Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Odpověď je v Bibli. Chtěla znát dobré a zlé, tedy chtěla umět rozlišovat - poznávat

Počkej, aby mohla umět rozlišovat, musela by mít nějaké "definice dobra a zla." Pokud je neměla žila vesměs spokojeně.:-)

chápu tenhle moment tak, že tímto okamžikem získala tyto hranice... taky byla vyhnána

Jde mi o ten samotný úsudek, jak k němu přišla?:-)

musel by ses jí zeptat? Je tam několik možností, a všecky jsou jen fabulace.

Myslím, že jde o symboly, "informace nad rámec," které měl člověk znát, o tom k čemu byl stvořen. Dobro, jako informace Boží, zlo jako informace, které měly být z Božího důvodu utajeny.

jde o symboly... či alegorii, výklad je celkem jasný přímo z Bible. Adam a Eva zažívají strasti, protože jsou si jich vědomi. Jsou si vědomi bolesti, jsou si vědomi následků... a trpí.

Žili tedy v nevědomí? Neznali pojem dobro a zlo, anebo znali tyto pojmy, jen nevěděli, kam až mohou zajít, kde už je určitá informace, po předání lidem, zlem v Božím plánu, pojetí?

Tak například neuvědomovali si svoji nahotu což batolata a malé děti to mají také tak a najednou se jim to nějako změní že se za svoji nahotu zastydí

Já jim to neberu, tomu se říká poznání, nahota je dobro nebo zlo?

kladeš nesmyslné otázky. není to nic. záleží na okolnostech, v zimě by nahý člověk zmrzl.

To nejsou nesmyslné otázky, to je pojem fíkový list před přirozením, anebo nahé tělo. V čem je to zlé či dobré?
Chápu, že jde o informace. Jen ukazuji, jak je to ve své podstatě absurdní a jak se zatajovalo už tehdy.

v ničem to není ani dobré a ani zlé, hledáš něco co není.

Hledám a nemaluji na předlohu ani si neberu růžové brýle.. Je to analýza příběhu stvoření a snažím se být nezaujatý, abych našel pravou podstatu.

snažit se můžeš, stejně budeš zaujatý. Máš v lavě nějakou myšlenku či optiku a tou to sleduješ.

Pro mě je to projev vývoje... byly ve stavu souladu s Bohem, v jednotě mezi sebou i přírodou. A z této jednoty vypadly a stali se součástí přírody. Oddělili se od Boha. Jsou to jen úvahy...Je klidně možné že příroda i v ráji podléhala růstu a zániku, ale nebolelo to. Bylo to přirozené, normální, koloběh přírody nebyl osobní. Teprve až se člověk stal součástí tohoto koloběhu a identifikoval se s ním, teprve pak zjistil že mu je zima, že je hladový a že zemře.

Tento "božský" stav si nedovedu představit a zároveň věřím že je. Stejně jako si nedovedu představit Boha a věřím že je. že jsme v Něm stvořeni a pohybujeme se. Tím že jsme vypadli ze stavu jednoty, nevíme fakticky o něm. Jsme odděleni, nejsme v souladu.

Dá se to přiblížit takovýmto porovnáním: čím víc je člověk vyrovnaný či přesněji celistvý, v tím větší je jednotě s Bohem. (Celistvost = absence konfliktnosti vnitřních částí či funkcí.) Této jednoty přirozeně nabývá sebe-nevědomá bytost. Jakmile dojde ke vzniku vědomí sebe sama a tím druhého řídícího centra, ega/já, je tato jednota zákonitě fuč.

Filosofováním se podstaty dopátrati nelze.

ta nahota symbolizuje nevinnost jako ty malé děti, tedy bezhříšnost. V ráji chodili nazí a do dne kdy porušili nařízení Boha. Jak snědli to jabko, tak poznali/pocítili stud, zranitelnost, strach z odhalení, vědomí viny. A tak se skryli pod fíkové listy.

