Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

A co by mělo být fyzickým nosičem toho kolektivního pole?

Mně připadá mnohem pravděpodobnější, že mozek zpracovává realitu přímo. Díky komunikaci s ostatními do ní ovšem patří i ty kolektivní záležitosti.

Možná bychom to mohli chápat jungovsky, jako soubor archetypů a kulturních vzorců, které se ukládají do našeho společného nevědomí. Fyzickým nosičem pak jsou jednotlivé mozky, jazyk, kultura a technologie, které jsou navzájem propojené komunikací. Společnost tak působí na nové jedince jako vlny, které je omývají a ladí na sdílený rámec reality. A možná v tom je i něco víc, jakási kolektivní energie, kterou zatím neumíme změřit, ale která se projevuje v tom, že skupiny lidí dokážou sdílet nálady, obrazy a významy. Nemusí to být nic nadpřirozeného, spíš dosud neprozkoumaný způsob, jak se propojují mozky, emoce a kultura.

Něco jako memy?

O těch už jsme psali, spíš bych to bral jako nadstavbu.

A musíme to vůbec "chápat"? Je to k něčemu dobré?
Že lidé blbnou někdy na kvadrát a "pořizují" si substituce tatínků a maminek, to víme dávno objektivně.
Je třeba si zasírat hlavu teoriema v podstatě o ničem, když to k ničemu není?

Nemusíme to chápat, abychom přežili. Ale když si uvědomíme, že vidíme jen obrazy skutečnosti a ne skutečnost samu, dostáváme se k paradoxu vnímání reality. A právě proto je to důležité, kdo ovládne ty obrazy, může je zneužít a podsouvat lidem falešnou představu světa.

s tím co jsi napsal souhlasím. Dorozumíváme se pomocí symbolů, dáváme absraktům konkrétní význam. Třeba slovu strom rozumíme. i když je to jen pět písmen. kdby to bylo v řeči které nerozumíme, nevíme jak to vypadá... musel by nám to dotyčný ukázat a my bychm nevěděli jeslti je to je jen ten konkrétní strom... třeba lípa nebo to znamená i jiný strom obecně. řeč je vždycky symbolická. ale ukazování obrázků taky.

Proto je obtížné se dorozumět při popisování oblasti skutečnosti, na jejíž objekty nejde ukázat prstem. Jako je právě psychika. Snadno si budeme definovat pojmy, když si na předměty, které ty pojmy zastupují, můžeme ukázat: strom je tohle (a ukázat na strom), kámen je tohle (a ukázat na kámen), červená je tohle (a ukázat na červenou barvu), malý znamená, že je to takové, velké zase že takové, hranatý znamená takový tvar, oblý zase takový atd. atd. A tím se taky snadno dorozumíme, protože budem těm pojmům rozumět.
Na psychické objekty (či obecně skutečnosti) ukázat prstem nemůžeme a jsme odkázáni jen na jejich popis, z něhož ale ne vždy dovedeme správně identifikovat daný objekt či jev, a dorozumění je tak dost ztíženo. Někdy to identifikovat ani nejde, když se popisuje něco, s čím nemá příjemce zkušenost, jelikož to nemá s čím ztotožnit. Porozumění je tu závislé na míře zkušenosti a proto jsou mnohé náboženské symboly nesrozumitelné.

takhle nějak si představuji, že vývoj jazyka, psaného textu a abstraktních pojmů před mnoha tisíci let byl procesem... abstraktní informace se předávaly skrze básnický text, který měl určitou formu, rytmus, vyvolával určité emoce a sbližoval lidi práv skrze cykličnost předávání. vznikaly první tradice, obřady kde se četly texty. vytvářelo se společenství.

To jo, takhle třeba vznikli mýty. Některé jsou taky veršované (ale to třeba i některé biblické žalmy) a vyjadřují tu nejzákladnější lidskou zkušenost se světem, či zkušenost vědomého bytí.
Každé náboženství popisuje skutečnost, my jenom nerozumíme jeho jazyku, protože neumíme rozpoznat obsah užívaných pojmů a obratů a identifikovat tak skutečnosti, které označují.
Podobně jsou na tom různé tzv. esoterické symboly (esoterický = skrytý; skrytý, poněvadž neuvědomělý) jako jsou 4 živly nebo 3 principy, jejichž součet dává 7 starověkých planet a součin 12 znamení zvířetníku.

