Ateistická společnost

Jakou skutečnost, když pracujeme jen teorií, jak to všechno vzniklo a jakou to mělo postupnost?
Můžeme říkat o pravděpodobnosti a ne o pravdivosti, protože ten popis pravděpodobně nepopisuje skutečnost.

Já přece říkám, že popis stvoření nepopisuje kosmologické děje, tedy nelíčí, jak to všechno vzniklo a v jaké posloupnosti. Říkám, že jsou to jenom obrazná vyjádření sloužící k vylíčení psychického dění.

Dobře

Proces stvoření probíhal v naší psychice?

No on vlastně v našem mozku probíhá neustále, poněvadž naše smyslové vjemy světa nejsou jeho "otisky", ale jsou výsledkem kreačního procesu mozku, kdy jsou různé smysly snímané údaje či kvality mozkem "interpretovány" a skládány dohromady ve vjem. A tak jako nám svět vzniká v mozku, tak nám vzniká i v psychice, protože to, co nazýváme světem, to nesestává jenom ze smyslových vjemů, tedy z fyzických skutečností, ale z podstatné části taky z psychických skutečností, protože v tom našem vjemu světa, resp. vjemu jeho objektů, je obsažen i náš vztah k nim, význam, jaký pro nás mají, souvislosti, do jakých je vzájemně propojujeme, či naše emoce (např. nálada). Svět je tak skutečností objektivní i subjektivní a to co tedy nazýváme světem, je mixem obojího. Ta subjektivní stránka je jen člověku z valné části nevědomá. Když se pak mluví o stvoření či vzniku světa na nějakém tom počátku, tak to nutně nemusí znamenat vznik světa po objektivní stránce. Z těch všemožných popisů, jaké nám mýty zanechali, to tak ani nevypadá. Daleko spíš se v nich líčí to, jak se stalo, že ten svět začal existovat v psychice, tedy líčí počátek vědomé reflexe světa, poněvadž vzniká-li vědomí sebe sama, vzniká v jistém smyslu svět. Proces probouzení se do světa je oním probouzejícím se vědomím vnímáno jako vznikání toho světa, protože jádrem sebeuvědomění je uvědomění si faktu existence jako takového. Ta prvotní psychika tedy poznává, že ten svět, ty věci okolo že "mají existenci" a tento proces jejich "přecházení do existence" prožívá jako jejich vznikání. V určité míře to koneckonců zažíváme i dnes, když si o sobě samém uvědomíme nějakou skutečnost, např. nějakou svou vlastnost, kterou jsme doteď u sebe neviděli. Taky to vypadá, jako by náhle vznikla, poněvadž doteď tu nebyla a teď tu najednou je. Doslova jakoby vznikla z ničeho.

To, co popisuješ, je obraz, který si o světě utváříme, nikoliv svět sám. Pokud tohle bereš jako to, co popisuje Bible, pak je Bible i bůh výplodem lidské psychiky a naše debata končí dokonalou shodou.

platí to pro teisty stejně jako pro ateisty. jen ateisté se domnívají že ten jejich svět je jediný správný. Tedy tak to na mě působí. Kdyby byli všichni slepí, nevěděli by že existují barvy... mohli by jen nahmatat pevné předměty. A kdyby neexistovaly žádné pevné předměty, existoval by jen zvuk...rozlišení frekvencí... nebo vůně, realita by byly různé vůně.

To, na cos to zavěsila, jsem psal Součtovi.

Barvy jsou vlnové délky elektromagnetického záření, které daný předmět vydává či odráží více než jiné, nebo absorbuje méně než jiné. Vlnové délky světla tu jsou, i kdyby nikdy neexistoval žádný zrak. Jen je nebudeme schopni vidět jako barvy. Jejich existence na tom ale nezávisí.

To co nazýváme světem, je náš obraz světa. Nevidíme svět, jaký je sám o sobě. Nevyhnutelně ho vnímáme přes filtr naší psychiky a našich smyslů. Smysly vnímají jen určitý výsek světa, a tento výsek, tento náš lidský svět je navíc u každého lidského jedince individuálně kontaminován jeho osobností a rozpoložením. Jinak nevím, co si představit pod výrazem "výplod lidské psychiky".

Už sis někdy rozbil hubu o svůj obraz chodníku? Nebo to byl fakt chodník?

Nepsal jsem, že neexistuje chodník, že neexistuje svět.