Jenže vtip je v tom, že vše co se děje, děje se s božím vědomím. Podle definice mono-boha je jak vševědoucí, tak všemocný. Eva a i ten had jednali přesně podle božího plánu. Nehledě na fakt, že tohle platí i pro bohem stvořený strom poznání.
Vše věděl vševěda napřed, vše předem naplánoval. Dávat zrovna hadovi vinu za všechna ta neštěstí, vraždy, choroby, impakty z Vesmíru, zemětřesení sopky je pohádkově naivní.

Takže z toho jonatáne1 vyplývá, že mono-bůh je buď lajdák, tupec, zlomyslný vrah a blbec a nebo je pouhá pohádková figurka a jednání té figurky. kterou si vymysleli její tvůrci.

Autorů fantastických dějů a jejich účinkujících jsou miliony.
Nebo si snad jonatane1 myslíš, že příběhy Gullivera sepsané Jonatanem Swiftem se skutečně staly? Gulliver navštívil pohádkové kraje. Třeba zemi liliputů, kde byl odsouzen ke smrti, protože se vyčůral na královský zámek, pak omilostněn na pouhé vypíchnutí očí, proto že tak uhasil požár zámku a tím zámek uchránil. Proto utekl do země, obrů, pak navštívil zemi ve které byli koně inteligentní a strašně se divili, že Gulliver umí mluvit. Lidé v jejich království byli němí, starající se o potravu a jim ve všem koňům sloužící. Když se koně Gullivera ptali, jak si žijí koně v Anglii, tak byli zuřivě pohoršeni vyprávěním, že v Anglii koně dřou na lidi, i za bití bičem. Chtěli okamžitě Anglii vyhlásit válku a zotročené koně osvobodit. Těch Gulliverem navštívených zemí bylo více.

Pohádky jsou prostě neznámými lidmi vymyšlené příběhy. Biblické příběhy mají stejný původ.

>Jenže vtip je v tom, že vše co se děje, děje se s božím vědomím. Podle definice mono-boha je jak vševědoucí, tak všemocný. Eva a i ten had jednali přesně podle božího plánu. Nehledě na fakt, že tohle platí i pro bohem stvořený strom poznání.
Vše věděl vševěda napřed, vše předem naplánoval. Dávat zrovna hadovi vinu za všechna ta neštěstí, vraždy, choroby, impakty z Vesmíru, zemětřesení sopky je pohádkově naivní.<
To by pak připomínalo naumachie.

je to podobenství...nelze to brát doslovně.

Problém je v otázce "vhodnosti," když je to vhodné je to symbol, podobenství, nástin a nebo třeba historický záznam událostí a pak si vyber?

není to historický dokument. ale záznam o nějaké historické události asi ano, objevuje se v mýtech a zprávách jiných národů. Třeba Epos o Gilgamešovi

Pak musíme najít ten prvotní příběh, abychom mohli pochopit podstatu boha a jeho plánu.

Anu byl tím nejvyšším sumerským:-)

nemyslím si... každý si to nese v sobě. Příběh to jen vyjádří... tak jak je to možné vzhledem k člověku. Není důležité jak moc je příběh přesný, nýbrž jak zasáhne srdce. Zda ho otvírá pro Boha. To už každý dává sám... příběh mu buď pomáhá nebo ho nechává chladným.

Myslím, že ano, abychom si mohli udělat obrázek. Může jít o kontakt se stvořitelem, ale slovo "stvořitel" může nabývat různých významů.

Od začátku říkám že se nejedná o doslovný dokument.

Chápu, ale jeho výklad může nabývat různých podob a k tomu zmiňuješ ještě epos o Gilgamešovi, tedy hledejme u jiných národů, dejme prostor starým knihám, svitkům, tabulkám, stélám a třeba i Utnapištimovi:-)

Had svou vinu i tak nese. Bůh ho k ničemu nenutil.

add: Ondi: * Eva a i ten had jednali přesně podle božího plánu.*

To že Bůh ví všechno dopředu neznamená, že had a Eva neměli svobodnou vůli,
mohli se rozhodovat tak či onak.
Strom poznání dobrého a zlého tam nebyl pro to aby Evu a Adama Bůh načapal na hruškách,
ale pro jejich dokonalost. Měli možnost se rozhodnout i proti Bohu, je to známka svobodného rozhodování.
Ondi máš snad pocit že tě Bůh nějak řídí, nebo ti ten život nějak naplánoval?
On sice ví, že půjdeš do pekla, ale dává ti čas se napravit. Ti co jdou do pekla Bůh odměňuje a mají se na Zemi dobře protže v pekle už žádná odměna nebude a za to dobré co Ondi v životě udělal právě teď sklízí odměnu.

