Kreacionista jsi například, když popíráš evoluci a namísto ní vyznáváš kreaci - stvoření druhů Bohem.
Kreacionista jsi například, když popíráš evoluci a namísto ní vyznáváš kreaci - stvoření druhů Bohem.
myslím že tohle jak říkáš může být oboje... evoluce jako metoda tvoření. Bůh je prapodstata všeho, jakmile si ho konkretizujeme již je to metoda jak Boha pochopit či si přiblížit
To jo, jenom jsem to zjednodušil, protože odmítání evoluce (což Jonatán i Visitor dělají), dnes automaticky znamená vyznávat kreaci.
Jsem proti lidem co berou evoluci jako fakt i když to je jen hypotéza.
Evoluce se zakládá na podobnosti. Naivně a nepochopitelně se tvrdí, že co
je podobné vzniklo s minulého předka. Navíc evoluce neřeší toho prvního
předka.
Ten se tady asi oběvil zázrakem. Biochemici nevědí jak vznikl život
protože pro vznik něčeho takového je třeba v jeden okamžik vývoje mít
zcela odlišené chemické podmínky které nelze dosáhnout ani v těch
nejsofistikovanějších laboratořích. Tito vědci říkají zcela
otevřeně, ale jen svým přátelům, že to nechápou a neví jak by to šlo.
Spousta idiotů si myslí, že to je jako míchat polívku v hrnci. Kdyby si
míchal organické látky to aleluja nikdy s toho život nevznikne 
Není to hypotéza, ale teorie, protože základní principy evoluce byli pozorováním potvrzeny.
Ne - je to teorie. Hypotéza je něco jiného. To ostatní je směs
fabulací, výmyslů a lží. Řešili i to prvé - možnosti vzniku prvoku,
který ve dál vyvíjel, množil a dál se vyvíjel dle prostředí. Trvalo to
miliardy let. Není šance namíchat tu "polívku" v prostředí, z které
vznikl život - hlavně chybí čas., 
Prvok je již velice složitý organismus... ted již s hotovým buněčným jádrem s DNA. Tedy řeč je o pokročilém životě.
Když se tu mluví o složitosti prvoků, je dobré připomenout, že existují i mnohem jednodušší biologické formy: viry, viroidy a priony. Nejsou buňkami, nemají jádro ani vlastní metabolismus, a přesto dejme tomu žijí (alespoň v buňce hostitele). Viry obsahují jen genetickou informaci (DNA nebo RNA) obalenou bílkovinným pláštěm, viroidy jsou ještě jednodušší, tvořené pouze krátkou molekulou RNA, a priony jsou jen bílkoviny schopné měnit tvar jiných bílkovin. To ukazuje, že mezi neživou chemií a složitými organismy existuje celá škála mezistupňů.
To je dobře, právě to ukazuje, že živá hmota se může vyvíjet a že složitost vzniká postupně. Na straně druhé to otevírá zajímavou otázku, kde je vlastně hranice mezi živou a neživou hmotou. Možná je to jen stav hmoty, který se mění, a naše definice se snaží zachytit něco, co se nedá úplně přesně ohraničit.
ano, je zde několik úrovní... co je již živé a co ještě ne, tato hranice se těžko vytyčuje. a Druhá hranice co je samo sebe vědomé a co ještě ne.
Sama říkáš, že hranice mezi živým a neživým se těžko vytyčuje. Já se proto ptám, kdy Bůh stvořil život, když ta hranice není patrná? A možná do toho vstupuje i množství energie, které je organismus schopen vázat, třeba v mitochondriích, čím více energie, tím větší prostor pro složitost.
Příroda nezná ostré hranice, všechno v ní plynule přechází z jednoho do druhého. Mezi živým a neživým, psychickým a tělesným apod. jsou mezičlánky, které nesou znaky obou těch kategorií a nelze je tedy přesně zařadit ani do jedné. Ani mezi živočišnými druhy nejsou hranice, to jenom my si tak druhy škatulkujeme ve snaze tu živočišnou a rostlinnou různorodost uvést v nějaký řád, abychom se v ní lépe orientovali. Ovšem příroda nic takového nedělá.
