"Popis: Šot zachycuje zahájení protisovětské propagandistické výstavy s ironickým názvem Sovětský ráj (Das sowjet Paradies), která se konala od 28. února do 28. března 1942 na pražském Výstavišti. Výstava měla návštěvníkům názorně představit ubohé životní podmínky v Sovětském svazu a hrozbu bolševismu. Na zahájení výstavy je přítomen říšský sekretář Karl Hermann Frank, předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí a ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. Karl Hermann Frank a ostatní si prohlížejí ruský tank a stíhačku RATA před budovou Průmyslového paláce. Vidíme také záběr plakátu s nápisem Lidé, kteří odvykli smíchu."
tak to ještě nevěděli Němci jak od spojenců a Rusů dostanou na prdel
Jenom ten klip. O té výstavě jsem viděl ještě jeden dokument, ale to bylo v TV.
Proč se blbě ptáš?? :)
Jako důkaz kvůli předchozí diskuzi o tom, že Hitler nesnášel
komunismus,
Nesleduji průběžně celou diskuzi a tvůj příspěvek je v novém vlákně...Hodnocení mé slušně položené otázky si nech pro sebe.
Předpokládám, že nikdo z přispěvatelů této Diskuse tu výstavu v roce
42 neviděl. Já viděl výstavu 50 let SSSR, která byla pořádána 30 let po
té protektorátní. Byly na ní uspořádány zájezdy z celé ČSSR a byla to
příležitost zdarma se podívat do Prahy. Já tam cestoval se spolužáky,
většina se před tím Průmyslovým palácem rozprchla a na výstavu nešla.
Já byl na takové podívané zvědavý a tak jsem si ji prohlédl. Překvapilo
mě, že tam v těch exposicích byli pořád stejní lidé, řekl bych že to
byli tajní. Všiml jsem si, že mě chvíli ten, podruhé zase jiný po očku
pozorují. Asi jsem pro ně byl exot, protože ostatní návštěvníci, když
už tam přišli , tak výstavou proběhli a exponáty si neprohlíželi.
Za týden byl další zájezd, po příjezdu do Prahy jsme se se spolužákem
odebrali na nádraží a zajeli se podívat do Lán na hrob TGM. Měli jsme v
plánu taky zajít na Olšanské hřbitovy podívat se na hrob Palacha, ale už
jsme to nestilhli. Po návratu nám bylo řečeno, že několik dní před
naší plánovanou návštěvou hřbitova byl jeho hrob zlikvidován.
Na Svobodné Evropě jsem tehdy slyšel nějakou pomluvu o Domu sovětské
kultury na Ovocném trhu. Ke studiu jsem totiž potřeboval některé knihy od
převážně amerických autorů, ty byly k disposici v ruských překladech v
Sovětských knihách. Myslel jsem že tam něco zajímavého najdu. Součástí
toho Domu byla taky restaurace Běrjozka, kde bylo úplně prázdno. Jak to
hlásali na té Svobodné Evropě. Na rozdíl od přeplněných restaurací ve
středu Prahy, kde nebylo možné najít volné místo.
Berjozku si pamatuji, myslím, že jsem tam i s rodiči byl jako dítě, ale
nevybavuji si to přesně. Ještě byla restaurace Moskva v ulici Na Příkopě
u kina Sevastopol.
Před pár lety jsem šel kolem takové špinavé hospody na okraji města a za
oknem měli vystavenou knihu Vaříme sovětskou kuchyni. To mě rozesmálo.
🙂
Jednu Berjozku jsem znala i v Ústí n/L ,ale to byla vinárna,kde bylo stále plno a byla tam k mání skvělá vína.
Mě takové akce za socialismu přitahovaly, třebas prvomájové
manifestace. Pozorovat tváře lidí v průvodu i na tribuně. A z těch
pohledů vyčíst náladu lidí.
Jak píše ten Hrabal v knize "Obsluhoval jsem anglického krále" že z
tváří německých oficírů byla vidět situace na frontě. Konec konců i
tom filmovém týdeníku z roku 1942 je na tváři toho Franka vidět, že se
válka nevyvíjí dobře.
