Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

A proto si každý nějakou svoji duchovní "zkušnost" může vysvětlovat i jako setkání s Bohem .-)))

Naopak proto mu druzí rozmlouvají, že to setkání s Bohem být nemohlo, protože v jejich světě něco takového zažít není možné.

No já ti "rozmluvám" jen to, že to setkání s bohem být nemuselo a že nebylo tvrdím až po té, co mi několikrát vehementně tvrdíš, zcela bez důkazu, který ani nemůže existovat, že bylo, protože ty jsi z toho měl "otcvský pocit" .-)))))))))))))­)))))))))))))

Tvrdím to, co vím, že jsem prožil. To že o tom nemohu podat důkaz, neznamená vůbec nic.

Tvé tvrzení spočívá v tvrzení, žes měl kontakt s bohem.
Popsat ten kontakt dokážeš jen příměrem, žes cítil něco jako "otcovskou lásku" (už tady je zádrhel, jako "otcovskou lásku" vnímanou otcem k synovi nebo synem k otci?)

Každopádně to, co ty jsi mohl jistě vnímat jako "otcovskou lásku", protože jsi se s tím třeba nikdy předtím nesetkal, je naprosto nedostačující důvodnění pro tvrzení, že to byl Bůh.
jakmile jde o pocity, víme dobře, jaké fantazie lidé mívjí, natož jak je interpretují navenek

Při popisu jsem psal, že ten prožitek byl komplexní a "otcovství" byla jednou z komponent toho prožitku. Nikdy jsem o té zkušenosti proto taky nepsal jako o pocitu, ale jako o prožitku.

Prožitek je pocitového charakteru

Stěžejní je, že sis to interpretoval ty sám sám pro sbe

To je neakceptovatelné

Pocitového charakteru je veškeré vnímání.
Nic jsem si neinterpretoval.
Jestli se někdo nedovede smířit s tím, že lidé mají prožitky setkání s Bohem, je to jeho a jen jeho problém.

Můj problém to není, tůvj problém je, že "POCIT", že ses setkal s Bohem, interpretuješ jako JISTOTU, že ses setkal s Bohem

a to je problém myslím tvůj :-))))))))))))))))

Já žádný problém nemam. Ty máš furt s něčím problém. (Což by mimochodem bylo v pořádku, kdyby ses choval korektně a seriózně.)

o že o tom nemůžeš podat důkaz znamená to hlavní : vše mohla být jen tvoje interpretace něčeho, co jiní lidé považují za naprosto normální a běžné LIDSKÉ.

PS : zajímalo by mne, kdo ti kdy argmentoval tím, že "v mém světě to enní možné", když jsi dodnes nedokázal popsat, co že se ti to vlastně stalo, kromě "pocitu"

a pochybuju, že by ti někdo rozporoval pocity :-))

To je také pravda, ale jde to na věc takříkajíc z druhé strany. My totiž často nevidíme samotnou skutečnost, jen její obrazy, a přesto si myslíme, že vidíme právě to a tak, jak je. Symboly i pojmy pak nejsou jen prostředkem sdílení, ale i způsobem, jak si realitu vůbec zpřítomňujeme.

Jo to jo. Každý máme jiný obraz světa (věcí, lidí, jevů, situací...), který nevědomky a omylem se světem ztotožňujeme. Proto si každý, takříkajíc, žijeme ve svém světě.

ano, a toto ztotožňování působí utrpení, chceme ovládat svět, a přitom můžeme ovládnout jen naši mysl a se světem se neztotožňovat.

Ano, dá se to tak říct, i když je v tom "tajemství" ukryto víc, např. když si člověk uvědomí ty obrazy až tak, že je umí oddělit od smyslových vjemů, tak se tím vymaňuje ze sugestivní moci hmoty (věcí, lidí, jevů, situací...) a získává tak určitou svobodu (moc), která mu zajišťuje lepší přizpůsobení se podmínkám a požadavkům světa.

no nevím, to mi přijde víceméně hodně účelové, přizpůsobovat se požadavkům světa. Bible varuje, že to dělat nemáme.

Tak to musíme dělat, máme-li přežít. Člověk se neustále přizpůsobuje vnějšímu i vnitřnímu prostředí.

je to asi věcí definice. rozlišit co je prostředí a co je svět.

Prostě podmínky. Vnější i vnitřní.

Ano, nejspíš si to myslí, že s evymaňuje :-)))
Přitom mnohem spíš sám sebe zabředává stále hlouběji .-))

To ví, protože se to děje.

Všechno co se děje si dotyčný popisuje svou interpretací. Tedy tím, čím si to popsat chce.

Aha, takže šťastný člověk není ve skutečnosti šťastný, ale jenom se takto interpretuje. jojo

???
Nebavíme se o pocitech, ale pokud, tak o impulsech k nim.

