Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Po Chartě 77 v letech 78 - 79 nastalo mírné uvolnění. Mělo to povícero důvodů, nicméně trvalo krátce. V Polsku nastoupila Solidarita a u nás opět přituhlo. Až do roku 86.

Ano, v letech 78-9 se některým lidem "odpouštělo". Kdo to nestihl, musel čekat na další "oteplení". Od roku 1986-7 už mohli bez problémů na střední školy (denní studium) i potomci kontrarevoluci­onářů...

Období 1986 - 1989 bylo zajímavé. Jakoby se věznice natřela, ale pouze zvenčí, vevnitř zůstala stejná. V Československu se počítalo s tím, že období normalizace bude na věčné časy a ve vedení KSČ se nenašla jediná progresivně uvažující osobnost. Jen soudruzi Jakeš, Štěpán a Adamec.

Moje třídní učitelka ze ZDŠ byla na začátku sedumdesátek zavřena na dva roky, kvůli nějakým náboženským tiskovinám. Po propuštění z vězení umývala nádobí v restauraci. Někdy v letech 1978/79 ji soudruzi (milostivě) nabídli možnost úřednické práce v knihovně. Ne však v místě bydliště, to by mohlo vzbudit pohoršení u obyvatel, ale asi 30 km daleko.

Soudruzi možná jen přišli na to, že v té restauraci si přijde na mnohem větší peníze, než jako knihovnice. A paní učitelka to místo vzala?

Paní učitelka, když se vrátila z kriminálu, měla asi jen takovou možnost.
Umývat nádobí byla ale dělnická profese. Stala se po propuštění z vězení členkou dělnické třídy. Tím pádem i vedoucí síly ve státě ?
Možná to těm soudruhům došlo a tak z ní raději udělali úřednici.

Dělnickou třídou byl každý, kdo pracoval za mzdu. Mzdy vyplácely i odbory kultury státní správy, nevím, zda knihovnice měly plat . Mzdu dostávali i vedoucí restaurací a tamní personál. Rozdíl byl v tom, že realita byla různorodá. Dělník v továrně měl hrubého 3000Kčs/měsíc, číšník 2300 Kčs/měsíc a skutečné příjmy byly u dělníka 2600Kčs a číšníka i ostatního personálu v dobře situované restauraci klidně 6-8000Kčs čistá ruka.
Příběh paní učitelky ukazuje, že v té hospodě mohla mít výrazně lepší příjmy, (ušetřit si dojíždění 30km), nejen jako šéfová místní knihovny, ale i jako třídní učitelka ZŠ. A při tom se nemusela nervovat s tou "nevychovanou sebrankou".
Ale stejně by mě zajímalo, zda to místo knihovnice vzala...

Mě taky.
Jednu z učitelek na naší ZDŠ opustil manžel a posléze emigroval.Přesto několik let nesměla učit a po návratu ji zapikolovali pouze v prvních třídách.

To místo v knihovně vzala. Možná taky bylo lépe finančně ohodnoceno než mytí nádobí v restauraci.
Ve veřejném stravování se tehdy točily prachy, jenže přístup k nim měli provozní, číšníci,barmani, částečně kuchaři. Ona z toho asi neměla nic.

Jinak na to kdo je příslušník dělnické třídy a kdo ne tehdy existovala podrobná pravidla.
Řidič dvanácet trojky byl dělník, řidič sanitky nikoliv. Ten patřil do kategorie zaměstnanců.

Práce mezi knihami je přece jen více povznášející než mezi špinavými talíři.

Ridič a osádka sanitky byl státní zaměstnanec, (průkazka s označením SZ), s penězi a politikou to nemělo nic společného. Znamenalo to, že se jedná o osoby užívající zvláštní ochrany, za jejich napadení byly násobně vyšší tresty. Patřili k nim policisté, hasiči, důstojnící atd. Nevím to určitě, ale myslím si, že dnes je tento zákon v podstatě obnoven.
Příslušník dělnické třídy je námezdní dělník, osoba pracující za mzdu, tedy za množství a kvalitu odvedené práce (úkolová mzda), nebo v časovém tarifu, (obvykle údržba a pod). Platily kategorie mzda, plat, honorář.

Ale kdeže... Že to není na věčné časy věděl ten, kdo pochopil příčiny Pražského jara a věděl cosi o roli a významu hospodářsko-politických systémů států.
V Československu se vědělo velmi dobře, že musí dojít ke změně, prokazatelně od roku 1963. Ale nebyli odvážní politici ochotní jít znovu do toho a riskovat své existenční osudy, jako k tomu došlo v letech 1969-70. Stačí vzpomenout, jak postupně po 17.11.1989 došlo k hromadným odevzdáváním stranických knížek, váháním ředitelů, náměstků, tajemníků a podobných existencí. (Tato opatrnost vlastně dovedla do vysokých funkcí "dovedy" typu Jakeš, Urbánek a pod.) Byla zde armáda SSSR a nikdo z politiků si nebyl jist, zda nebude použita v případě další "kontrarevoluce", vývoj v SSSR byl velmi neurčitelný... Zkuste si představit, co by se dělo, kdyby neselhal puč proti Gorbačovovi a moc znovu získali kovaní bolševici! Kolik k tomu chybělo???
Takže revoluce se rozběhla až díky opozici a ulici, které chtěly změny a věřily v úspěch díky Polskému příkladu.
Pozn. Adamec byl člověk, který by provedl řadu výrazných změn, ale i on cítil odpovědnost za to, aby nedošlo ke krveprolití. Jakeš a Štěpán, to bylo holé neštěstí.