A proč jim teda potom Bůh zhotovil kůže, aby svou nahotu mohli lépe zakrývat - že by je sám Bůh v tom skrývání se ze strachu z odhalení podporoval? Ono se to sice nabízí, že by nahota symbolizovala nevinnost, ale moc to v tom příběhu nesedí. V ráji přece všichni chodili nazí. Zvířata tak chodějí dodnes a dodnes se nestydí a nezakrývají.

anebo se myslí že jejich těla obrostly kůží... tedy staly se součástí světa a podléhali zákonům přírody jako každé jiné.

To nejspíš už byli a podléhali, když byli stvořeni z prachu země, museli jíst a vůbec byl Eden na Zemi, jak praví příběh.

Např. když se píše
Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
tak za co by se měli eventuálně stydět? Za tu nevinnost?

V ráji nepotřebovali oblečení bylo jim fajn.
Bůh jim dává jim oblečení, protože na světě mimo ráj budou zranitelní, smrtelní a nejistí, fyzicky i psychicky.

On jim nedal oblečení, ale Copak ono oblečení chrání před nejistotou, zranitelností a smrtí? Tu kůži jim dal jako náhradu za fíkový list, ne? Byla to reakce na jejich stud za nahotu.

Ono se sice nabízí vykládat slovo nahý jako bezúhonný, nevinný, bezhříšný, nebo jako nepřítomnost klamu, nepředstírání, protože se ukazuješ takový, jaký seš, do ničeho se nezahaluješ atd. (podobně jako se říká "holá/nahá pravda"), jenže když se podíváš, jak je to slovo užíváno, tak tam takový význam docela nesedí:

2,25: Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
3,7: Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
3,10 Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“
3,11: „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“

2,25: je to přece ctnost, být nevinný, tak proč by se za ní měli stydět?
3,7: to poznali, že jsou nevinní? Poznali svou ctnost? To přece ne.
3,11: Jediné možnosti, které Boha napadnou jako vysvětlení toho, že Adam ví, že je nahý, jsou že mu to buď někdo řekl, anebo že pojedl ovoce ze stromu Poznání. Sám od sebe, svou inteligencí na to podle něj přijít nemohl.

Což souvisí s nárůstem vědomí, že?

Možná že i se sexualitou si pamatuji jak jsem si hrála jako malá holka a najednou jsem slíkla medvídka a i panenku do naha a položila je vedle sebe jako že to tak má být.

přiznej se, že si je položila na sebe a nutila k u

žili v nevědomí

Pak by se nedali zlákat.

proč ne? chtěli být jako Bůh... přijde mi to srozumitelné.

I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé.
Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“

Jenom že nakonec : Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města.

Kdyby ti dal Bůh zkoušku typu Abraham a syn, uděláš to?

Oz 6,6 Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.

Mt 9,13 Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“

To by ji nevyžadoval:-)

Nevyžaduje neb poslal svého Syna jako oběť smíření..

ty si dřevo-skus tu dát nějaký normální překlad Bible a ne co si vyhrabala na Internetu

Výborně:-)
Tady je vidět, který ze stromů je cennější i pro Boha.

Musíš mít srovnání, aby si pochopila o čem je řeč. Pokud žili v nevědomí takové srovnání jim chybělo.-)

no a? pořád nevím v čem je problém. Nevěděli, poslechli hada a byli v pytli

Tak nic:-)

Na strom života bude mít nárok každý, kdo prokáže svoji lásku k Bohu.
Takže nemůžeš jíst něco co je za odměnu dříve, než si tu odměnu získáš.

