Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Zapisuješ si, co se ti zdálo? Lidé si sny většinou nepamatují, max ty z poslední REM fáze před probuzením, ale to už bývá většinou polospánek.
no možná tvoje fantazie zkouší dohnat zářitky, které si neposkyteuješ reálně .-)))) taková substituce snama. :-)))

Možná to funguje jako hlad a jeho nasycení.

Někteří lidé připisují tématu snu i poselství ze záhrobí. Někteří se tím baví, jíní to berou i vážně.
Mrkni se třeba na "snář.cz" .
Příklad : Zdá-li se ti o padesáti.koruně, tak bude zlevněné pivo a zdražená syrovátka..

Na jeden sen nemohu zapomenout :-) už je to asi dvacet let, byla jsem v tom snu jako že slepice a podařilo se mi přeletět přes asi dvou metrovou temnou louži a byla jsem z toho moc šťastná, že se mi to povedlo :-).

Některé sny zůstanou nadosmrti zachovány v paměti. Pravda.

Bylo to asi že nadčasové shrnutí mého urputného snažení se :-)

No ale zase dostati se na druhý břeh to je jakási meta :-).

snad ne třetí?

Sen právě většinou nese nějaký emoční náboj. S tím souvisí i toto:

Mnoho snů má strukturu klasického dramatu. Nacházíme v nich expozici (místo, čas a osoby), zobrazující výchozí situaci snícího. Druhá fáze snu – tak jako v klasickém dramatu – přináší zápletku. Ve třetí fázi přichází vyvrcholení a odehrávají se zde rozhodující události. Poslední fází snu je lysis, výsledek nebo řešení situace, pokud vůbec situace nějaké řešení má.

Někdy sen má pokračování jednou se mi zdál sen že místnost v které jsem byl byla špinavá bordel a tak před spánkem jsem řešil určité problémy v negativním slova smyslu.Za pár dní se mi zdál ten samý sen ale místnost byla vyšperkovana čistá.Pred spánkem jsem už vše měl vyřešené

Včera se mě zdálo že připravuji do rakve mrtvou babičku, ometal sem ji obličej koštětem co používám na zem . Najednou babička začala koulet oči a ožila nějaké divné skřeky vydávala.

jo taky se mě zdálo že létám a nechtěl jsem pochopit, že to není doopravdy.

Ateisté vykládají sny?

Co je to za ateismus?

Tomu se říká alternativní transcendentní ateizmus. Novej obor, věří v nesmysly, kočičí pracky na hrudi, vstávat levou nohou ti zajistí štěstí.
Kartářky a další prorokyně ti zajistí předpovězenou budoucnost.

Ty by ses fakt měl nechat léčit.
V krematoriu.
Zlatej VISITOR

Ještě že nebereš LSD k tomu chlastu a nejsi náměsíčný , to by jsi chtěl v tom stavu vyzkoušet.

No podle C. G. Junga tvoří sny přímo série. Že když si budeš zapisovat každé ráno svůj sen, tak můžeš zjistit, že ty sny na sebe navazujou; ne přímo jako televizní seriál, že by další sen začal tam, kde předchozí skončil, ale ve smyslu, že se jimi táhne nějaká dějová linka a že jednotlivé sny jsou jakési její jednotlivé dílčí epizody.

To ano proto píšu že co se děje člověku v reálu si přetáhne do snů kdy mozek to pak takto vnímá je to úplně normální jev a u mě asi nevím já si sny nepamatuji mám max třeba 1 do 3 měsíců takže si člověk možná neuvědomí už že by si je mohl zapsat.I když co když to že si je nepamatuji neznamená že se mi nezdají.Tedy sen může být jen si je neuvědomím že se mi zdají a tím pádem i mohu říct nezdálo se mi nic a ono zdálo.