Souhlasím, že jazyk i obrazy jsou pouze symboly a nikdy nám neodhalují skutečnost samu. Právě proto se otevírá temná rovina této myšlenky, od narození přijímáme podsunutý rámec a učíme se dívat na svět tak, jak nám bylo řečeno, nikoli tak, jak to skutečně je. Připomíná to Platónovu jeskyni, vidíme jen stíny, které nám někdo předkládá, a bereme je za realitu. A pokud existuje ještě energetické pole iluzí, které nevědomky spoluvytváříme a zároveň z něj čerpáme, pak nám skutečně vytváří iluzorní svět. Ten působí pevně, protože ho sdílíme všichni, ale každé vybočení z něj znamená odpojení, a tak je ten, kdo vidí jinak, označen za blázna. Mantinely tohoto pole nám dávají rámec, jenže zároveň nás uzavírají do falešné představy světa, která se tváří jako jediná možná skutečnost.

jde fakticky o to porozumět JAK to celé funguje, a smířit se s tím že každý systém (konstrukt) je pouhým konstruktem. Akceptace toho co je v holé skutečnosti. Někdy se idé honí za přízrakem. Furt mění jeden konstrukt za druhý v naději že ten další bude lepší a nedojdou klidu.

Je to jako s manželstvím, hledáme a zkoušíme toho a onoho, pak si vybereme partnera a nakukujeme do cizího talíře. co kdyby to tam bylo lepší?

Co když jsme si to nevybrali, musíme to přijmout?

musíš přijmout - akceptovat věci takové jaké jsou. Teprve pak můžeš udělat krok dál... pokud nevidíš stav v kterém se nacházíš, nejde to dál. Tedy tak to chápu...

Je to podobné jako když syn či dcera nejchtějí být jako rodič a pořád se brání a zkouší to dělat jinak a je to horší a horší. Teprve až se vžijí do myšlení rodiče, pochopí co ho vedlo k tomu nebo onomu, teprvepak může překročit horizont daného a posunout se dál. Do té doby to prostě nejde.

Když je budou zkoumat, bude se snažit je pochopit, pak mohu najít ten nejlepší soulad, aneb dojít klidu (nehledat).

nevím, nerozumíme si. míjíme se.

Je to na tobě.

spíše na tobě

Já hledám, ty se spokojíš s tím, co už jsi našla.

anebo naopak, ty se spokojíš s přeskakováním z kvítka na kvítko a já hloubím do hloubky, Nevzdávám se tak lehce.

Není kouře bez ohýnku.
Tvůj život, tvá volba.

Tohle máš od Duška, ne?

Možná to má ode mě, myšlenky si přece mezi sebou, jako lidé, půjčujeme:-)

Něco takového psali v období před 12 lety psali ezoterici na Lidech. Odkazovali se při tom na Duška, takže jsem se podíval na pár jeho přednášek, kde takovéhle věci prezentoval i s tím jeho fyzikem Rakem. Pak se takovéhle "nápady" na pár let stali i takovým folklórem ezoterické scény. Že fyzikální zákony si tvoříme sami svou vírou atd. Ani nevim, jestli jsou ještě "v kurzu".

Lidé se navzájem podobají, nejen vzhledem:-)

co se týče správné a falešné představy, nastupuje čas a trvalost jako znak pravosti. falešné se oprýská a opadává.

V tomto případě to nejde oprýskat, ani to neopadá.

nevím v jakém případě, ale třeba vztahy... schopnost milovat. Učíme se budovat vztah, milovat...být stálí, vytrvalí, věrní. Mění se vnější věci. naše nitro (srdce) může a nemusí být stálé, věrné, nachází pevný bod. oporu.

anebo nenachází a hledá kde spočine.