Pro zajímavost od prof. Koukolíka popis toho, jak vzniká zrakový vjem:

1. Zrakové informace ze sítnice dostává prostřednictvím zrakového mezimozku primární zraková kůra. Ta zpracovává jednotlivé jednoduché, „rozložené“ aspekty pozorovaných objektů, základní prostorovou orientaci podnětu, jas, pohyb, barvu a prostorovou hloubku.
2. Po zpracování, které trvá asi 100 ms, předává tyto informace „vyšším“ zrakovým korovým oblastem, v lidském mozku jich je přibližně 10.
3. Některé z těchto „vyšších“ oblastí jsou v temenní kůře, tomuto směru se říká dorzální proud, je tedy „zadní“; jiné z těchto oblastí jsou ve spodní vnitřní týlní a přiléhající spánkové kůře, těm se říká ventrální proud, jsou tedy „přední“. Zjednodušeně řečeno dorzální proud zpracovává pohyby, zatímco proud ventrální, „přední“, zpracovává barvy a jemné tvary. V průběhu cesty zrakové korové oblasti postupně informace „skládají“, takže z čárek, barev, pohybů, prostorové orientace a hloubky postupně „vytvoří“ konkrétní předmět, třeba jablko, džbán, klíč nebo lidskou tvář. Je tedy zřejmé, že zrakové poznávání předmětů je tvořivá činnost, mozek „nefotografuje“, zato vytváří vjem. Ten obvykle více nebo méně přesně odpovídá zevní skutečnosti, nicméně za určitých okolností je omyl snadno možný: zkroucenou větev v šeru snadno spleteme s hadem, zvláště máme-li strach. Souboru neuronálních událostí, stavebních i funkčních, které odpovídají něčemu ve světě mimo mozek, například autu, klíči, tváři nebo nějaké ideji, říkají vědci neuronální reprezentace. (Dalo by se např. mluvit o neuronálním „záznamu“.)
4. Předpokládá se, že zrakové vědomí vzniká spoluprací „vyšších“ zrakových korových oblastí „předního proudu“ s korovými oblastmi čelního a temenního laloku, fronto-parietální sítí, která umožní podat o zrakovém vjemu jazykovou a řečovou informaci a rozhodnout o jeho povaze.

Takto vznikají všechny vjemy, takto nám v mozku vzniká (je tvořen) celý svět.

Jen bych upozornil na bod 2, o němž nemají někteří řidiči ani ponětí a při jízdě se současně koukají střídavě na obrazovku a jsou přesvědčení že vnímají to co mají před kapotou na silnici. Koukolík zmiňuje 100ms, jiný neurolog došel k závěru, že průměrný pozorný člověk zvládne jen 7 "obrázků" za sekundu.
Amatérské kamery (mého mládí) "normál 8" měly 16 obrázků za sekundu, "super 8" 18 obrázků za sekundu.

Jo dají se z toho vyvodit různé praktické věci. Já chtěl poukázat na vícevýznamnost výrazu "stvoření světa".

Ne celý svět, ale právě jen ta jeho neuronální reprezentace. Na té je skutečný svět nezávislý. A jak píšeš, můžou se do ní vloudit věci, které realitě neodpovídají. Existence boha v neuronální reprezentaci tedy neznamená jeho existenci mimo ni.

Vzniká nám v mozku celý svět, poněvadž to, co nazýváme světem, je právě a jen ona jeho neuronální reprezentace. S ničím jiným, než s neuronální reprezentací světa jsi se nikdy nesetkal.

Interpretace něčeho je jen interpretace.
Vnímáme svět, který existuje, netvoříme ho svým vnímáním.

To vnímání je aktem tvoření, jak vysvětlil Koukolík. Mozek nám vjemy a tedy jednotlivé objekty světa vytváří. Skládá je dohromady, jak píše.

Koukolík předložil svůj pohled na věc, nic víc a nic méně.
Mozek vytváří obraz světa, nikoli svět samotný. To by pak existovalo tolik světů, kolik je lidí.

Koukolík referoval o výsledcích neurobiologického výzkumu, když popsal, jak vzniká vjem.
No ano, vytváří obraz světa, a ten obraz pak ztotožňujeme se světem. Kdykoliv mluvíš o světě, tak mluvíš právě o tom obrazu světa, co vytvořil tvůj mozek. Nic jiného než ten obraz neznáš.Na subjektivní rovině nám každému svět vzniká v mozku.