Priony z toho vyluč. To jsou jen tělu vlastní proteiny, ale specifickým způsobem vadné, takže ve výsledku jsou „sbalené“ do špatného trojrozměrného uspořádání. To má sice i spousta jiných vadných proteinů, ale právě tyhle mají tu nepříjemnou vlastnost, že kontaktem s nimi se správně sbalené molekuly téhož proteinu „přebalí“ taky špatně, protože v kontaktu s tou špatnou molekulou je to energeticky výhodnější uspořádání. A bohužel to funguje i mezi molekulami různých jedinců, a dokonce – do určité míry (dané stupněm homologie těch proteinů) – i mezi molekulami odpovídajících proteinů různých živočichů. Proto je to přenosné. Ale není to žádná samostatná forma života (ani skoroživota jako viry).
No měl čas vzniknout náhodnými pokusy - miliard miliard pokusů. Nikde
není napsáno, že nemohl vzniknout v jiné hvězdné soustavě, či galaxii a
na Zem byl dopraven. Bůh by taky musel postupovat podle této teorii -
elementární částice, atom k atomu, molekula k molekule a atd. 
možná, jistě. Určitě to nějak bylo. Jen mě zajímá JAK k tomu mohlo dojít. I jako věřící mě zajímá jak k tomu došlo. TA časová posloupnost, nějak prostě k tomu dojít muselo. Jako dívka jsem si představovala (ještě jako nevěřícící) že se tedy ty nejprimitivnější řasy či sinice nějak shlukovaly a vymezily se vůči okolí nějakou blánou. A pak uvnitř nějak docházelo k rozdělení úkolů... a tyto se zapisovaly do jednoduché RNK...možná
Oparin na svou dobu (20. léta 20. stol.) vysvětloval vznik života velmi dobře, mrkni tam:-)
Oparinova teorie není zapomenuta, pořád se bere jako základní kámen výzkumu vzniku života. I když dnes máme nové scénáře, jeho "prebiotická polévka" zůstává důležitým odrazovým bodem.
Nejde jen o náhodné pokusy, to by bylo jako beránek, který bezhlavě naráží hlavou do ohrady. Ve skutečnosti jde o samoorganizaci, některé molekuly mají přirozenou schopnost se uspořádat (lipidy tvoří membrány, RNA se může samoreplikovat, proteiny skládají své struktury). Když se tyto procesy odehrávají v obrovském množství a čase, vznikají stabilní systémy, které se udrží a rozvíjejí. A jakmile se objeví první samoreplikující útvar, prostředí začne působit jako selekční tlak, tím se spustí evoluce. To ukazuje, že život není jen náhoda, ale přirozený důsledek zákonů hmoty:-)
Čas a také prostor. Země měla na tvoření života miliardy let a velkou
část svého povrchu.
Je známo, že Miller-Urey-Experiment (1953) měl dokázat vznik organických
sloučenin, "stavebních kamenů" buněk, z údajné "pra-polívky". A byl
úspěšný.
To nebyl pokus o abiogenesi, ale důkaz pokusem vzniku komplexních molekul.
Ostatně se předpokládá, že tyhle vznikají i v meziplanetárním prostoru.
Důkazem jsou nálezy v meteoritech.
„Evoluce se zakládá na podobnosti. Naivně a nepochopitelně se tvrdí, že co je podobné vzniklo s minulého předka.“
To se tvrdilo v době, kdy anatomické a fyziologické podobnosti a odlišnosti byly jediným známým vodítkem, jak určovat vzájemnou příbuznost mezi organismy. V dnešní době, kdy se ví, co nese genetickou informaci a jakým způsobem se dědí, lze příbuznost určovat mnohem spolehlivěji na základě srovnání DNA. (Pohádky o rozvařování si ušetři, vyvrátil jsem ti je tu xkrát.)
„Spousta idiotů si myslí, že to je jako míchat polívku v hrnci.“
A spousta jiných idiotů si myslí, že je to vyloučeno. Jenže v době vzniku života byly na Zemi úplně jiné podmínky (složení atmosféry, povrchu i vody, teplota, intenzita různých druhů radiace…). Že laboratorně nejsme schopni trefit přesně takové (dnes jen odhadované) podmínky a po dobu minimálně stamiliónů let pozorovat experiment, neznamená, že se takové podmínky po takovou dobu nevyskytovaly…