Každý je šťastný z jiného důvodu (nebo lépe, těch dpvodů není nekonečně, ale je jich víc)

a rozhodně platí, že někdo si "přivodí" štěstí i tím, co by u jiného nevyovolalo nic nebo i smutek. To je ta interpretace toho, "co se děje", toho impulsu. výsledek už je poplatný té interpretaci.

Bavíme se o tom, co se děje, viz tvůj příspěvek. A do toho spadají i emoce, protože když je člověk šťastný, tak se mu "děje štěstí". Podle tebe si člověk všechno interpretuje a nic z toho, co si myslí, že zažívá, to nezažívá.

""když si člověk uvědomí ty obrazy až tak, že je umí oddělit od smyslových vjemů, tak se tím vymaňuje ze sugestivní moci hmoty (věcí, lidí, jevů, situací...) a získává tak určitou svobodu (moc)""

toto je popis "subjektivního dění v hlavě jedince". že si myslí, např. že umí něco oddělit. a kvůli tomu si vsugeruje, že je svobodný a zalije ho štěstí. i druhým popíše totéž, že si uvědomil, jak je dobrej, že umí oddělit obrazy od smyslových vjemů ... a blá blá blá .... prostě furt dokola psychoteorie.

Proč by si měl něco vsugerovávat? Ty si něco neustále vsugerováváš, že to automaticky vidíš u i druhých?

???
Taky nevím, proč to děláš .-)))))))))))))­))))))))))))
Co je jisté a co ti celou dobu říkám : nemáš důkaz, že jsi uvedeného rozlišení schopen. Jen si to myslíš. BVěříš tomu. A jako k víře bys měl teda brát v potaz, že to nemusí být pravda. To ty ale jako správnej fanatik nebereš - ty jsi přsvědčenej, vsugerováváš si to, že víš, že to je, jak sis usmyslel .-))))

Je opravdu bzytečné se o tom dál bavit

Tvé ztopořené ego zjevně už zase jen zdržuje :-)))

Tohle je ovšem perfektní přiznání se k tomu, že jsi cvok a máš ze mě obrovskej komplex.

"když si člověk uvědomí ty obrazy až tak, že je umí oddělit od smyslových vjemů, tak se tím vymaňuje ze sugestivní moci hmoty (věcí, lidí, jevů, situací...) a získává tak určitou svobodu (moc)"

to se ovšem děje opět jen v jeho hlavě. takže má možnost si to interpretovat po svém, třeba jak psáno. a ve skutečnosti si tu závislost může dělat horší a horší.

Ty nerozeznáš závislost od svobody?

Já ano. Stejně jako vím, že si mohu vsugerovat, že jsme svobodný, i když nejsem

Ty máš problém s významem a využítím slova interpretace?

I za války s emnozí lidé považují za svobodné, přestože objektivně nejsou. Kriteria na síu významu těch slov si určuje člověk víceméně sám, a o tom píšu

nebo naopak, že si vsugeruju, že svobodný nejsem, i když jsem - k čemuž existuje dost příkladů i dneska, kdy dezoláti ("vítězové voleb") nám tu tvrdili, že žijeme v nesvobodné zemi - i když najednou uznávají, že svobodu máme :-)))))))))))

Tak to rozeznají i ostatní, nemyslíš?

statní rozeznají max že jsi šťastný, nikoli proč. To se max od tebe dozví tvojí interpretace, co žě tě šťastným udělalo

Už jsi zase ztratil nit. Nemá smysl se bavit.

Jakou nit? .-)))))))))))))))))
Já s enebavím o žádný niti, ale o tom, že cokoli se ti odehrává v makovici (a tobě obzvláště) je jen subjektivní a nemá to automaticky relevanci hodnoty pravdy ani reality :-))))
Ty si prostě můžeš JEN MYSLET, že umíš něco oddělit (obrazy od už ani nevím čeho, ale věděl jsme to) a pak jsi z toho štěstím bez sebe jak kotě, a ani si nevšimneš, že si na těch obrazech od té chvíle ještě závislejší o to víc, že si myslíš, že je umíš oddělit :-)))))))))))))))))))

Tys tu nit asi zatím ani nenašel .-))))))))))))))))

Jaké obrazy skutečnosti vidíme a proč obraz skutečnosti není skutečnost?

Vidíme obrazy, které nám mozek skládá ze smyslů, zkušeností a toho, co jsme převzali od ostatních. Každý tak žije ve své vlastní verzi světa, ale ty verze nejsou úplně oddělené, propojuje je společné pole symbolů a představ. Obraz skutečnosti ale není skutečnost sama, je to jen její zjednodušený odraz. A pokud existuje "energetické pole iluzí," pak nemusíme vidět opravdovou skutečnost, ale jen představu o ní, kterou toto pole vytváří:-)