,
Mluvím obecně o Bohu, ne o nějakém konkrétním. To základní působení, z něhož vzešla idea Boha a které je základem všech náboženství, je numinózní prožitek, který je dost komplexní. Dvakrát jsem ho tu v minulosti popsal, ale nejjednodušeji ho vyjádřil Rudolf Otto, který pojem numinózum vytvořil pro označení toho, "co je nevyslovitelné, tajemné, 'zcela jiné' a je to bezprostředně zakoušená vlastnost náležející jen tomu, co je božské". A vhledem k tomu, že součástí toho prožitku je i stav psychické celosti, tak jsou pak za božské označovány ty impulsy a tendence v člověku vyvstávající, které člověka zcelují, neboli nastolují přirozený stav psýché.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
Zajímavé je na tom prožitku to, že se
sám popisuje, poněvadž jeho obsahem je, že vnímáš přítomnost něčeho,
co nese rysy, které automaticky bez uvažování přiřadíš Bohu. Automaticky
to vnímáš jako božství (nikoli intelektuálně, ale prožitkově).
Vzpomínám si, že když se to tehdy dostavilo, tak jsem si v úžasu pro sebe
řekl "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".