A máš lidi, co ti řeknou, že svět je zlý, a pak máš lidi, co ti řeknou, že svět je báječný. Čili to, co nazýváme světem, to sestává ještě z dalších prvků než jsou jeho smyslové vjemy (ony neuronální reprezentace). V mozku, na subjektivní rovině nám vzniká obraz světa, sestávající jak ze smyslových vjemů, tak i z vnitřního psychického materiálu (osobnost, rozpoložení), a tento obraz pak ztotožňujeme s "venkovním", objektivním světem (světem o sobě). Takže opravdu, v jistém smyslu existuje tolik světů, kolik existuje lidí, poněvadž kolik obrazů světa, tolik - díky nevědomému ztotožňování - světů.

Souhlasím, ale stále je řeč o vytváření obrazu světa v naší mysli.
Ten obraz je u každé jiný, víc či méně odpovídající skutečnosti.
Vytváříme obraz světa, nikoli svět.

Ten obraz světa je pro nás světem. Oním vnějším světem. Svoje smyslové vjemy bereš jako svět, jaký je sám o sobě. Díky tomu ztotožňování (které je neuvědomělé a automatické) platí, že obraz světa = svět sám.

Svět existuje nezávisle na mých vjemech.
Pokud bych to tak nechápal, brzy bych se dostal do konfliktu mezi mým vnímáním a realitou.

Jenže k tomu světu nemáš přístup, přístup máš jenom ke svým vjemům. Neznáš jiný svět, jinou realitu než své vjemy.

Víme, že naše vjemy vznikají složitou cestou a jsou subjektivní a zkreslené. Ano, jiný svět neznáme, ale předpokládáme jeho existenci nezávislou na našem vědomí a chceme jej poznat různými způsoby, metodami a prostředky.

Jo to je v pořádku, jenom je podstatné pochopit (uvědomit si), že ty naše vjemy, ten náš subjektivní svět našich vjemů pokládáme za ten svět existující nezávisle na našem vědomí. Že z toho neuvědoměle a automaticky děláme jednu a tu samou věc, a přitom to jsou dvě různé věci.

My tím našim světem formujeme ten svět který je pravý a který neznáme do podoby našeho světa.
To dělá každý člověk. V podstatě svět kalibrujeme, takže ho dostáváme do souladu s tím co si o něm myslíme a to s určitým zpožděním.
Problém je, že svět Rusáků je kapánek jiny, než svět demokratických Evropanům. Svět formuje minulost a současnost a to co si myslíme o budoucnosti. Takže v konečném důsledku člověk formuje to co považuje za svět realizuje představy o světě a tím ho mění a dává do souladu se svými představami o světě.

Vidím to opačně.
Okolní svět je to, co existuje objektivně, a my se snažíme ho vnímat co nejobjektivněji.
Svět se zrčitě podle našich představ měnit nebude.

To jsou takové filozofické hrátky, které nikam neposunují.
Jednoduše řečeno, jsme stvořeni tak, abychom vnímali svět v rozsahu, který nám umožňuje v tom světě fungovat.
A máme i schopnost chyby v našem vnímání korigovat

ano. hrátky to nejsou, pokud tě někdo nutí vidět svět stejně jako on, protože to je pro něj jediná správná realita.

Smyslem je porozumět, že tato představa reality má různé hranice a ty se posouvají různými směry dle nastavení našeho vnitřního světa (zkušeností, rozumu, pokory, etc)

ano jsem myslela ve smyslu té prostřední věty "vnímali svět v rozsahu, který nám umožňuje v tom světě fungovat." Sebereflexe a korekce následuje na základě introspekce, tedy pochopení násedků našich činů, odpovědnosti a akceptace svých možností.

Ano.
Moje námitka je, že tím existující svět zpětně neměníme, ale naopak korigujeme své vnímání a chápání.

to myslím nikdo netvrdil že existující svět měníme, tedy já to z diskuse nevyvodila.

Možná, že opravdu ne. Jsem z toho žonglování s pojmy "volajaký zmatený".
Ve skutečnosti je to jednoduché.
Byla nám dána schopnost vnímat okolní svět a na tomto základě si vytvářet představu o něm, tedy jeho obraz.
Nemusíme stále dokola přemýšlet, že vnímáme obraz stromu, že se nám ten strom nenastěhoval do hlavy.

