Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Politika dokáže zdiskreditovat i vcelku dobrou věc.Ony ty spartakiády v podstatě donutily spoustu dětí a mladých lidí k pohybu.Pochybuji,že by to zúčastnění cvičenci vnímali jako politikum.

No, akorát, žesvět tak nějak obecně tloustne.

Spartakiáda byla očividně více odpovídající způsobu života v zemi, kde se konala. Olympiáda je podobná, jen tam cvičí dobře placení profesionální cvičenci, ne dobrovolní šašci zadarmo.
Zrovna před chvílí byla v rádiu upoutávka na nějaký pořad o panu Štanclovi (Michal David) a název tohoto pořadu je charakteristický pro zemi, kde se Spartakiády staly pro mnohé obdivovanými akcemi - jmenuje se to: Žít, jak se má. Asi se tak má žít, tedy oslavovat stranu skočnou písní na megalomanské demonstraci komunistické zvůle.

Přesně tak. Akorát se dívat nebudu, nechci. Dost ho bylo v televizi za komančů. Pro mě byl symbolem upadlé popkultury sklonku komunitické éry Karel Gott, případně Helena Vondráčková, ale to asi bude tím, že vystupovali v socialistických médiích déle a častěji, od počátků normalizace až do listopadu 89 byli na obrazovce snad každou sobotu. Otřesné protěžování. Ale je fakt, že to, co dokázal v osmdesátých letech František Janeček, bylo výrazně intenzivnější a tato kultura výrazně pokleslejší, než tvorba našich národních a zasloužilých změlců. Takže bych se měl panu Gottovi i Vondráčkové vlastně omluvit. David byl jen třešinku na dortu a lídrem stáje, ze které vzešla celá řada provozovatelů totálního kulturního odpadu, namátkou Pátek, Muchová, Melen atd. Tyto zvratky se linuly z tehdejšího rádia televize téměř nepřetržitě. A staly se součástí několika tehdejších filmů. Nikdy jsem nepochopil, proč soudruzi zrovna tento pakulturní žánr očividně milovali a podporovali a naopak rock, či metal jim ležel v žaludku.

Spartakiádu jsem zažil na vlastní kůži. Snažil jsem se jí léta vyhnout, jenže mě nakonec dostala.
Poprvé to bylo v roce 1965. Na ZDS jsme s učitelkou tělocviku nacvičovali skladbu. Stále nám to nešlo a tak učitelka rozhodla, že pokud to někdo pokazí, tak všichni začnou znovu. Nedostali jsme se dále než přes devátý takt a učitelka se před námi na žíněnce rozplakala. Námi kluky tehdy lomcovala puberta, nicméně jsme se na učitelku rozpačitě koukali. Já si ale spočítal, že příští spartakiáda mě chytí na vojně, čehož jsem se docela hrozil. Jenže ona v roce 1970 se nekonala, přišla až v roce 1975 a chytila mě na vojně. A docela poznamenala celou mou službu vlasti. Cvičit jsme začali 2 měsíce po nástupu na vojnu, po Vánocích jsme už cvičili prakticky nepřetržitě až do konce června kdy na Petra a Pavla vše vyvrcholilo na Strahově ( a Vypichu).

Přemýšlel jsem tehdy co nás k takovým masovým cvičením táhne, zda to jsou nějaké geny pocházející z Asie. Spartakiády byly v Cíně, SSSR, Koreji, Japonsku.
Může být ale úlevou, že spartakiádu uspořádal taky Hitler. Po roce 1945 už s tím ale v Německu nikdo nepokračoval, ani v tom východním.

Ty sestavy vojáků na mě působily až hrozivým dojmem. Pamatuji si jednu spartakiádu, kdy pršelo, vojáci svlečení do půl těla byli zablácení, bylo to dost depresivní. Jako oslava těla mi to vůbec nepřipadlo.

Hrozivé to možná bylo akorát pro malého klučinu.

Tím jsem tehdy byl. 😋

No,právě proto ti to píšu.

Právě tehdy v roce 1975 hodně pršelo a boty a ramena vojáků nebyla na takové podmínky stavěna. Byla hromada úrazů. Já se z toho tu neděli ulil, šel za mne na značku cvičitel, který byl do spartakiády blázen. Já byl jeho pravý opak. Bylo nás tam na Vypichu tou dobou asi dvacet. Ostatní šli na Strahov. V sobotu před nedělí se taky naostro vystupovalo a z toho jsem se ulít nemohl. A taky celou dobu pršelo.