To automaticky neznamená, že by sny byli nějakým zrcadlením vnějších událostí. Ony jsou spíš zrcadlením vnitřní, psychické situace.
A to zas já mám období, kdy se mi sny zdají a pak zase kdy ne (resp. kdy si je pamatuju a kdy ne).
Taky jsem si všiml, že některé sny rychle po probuzení zapomínám a jenom pár minut po probuzení už si nedokážu vzpomenout, co se mi to zdálo, zatímco některé naopak vůbec po probuzení nezmizí a pamatuju si je celý den nebo klidně i několik dní. I ty pak zapomenu, ale pár snů si pamatuji celý život.

Sny jsou takovou kombinací vnitřního i vnejšího, jakoby si nitro chtělo udělat pořádek. Tedy ujasnit si co kam patří :-)

Z knihy Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga:

Sen
Nezávislá, spontánní manifestace nevědomí. Sny jsou fragmenty bezděčné psychické aktivity, jichž jsme si vědomi jen do té míry, do jaké jsme je schopni dodatečně v bdělém stavu reprodukovat.

Sny nejsou ani záměrné, ale ani nahodilé výplody mozku, jsou to přirozené fenomény které nejsou ničím jiným, než za co se vydávají. Nelžou, hovoří pravdu, nic nezkreslují, nic nezastírají ... Snaží se o vyjádření něčeho, co já neví a čemu nerozumí. (GW 17, odst. 189.)

Sny zobrazují v symbolické podobě současnou situaci naší duše z pohledu nevědomí.

Jelikož se smysl snu většinou neshoduje s tendencemi vědomí, ale vykazuje podivné odchylky, musíme předpokládat, že nevědomí, matrice snů, má samostatnou funkci. Označuji ji jako autonomii nevědomí. Sen nejen neposlouchá naši vůli, ale staví se dokonce velice často do křiklavého protikladu vůči záměrům vědomí. (Výbor I, „O podstatě snů“, str. 227.)

Jung sice přiznává, že v některých případech je funkcí snu splnit přání a ochránit spánek (což je klasická hypotéza Freudova), nebo poukázat na infantilní usilování po moci (názor Adlerův), ale sám se zaměřuje více na symbolický obsah snů a jejich kompenzační roli při duševní autoregulaci: podle něho sny poukazují na ty aspekty nás samých, kterých si normálně nejsme vědomi, odkrývají nevědomé motivace uplatňující se ve vztazích a přinášejí nové pohledy na konfliktní situace.

V tomto ohledu existují tři možnosti. Je-li postoj vědomí k životní situaci ve značné míře jednostranný, staví se sen do protikladu. Blíží-li se stanovisko vědomí relativně „středu“, sen se spokojí s variantami. Pokud je však stanovisko vědomí „korektní“ (adekvátní), pak sen s těmito tendencemi koinciduje a podtrhává je, aniž ztrácí vlastní autonomii. (Výbor I, „O podstatě snů“, str. 227-228.)

Z Jungova pohledu je sen vnitřním dramatem.

Celé vytváření snu je samou svou podstatou subjektivní a sen je divadlo, v němž je snící scénou, hercem, nápovědou, režisérem, autorem, obecenstvem a kritikem. (Výbor I, „Obecná hlediska psychologie snu“, str. 199.)

Tato koncepce umožňuje interpretovat sny na subjektivní úrovni. Při výkladu na subjektivní úrovni je na snové obrazy pohlíženo jako na symbolická vyjádření jednotlivých prvků osobnosti snícího, na rozdíl od interpretace na objektivní úrovni, při které jsou snové obrazy vykládány jako obrazy osob a situací vnějšího světa.

Mnoho snů má strukturu klasického dramatu. Nacházíme v nich expozici (místo, čas a osoby), zobrazující výchozí situaci snícího. Druhá fáze snu – tak jako v klasickém dramatu – přináší zápletku. Ve třetí fázi přichází vyvrcholení a odehrávají se zde rozhodující události. Poslední fází snu je lysis, výsledek nebo řešení situace, pokud vůbec situace nějaké řešení má.

