O činnosti Azova je hodně známo. Byla to jedna z těch ozbrojených skupin
na Ukrajině, o kterých jsem se už někde zmínil. Daleko početnější
takové skupiny byli ale třeba Vágnerovci a nebo tzv. Sparta, které zase
bojovaly na straně ruských separatistů. Takové nekontrolované skupiny se
objevují v mnoha občanských konfliktech a občas se také dopouštějí
násilných činů. Kvůli nim se válka nevede, oni se jí z různých důvodů
účastní dobrovolně.
Ukrajinci neměli a bohužel ani nemají zahraniční vojenské spojence,
kteří by se přímo účastnili bojových akcí. Na rozdíl od Ruska, kterému
přímo pomáhají jednotky KLDR. Mají jen spojence, kteří jim jako napadené
zemi posílají materiální a finanční pomoc, jako třeba ČR ale i Nový
Zéland. Pokud na Ukrajině bojují zahraniční dobrovolníci, jsou tam na
vlastní pěst a proti zákazu svých vlád, které zpravidla nedovolují svým
občanům účast v bojových akcích v jiné zemi. Někdy jsou to prostě
žoldáci bojující za peníze, jindy různí dobrodruzi.
Pokud jde o nějaké pozůstatky nacismu, ze strany Ruska jde o velmi
průhlednou záminku. V Rusku je mnohem víc skupin, které se otevřeně
hlásí k nacismu, samozřejmě k ruské formě nacismu.
Pokud jde o Ukrajinu, tam jde jen o nostalgickou symboliku, kterou si někteří
spojují s vlasteneckým bojem za svobodu. Protože však ta symbolika vychází
ze skutečných nacistických symbolů, zbytečně tím Ukrajinci narážejí na
nepochopení a odpor i u některých svých spojenců, třeba u Poláků.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
