Když Ježíš popisoval gehennu jako místo, „kde jejich larva neumírá a oheň nehasne“ (Mr 9:47, 48), zjevně narážel na Izajáše 66:24. To, že ten symbolický obraz není obrazem mučení, nýbrž úplného zničení, je zřejmé z toho, že Izajášova slova se netýkala osob, které byly naživu, ale ‚mrtvol lidí, kteří přestupovali‘ proti Bohu. Pokud údolí Hinnom bylo místem, kam se vyhazoval odpad a mrtvoly — a tomu dostupné doklady nasvědčují —, snad jediným vhodným prostředkem, který takový odpad likvidoval, byl oheň, možná ještě podpořený sírou. (Srovnej Iz 30:33.) Kam oheň nedosáhl, tam se množili červi neboli larvy a strávili všechno, co nezničil oheň. Na základě toho by Ježíšova slova znamenala, že ničivý účinek Božího nepříznivého rozsudku neustane, dokud zničení nebude úplné.