O podobné situace za socialismu samozřejmě nebyla nouze. Třebas takové oslavy 60. založení SSSR v Brně. Odpoledne skončila práce o dvě hodiny dříve a my museli pěšky do centra města na manifestaci. Centrum města bylo ucpáno lidmi, my se ocitli někde před kostelem sv. Tomáše. Kolem nás byli študáci a ti tam blbli, projevy nikdo neposlouchal okolostojící se bavili jak uměli a po skončení projevu byl slyšet potlesk jen z tribuny.
Na závěr byl pochod Lidových milicí, nedlouho předtím jsem se vrátil z vojenské služby, ti milicionáři vypadali jako honci vracející se z lovu, anebo vojáci z prohrané války.
Všechny ty akce měly propagandistický účel, avšak (nepříznivě se vyvíjející) realitu nešlo zastřít. Jak v tom roce 1942 , tak i o 30 let později.
Já jsem to také měl rád, připadalo mi to hrozně komické a třeba budovatelské písně z tlampačů, alegorické vozy, projevy plné frází, atd. mě dokázaly rozesmát víc než nějaká komedie. Bylo to tak blbé, absurdní a nepravdivé, až to dostalo nový rozměr.
Ta výstava v roce 1942 zřejmě vcelku pravdivě informovala o životě v Sovětském svazu, rozhodně lépe a objektivněji než Julius Fučík, ale život a poměry v Protektorátu a Německu brala jako v pořádku. Ale nebyl jsem tam, nemohu hodnotit.
Taky jsem chodil, nosil jsem svoje malé kluky na rameni a je zajímala hlavně cukrová vata. Pamatuju si na to jásání, před Grandhotelem v Brně stál rozhlasový vůz a na střeše rozžhavený reportér zdravil tu naše zdravotníky, hned zase naše hrdinné kováky.
Když šli se psy naši Svazarmovci tak zavolal na celý prostor. "Zdravíme naše gynekology" a průvod byl na čtvrt hodiny v pwdeli, všichni seděli s transparenty na zemi a nemohli smíchem dál....
A proč si myslíte,že se většina účastnila z lásky k režimu?
Pozorovatelů různého druhu tam jistě nebylo málo,děti to braly jako
vzácnou příležitost k blbnutí,dospělí buď flirtovali s kolegy ,nebo se
obávali nepřijít.
(Já většinou odjížděla k milovaným příbuzným do Berouna,kde jsem
strávila snad nejhezčí chvíle svého mládí.)
"Já většinou odjížděla k milovaným příbuzným do Berouna,kde jsem
strávila snad nejhezčí chvíle svého mládí."
Taky si rád zavzpomínám na dobu mého mládi. Byla to doba slušného
jednání, bez různých šmejdů a vyčuránků kteří po roce 1989
vytunelovali a následně zadlužili Československo., následně Český stát.
Byla to doba nezpotané totalitní moci vás komunistů, kteří tuto zem zcela zničili, zproněvěřili její minulost, rozkradli její současnost, zničili její budoucnost na nejméně 5 generací dopředu.
Ale byl jsi ještě mladý ...... blbec, nevnímal jsi to.
Občas taky zapoj mozek ne napíšeš ty hovadiny co dáváš na sklo. Něco přečti, nastuduj. Už je to, kdo rozkradl současnost. Copak nesleduješ co se tu těch třicet tři roky děje? Typickým příkladem byl Kellner.
Vy komunisti jste rozkradli stát, minulost, přítomnost i budoucnost.
Kellner byl typickým příkladem úspěšného povdnikatele, převážně vy komunisti jste se pouštěli ro privatizací a rozkrádaček firem
sleduju co se tu 30 let děje. a dokonce tomu, narzdíl od tebe, rozumím.
mazej k tomu psychiatrovi a pak hned si amluvit pořadí v kremační peci, soudruhu
Šmejdi samozřejmě existovali(jeden takový udal mého tátu),ale v mládí to všechno bereš jako starost dospělých a v rámci možností se ze života jenom raduješ.Jinak jsem politiku vnímala po srpnu 68
Takže už jsi sklouznul k ubohým urážkám?
Opakovat se nebudu,zejména proto,že sklo snese vše.
Já si pamatuji prvomáhové průvody z 50.let. Bylo to něco úplně jiného
než průvody z let sedumdesátých. Ti milicionáři s prapory a kalašnikovy
byly v těch 50.letech jak z portrétů malířů socialistického realismu. Po
osmašedesátém se nějak (bez náhrady) vytratili.