Nebo ještě jeden příspěvek ke snu od Junga:

Sen jsou malá, skrytá dvířka v tom nejvnitřnějším a nejintimnějším prostoru naší duše, která se otvírají do oné kosmické pranoci, jež byla duší dávno před tím, než existovalo vědomí Já, a bude duší, jež bude sahat mnohem dál, než kam vědomí Já bude kdy s to dosáhnout. Neboť veškeré vědomí Já je osamocené, rozpoznává jednotlivosti tím, že je odděluje a odlišuje, a vidí jen to, co se k tomuto Já může vztahovat. Vědomí Já sestává ze samých omezení, i když dosahuje k těm nejvzdálenějším mlhovinám. Veškeré vědomí rozděluje; ve snu ale vstupujeme do hlubšího, obecnějšího, opravdovějšího, věčnějšího člověka, který dosud stojí v šeru počáteční noci, kde byl ještě celostí, a celost byla v něm; v přírodě, prosté rozlišování a veškerého Já.

Z této všespojující hloubky pochází sen, ať je jakkoliv dětinský, groteskní a nemorální. Jeho květnatost a nezaujatost a pravdivost přivádí do rozpaků naše autobiografické předstírání. Žádný div, že ve všech starších kulturách platil působivý sen za poselství bohů! Náš racionalismus si vyhrazuje právo vysvětlovat sen „ze zbytků dne“, to znamená z drobtů, které spadly z bohatě prostřené tabule našeho vědomí do podsvětí. Jako by tato tmavá hlubina nebyla než prázdným pytlem, ve kterém není nic než to, co sem spadlo seshora. Proč se stále zapomíná na to, že v rozsáhlé sféře kultury neexistuje nic velkolepého a krásného, co by původně nevzniklo ze šťastného nápadu? Co by se stalo s lidstvem, kdyby už nikdo neměl žádné nápady? Podobá se spíše pravdě, že vědomí je oním pytlem, ve kterém není nic jiného, než to, co ho „napadlo“. Sotva kdy si uvědomíme jasněji, nakolik jsme závislí na nápadu, než když nás v určité situaci ne a ne něco napadnout. Sen není nic jiného než nápad oné temné duše, která vše spojuje. Co by bylo proto přirozenější, když už jsme zabloudili do nekonečných jednotlivostí a detailů na povrchu tohoto světa, než zaklepat na dveře snu a dotázat se jej na ona hlediska, která by nás mohla opět přiblížit základním skutečnostem lidského bytí?

Zde však narážíme na ty nejzarytější předsudky: „Sny jsou jenom sny“, žádná realita, lžou, jsou to pouhá splněná přání; samé vytáčky, jen abychom nemuseli brát sen vážně, protože to by bylo nepohodlné. Duchovní povýšenost vědomí miluje právě izolování navzdory jeho nedostatečnosti, proto se vzpíráme přiznat pravdě snu její reálnost. Existují světci, kteří mají velmi prostopášné sny. Jak by to bylo s jejich svatostí, která je pozvedá tak vysoko nad lidskou spodinu, kdyby přiznali obscénnosti svých snů pravou skutečnost? Ale právě ty nejnepříjemnější sny by nás mohly nejvíce přiblížit lidstvu s nímž jsme pokrevně spřízněni, a nejúčinněji tlumit pýchu bezinstinktivnosti. I kdyby se celý svět rozvrátil, ona vše spojující provázanost temné duše nemůže být rozdrobena na kousky. A čím více a dále probíhá toto štěpení na povrchu, tím více roste v hloubi síla jednoho.

Nikdo, kdo to nezakusil, není ovšem přesvědčen o tom, že by mimo vědomí mohla v člověku existovat ještě nějaká samostatná duševní činnost, která působí nejen ve mně, nýbrž zároveň ve všech ostatních.
http://soucet.wz.cz/jung/Slova_du/fa_01_03.htm

A nebo vzpomínky jako to že vidíme vzpomínky ?

