Dokud je čas
Nevíme moc. Embargo na dění v útrobách špitálu je zámkem před
lačností po krvi. Že Fico bojuje o život je ale syrové status quo. Neznáme
motivy. Zato však hrozivé záběry: slovenský penzista, co píše básničky,
vystřílel na Fica snad celý zásobník. Zuřivě, z blízkosti, aby pak
zůstal stát bez snahy o útěk s vědomím následků, které ho čekají.
Šakal to nebude. Možná frustrát, co přišel o rozum v normalizačních
kulisách Ficova režimu.
Šílený není jen tenhle čin samotný. Hnusný je rovněž tyátr proruské
kolony, v němž Blaha a Danko, zarytí milci Putina od tamních poslanců, hned
poté veřejně „obrací pistoli“ na lídra Šimečku a kritická média,
viní je z Ficovy „krve na rukou“ a činí z nich pro změnu snadný terč
Ficových příznivců. Horší to zjevně být nemůže: před špitálem
namísto klidu a rozvahy za tepla huláká ministr vnitra o „občanské
válce“. A jeho kontrolní přítomnost na sále s ministrem obrany, kde
čučí pod ruku lékařům, jak zápasí o život šéfa vlády a partaje, je
už jak z kapitol osudu Stalina.
Jakkoliv je atentát na vladaře sousedů strašlivý, pokrytectví v převleku
za takt tu musí pryč: sám Fico tu není bez viny. Nenávist, arogance moci,
agresivita, cenzura, sprostota bez hranic, co od něj a pohůnků v partaji
schytává tamní hrad a svobodná média, výhrůžky, urážky rodin a
příbuzných oponentů, ohnuté zákony, jež ničí svobody a mají krýt
zločiny, zásahy do osnov vzdělání a odtud knuta jak za Tisa, flusání do
tváře spojencům a brutální otočka na Východ, to všechno je pro
svobodomyslné Slováky příčinou obrovské frustrace.
Pro Česko a zdejší hlavouny, co sází ve volbách na špínu, zradu, zlo a
vzájemnou nenávist, je z Fica memento. Balda tu už byl. A zásluhou strůjců
zla Babiše, Okamury, Konečné, Rajchla, Zemana nebo Klause ad. je tu
frustrátů a odtud šílenců habaděj. A příklady táhnou. Uberte plyn,
dámy a pánové. Dokud je čas.