Jak například chápeš tato jonatanova slova?
My tím našim světem formujeme ten svět který je pravý a který neznáme do podoby našeho světa.

Hrátkami jsem nazval něco jiného.

Ono je potřeba naučit se rozpoznávat tu psychickou složku od té fyzické, psychické projekce (onen psychický materiál) od oněch smyslových vjemů. To pak postupně vede člověka k uvědomění si toho, že to, co nazývá světem, je ve skutečnosti jeho mentálním obrazem toho světa, který se s tím světem "o sobě" tak úplně nekryje.

Myslím, že psychicky zdravý člověk si nemusí opakovaně ujasňovat rozdíl mezi reálným světem a jeho obrazem v naší mysli.

Tak drtivá většina lidí si neuvědomuje, že má o světě vytvořený nějaký obraz. Ten svůj obraz proto považuje za svět sám.

Drtivá většina lidí ví, že vnímá obraz světa, ve kterém žije.
Je jim jasné, že jsou součástí světa, nikoli že svět je součástí jich.

Když se lidí zeptáš, tak zjistíš, že o žádném svém obrazu světa nic neví. Svoje vjemy světa považují za svět sám. A že by součástí vjemů byla i nějaká psychická složka, o tom už vůbec nic neví a kolikrát to ani nejsou ochotni připustit, protože své vjemy světa považují za čistý fyzický "odraz" světa.

Většina lidí se takovou prkotinou asi vůbec nezabývá. Jak vnímají svět koně, jak žížaly, nemá na dění přírody sebemenší vliv.

No právě, nezabývá se tím proto, že o tom neví. Přitom je to zásadní pro nabytí síly vůle a vnitřní svobody.

To není nic filozofického, to jsou neurobiologic­ká/psychologic­ká fakta. Tak to prostě je.
Svět vznikl někdy v minulosti (snad) a ten vznik popisuje kosmologie, a pak svět vzniká neustále v našem mozku a ten vznik popisuje neurověda spolu s psychologií. Vznik v mozku má více aspektů (vznik vjemu + projekce + počátek vědomé reflexe světa), a ten poslední popisují mýty.

V našem mozku vzniká více či méně věrný obraz světa.

Ano, který je pro nás samotným světem.

Pro mě ne.
Já vnímám "samotný svět" i sebe jako jeho součást.

je dost podivné, že nikdo nikdy reálná svět v nevnímá, ale vnímá jen to co si myslí že je reálný svět. Pokud by byl někdo, kdo by vnímal reálný svět, tedy ba si přesně myslel to co je svět, stejně to nikdo nepozná ani on sám si to nepřipustí a bude si myslel že vnímá jen to co si myslí, že je reálný svět.

Jak vypadá reální svět?
Některé zvířata vidí svět v jiných barvách.
Například růžová obloha a tmavě zelené až černé listnaté stromy.
Had, včela, pes a atd. vnímají barvy světa jinak než člověk.
Tak které jsou ty správné - reální barvy světa??

Tohle je důležitý postřeh pro uvědomění si toho, že to, co považujeme za svět, je jen naším obrazem světa. Naše smysly snímají jen určitý výsek světa a kdybychom je měli "nakalibrované" jinak, svět by taky vypadal jinak. Každý živočišný druh vlastně žije ve "svém" světě. Ale nehrajou tu roli zdaleka jen schopnosti našich smyslů, ale i jejich hierarchie (např. pro psa je primárním smyslem čich, který dává úplně jiné informace než zrak, pro člověka to primární smysl), mentální schopnosti jako inteligence či míra uvědomění.

"mentální schopnosti jako inteligence či míra uvědomění."

No nevím - toto bych nějak netvrdil - podle mě jsou smysly člověka prioritní pro vnímání světa.
Nechci o tom polemizovat a tak jsem se obrátil rovnou na AI otázkou :
"Co je prvořadý pro co nejreálnější vnímání okolí pro člověka?"
Pro co nejreálnější vnímání okolí pro člověka je prvořadých několik faktorů:
"1.Zrak, který poskytuje nejvíce informací o prostředí, včetně barev, tvarů a hloubky.
2.Sluch, který umožňuje vnímat zvuky a jejich vzdálenost, což pomáhá v orientaci a pochopení dění kolem.
3.Hmat, který poskytuje informace o textuře, teplotě a tlaku, a tím obohacuje vnímání okolí.
4.Čich a chuť, které poskytují informace o chemických látkách v prostředí a pomáhají rozpoznat známé i neznámé podněty.
5.Propriorecepce, tedy vnímání polohy a pohybu těla, které je důležité pro rovnováhu a pohyb v prostoru."