No protože mozek je obrovské paměťové úložiště a můžeš si z něj tahat jpg nebo mp4 dle libosti, občas se spustí i sami, jako reklamy

A to máme nějaké vnitřní oči kterými to vidíme ??

já například vidím jedno a to samý

ZKus si konečně uvědomit, že oko je jen receptor, samotné oko "nic nevidí", jen sbírá signály z vnějšku a posílá je na "plátno v mozku" (to myslím vážně, minule ses tomu smála, ale je to tak (a díky tomu "promítnutí" se ti to v hlavě zobrazí. a to "promítnutí" není nic jiného než sekvence elektrických signálu, působící na neurony a jejich synapse - ten obraz se to vytvoří v mozku, i když zprostředkovaně přes oko.
jenže ty signály na to "plátno" můžeš poslat jakkoli, třeba elektrodama, mebo snem. to zařizuje mozek sám. jak přesně, ještě asi nevíme. mozk patří k nejméně prozkoumaným orgánům člověka.

pouze u lidských penisů to víme dávno, jak to u nich působí

Jojo a dalo by se říci že zrovna tak málo toho víme o Bohu :-).
Jsou to neprobádané oblasti o kterých nic určitého nevíme a asi ani nemůžeme vědět, je to tabu.

No .... ,ozek je sice neprobádanej, ale máme ho ..... dá se vzít do ruky, očichat, pokrájet ....

Bůh ... ????

No ale vidiny sny a halucinace v tom mozku taky nenajdeme i kdyby jsme se rozkrájeli, ani to promítací plátno ne a nebo že by monitor jsme měli v tom mozku hledat ?
Mozek je jenom co si jako pěna.

Pěna, jo? :-)))
ale našla bys je tam.

Mozek je jenom co si jako pěna.
To je kroky výplod neznalosti a ignorance.

Mozek je přísně strukturovaný orgán s definovanými funkčními sekcemi. Ale ještě jednou, jak zmínil Shadow_of_Krak, mozek je nejmíň prozkoumaný orgán. Z prostého důvodu. Na živém mozku normálního člověka nelze dělat invazivní vyšetřování. To, co se o mozku ví, vyplývá z pozorování lidí s poraněním lebky, těžce nemocných lidí po mozkové příhodě, epileptiků, či lidí trpících somnambulismusmem (náměsíčností), koktáním, tourettovým syndromem, různými fobiemi a pod. za pomoci neinvazivních vyšetřeních EEG. Takhle jsou vyšetřování i lidé trpící úchylkami, jako je třeba sadismus, masochismus, erotománie, nymfománie, kleptománie, hysterie ... a zkoumá se (skoro objektivně) účinnost farmak.

I sklon k nábožnosti lze tímto způsobem vyhodnotit.

Mohla jsem napsat šedá a bílá hmota (podobající se na zatuhlou pěnu) : Mozek je z buněčného hlediska složen především z nervových a gliových buněk. Místa s nahromaděnými těly neuronů představují tzv. šedou hmotu, místa bohatá na nervová vlákna jsou známa pod názvem bílá hmota.

Výplod neznalosti a ignorance je Tvoje chování ke mně.

Ty jsi si posloužila tvrzením, že mozek je jako pěna. Pěna je když. ... když je hodně bublinek nalepených na sobě. Pěna je instabilní vrstvou na čersvě natočeném pivu a v řádu minut bublinky popraskají a pěně ? ... Pěna není. Mozek není napěněné množství neuronů.

Například nevěřím, že existuje mozek v hlavách ateistů, zatím ho nikdo nikdy neviděl.

ano, dementní bezmozek věřící.
který jen věří, že mozek ateisty ještě nikdo nikdy neviděl .-)))

To ví snad každý že se s hlavou chodí na vyšetřeních EEG, to jako že ja ne?

Když si v restauraci objednáš vepřový mozek s bramborem tak míváš na talíři dvě kaše, jednu šedou a druhou bílou :-).

myslíš bramborovou kaši? ta je žlutá, nebo proč bílou?

ten mozeček ale bude asi vařenej, že jo?
za normálních okolností lidský mozek nařežeš i na plátky - přirovnal bych ho max k rosolovité, houbovité hmotě

Mozek se dá přirovnat taky k zrcadlu, zpracovává informace, vnější a vnitřní podněty.