Avšak i v těch sedumdesátkách byla v těch prvomájových průvodech dobrá
nálada, zvláště jak vysvitlo sluníčko. Přesto ale tyto akce čím dál
tím víc upadaly, zvláště ve větších městech.
Ty slavnostní pochody ve městech se pořádají i v Americe, dříve je
pořádala církev. Prvomájové průvody je měly nahradit, ale lidem začaly
jít na nervy, jak se začala sledovat účast, nebylo to spontánní, ale
nucené.
Radost nemůžeš nacvičit, nebo poručit. Pak už to není radost.
Dělaly se vůbec prvomájové pochody i na vesnicích, že se obešla náves a
kolem kravína, nebo se jednalo pouze o města??
V padesátých letech byly na vsi jiné starosti než prvomájová
manifestace.
Já byl na 1.máje pokřtěn, Otec mi o tom vyprávěl, byl členem JZD a
dostavil se pozdě do práce na pole. Skupinář se ho ptal, kde že byl. On že
v kostele. Proč, když přece není žádný svátek ? On mu odpověděl, že
byl na křtu syna.
Z tého historky je vidět, že na vsi lidé světili jen církevní svátky, a
první máj za svátek nepovažovali. Pole v té době byla plná lidí a tak
tomu bylo na prvního máje jako v jiné všední dny. Nejen v 50. ale i
60.letech.
První máje byly v 50, a 60.letech městskými svátky. Moje teta bydlela ve
městě a prý se na 1.máje běžně v domácnostech tehdy klepaly řízky a
pořádal se slavnostní oběd.
To vše v 70.letech začalo upadat a lidé, zvláště ve velkých městech,
odjížděli na chaty.
A to vše se masově projevilo po převratě. Prvomájové ulice se staly
kolbištěm anarchistů a fašistů, komunisté hráli spíš menšinovou roli.
A většině ty průvody nechyběly, prodloužili si víkend a odjeli do
přírody.
Byly to svátky přetvářky. Ze začátku nevím, to jsem nebyl na světě, ale v 80tých letech se svět zcela změnil a chtít po lidech, aby se chovali a jásali jako v letech padesátých, že mají práci a jsou vedeni KSČ, bylo úplně mimo. Čeští komunisté si zřejmě mysleli, že se svět navždy zastaví v sedmdesátých letech, což byl zlatý věk normalizace a přestane se vyvíjet. Přestali se měnit a vyvíjet jen oni sami
V padesátých a šedesátých letech existovalo jakési nadšení, v
70.letech to už většinu lidí politika otravovala. Neviděli v tom žádné
východisko.
V roce 89 to byl krok do neznáma, možná do tmy.
Skutečně neviděla,patřila jsem mezi ty "barbary",kteří o tenhle typ výstavy nestáli a neobohatilo by to ani moje technická studia.Ale americké autory jsem četla nejraději-vystačila jsem si s knihovnou mých rodičů a stejně bohatě zásobenou knihovnou našich sousedů.Potěšil mě ale i Tolstoj,Flaubert,Stendhal..Dnes spíš životopisy,nebo dobrou krimi.
V Moskvě bylo "Izdatělstvo Mir", které překládalo americké autory do
ruštiny.
Před tím existovalá čínská (pirátská) vydání těchto knih v
angličtině, ovšem v polovině 60.let přísun těchto knih do ČSSR skončil
v souvislosti s roztržkou s Čínou.
Učebnice v angličtině šly objednat přes SNTL, byly však hodně drahé, kus
za takových 1 000 Kčs. V Sovětské knize to bylo za 12 korun.
Z odborných zahraničních knih čerpal můj nevl.otec pro svoji publikační činnost v oblasti ekonomie.Patřil do party O.Šika ,ale krátce po r.68 zemřel. (Zato já si "nepochutnám" ani při čtení knih ve slovenském jazyce.)
Na Kalininském prospektu v Moskvě bylo ohromné knihkupectví, s rozlohou tak dvou tří volejbalových hřišť, v Sovětském svazu bylo vsjo balšoje. Ale tam prodáívali u nás nesehnatelné americké technické knihy v angličtině úplně za babku. Vezli jsme jich zpátky asi tucet, zajímavý byl i ohromný "magazín" Dětskyj Mir, kde místom šlapacíhom autíčka se dal klukovi koupit malá tanka a k tomu kalašnikov, střílející voskové kuličky.