Ne kdo prokáže lásku k Bohu, ale kdo je dostatečně silný, že vítězí nad hříchem:
Zj 2,7: Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst ze stromu života v Božím ráji.
Zj 22,14: Blaze těm, kteří perou svá roucha, aby měli přístup ke stromu života a mohli vejít branami do města.

jinak abych odpověděla, to je právě metafora toho... že toto poznání získala, získala vlastní osobní vědomí a sebereflexi a tedy tím i vlastní úsudek a odpovědnost za své činy. Tím si také vymezila hranice, protože její činy nesly následky. Stala se součástí světa a ráj ji byl odepřen.

Jak se rozhodovala? nezvažovala nic a nebo zvažovala všechno?

Není divu, že později mnozí církevní představitelé označili ženu jako nádobu hříchu a zlidovělo známé rčení, že kam čert nemůže, nastrčí ženskou...

To že žili spokojeně, to je vyjádřeno tím, že žili v ráji.

Vidíš, proč by o něj chtěli "nevědomí" lidé přijít. Je nevědomí trestné? V Božím plánu asi ano.

Není trestné, ale je to výchozí stav, z něhož se dá "růst" či vyvíjet dál.

A nebo udělat chybu. Zvláštní trest pro nevědomí.

Ne, chybu neudělali, představ si život v prostoru, ve kterém se nic neděle.
Život naplňující svou podstatu je komunikace s jinými živočichy, diskuze, přátelství, ale i láska a dobrodružství. I kdyby měli A&E hrát s bohem lízaného mariáše, tak to bude za chvilku, řekněme za dvě miliardy let nudné.

tady se shodneme. přesně tak, toužili poznat svět

Kdo? Co? Kde?

Mně připadá, že v Božím plánu bylo trestné spíš to poznání. Taky za něj následoval trest.
Ale na druhé straně, pokud by A+E neokusili ovoce stromu poznání, dodnes by se placatili po ráji a po těch tisíciletích by to asi byla nuda. Celé dějiny lidstva, jak je známe dnes by neexistovaly a my možná také ne.

To ovoce nebylo obecně o poznání, ale o jednom konkrétním poznání: poznání dobrého a zlého.

Otázka je, jestli může existovat jedno bez druhého. Jestli nejsou jako rub a líc jedné mince.

Dobro a zlo? To máš jako třeba se zdravím a nemocí. Může existovat jedno vez druhého? Nejspíš může, ale máme-li si uvědomovat jeden ten stav, musíme si být vědomi i onoho potenciálního druhého stavu (který se jinak nutně nemusí realizovat).

Ano. Musíme přinejmenším vědět, že to může i jinak, popř. s tím mít zkušenost.
Někdy se ale říká - každé zlo je k něčemu dobré
Třeba namáhavý a nepříjemný trénink vede ke zlepšení kondice a k úspěchu. Ledová voda nás otuží.
Nietzsche napsal - Co tě nezabije, to tě posílí

to je ale lidský pohled. Lidský pohled se vztahuje pořád k sobě... co je pro něj dobré. Třeba může být nějaká přírodní katastrofa. Ta není ani dobrá a ani zlá, je t jen důsledek nějakých fyzikalních sil. To že je vnímáme jako zlé, je jen dopad těchto přirozených sil na lidi. že zrovna tam byli, že někam jeli, že si někde postavili dům nebo přehradu... ale ta voda zlá není.

Jo to se říká. No to první zlo k něčemu dobré bylo, jinak by tam ten strom ani nestál.

ale ono ho zabilo to šílenství a syfilis.

Navedl ji ďábel

Enki:-)

Byla to prostě zvědavá ženská. Taková neví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane. Zakázané ovoce nejvíc chutná.