Tvoje zrcadla uvedneé umějí?

To ne :-) ale sleduje situaci 24 hodin denně :-).
Ale odkuď přicházejí vnuknutí ?
Ty jako když bývají z vnějšího světa.

https://nedd.tiscali.cz/mozek-funguje-jako-stroj-casu-drzi-nas-15-sekund-v-minulosti-528060

To je trochu sporné tvrzení. Bylo-li by pravdivé, tak bysme se nesměli pohybovat rychlej, než deset centimetrů za 15 sekund, abychom si nedělali boule na čele..

Faktem je, že zdravý a průměrný člověk vnímá svými smysly (i opticky a akusticky) tak pět až deset vzruchů za sekundu, které je schopen vyhodnotit a reagovat na ně. To by si měl každý člověk za volantem, nebo za řídítky uvědomit.

Proč?
To není míněno tak, že ti mozek zprostředkovává JEN 15 SEKUND STARÝ obraz
Mozek vnímá všechno, ale zprůměrovává ti obraz za posledních 15 sekund - z pozice té rozstřesenosti - a u toho konstatování o výběru 15 sekund starých obrázků je to o paměti. Půvorně to je ale o pozornosti a soustředění.

V podstatě třeba reakční doba na brždění auta před tebou - ta není dána jen nutností sešlápnout brzdu (a třeba přehodit nohu). ta je dána především tím, kdy si všimneš a kdy uvědomíš, že se uvedené děje a co musíš udělat ty (a uváádí se, že je to cca 1 sec)

Dokonce jsem četla, že podvědomí si všimne dříve a sešlápne brzdu dříve než si člověk uvědomí že je třeba tu brzdu sešlápnut. To je i superschpnost padat správně, třeba ze skály a klouzat se po ledové stráni tak aby se člověk instinktivně zastavil. To nefunguje vědomí ani pozornost... tedy myslím si že se to děje "samo" - intuitivně, a jistě je to naučené a uložené, podvědomí si to vytáhne podle potřeby. To je i schopnost udělat správné rozhodnutí, né každý to má.

To jo, vědomá (vědomím řízená) reakce vždycky trvá déle než reflexní (instinktivní) reakce. Vědomé zpracování (vyhodnocení a rozhodnutí k akci) holt nějakou dobu trvá. Stejně tak je instinktivní reakce přesnější či bezchybnější narozdíl od vědomé.

To lze takto vyhodnotit pouze pokud jsme vůči náboženství zaujatí.

Možná, že jseš proti náboženství zaujatý, já zajisté ne. Náboženství vnímám coby kulturu našich dávných předků, kteří potřebovali bohy, polobohy a jiné bytosti vybavené nadpřirozenými vlastnosti. V Evropě je kolébkou civilizace antické Řecko a to překypovalo nadpřirozenem snoubícím se do jisté míry s vědou. Jasně, že si vymysleli zemětřasa Dia, kyklopy, Sirény, Gorgonu, Pandoru, Kentaury ...
Zkrátka naši dávní předkové potřebovali tyhle figurky na objasnění přírodních fenoménů, pro které neměli jiné vysvětlení.

Co mi na středověké a současné situaci na náboženství vadí je jeho ideoligizování s požadavkem na absolutní poslušnost dogmatům, tedy ideologům. Náboženství bylo a je omamnou drogou, beroucí lidem individualitu a svobodu myšlení a rozhodování.

Normální člověk má nepřekonatelnou brzdu ohledně ublížení jinému člověku, který mu neubližuje. Ideologie dokáží změnit normálního člověka v nesmiřitelného vraha.

