Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ano, to jsem si vybájil naprosto stejným postupem, jakým sis ty vybájila, že když v Bibli není v přikázáních použito slovo vztah, tak nemůžeš mít k bohu vztah. Stejná „logika“ pak vede i k závěru, že když tam není zakázáno vypichovat oči, tak se to „logicky“ smí.

Máš tam přikázanou lásku, a láska je prostě vztah – ať chceš, nebo nechceš. Že tam není použito zrovna přesně tohle slovo, je přece nepodstatné. Vypichování očí jistě nezapadá to kontextu toho, co po tobě údajný bůh chce, a ty to chápeš. Můj argument, že tam přesně tahle činnost není zakázána, ti připadá uhozený. Jo, mně taky. Použil jsem ho v naději, že pochopíš, že přesně stejně uhozený je ten tvůj.

Vztah můžeme mít k objektům které jsou mimo nás ale mít vztah k něčemu co je v nás mi přijde být uhozený a praštěný a proto to ani není napsané v Bibli neb je to nesmysl a proto je psáno milovati Boha svého-svou celým svým ... a bližní své tak jako sebe.

Tak že když někteří křesťané a zdá se že i ateisté kážou že máme mít k Bohu svému vztah tak to kážou nereálnou věc a nebo modloslužebnictví a nebo nějakou pohanskou věrouku, vztahy máme s bližními a Bůh přeci není jenom jeden z našich bližních ke kterým máme vztah jako třebas k nějakému našemu sousedovi.

Tak například : 1. Jan 4 : 16 : Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.

Vztah můžeš mít i k něčemu, co je v tobě. Například můžeš milovat svůj rozum nebo nenávidět nějakou svou vlastnost. Možností je celá řada. Obojí je vztahem: láska i nenávist.
Ačkoli Boha máme v sobě ve smyslu, že v nás působí, nikoli že by byl v nás fyzicky umístěn.

No ano a proto je psáno miluj Boha svého celým svým srdcem, celou svoji duší, celou svoji myslí, celou svoji silou a bližní své tak jako sebe,
Ale není psáno měj vztah ke svému srdci, měj vztah ke své duši, měj vztah ke své mysli, měj vztah ke své síle, neb je to pitomost :-).

1. Jaká logika říká, že k tomu, co je v tobě, nemůžeš mít vztah? Např. existenční závislost je taky vztah. No a ten máš prakticky ke každému svému orgánu.
2. A je tam někde psáno „neměj vztah ke svému srdci, neměj vztah ke své duši, neměj vztah ke své mysli, neměj vztah ke své síle“?

Hm a když Ti vyoperují slepé střevo tak si ho dej usušit a pověs si ho na řetízek aby jsi k němu neztratil vztah:-).

No a ty si z něj zase nějakým rozpouštědlem extrahuj ten odpovídající kousek boha, aby neskončil v kafilerii.

Blbosti prostě v Bibli nejsou tak nevím proč si je vymýšlíš a atakuješ mne s nimi.

Za prvé tam jsou, za druhé ty děláš blbosti i z toho zbytku.

To vůbec ne :-)

O tohle právě kroky kráčí, že ty jsi exemplář, který vypíná svůj mozek, jak se dostane na dohled, nebo na doslech slova "bible". Ihned ti naskočí nutkání rozprsknout kolem sebe ony biblické cintáty, které považuješ za božou myšlenku napsanou kdysi, nevíme kdy, kým si, nevíme kým.

Kdyby ten autor viděl do budoucnosti, kolik krve poteče za deklamování jeho textů, tak by si raděj to péro uřízl a šel radši svádět nějaké rozpustilá děvčata k lásce. Ne ke hříchu. Jak to zpívala Marta ? "... láska není hříchem, hříchem bývá přísný půst ..."

Je nad Slunce jasnější a i ptáčkové to cvrlikají ve Vatikánu ze střechy, že ta pohádková bible je pouhým symbolem monoteistických ideologií a jejich rozličných verzí, jako je ta oplatka pouhým symbolem na uspokojení zbožného požitku kanibalizmu.

To je křivé nařčení neb o Slovu Božím přemýšlím na rozdíl od Tebe.

Přemýšlíš, přemýšlíš ... a výsledek?
Pobožné cintáty něčeho, co kdysi zplodily náboženskou horečkou zasažené mozečky.

Porád lepší než ty tvoje výsledky :-).

milovat = mít láskyplný vztah. Když někoho miluješ, tak k němu máš láskyplný vztah. Je úžasné, že nejsi schopna takového elementárního uvědomění.