Podle Genesis Eva jedla jen ze stromu poznání, ne ze stromu života. Ten zůstal nedotčený, a právě po pádu Bůh zabránil lidem, aby z něj jedli, protože by získali nesmrtelnost v hříšném stavu. Příkaz byl jasný, ale Eva uvěřila hadovi víc než Bohu a touha po poznání jí připadala důležitější než poslušnost. Přitom je to paradox, nebylo by lepší baštit ze stromu života, který dával nesmrtelnost, než ze stromu poznání, který přinesl pád? A kdo ví, co ještě za zázračné stromy tam rostlo. Rabínské výklady někdy uvažují o stromech s léčivými účinky nebo stromech symbolizujících Boží moudrost, a apokryfní či gnostické texty dokonce rozvíjejí myšlenku, že stromů bylo víc, každý s jiným duchovním významem.

To si chce přečíst ten její dialog s hadem, v něm jsou její motivy vystiženy.

Nebudu se chlubit tím, co všechno jsem přečetl, ale pokud neokusili ze stromu života ani z ostatních (možná magických), pak nejspíše vadilo hlavně to, že okusili ze stromu poznání:-)
Abych se neopakoval, ovoce stromu života by bylo lákavější.

No v tom dialogu jsou odpovědi na tvé otázky obsaženy. Had Evu přesvědčuje o tom, jaké benefity okusení ovoce ze Stromu poznání přinese a Evu to navnadí: ovoce je lákavé na pohled a skýtá nabytí rozumnosti, jedné z Božích vlastností.

Přesvědčuj nevědomí:-)

Postačí jenom číst a nic nepřimýšlet. V rozhodování Evy se spájel pragmatismus s žádostivostí. Měla možnost se "vylepšit" a k tomu si užít skvělý chuťový zážitek. Had jí přesvědčil, že to nebude mít tak tragické následky, jak líčil Bůh.

Bůh nemůže být spojován se slovem "magický" uvědomuješ si vůbec kdo je? magii potřebují jen věci nebo bytosti jím stvořené

Ginsberg v Legends of the Jews píše:

V ráji roste strom života a strom poznání, ten druhý obrůstá první. Pouze ten, kdo si proklestí cestu stromem poznání, dojde nakonec ke stromu života, jenž je tak mohutný, že by člověku trvalo na pět set let, než by ušel vzdálenost odpovídající průměru jeho kmene, a neméně nesmírný je i prostor zastíněný jeho korunou. Z jeho kořenů pak vyvěrá voda, jež zavlažuje celou zemi a tvoří pak čtyři proudy, jež zovou se Ganga, Nil, Tigris a Eufrat.

A klasik píše:

V Edenu rostly dva stromy, strom vědění a strom života. Strom vědění jest rozum, strom života jest láska, tvořící víru. Rozum bez víry jest smrt srdce. Víra bez rozumu jest tvůrčí šílenství pekla, vyhubení ducha.
Strom života, to jest strom víry, má pouze jeden kořen a jeden kmen. Má svůj lesk a svoji zimu, má listy a padající květy. Neříkejte, že je mrtev, když opadávají listy; na jaře se opět zazelená. Nepodtínejte ho, když vadnou jeho květy, vyčkejte, až vydá plod.

To neznamená, že by z něj nemohl jíst a vezmi v úvahu i Adamových 930 let:-)

Tak ta legenda jednak dává najevo, že celý ten příběh je alegorie, a jednak naznačuje, že ty stromy se dali jíst jen v určitém pořadí. V tom biblickém příběhu je Strom života jaksi upozaděn, zdá se že větší důležitost má Strom poznání. Taky stojí za zmínku, že ze Stromu života Bůh prvnímu páru jíst nezakázal. Jenom ze Stromu poznání.

ano, to máš pravdu. je to tam takhle:
A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst.
17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“

a Eva to následně potvrzuje při rozhovoru s hadem.

Kdyby se ty stromy (jejich plody) musely jíst jen v určitém pořadí, pak by Adam a Eva neměli v ráji skutečnou volnost, jejich rozhodování by bylo předem nalinkované. Nebyli by v nevědomosti před okusením plodu ze Stromu poznání dobra a zla, a had by pak byl vlastně zbytečným:-)

To nevim proč. Had Evu prostě naváděl ke správnému postupu.
Anebo na pořadí nezáleželo, ale okusení ze Stromu věčného života nemělo žádný efekt, když nesmrtelní už byli (nejspíš).
V každém případě ovoce Stromu poznání bylo pro Evu atraktivnější.