V rámci iluzorního světa, který je nám předkládán a my ho akceptujeme jako realitu.

jsi samostatná jednotka. Pořád ti je něco předkládáno. záleží na tobě čeho si všímáš. Nneí to tak, že ten nebo onoen může za to že máš klapky na očích. vždycky jsem to jen my, co trváme či visíme na určitém postoji.

V rámci " energetického kolektivního pole iluzí" ne a můžeme za to všichni, anebo někdo třetí.

Tak já bych řekl, že si každý opravdu žijeme ve své vlastní verzi světa. Možnosti sdílení zkušenosti máme velice omezené a nikdy nemáme zaručeno, že nám druzí porozumí, protože to spočívá toliko na jejich životních zkušenostech.

A proto si každý nějakou svoji duchovní "zkušnost" může vysvětlovat i jako setkání s Bohem .-)))

Naopak proto mu druzí rozmlouvají, že to setkání s Bohem být nemohlo, protože v jejich světě něco takového zažít není možné.

No já ti "rozmluvám" jen to, že to setkání s bohem být nemuselo a že nebylo tvrdím až po té, co mi několikrát vehementně tvrdíš, zcela bez důkazu, který ani nemůže existovat, že bylo, protože ty jsi z toho měl "otcvský pocit" .-)))))))))))))­)))))))))))))

Tvrdím to, co vím, že jsem prožil. To že o tom nemohu podat důkaz, neznamená vůbec nic.

Tvé tvrzení spočívá v tvrzení, žes měl kontakt s bohem.
Popsat ten kontakt dokážeš jen příměrem, žes cítil něco jako "otcovskou lásku" (už tady je zádrhel, jako "otcovskou lásku" vnímanou otcem k synovi nebo synem k otci?)

Každopádně to, co ty jsi mohl jistě vnímat jako "otcovskou lásku", protože jsi se s tím třeba nikdy předtím nesetkal, je naprosto nedostačující důvodnění pro tvrzení, že to byl Bůh.
jakmile jde o pocity, víme dobře, jaké fantazie lidé mívjí, natož jak je interpretují navenek

Při popisu jsem psal, že ten prožitek byl komplexní a "otcovství" byla jednou z komponent toho prožitku. Nikdy jsem o té zkušenosti proto taky nepsal jako o pocitu, ale jako o prožitku.

Prožitek je pocitového charakteru

Stěžejní je, že sis to interpretoval ty sám sám pro sbe

To je neakceptovatelné

Pocitového charakteru je veškeré vnímání.
Nic jsem si neinterpretoval.
Jestli se někdo nedovede smířit s tím, že lidé mají prožitky setkání s Bohem, je to jeho a jen jeho problém.

Můj problém to není, tůvj problém je, že "POCIT", že ses setkal s Bohem, interpretuješ jako JISTOTU, že ses setkal s Bohem

a to je problém myslím tvůj :-))))))))))))))))

Já žádný problém nemam. Ty máš furt s něčím problém. (Což by mimochodem bylo v pořádku, kdyby ses choval korektně a seriózně.)

o že o tom nemůžeš podat důkaz znamená to hlavní : vše mohla být jen tvoje interpretace něčeho, co jiní lidé považují za naprosto normální a běžné LIDSKÉ.

PS : zajímalo by mne, kdo ti kdy argmentoval tím, že "v mém světě to enní možné", když jsi dodnes nedokázal popsat, co že se ti to vlastně stalo, kromě "pocitu"

a pochybuju, že by ti někdo rozporoval pocity :-))

To je také pravda, ale jde to na věc takříkajíc z druhé strany. My totiž často nevidíme samotnou skutečnost, jen její obrazy, a přesto si myslíme, že vidíme právě to a tak, jak je. Symboly i pojmy pak nejsou jen prostředkem sdílení, ale i způsobem, jak si realitu vůbec zpřítomňujeme.

Jo to jo. Každý máme jiný obraz světa (věcí, lidí, jevů, situací...), který nevědomky a omylem se světem ztotožňujeme. Proto si každý, takříkajíc, žijeme ve svém světě.

ano, a toto ztotožňování působí utrpení, chceme ovládat svět, a přitom můžeme ovládnout jen naši mysl a se světem se neztotožňovat.