Ty mentální schopnosti jsem mínil jako faktory, co se podílí na vytváření obrazu světa. Jeho smyslové vnímání, tedy senzorické snímání je jedním z faktorů.
Dalším faktorem je pořadí důležitosti typů vjemů, poněvadž třeba obraz světa člověka sestává zejména z vizuálních vjemů, zatímco obraz světa psa s čichových vjemů (neboli pro psa je svět zejména kombinací pachů).
Dalším faktorem je pak inteligence, která dělá to, že dává různé věci do vzájemných souvislostí. To, co nazýváme světem, je tak také sítí souvislostí, jež jsou většinou iluzorní (nevyplývají z vlastností samotných objektů).
Dalšími faktory jsou pak emoce, citový vztah, osobní význam...

Jer vidět že si byl v minulém životě psem, protože si přesně popsal svět psa jak ho vnímá.

jj, taky haf mám z toho haf dodnes haf verbální tiky.

Stačí si všímat a přemýšlet o tom.

No, na vlnového spektra světla přijímají naše sítnice světlo odražené (nebo produkované) objektem. Prostě ten objekt se svými konturami a detaily je vnímám i "černobíle". Faktem je, že naše sítnice mají optické sensory pro barvu červenou, zelenou a modrou (RGB) a spoustu optických sensorů nerozlišujících mezi barvami, ale reagující na slabé světlo pod prahem intenzity potřebné pro barevný vjem.

Takže to co vidíme, slyšíme, chutnáme, čucháme a hmatáme nám zprostředkuje představu o našem okolí. Ta představa je v mozku a pokud nejsou naše smysly nějak šáleny, tak je to spolehlivé zobrazení našeho okolí. Všechny objekty a jejich vlastnosti snímané našimi smysly mají pojmenování primárně v našem mateřském jazyku. Všichni víme jak "voní" smrad z hnoje, kočičí výkal, česnek, nebo jahoda. Jména barvy jsou jen pojmemování optického vnímání naučeného kdysi v dětství.

Pochopitelně jsou zvířata vnímající jiné spektrum světla jako i zvuku.
Nemá smysl všechny vyjmenovávat, ale jeden za všechny, netopýři "vidí" svým sluchem a "svítí" si vylučovaným zvukem.

Ano a právě jde o to, že tu představu ztotožňujeme se světem samotným a mluvíme o ní jako o světě. V tomto smyslu nám tedy svět vzniká v mozku.

Co bylo dřív : svět nebo mozek? .-))))))))))

slepice.

Takže svět :-)))))))

a kdyby vejce, tak mozek?

Myslím že nejde o barvy, jde o vztahy - soužití s jinými tvory a přírodou.

Myslím, že se bavíme o vnímání světa.

Vztahy mezi lidmi a lidmi, či lidmi a přírodou, jsou ve většině případech horší, než mezi zvířaty ++ - tam se dokáži dohodnout.

k čemu by bylo lidem vědomí, kdyby se měli jenom najíst a vyspat. Musí ho mít pro vytváření vztahů

Ratko, ale bavili jsme se o tom, jak vnímá člověk svět - v realitě, nebo v "realitě"

Vztahy jsou už jen dílem schopnosti se realizovat.

nejsem si jistá. cokoliv existuje, je vždycky jen vztah něčeho k něčemu

Mají ho, protože se ukázalo být výhodným pro přežití. Žádný podrobnější shůry daný účel nemá. Určité vztahy jsou taky pro přežití výhodné, tak si je člověk zafixoval jako dobré. Pravidla pro existenci v rámci těch vztahů vznikla zrovna tak, stejně jako pojmy dobra a zla.

No to už je ale mimo otázku, jak svět vypadá. Tady už nejde o vjemy, ale o názory a city.

to je přece úplně jedno jakou barvu vidí...není to vůbec důležité. Důaležitý je výsledek, zda kooperuje nebo ničí.

Tak sorry, ale jak pro mě svět vypadá, je dáno mými vjemy, ne tím, jak se k němu chovám. Bavili jsme se tu přece o tom, jaký je vztah mezi vnímáním světa a jeho reálnými vlastnostmi. Jestli kooperuju, nebo ničím (a kooperovat se dá i na ničení), je přece úplně jiné téma, než jaký je vztah mezi mými vjemy a realitou!