Kdybych byl proti náboženství zaujatý, tak bych na něj nahlížel jako na něco méněcenného až špatného a jako na úchylku a na věřící jako na postižené, aniž bych takový náhled dovedl nějak podložit. Kdybych byl vůči němu zaujatý, tak bych se ani nenamáhal ho nějak zkoumat a ignoroval bych jakékoli jiné náhledy na něj i výtky vůči mému náhledu, ale zatvrzele (neodůvodněně) bych si stál "za svým".
A kdybych náboženství nenáviděl, psal bych na něj hanopisy tak jako ty.

ale Ondi za to nemůže, viz výše moje poznámka o mozku, ateisté mají problém existence jejich mozku

jj někteří zcela určitě

ateisti mají společnou vlastnost- skutečnosti vnímají černobíle a zjednodušeně.
Důsledkem je, že věří něčemu, co vypadá jako jednoznačná záležitost, ale ve skutečnosti je to nesmysl a nepravda.
Třeba jejich představy o dědečku na mráčku vs. vodník .
Každý ateista, který nebyl v Americe, při troše dobré vůle může při tomto uvažování dospět k poznání
že Amerika neexistuje.

ti nejbllbější ateisté opravdu mohou uvedeným způsobem dojít k poznání, které má každý věřící od chvíle, co začne věřit?

věřící s mozkem žádný problém nemají, protože mozek nemají, ani náznak. zduřelou nebo ztopořenou míchu ...

naopak věřící jsou nejvíc v realitě

ty jsi živoucím důkazem :-))))
ani nejsi schopen doložit, e ateismus je ideologie, ty realito bez mozku ::-))))

Zrovna tak málo víme o vodnících a sedmihlavých saních.

Vodníci v rybníku a saně v jeskyních, ale sny a halucinace a vidiny produkuje naše hlava, je to projekt našeho mozku ale Bůh je zase něco jiného, je součástí morálního kodexu.

Podle definice Bůh není součástí morálního kodexu, ale jeho autorem.
Musíte se už konečně dohodnout.

Oči jsou pouhým vstupním rozhraním vizuálních informací pro mozek.
Když zavřeš oči, tak si v hlavě (v mysli) můžeš promítat různé obrazy a děje, které máš uložené v paměti. Tohle provozují i osleplí lidé.
Kyž ti tví rodičové četli pohádku, třeba Červenou Karkulku, tak se ti zajisté "promítala" v mozku i ona scéna "proč máš babičko tak velké uši, ... " až po ten fatální chramst a záchranu Karkulky a babičky císařským řezem. A promítá se ti dodneška, kdykoliv si na tuto pohádku vzpomeneš.

Kroky se slušně ptala, KDE je to promítací plátno. I když se díváme normálně očima tak dotaz zní JAK to v mozku funguje. Jakým způsobem se tvoří obraz v mozku, abychm ho viděli. Objektivně je to jen kombinace vzruchů mozkových buňek. Tak jak je možné že se promění (subjektivně) v komplexní obraz který interpretujeme.

frk je v tom že tu interpretaci tvoři opět stejný mozek který vnímá (vnitřně obraz) tedy sami sobě sdělujeme co vidíme. Másíme být v páru abychom dokázali vnitřní obraqz interpretovat nebo dokonce tři? vnímání, zkušenost a interpretace tedy srovnání vnímaného se zkušeností (záznamem) a vyhlášení výsledku? a to vše najednou vnitřně

Kde je obrazové centrum mozku, stejně jako řečové ap. se dá zjistit snad kdekoli.

k tomu vidění https://edu.ceskatelevize.cz/video/14791-jak-funguje-mozek

https://www.grandoptical.cz/cs/blog/jak-vlastne-funguje-oko-trochu-jako-3d-kamera-se-137-miliony-pixelu-77

Proč subjektivně? Za normálních okolností uvidí každý to samé v jednu chvíli, ze stejného úhlu na stejnou událost. čili objektivně.

V mozku je centrum zraku, které převádí impulsy zvenku dovedené okem a nervem do mozku, a vytvoří v něm "elektropoten­ciální" obraz toho, co se ti promítlo na sítnici.
Interpretace viděného (skutečnosti) už je jiná zálažitost mozku - právě schopnosti mozku reprodukovat to "elektrické pole" do konkrétního vjemu

https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD

Na tu otázku, kde je to promítací plátno jsem slušně nereagoval.