Ano, dá se to tak říct, i když je v tom "tajemství" ukryto víc, např. když si člověk uvědomí ty obrazy až tak, že je umí oddělit od smyslových vjemů, tak se tím vymaňuje ze sugestivní moci hmoty (věcí, lidí, jevů, situací...) a získává tak určitou svobodu (moc), která mu zajišťuje lepší přizpůsobení se podmínkám a požadavkům světa.

no nevím, to mi přijde víceméně hodně účelové, přizpůsobovat se požadavkům světa. Bible varuje, že to dělat nemáme.

Tak to musíme dělat, máme-li přežít. Člověk se neustále přizpůsobuje vnějšímu i vnitřnímu prostředí.

je to asi věcí definice. rozlišit co je prostředí a co je svět.

Prostě podmínky. Vnější i vnitřní.

Ano, nejspíš si to myslí, že s evymaňuje :-)))
Přitom mnohem spíš sám sebe zabředává stále hlouběji .-))

To ví, protože se to děje.

Všechno co se děje si dotyčný popisuje svou interpretací. Tedy tím, čím si to popsat chce.

Aha, takže šťastný člověk není ve skutečnosti šťastný, ale jenom se takto interpretuje. jojo

???
Nebavíme se o pocitech, ale pokud, tak o impulsech k nim.

Každý je šťastný z jiného důvodu (nebo lépe, těch dpvodů není nekonečně, ale je jich víc)

a rozhodně platí, že někdo si "přivodí" štěstí i tím, co by u jiného nevyovolalo nic nebo i smutek. To je ta interpretace toho, "co se děje", toho impulsu. výsledek už je poplatný té interpretaci.

Bavíme se o tom, co se děje, viz tvůj příspěvek. A do toho spadají i emoce, protože když je člověk šťastný, tak se mu "děje štěstí". Podle tebe si člověk všechno interpretuje a nic z toho, co si myslí, že zažívá, to nezažívá.

""když si člověk uvědomí ty obrazy až tak, že je umí oddělit od smyslových vjemů, tak se tím vymaňuje ze sugestivní moci hmoty (věcí, lidí, jevů, situací...) a získává tak určitou svobodu (moc)""

toto je popis "subjektivního dění v hlavě jedince". že si myslí, např. že umí něco oddělit. a kvůli tomu si vsugeruje, že je svobodný a zalije ho štěstí. i druhým popíše totéž, že si uvědomil, jak je dobrej, že umí oddělit obrazy od smyslových vjemů ... a blá blá blá .... prostě furt dokola psychoteorie.

Proč by si měl něco vsugerovávat? Ty si něco neustále vsugerováváš, že to automaticky vidíš u i druhých?

???
Taky nevím, proč to děláš .-)))))))))))))­))))))))))))
Co je jisté a co ti celou dobu říkám : nemáš důkaz, že jsi uvedeného rozlišení schopen. Jen si to myslíš. BVěříš tomu. A jako k víře bys měl teda brát v potaz, že to nemusí být pravda. To ty ale jako správnej fanatik nebereš - ty jsi přsvědčenej, vsugerováváš si to, že víš, že to je, jak sis usmyslel .-))))

Je opravdu bzytečné se o tom dál bavit

Tvé ztopořené ego zjevně už zase jen zdržuje :-)))

Tohle je ovšem perfektní přiznání se k tomu, že jsi cvok a máš ze mě obrovskej komplex.

"když si člověk uvědomí ty obrazy až tak, že je umí oddělit od smyslových vjemů, tak se tím vymaňuje ze sugestivní moci hmoty (věcí, lidí, jevů, situací...) a získává tak určitou svobodu (moc)"

to se ovšem děje opět jen v jeho hlavě. takže má možnost si to interpretovat po svém, třeba jak psáno. a ve skutečnosti si tu závislost může dělat horší a horší.

Ty nerozeznáš závislost od svobody?