Subjektivní vnímání je dáno nejen vjemy, ale i jejich interpretací.

Jenže stačí ty barvy popsat vlnovou délkou nebo frekvencí, a rázem máme barevnost objektivně danou, ať to vidí jaký živočich jak chce. Protože to závisí jen na počtu typů receptorů a jejich absorpčních spektrech. Ale vnímají tentýž svět. My podle toho můžeme určit, které barvy který živočich rozeznává a které mu splývají, ale jestli něco vidí „červeně“ nebo „modře“, to nemůžeme, protože to jsou jen naše koncepty. Ale víme, že stejně barevné věci vidí jako stejně barevné. Samozřejmě pokud do barevnosti započítáme i případné odlišné hranice viditelné části spektra.

No některé zvířata vidí "frekvenčně" barvy jinak, než člověk a proto se naskýtá otázka - jaká je ta barva v realitě - kdo ji vidí reálně - a možno ani jeden.

No tohle jiné vidění je dáno jiným počtem receptorů, nebo jejich jinými absorpčními spektry, nebo obojím. Na frekvenčním složení záření, které do světločivých orgánů různých organismů (při pohledu na totéž) vstupuje, to nic nemění. Reálné je zastoupení frekvencí, barevná interpretace je něco jiného. V realitě existuje směs vlnových délek, ne barva, jak jsme ji zvyklí vnímat.

Ale řeč je právě o tom vnímání, ne?

To už je taková filozofická otázka, co to vlastně vnímáme, protože tam až naše empirie nesahá. Jsme vlastně ve stejné situaci, jako když bychom seděli v tanku a veškeré informace o okolí by nám zajišťovali různé senzory - kamery, mikrofony a měřiče teploty, tlaku apod. Přitom nemáme žádný způsob, jak zjistit, co přesně je zdrojem obrazu v obrazovkách, zvuku v reproduktorech a údajů v měřičích. Tady předpokládáme, že jsou výsledkem snímání nějakého reálného světa (prostoru s objekty) a s největší pravděpodobností to tak opravdu bude. Nicméně prokázáno to nemáme. Ale tohle je ta úplně nejspodnější či elementární rovina otázky světa a vysloveně tohle na mysli nemám a rovnou beru věci tak, že naše vjemy jsou snímáním nějakého reálného světa.

součet už je v konfliktu...

je to tak. souhlasím.

Ale my to přece víme, že pohled na svět je individuální. Ale je individuální jen do jisté míiry. Jsou věci, které vnímají všichni stejně (doufám, že nevytáhneš slepý, hluchý a mentálně postižený) a ty můžeme brát jako objektivně patřící vnějšímu světu, a tedy poskytující objektivní informaci. I když třeba neúplnou.

Samozřejmě, ale to co říkám je, že svůj pohled na svět ztotožňujeme se světem samotným.

Jo, a taky kolik televizí…

To jsi ho hrubě nepochopil, oststně jako obvykle, ty ezoteriku...

Tak mi vysvětli, co jsem pochopil špatně.

To už je zase hádka o slovíčka. Takže jak budeme říkat tomu nezávislému na našich vjemech, co si pro sebe jen neuronálně reprezentujeme? Já bych to nazýval světem, nebo realitou, nebo vesmírem. A tu jeho neuronální reprezentaci neuronální reprezentací světa, nebo jen NR, ať se neupíšem k smrti.
NR je na světě závislá, svět na ní nikoliv.

Tu NR ztotožňujeme s tím světem, nezávislém na našich vjemech. NR je pro tebe oním světem, nezávislém na našich vjemech, poněvadž NR je tvoje bezprostřední a jediná realita. Kdykoliv mluvíš o světě, tak mluvíš o NR, ačkoli to jsou dvě různé věci. O to tu jde.

Nehledě na to, že kapacita "vzorků" předmětů se obohatí vzděláním. Například lesníku, při zaslechnutí nějakého zvuku, vyvstane v mysli obraz daného zvířete. Pověrčivému, při optickému vjemu pohybu, obraz nějakého ducha, anděla, čerta, nebo nedej bóže boha.
U lidí s patologickými poruchami vyvstávají halucinace (visuální i akustické) atd.

