Tak to opravdu nerozumím. Kolektivní nevědomí je sice chápáno jako substrát psychiky, ale není mi jasné, v čem by měla spočívat ta nadpřirozenost. Anthropos, co vím, tak má být archetyp, ale není mi známo, že by na něm byl postaven koncept kolektivního nevědomí. Ten se opíral o empirický materiál, který Jung předložil, který ale nebyl zrovna průkazný. Jung si ale za svým stál a proto je právem zpochybňováno, zda k tomuto konceptu vůbec empirickou cestou došel (a nejen k tomuto). Tady se mi vybavují slova T. Halíka v předmluvě ke knize C. G. Jung a křesťanská spiritualita :
Tvrdí-li řada teologů a křesťansky orientovaných psychoterapeutů, že v případě Freudova díla lze poměrně jednoduše oddělit jeho terapeutické metody od jeho názorů týkajících se náboženství, v případě Jungově je jakýkoliv pokus o separaci filozofických a metodologických aspektů jeho díla nemyslitelný. (viz)
V každém případě je kolektivní nevědomí hypotéza a tak je k tomu potřeba přistupovat. Spolu s tím, že verifikovatelnost některých hypotéz je obtížná. Také je záhodno tomu konceptu správně rozumět, např. on netvrdí, že "obrazy mytologie a jine kulturni symboly jsou zdedeny a pritomny jiz pri narozeni", nýbrž zděděná má být ona matrice, která obrazy a symboly vytváří, tj. pravidla, na základě kterých jsou formovány (TOTO je archetyp a nikoli konkrétní psychický produkt).
Jinak, náboženství není Jungem přímo bráno jako projev kolektivního nevědomí; jeho projevem jsou jen určité obrazy a impulzy, přičemž náboženství je pak reakcí člověka, resp. vědomého já na tyto. Ocituji znovu Slovník:
Jung uznává „existenci pravé religiózní funkce v nevědomí“ a po celý svůj život se zabývá religiózně utvářenou symbolikou nevědomých procesů. Náboženství považuje za „zvláštní zaměření lidského ducha, které bychom mohli formulovat ve shodě s původním používáním pojmu ‚religio‘ jako pečlivé respektování a zachovávání určitých dynamických faktorů, jež jsou pojímány jako ‚mocnosti‘: duchové, démoni, bohové, zákony, ideje, ideály nebo jakkoli člověk pojmenoval takové faktory, jež ve svém světě zakoušel jako natolik mocné, nebezpečné nebo pomáhající, aby na ně bral pečlivý ohled, anebo jako natolik velké, krásné a smysluplné, aby je zbožně uctíval a miloval.“