Já ano. Stejně jako vím, že si mohu vsugerovat, že jsme svobodný, i když nejsem

Ty máš problém s významem a využítím slova interpretace?

I za války s emnozí lidé považují za svobodné, přestože objektivně nejsou. Kriteria na síu významu těch slov si určuje člověk víceméně sám, a o tom píšu

nebo naopak, že si vsugeruju, že svobodný nejsem, i když jsem - k čemuž existuje dost příkladů i dneska, kdy dezoláti ("vítězové voleb") nám tu tvrdili, že žijeme v nesvobodné zemi - i když najednou uznávají, že svobodu máme :-)))))))))))

Tak to rozeznají i ostatní, nemyslíš?

statní rozeznají max že jsi šťastný, nikoli proč. To se max od tebe dozví tvojí interpretace, co žě tě šťastným udělalo

Už jsi zase ztratil nit. Nemá smysl se bavit.

Jakou nit? .-)))))))))))))))))
Já s enebavím o žádný niti, ale o tom, že cokoli se ti odehrává v makovici (a tobě obzvláště) je jen subjektivní a nemá to automaticky relevanci hodnoty pravdy ani reality :-))))
Ty si prostě můžeš JEN MYSLET, že umíš něco oddělit (obrazy od už ani nevím čeho, ale věděl jsme to) a pak jsi z toho štěstím bez sebe jak kotě, a ani si nevšimneš, že si na těch obrazech od té chvíle ještě závislejší o to víc, že si myslíš, že je umíš oddělit :-)))))))))))))))))))

Tys tu nit asi zatím ani nenašel .-))))))))))))))))

Jaké obrazy skutečnosti vidíme a proč obraz skutečnosti není skutečnost?

Vidíme obrazy, které nám mozek skládá ze smyslů, zkušeností a toho, co jsme převzali od ostatních. Každý tak žije ve své vlastní verzi světa, ale ty verze nejsou úplně oddělené, propojuje je společné pole symbolů a představ. Obraz skutečnosti ale není skutečnost sama, je to jen její zjednodušený odraz. A pokud existuje "energetické pole iluzí," pak nemusíme vidět opravdovou skutečnost, ale jen představu o ní, kterou toto pole vytváří:-)

Věda nezná žádné energetické, informační ani kvantové „pole“, ve kterém by se ukládaly společné obrazy reality a mozek by se na něj napojoval.
Sdílené modely existují, ale jsou přenášeny kulturou, jazykem a učením, ne fyzikálním polem.

jak to víš?
jako boha?

Věda to nezná netvrdím, že to neexistuje - blbě čteš příspěvky

Promiň

"Sdílené modely existují, ale jsou přenášeny kulturou, jazykem a učením, ne fyzikálním polem."

Jak to víš? Jako Boha?

to je názor vědců protože nic nenaměřil žádné pole. Může být že se informace přenáší jinak než fyzikálním polem, nebo je to polem, ale tak slabým, že to přístroje nejsou schopni zachytit.

To jsi vymýšlel aktuálně ku příležitosti téhle debaty, že? .-)))))))))))))­))))))))))))))))

vědci měli naměřit co, prosímtě? .-))))))))))))))
a nenaměřili to.

Jak by mohl něco, co ještě "nevnímnul" na to "předem" reagovat na základě zkušeností a očekávání?

Otázka je, jestli mozek vnímá skutečnou nebo nějak upravenou realitu (upravenou cestou od reality po uložení do mozku.

čili mozek musí nejprve něco "vidět", a až pak reaguje predikcí.
předpokládám teda, že se nebavíme o vnímání mozkudějů "neviditelných", třeba slyšet rány za lesem umožňují mozku predikovat vícero možností reálného dění, nicméně až na základě těch reálných zvukových jevů.

kolektivní pole by muselo být závislé na DNA, PROTOŽE NESTAČÍ DO TOHO "POLE" "PŘIDÁVAT", ALE MUSÍME UMĚT Z NĚJ I "PŘIJÍMAT". A TO SE VE ŠKOLE ASI NEUČÍ (i když zrovna škola je takový obecný amaterský supl kolektivního vědomí)

Mozek není pasivní přijímač podnětů, neustále předem vytváří očekávání. Když signál dorazí, okamžitě se porovnává s tímto modelem. Pokud se shoduje, vnímáme to, co jsme čekali, pokud se liší, vzniká chyba, která model upravuje. Proto nikdy nevidíme čistou realitu, ale její interpretaci.

a co fyzikální experimenty - to chceš říci, že je někdo vyhodnocuje jinak, než ten druhý?

