Vrcholem budhismu je stav osvícení (probuzení, osvobození), ke kterému
je prostředkem ta meditace. Meditace je tedy prostředek dosažení cíle,
nikoli cíl samotný. Kdybys sis něco budhistického přečetl, tak bys
věděl, že charakteristikou těch, co osvícení došli, je bezbřehý soucit
se všemi bytostmi, a že tito učitelé k takovémuto soucitu své žáky
nabádají jakožto jedné z podmínek dostavení se osvícení. Tudíž
nedochází tu k žádnému sebezbožšťování, nýbrž právě naopak k
úplnému vzdání se ega. Dále bys věděl, že budhista dostavení se
osvícení nemůže nijak ovlivnit, nemůže si osvícení nijak způsobit či
vynutit, nýbrž musí čekat, až (jestli vůbec) se dostaví; čímž je na
tom stejně jako křesťan ve věci obdržení Ducha svatého, potažmo
spásy.
Nevim jak dobře znáš i křesťanství, ale křesťan nechce dostat do Nebe
svět, nýbrž sám sebe. Křesťan se světem nic nedělá, i po svém
individuálním spasení svět zůstane světem a Nebe Nebem (když už, tak
spasení i přírody neboli makrokosmu bylo/je předmětem alchymie). Ke světu
mají budhisté stejný přístup jako křesťané, poněvadž obě skupiny se
shodují v tom, že současný život (či tento svět) je strastiplný. A obě
také mají stejný cíl, jímž je jeho "překročení" psychickým vývinem v
dokonalejší bytost.
Budhismus nevede k Bohu, poněvadž v existenci Boha nevěří a ideu Boha k
dosažení svého cíle nepotřebuje.