Proč tam ten strom pak byl?

Mohl být strukturální, nezbytnou součástí ráje. Ale nemá smysl špekulovat nad něčím, co příběh nezmiňuje. Při snaze rozluštit alegorii je třeba se zaměřit na to, co příběh zmiňuje a ne na to, co nezmiňuje.

Když Adam a Eva jedli ze stromu poznání dobrého a zlého, Bůh je vyhnal z ráje. Aby se nestalo, že by člověk ještě okusil ze stromu života a získal tak věčný život, Bůh postavil cherubíny na východ od zahrady Eden a k tomu přidal "plamenný meč“, který střežil cestu ke stromu života a ještě se otáčel. /Genesis 3:22–24/.

Ale blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo ke stromu života :-)

A alegorie taky zmiňují jen to, co hraje roli. Co je irelevantní, to ponechávají stranou.

a ty plamenné meče mohou znamenat čištění ohněm... jak Ježíš několikrát vzpomenul

Zajímavý je třeba Keilův a Delitzschův komentář k tomuto verši:

Oblečen v tomto znamení milosrdenství byl člověk vyhnán z ráje, aby nesl trest za svůj hřích. Slova Jehovy: „Člověk se stal jako jeden z nás, zná dobro i zlo“, neobsahují žádnou ironii, jako by se člověk povýšil do pozice autonomie podobné té Boží; neboť „ironie na úkor ubohé pokoušené duše by se hodila spíše Satanovi, než Pánu“. Podobnost s Bohem se vztahuje pouze na poznání dobra a zla, v čemž se člověk skutečně stal podobným Bohu. Aby poté, co do jeho přirozenosti pronikl spolu s hříchem zárodek smrti, „nejedl také ze stromu života a nežil navěky (חי zkráceno z חיי rovná se חיה, jako v Genesis 5:5; 1 Samuelova 20:31), Bůh ho vyhnal z rajské zahrady.“ S וישׁלּחהוּ (vyhnal ho) přechází vyprávění od slov k činům Boha. Z גּם (také) vyplývá, že člověk ještě nejedl ze stromu života. Kdyby pokračoval ve společenství s Bohem poslušností Božímu příkazu, mohl by z něj jíst, protože byl stvořen pro věčný život. Ale poté, co upadl hříchem do moci smrti, ovoce, které přinášelo nesmrtelnost, mu mohlo jen ublížit. Neboť nesmrtelnost ve stavu hříchu není ζωὴ αἰώνιος, kterou Bůh zamýšlel pro člověka, ale nekonečné utrpení, které Písmo nazývá „druhou smrtí“ (Zjevení 2:11; Zjevení 20:6, Zjevení 20:14; Zjevení 21:8).
Vyhnání z ráje bylo tedy trestem uloženým pro dobro člověka, jehož účelem bylo vystavit ho smrti tělesné, aby byl uchráněn před smrtí věčnou. Aby zabránil přístupu ke stromu života, „Bůh umístil cherubíny na východní straně zahrady a před nimi postavil ohnivý meč, který se otáčel sem a tam“ (מתהפּכת, pohybující se rychle). Slovo כּרוּב cherub nemá v semitštině vhodnou etymologii, ale nepochybně pochází ze stejného kořene jako řecké γρύψ nebo γρυπές a bylo předáno od předků našeho rodu, i když jeho původní význam již nelze zjistit. Cherubové jsou však bytosti vyššího světa, které jsou zobrazeny jako obklopující Boží trůn, a to jak ve vizích Ezechiela (Ezechiel 1:22, Genesis 10:1), tak v Zjevení Jana (Jan 4:6); ne však jako nosiči trůnu nebo držitelé trůnu, ani jako tvořící vůz trůnu, ale jako zaujímající nejvyšší místo jako živé bytosti (חיּות, ζῷα) v říši duchů, stojící po boku Boha jako nebeského Krále, když přichází k soudu, a hlásající majestát Soudce světa. V této roli je Bůh umístil na východní stranu ráje, ne „aby obývali zahradu jako dočasní zástupci člověka“, ale „aby střežili cestu ke stromu života“, tj. aby znemožnili člověku návrat do ráje a pojídání ovoce ze stromu života. Proto se po jejich boku objevil plamen meče, který se zdánlivě neustále pohyboval sem a tam a představoval pohlcující oheň božského hněvu a ukazoval, že cherubové jsou služebníci soudu. S vyhnáním člověka z rajské zahrady zmizel ráj ze země. Bůh neodebral stromu života jeho nadpřirozenou moc, ani nezničil zahradu před jejich očima, ale jednoduše jim zabránil v návratu, aby ukázal, že by měla být zachována až do konce časů, kdy bude hřích vymýcen soudem a smrt zrušena Vítězem nad hadem (1. Korinťanům 15:26) a kdy na nové zemi strom života opět rozkvete v nebeském Jeruzalémě a ponese ovoce pro vykoupené (Zjevení 20:1-15 a 21).