Muselo to být hodně náročné.

Postavila se třípatrová pyramida z lidských těl, dva cvičenci nahoře drželi jednoho, rozhoupali ho a hodili přes další hradbu asi 7 m daleko do paží těch, kteří jej chytili. Autoři skladby to vypočítali dobře, jen nepočítali s tím, že bude pršet.

Dodnes si to vybavuji, komentátoři se u toho rozplývali nadšením a na mě to působilo až hororově. Bylo mi 10 a už tehdy mi bylo jasné, že v televizi mi tvrdí něco jiného, než co na vlastní oči vidím. 😋

Ano, vojáci základní služby byli jediní, kdo se této šaškárny museli povinně zúčastnit. Prostě to dostali rozkazem a za neuposlechnutí jim hrozil kázeňský trest. Měl jsem to štěstí, že jsem sloužil v době, kdy se tato krávovina nekonala.
Všichni ostatní se těchto oslav reálného socialismu zúčastňovali zcela dobrovolně. Ve škole jsem prostě řekl, že nic nacvičovat nebudu. Na stupidní poznámku od soudružky učitelky se jí od mých rodičů dostalo ujištění, že opravdu cvičit nechci a nebudu, neboť to nijak nesouvisí s výukou. Tím to vždy skončilo. Nevyloučili mě z učení, ani jsem nešel na základce do polepšovny. V hodinách tělocviku jsem si pak v klidu napsal úkoly do normálních předmětů a většina mých spolužáků přitom pilně nacvičovala pohybové kreace.

Spartakiády byly státem organizovaným pokračováním Sletů Sokola. A Sokol byl za první republiky něco, kde se srocovala mládež i lidé středního věku, kde se cvičilo organizovaně a také seznamovalo a všechno, co k tomu patří. A vychovalo to zdravé svalnaté chlapy. Sokolovny se stavěly o závod v každém městě, (se státní podporou). Dodnes jich to má spousta zapsáno ve štítu. Jiná zábava, než sport, tehdy snad ani nebyla. Motivace dnes pro mladé až nepochopitelná...

A ještě maličkost, Strahovský stadion byl postaven pro Slety. Za první republiky ho bylo možné zaplnit dobrovolnými cvičenci. Komunisti to dokázali direktivou. Přesto u cvičení mužů to bylo téměř nemožné. Dnes už ten stadion nikdo nepotřebuje. Lidé mají jiné zájmy, možnosti a starosti. Armáda by ten stadion nejspíše nenaplnila, i kdyby nastoupili všichni...

Tak samozřejmě jiná zábava vždy byla, ne každého naplňovalo cvičení v kruzích, či čutání s merunou. Svaly tehdy většina mužů nepotřebovala získávat organizovaným přeskokem přes kozu, páč se dost nadřeli při práci, ať už ve fabrikách, na stavbách, nebo na poli.
Za císaře pána i za první republiky tak kvetly i jiné formy volnočasových spolků, zejména hudba, folklor, ochotnické divadlo a podobné věci. Je ovšem fakt, že i tyto kulturní aktivity se velmi dobře provozovaly v těch tehdy tak hojně budovaných sokolovnách. Pro plesy, tancovačky i divadelní představení to byla dokonalá zařízení, přičemž jen svaly jsou při muzice k ničemu, na to je potřeba kapela a tehdy byla nějaká v každé vesnici. Také se tam v počátcích kinematografie konala filmová představení, páč opravdový kinosál na venkově tehdy nikde nebyl.
Na vesnici pak byl téměř všude jedním z nejvýznamnějších a nejpočetních spolků místní sbor dobrovolných hasičů, který narozdíl od sokolstva organizovamým nácvikem jen nedeklaroval své ušlechtilé cíle a vlastenectví, ale spíš vždy pracoval k prospěchu obce v praktických věcech a to nejen když zrovna hořelo. Nakonec, je tomu tak dodnes.

Tak. Snad jeden drobný nesouhlas - oni lidé pracující fyzicky často klidně ještě sportují - a obvykle mají velmi dobré výsledky. Obé je posilovalo, byli pak dobří ve sportu i v zaměstnání. Generace mých rodičů byla fyzicky vybavena velice slušně. To až pozdější generace si zvykla lenošit a vymlouvat se na únavu z práce.