Děkuji za potvrzení, že nejprve musí signál dorazit

Signál samozřejmě dorazí, bez něj by nebylo co porovnávat. Pointa ale je v tom, že mozek už má připravený model, takže signál není začátek vnímání, ale spíš korekce. Vnímání tedy není čistý vstup, ale výsledek interakce mezi očekáváním a podnětem. Proto někdy vidíme to, co jsme čekali, i když signál říká něco jiného.

„Když signál dorazí, okamžitě se porovnává s tímto modelem. Pokud se shoduje, vnímáme to, co jsme čekali, pokud se liší, vzniká chyba, která model upravuje. Proto nikdy nevidíme čistou realitu, ale její interpretaci.“

Ano, pokud se shoduje, vnímáme, co jsme čekali, pokud se liší, vnímáme, co jsme nečekali. Jak nám to brání vidět realitu přímo? Odkud se bere ten názor o vnímání reality pouze přes předem vytvořený model?

naše smysly jsou bariéra, vnímáme vše kodovaně přes smysly a mozek nám upravuje (odhaduje) či vytváří obraz. Nevíme jaká je realita, kdybychom neměly smysly... tedy kdyby se naše hranice těla neměly žádné styčné body s vnějším světem. Jak to vypadá v našem těle? Je naše, je uvnitř hranic našeho já a nemáme o něm moc tušení, leda se řízneme... vidíme krev, slyšíme tlukot srdce ale nevíme jak to tam vypadá...jen částečně, třeba přes rentgen. přibližně odhadujeme.

Omyl a to velmi podivný.
Naše smysly jsou vstupy, ne bariery, informací o okolí našeho těla. Teprve náš mozek, podle svého vrozeného naturelu, podle výchovy, podle vzdělání a podle zkušeností vytváří obraz našeho okolí. Tím víme a vnímáme realitu okolí.

Čteme-li si pohádku, nebo román, srovnáváme ji s jinými příběhy, které jsme četli a nebo které nám někdo vyprávěl.

A také bych řekl, že víme celkem vyčerpávajíce, jak to vypadá v našem těle.
Jak to vypadá v našem mozku lze také do jisté míry zjistit. Třeba i to, proč někteří lidé zadrhávají, mají epileptické záchvaty a také proč mají lidé stovky různých fóbií, ale také koníčků a zábav. Někteří lidé jsou výjimkami a dokáží malovat obrazy, psát uchvacující romány, sochat sochy, stavět mosty, silnice, domy, jiní vynalezli letadla, rakety ... to jsou talentovaní lidé. Ten talent je jedinečný, řemeslu se lze naučit, ale jen talentovaný dosáhne mistrovství ve svém oboru.
Tohle je ratko náplní našich mozků.

Říká se tomu prediktivní kódování, mozek si neustále vytváří model světa a příchozí podněty pak jen porovnává s tímto modelem. Proto nikdy nevidíme realitu úplně přímo, ale její interpretaci.
Když čteš text, mozek předem odhaduje, jaké slovo přijde. Proto dokážeš přečíst větu i když je v ní překlep, mozek doplní chybějící písmeno podle očekávání. Stejně tak u optických klamů, vidíš něco, co tam ve skutečnosti není, protože mozek použil svůj předchozí vzorec.
Podobně to funguje i se zvukem, když slyšíš známou melodii, mozek doplní tóny, které jsou slabě slyšet nebo chybí, protože očekává jejich přítomnost. Vnímání je tedy vždy kombinací příchozího signálu a předpovědi, "nikdy čistý obraz reality.“

pokud by někdo dokázal pole ovlivnit, mohl by nás všechny vést do společného omylu, podsouvat obrazy, které neodpovídají skutečnosti, a tím manipulovat celou společenskou realitu.
Také to tak vidím a příklady máme na očích. To nejsou jen náboženské ideologii, ale jakékoliv ideologie, které vlákají jedince do semknuté společnosti, ve který se stane poslušným členem s ochotou se pro tu ideu a pro tu společnost obětovat. Třeba sebevražedným činem.