Nejsou tam proto, aby "očistili“ člověka, ale aby zabránili přístupu k tajemství věčného života.

Tak co bylo záměrem? Svedl je had (dal jim informace) a pak se Bůh bál, aby nešli dál?

Kdyby se bál, tak by tam ty stromy neumisťoval. Ovoce ze Stromu věčného života si člověk musí zasloužit, jak je psáno ve Zjevení (a možná i jinde). Samozřejmě celé je to alegorický příběh. Příběh o tom, jak člověk nabyl vědomí sebe sama (na což je tam dost narážek). Takže co bylo záměrem? Nejspíš dokončení tvorby člověka, který se jaksi "dodělat" musí sám, protože to dokončení vede přes vzpouru vůči Bohu.

Vlastně by se nabízelo, že ovocem toho stromu je Kristus, jestliže říká "já jsem ta cesta, pravda i život" (míněno věčný), on je ale spíš ten, kdo nám k tomu stromu vyšlapal cestu, či ten, kdo nám to ovoce podává.

Pak by ten strom nedal hlídat, nedávalo by to smysl.
Pokud je to alegorie pak jde o informace, kterých se nemělo lidem dostat, už v té době znali dobro a zlo, ale tohle byla nadstavba ve smyslu "co je pro ně dobré, co je pro nás dobré," aby lidé znaly.
Vzpomněl jsem si na jeden příběh o Adapovi. Adapa byl moudrý kněz města Eridu, obdařený bohem Ea velkou moudrostí, ale nikoli nesmrtelností. Podle mýtu se jednou rozhněval na boha větru a zlomil mu křídla, čímž narušil řád světa. Za tento čin byl povolán před nejvyššího boha Anua, aby se zodpovídal. Ea mu poradil, aby odmítl vše, co mu Anu nabídne, protože by to mohlo být nebezpečné. Když mu však Anu skutečně nabídl pokrm a nápoj nesmrtelnosti, Adapa je poslušně odmítl, a tím navždy ztratil možnost stát se nesmrtelným.

Hlídat ho nechal, aby se ho člověk nezmocnil (bez toho, že by si ho zasloužil).
Tomu dál nerozumím. Kdyby skutečnosti, co ten příběh vystihuje, chtěl někdo před lidmi utajit (kdo? proč?), tak by zabránil tomu, aby ten příběh vznikl.

Za předpokladu, že tam opravdu nějaký ten „meziřádkový“ obsah je…

Samozřejmě, nutně není v žádném textu.