V mozku nám nevzniká celý svět, ale jeho obraz, který je omezený schopností našich smyslů a schopností mozku analyzovat a vyhodnotit získané vjemy.
Existence světa není závislá na našich vjemech.

No jistě. Ovšem ten obraz světa je to, co nazýváme světem a co identifikujeme s tím objektivním "světem o sobě".

Jsme stvořeni tak, abychom ze světa vnímali to, co vnímat potřebujeme, co je pro nás užitečné, ale i příjemné.

Ty mluvíš - píšeš jako by jsi nepojedl ze stromu poznání dobrého a zlého.

zato ty sis dala nášup, co?

Nepojedl jsem.
Udělal to Adam, a doplácíme na to všichni.

Co by se asi stalo, kdyby Adam s Evou ze stromu nepojedli? Byl by tu dokonalý svět ráje jen se dvěma lidmi a čas by plynul do nekonečna stále stejně?

Museli, Hospodin to tak schválně nastražil..

Souhlasím. Jako vševědoucí to musel předem vědět. Bez jeho vůle se na stromě poznání nepohnul ani lístek, natož aby na něm někdo trhal ovoce. Jestli chtěl oba delikventy příkladně potrestat, musel mít nějakou záminku. Stvořil je tak, aby určitě podlehli pokušení. Když pak neuposlechli jeho zákazu, vyhnal je a vypadalo to jako spravedlivý a zasloužený trest.
Inu, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Nicméně správná víra nás učí, že Bůh je láska.

čili celý ten koncept dědičného hříchu by byl Hospodinovým záměrem, takže...

Mohlo by se snad stát něco, co nebylo božím záměrem?

Zemětřesení, impakty z Vesmíru ?

to tak soudíš podle sebe?

I toho hada stvořil za účelem osvěty prvních lidí. Kdyby bůh nechtěl, aby došlo ke koitu, tak jim nevyráběl pracně pohlavní strojky a nepropojil je s jejich mozky, kde jejich manipulace vytváří pocity od blaha a štěstí až k blažené euforii. Nic z tohohle knězové nemají, neznají a tak vytvořili "stud" a namluvili lidem, že nahota je fuj.
Když Evropané zavítali poprvé do rovníkového pásma a zejména na tichomořské ostrovy s prakticky skoro konstantní teplotou, tak byli okouzleni krásou oblečením nezhyzděného lidského těla. No a spolucestující knězové okamžitě začali proti přirozené nahotě bojovat.

Hadi přece nemluví.
Stalo se, že se jeden z duchovních tvorů vzbouřil proto Bohu a stal se Satanem (odpůrcem) a Ďáblem (pomlouvačem).
Ten způsobil, že Eva slyšela jakoby mluvit hada.
První pár podlehl pokušení být jako Bůh a určovat si, co je dobré a co špatné.
Tím se vzbouřili proti Bohu, zničili napojení na Něho, což vedlo ke ztrát+ dokonalosti a tedy i možnosti žít věčně.

Nestyděli by jsme se za svoji nahotu?

Dnes už se mnoho lidí nestydí, dokonce je nějaký pořad o tom v televizi, kde se svlíkají a podle toho vytvářejí partnerství, taková jako že soutéž...

nebo sexuální výběr, pěkně podle pravidel a metod Evoluce

Kdepak. Po těch fíkových listech se sháněli, až ochutnali ovoce stromu poznání a teprve pak poznali, k čemu ten vercajk slouží.

tak tak, ten dědičný hřích byl přece pohlavní styk...
proto Bůh Evě řekl, že od teď bude rodit (v bolestech) a opravdu to tak lidi brali, sex je hřích...
a svatej může být jen kněz - panic nebo jeptiška - panna...
a pak prej ploďte a množte se...

"Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop."

Hříchem bylo překročení hranic svobody, kterou jim Bůh dal.
Tím ztratili dokonalost a tato ztráta byla a je předávána dalším generacím.
Proto dědičný hřích.

Jestli oni neztratili spíš nevědomost když pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého

ano, tak to chápu. uvědomili si sebe sama v rámci celku (vydělili se z něj)

Z jakého celku?

z koloběhu přírody

Člověk byl stvořen jako ten, kdo je "nad" koloběhem přírody.
Svým hříchem a z toho plynoucí ztrátou dokonalosti a věčného života, naopak do toho koloběhu spadl.

To ovšem není fakt.