Marko Polo popsal "Starce z hor" a jeho asasiny. My to máme před očima pomalu každý den, kdy lidé poslušni nařízení jejich vůdce vraždí. Za poslušnost se dostanou rovnou do nebe.

nejtypičtější příklad je moda a jeji vlivy, vkus... co jíst, jak mluvit a jak se oblékat aby byl člověk in. Jaké auto si koupit, kam jet na dovolenou

Tomu jsem se vyhýbal - IN jsem nebral na vědomí

Také tomu nepodléhám a je mi jedno, co si o tom kdo myslí.

Pak člověk musel žít s následky :-) že je divný, přehlížený etc.

Vůbec jsem si to nevšímal - pro někoho je ten druhý divný i kdyby byl IN x IN

Jen lidé s mindráky a slabým sebevědomím kopírují jiné, mocnější a panovačnější.

Fico - Putlera

to je možné. hodně lidí mindráky má, třeba já. I když jsem jiné nekopírovala, protože jsem toho nebyla schopna i kdybych chtěla, nesla jsem pak následky a hodně se trápila jako dítě.

To je mi fakt líto.
Když se ohlédnu, tak mohu říct, že jsem měl šťastné dětství, pochopitelně jsem si zlomil nohu, těžce v dětství ochořel s trvalými následky a pod., odstranění mandlí, sešití rány na chodidle, byly jen krátké události. To se vše nakonec akceptovalo a zvládlo.

Podle tvé logiky se „poslušní“ lidé dostanou rovnou do nebe, takže gratuluju – ty už tam máš zřejmě VIP lóži rezervovanou. S takovou sebedůvěrou v to, že jsi prohlédl úplně všechny ideologie, manipulace, společenské konstrukce a „pole“, že ani ten hypotetický Starec z hor by proti tobě neuspěl, jsi v podstatě duchovní Chuck Norris.
Poznámkal:
Pokaždé, když někoho obviníš, že slepě následuje nějakou ideu, zatímco ty jako jediný vidíš Pravdu, vytváříš přesně ten typ ideologie, proti kterému s takovou vervou brojíš. Jen tomu neříkáš sekta, ale „můj racionální pohled“.
Kdyby byl vstupenkou do nebe čin vraždy, nebe by spíš připomínalo věznici než duchovní cíl.

Tobě uniklo, že jsem zmínil vyprávění Marka Pola a ne vlastní zážitky? Viď? Jsi nějak rozptýlený a nepozorný.

Pravdu vidí mnohý z lidí a rozezná ji od líbivé lži. Ovšem tě mohu poučit, že ta pravda není absolutní a univerzální. Existuje i polopravda a pod.
Krédo Jana Husa, zavražděného prolhanou, zkorumpovanou a zločinnou katolickou mafií, bylo "Pravda vítězí". Letos uplynulo šest století od toho nelidského zločinu podlé vraždy a dodnes se katolíci bojí ho posmrtně rehabilitovat, neboť si odvážil kritizovat to jejich nejcennější - korupci, luxus a mamon.

No a teď si ty řekl líbivou komunistickou lež o Husovi.

Dalo by se s tím z části souhlasit, pole může být rámcem sdílených obrazů, ale zároveň ho vnímám i jako kolektivní energii, kterou naše mozky nevědomky vytvářejí a ze které všichni čerpáme. Promítáme ji ostatním, aby věděli, jak posuzovat realitu. Myslím, že se to skvěle doplňuje, a právě proto je tu možnost zneužití z obou stran. A mimochodem je zajímavé, že jsem včera uvažoval o Marku Polovi a jeho "Milionu", kde popisuje černé uhlí.