Jako že nemiluji ?

K Bohu jako k nějakému objektu který je mimo mne ?
A kde je ?

Ano, jestliže je psáno "milujte Boha", tak je psáno "mějte k Bohu láskyplný vztah".
Na Nebesích přece.

No ale když ono je psáno milujte Boha svého celý svým.. a bližní své tak jako sebe.

no a?

No a?
Nejen že se nemá ke Slovu božímu nic přidávat ale ani se od něho nemá nic odejímat.

To taky nikdo nedělá. I když toto upozornění platí jenom o poslední knize Bible.

Aha tak že v celé Bibli se Slovo boží měnit může jenom ve Zjevení ne ?
Ale v Příslovích je Př 30,6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

Nebyla řeč o měnění. A stejně to nikdo nedělá.

Jak to že ne ?
Už jenom překlady co se toho změnilo a co ten očistec a Trojjediný Bůh ?

A ta nebesa jsou kde ?

Dojdi si do kostela, tam to určitě všichni vědí.
Zeptej se a požádej je aby ti ukázali ten pohádkový žebřík, kterým se do nebe po smrti leze.

Nejsem hloupá aby jsem se chodila ptát do kostela: Skutky 17: 24 Bůh nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli..

Nikdo netvrdí, že bohové bydlí v lidmi postavených objektech.
Ale v kostelích mají bezdrátové spojení s nebem, a tím bohové nadšeně sledují, jak jim lidé v kostelích poslušně slouží a jim hudlají a zpívají.

Kostely vystavěli katolíci většinou k nějakým obrazům a neb sochám.

Kostel získal své jméno z modifikace latinského castellum, což znamená malá pevnůstka. Tam se skryli lidi před nájezdy vraždících banditů. I proto se stavěly kostely na návrší s rozhledem do kraje. I proto dostaly kostely strážní věž a zvon slyšitelný na kilometry na který se bije na poplach.
Kostely byly ve středověku jedinými bytelnými stavbami ve vesnici, schopnými pojmout obyvatelstvo obce v případu ohrožení. Je tedy jasné, že byly také zabrány církví, nebo z nařízení církve stavěny.

No ale anglicky je kostel church, tedy církev.

Když je psáno "milujte Boha" tak to ještě porád nevíme jakého a nebo kterého Boha, jestli Odina nebo Zeuse ale když je to upřesněno na "svého" tak to už víme víc, je to o vlastnictví:
"Vlastnictví či vlastnické právo je přímé a výlučné právní panství určité individuálně určené osoby (vlastníka) nad konkrétní věcí."

koho, co "Zeuse" se neříká, říká se Dia...

To je přece jedno, kde je! Pokud něco miluješ, prostě k tomu automaticky máš vztah. Láska je totiž vztah. Jestli miluješ něco uvnitř sebe, nebo někde jinde, to je fuk. Mimochodem, nějaký vztah máš úplně ke všemu. K něčemu pozitivní, k něčemu negativní, k něčemu neutrální. I když o tom třeba nevíš. Neznalost nějakého objektu je totiž taky druhem vztahu k němu. A jestli je to slovo v nějakém přikázání, nebo není, to na věci nic nemění.

No ale přivlastňovací zájméno "svého" v sousloví Boha svého a bližní své tak jako sebe nám určuje kde asi tak je.

No to neurčuje. Určuje pouze čí je. A také to zdaleka není jen o vlastnictví. Jsem třeba vlastníkem svého švagra?

Nebo to snad není můj švagr?

Když můj nenápadný švagr má na zahrádce bagr, tak ten bagr je pořád jen jeho a ne můj, přestože jeho majitel je můj. Teda můj švagr. To je takový čóro móro, že z toho určitě musíš mít noční čůry můry…

No jo, jasně. Slovíčko "můj" vyjadřuje vlastnický vztah jedné osoby k věci. Když někdo vysloví "můj bůh", tak tím má na mysli, že vlastní (svého) boha ... a nikomu ho nedá a nepůjčí.

Není ani komu půjčovat když má každý svého,/svou..

Úplně normálně je v nás a mi v něm, je to psáno v Biblích na mnoha místech, jen Svědci Jehovovi si to přepsali na jinako a Tebe s tím oblbli ?

Proto se přeci jedí ty oplatky v kostelech které symbolizují tělo Kristovo.

A mělo by se pít i víno které má symbolizovat Kristovu krev, v některých církvích se to dělá.

...a mlsat mozartovy kuličky, které by měly symbolizovat obsah ježáškova pytlíku ?