Nehledě na to, že pohádkový bůh je vševědoucí a všemocný, takže věděl dopředu, že se Eva nechá svést ke konzumaci poznání. Toto zakázané sladké ovoce sestrojil za účelem svedení Evy. Žádné jiné zvíře toto ovoce nežralo, i když si nedokáži představit, že by je opice nežraly. A těch druhů opic je strašná spousta, sežerou cokoliv poživatelného, jsou organizované do tlup a plánují přepady a dokonce i války o rozšíření svého revíru (Jako hitler, nebo putin)

Strom poznání a strom života jsou uprostřed zahrady, ne že by to byl běžný porost a ten střed zahrady může být v nás, to mi poznáváme a strom života je věčnost.

Dnes je svět propojený a vozí se sem různé ovoce, možná mezi nimi najdeme i plody takovýchto stromů. Jen jsme ještě nenalezli toho správného prodejce:-)

Přísloví 11, 30 Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.

Doma pěstuji ledacos:-)

Tohle je zajímavá myšlenka: Žádné jiné zvíře toto ovoce nežralo, i když si nedokáži představit, že by je opice nežraly.

To přesně odpovídá globální spáse lidstva od Boha Ježíše

Lze říct, že ten strom symbolizoval hranice svobodné vůle člověka.
Člověk se mohl svobodně rozhodovat, ale určovat, co je dobré, a co špatné, náleží Bohu.
Eva tu hranici překročila. Ovlivněna Satanem chtěla dobro a zlo určovat jako Bůh.
Uvědomění si nahoty bylo jedním z projevů výčitek svědomí.

Tedy už věděl, co je dobré a špatné, než okusil, ale byl korigován Bohem ve svém jednání.

Svobodná vůle hranice nemá. Jde tu o to, že se Eva postavila proti Bohu a na jeho úroveň. Chtěla si dělat vše po svém bez Boha, což by pro ni znamenalo zkázu a smrt.

V ráji byl manipulátor s určitým záměrem, ze kterého udělali autoři pohádky O stvoření hada.
Od té doby máme manipulátory na Zemi, kteří lživou propagandou a sliby lákají lidi do své nastražené pasti.

Tady jsem se shodli, že Eva s Adamem byli nevědomí, jak by je had pak lákal?

Úlisně neodolatelně syčel a předváděl svůj svůdný rozeklaný jazýček.

ty si představuje nevědomí jinak, než byli oni. Je napsáno pouze, že neznali dobro a zlo tedy:
neměli morální zkušenost, neznali vinu, stud, strach, nezažili konflikt mezi dobrým a zlým úmyslem,
nebyli vypočítaví.
Had neřekl „Udělej něco zlého.
Řekne:
„Neboj, nic se nestane Budeš jako Bůh Získáš něco navíc Bůh ti něco tají.“

To že tyto věci nevěděli je neomlouvá za porušení zákazu jist to jabko ze stromu.
Když řekneš malém děcku že nesmí sahat na zásuvku, tak to znamená "nesahat" a je úplně fuk, že nezná princip elektřiny co všechno dokáže.

Neměli prostě mravní vědomí.

Had v ráji nebyl jako dnešní had, měl nohy a ruce.
Hadem se stal tak, že ho Bůh potrestal za svádění Evy.
a nechal ho žrát prach ze země sebral mu nohy a ruce. Teďka hádanka pro Mrkni: Jestlipak víš proč mu žena/Eva nohou rozdrtí hlavu a on ji patu?

Hadem je míněno mužské pokolení :-).

Ne hadem je míněna žena jménem Lilith:

nebo zde

né přece, hadem je míněna hadí síla

V kabale je Lilith zobrazována jako démonická družka Samaela, temného protějšku Boha. Společně tvoří "nečistý pár“, který je zrcadlem svaté jednoty Boha a Šechiny (božské přítomnosti). Lilith představuje negativní, destruktivní ženský princip "chaos, svod a smrt", oproti čisté a plodné ženské energii Šechiny. Mimo kabalu se objevuje i v Talmudu jako démon ohrožující děti, v Alphabet of Ben Sira jako první Adamova žena (zrozená jako Adam z prachu země, tedy Adamovi rovna), a v moderní době se stala symbolem ženské nezávislosti.

A Marie prostřednictvím Ježíše na toho hada šlápla:-)