Na tvrzení kroky, že Mozek je jenom co si jako pěna.
Jsem slušně reagoval : To je kroky výplod neznalosti a ignorance.

Je to lynč, ty mne moc rád veřejně znevažuješ a ponižuješ, není to poprvé z Tebou takto, nevím proč by mozek nemohl být něco jako pěna, neváží jako železo a nebo zlato, je to měkká tkáň, váží 1,5 kilo, musí být v dostatečné míře okysličován, tedy pojímá kyslík.

Vždyť se říká: nedělej si s tím těžkou hlavu :-).

A podobně mozek. Patří mezi nejaktivnější orgány v těle, vyžaduje až 25 % veškerého kyslíku.

78% mozku tvoří voda.

Hm vodou nasáklá houba která bez kyslíku nepřežije.

Možná že ateisté si svého mozku víc váží, než věřící, věřící Ti uctívají víc "stvořitele" než stvořeného mozku.

A muži si žen moc neváží protože ženy mají více dutin :-).

nejvíc mě fascinuje dutina

Sám si se od Karkulek nikam dál nedostal :-).

Ondi je totiž robot do kterého naprogramovali jen karkulku, vodníka a dědečka na mráčku

Aha: Nevidíme očima, ale mozkem. Oči jsou jen snímače, senzorhttps://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-mudr-ovani-nevidime-ocima-ale-mozkem-oci-jsou-jen-snimace-senzor-89479#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=prozeny.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest228_personal_layout_3_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

to jsme ti vysěvtlovala posílal už před měsícem, a mnohem víc.
ty si všechno musíš osahat sama???

Ono to bude prostší.

Mozek savců, tedy i ten náš, oplývá funkcí si ve spánku vybavovat minulé zážitky a různě je i kombinovat. Této funkci mozku říkáme "fantazie". Kdo má doma kočku, nebo psa tak také vidí jak prožívají ve spánku sny. Škubou nohama, cvakají čelistma a pod.
No a někteří člověčí jedinci prožívají sny i mimo spánek, říká se jim "denní sny".

Jeden člověk, veterán z druhé světové války, mi vyprávěl, jak jel po dálnici a najednou viděl desítky různých dopravních značek i přímo na vozovce. Vzpomínal si, že dupnul na brzdu ... a probral se až v nemocnici. Jasně, byla to jeho výpověď. Co za tím fenomenem bylo ani lékaři nezjistili, indicií by mohlo být zranění hlavy z války střepinou granátu, kterou nu v hlavě ponechali.

Mozek lidí a savců, či jeho činnost, je kroky ještě tou velkou neznámou, známe jen zlomeček z jeho funkcí. Co se daří vědcům rozklíčovat jsou funce mozku tak akorát u mravenců a to ještě ne zdaleka všechny.

Jojo "denní sny", to sem kdysi taky měla a mohla jsem je přímo i zapisovat i to mozek umí, takto bylo sepsáno možná že i mnoho knih, člověku to v hlavě běží jako děj který může zapisovat do sešitu.

A teď už jenom jestli se ti to opravdu zdálo, nebo se ti nějakou dobu zdá, že se ti to zdálo .-))))

Tak humorný sen se nedá zapomenout, uvědomit si svoji nicotu a malost i radost.

Možná se nedá zapomenout, rozhodně se dá vsugerovat .-)))))

Nebo o hovnech pak si vsad a vyhraješ, když chci někoho naštvat napíšu mu toto nebo řeknu:Dnes se mi o tobě zdál sen ,byly jsme nazí ty jsi se namazal medem a já hovny Chvilku počkám na reakci, člověk má radost že se mi zdál tento sen že on namazany medem a já hovny a v tu chvíli dodám: No a pak jsme se začli lízat navzájem.

Poslouhej, netrpíš ty nějakkým fekálním syndromem ?

Né na to je odborník exkomunikovanej

Med bych nedal, ty vole .....

To jsem si všiml taky, že sny, jejich podoba a intenzita, není přímo závislá na denních zážitcích. Jakožto psychický produkt jsou projevem vlastní dynamiky psýché.