "hodnotné" oči i mysl. Budu se snažit, i když nakonec stejně platí, že člověk něco nepřečte, něco špatně pochopí nebo hloupě odpoví. Takový prostě je, ať už "zrozený", nebo "stvořený".

já pracuji s objektivními danostmi- ty si klidně o nich můžeš mylně myslet, že to jsou tvoje interpretace.

bŮH JE OBJEKTIVNÍ DANOST?
NEBO S BOHEM NEPRACUJEŠ?

Dalo by se říci že Bůh je a je jedno co si myslí ateisté.
Důkazů že je Bůh objektivní danost jsou miliardy osobních svědectví, existence světa a i zázraky které se stali.

Druhá věta : nic uvedeného neexistuje a soukromé subjketivní děje uvnitř hlavy všelijak zpitvořených osobností jedinců nejsou a nikdy nebudou důkazem.

První věta : Dalo by se říci, že Bůh není a je úplně jedno, čím se teisté utěšují ve svých frustracích a komplexech :-)))

Dalo by se říci že Bůh není a je jedno co si myslí teisté.

Důkazů, že je Bůh objektivní danost, je nula. Pocitů, že jsem prožil něco, co si umím vysvětlit jen bohem, těch může být opravdu hodně. Miliardy ale těžko. Ale i kdyby opravdu miliardy – důkazů, že za pocitem boha je skutečně bůh, je opět nula.

to lžeš na rozdíl ode mne

V čem konkrétně?