Lidé jsou zvyklí očekávat, že budoucnost bude probíhat tak jako minulost, kterou zažili.

Moji rodiče v 50.letech neměli důvěru v lidově-demokratické zřízení a předpokládali, že přijde válka. A v té válce bude komunismus poražen. Z analogie s národním socialismem.

Jenže studená válka nebyla jako první či druhá, byl to zcela nový typ války, kterou lidské dějiny nepoznaly. Proto taky ty předpovědi selhaly.

Rok 1989 brala spousta vedoucích hospodářských pracovníků jako opakování roku 1968. A očekávali, že v SSSR nakonec zvítězí pokrokové síly a kontrarevoluci z ČSSR vyženou. Jenže jak na tom SSSR ve skutečnosti je nevěděl ani Gorbačov, natož čeští soudruzi. Tamní komunistický režim se nacházel v takovém rozkladu, jako ten novotného režim v roce 1968. A v rozkladu nebyl jen komunismus v SSSR, ale taky v Maďarsku, Polsku a NDR. A taky u nás. Značná část vedoucích pracovníků byla desorientována, bála se že poté co zde SSSR obnoví svou autoritu to oni odskáčou. Jenže ti nejvyšší soudruzi v armádě, bezpečnosti a UV pochopili kolik uhodilo když padla berlínská zeď. Byl to pro ně asi takový signál jako pro protektorátní administrativu před 44 lety informace, že Hitler spáchal sebevraždu.

Soudruh Ladislav Adamec toho změnil jen pramálo. Byl to lidový člověk, ale myšlením ani ne "socialista s lidskou tváří", spíš normalizátor, který temnou stranu komunismu neviděl, nebo vidět nechtěl. Ani neměl u mas jistý respekt, jaký měl Štrougal, který Adamce vysoce intelektuálně i schopnostmi převyšoval. Adamcovy projevy byly prázdné bláboly plné komunistických frází. Po sametu ho moc neuznávali ani skalní komunisté, kteří v něm viděli zrádce, ani lidé opačného názoru, kteří v něm viděli komunistického panáka. K dobru mu musíme přičíst chování po listopadu, ale po projevu na Letné 89 bylo vidět, kde má svoje limity.

Vzpominám, že jsem se u jeho projevů pronášených ostravským dialektem, jak nadporučík Mazurek z Černých baronů, bavil podobně a napodoboval je, jako nyní u těch Babišových.

To napodobování vyznívá velmi trapně. Možná se to někomu líbí. Nevím. Berte toa jako upřímné sdělení.

V rodině a přátelé se tomu zasmějí. A na názoru jiných mi nesejde. 😉

Politice v normalizaci dominovali dva tábory. Tábor pragmatiků v čele se Štrougalem a konservativců v čele s Bilakem. Uprostřed obou táborů byl Husák. Bilak měl jednoznačnou podporu Kremlu, Štrougal komunistických pragmatiků.Bilak ovládal policii, armádu, školství a kulturu, Štrougal průmysl a zemědělství. Husáka pojilo osobní přátelství s Brežněvem a tato konfigurace představovala jakousi základní jistotu v Česko-Slovensku.

Jenže s rostoucím věkem Brežněva se vedoucí kruhy komunistické strany čím dál tím víc přemýšlely nad tím kdo přijde po Brežněvovi. Už během posledních let vlády Brežněva se zdálo, že jeho nástupcem se stane Andropov. Protože Andropov měl vazby na bezpečnostní složky, automaticky to posilovalo posici Bilaka a oslabovalo to posici Štrougala. Navíc s postupující immobilitou Brežněva upadala i autorita Husáka v komunistickém vedení.
Komunistické vedení bylo od začátku normalizace celkem nezměněné, Husák podporoval kádrovou stabilitu avšak poměry se s tlakem Bilaka a Moskvy začaly hýbat. Štrougal byl nucen odstoupit, rovněž Husák přišel o vedoucí post ve Straně a na jeho místo se dostal Jakeš, někdejší Velký Inkvizitor z doby prověrek na začátku normalizace.
Kdo ví kam by situace dospěla kdyby Andropov nezemřel. Jeho nástupce však měl zcela jiný program což znervoznilo pražském vedení KSČ. Zdravý rozum vládnoucím kruhům radil vyčkávat na to jak se Gorbačov vyprofiluje a teprve pak jednat. Bezprostřední vývoj po nástupu Gorbačova však vedl k oslabení posice Bilaka, který ještě před nedávnem aspiroval na místo presidenta po Husákovi. Přesto však trvalo určitou dobu, než v českém komunistickém vedení převládl názor, že doba Andropova a Brežněva je pryč a že Gorbačov se svými plány je realitou do budoucna.

Byl v KSČ vůbec nějaký gorbačovovec? Na nikoho si nevzpomínám. Hegenbart?

Ve vedení KSČ byli sice starci, ale profesionálové, kteří za sebou měli ohromnou politickou zkušenost .Za léta ve věrchušce zažili spoustu palácových převratů, především v Moskvě a to je naučilo jisté opatrnosti. A zároveň oportunismu. Zdravý rozum jim radil sledovat vývoj v SSSR a podle toho zařizovat své kariérní plány.
Gorbačov jim připomínal Dubčeka a tak usoudili, že může špatně dopadnout. A kdyby špatně dopadnul a oni se s ním zapletli, šli by v Praze od válu rovněž. Na druhou stranu si nemohli dovolit Gorbačova kritizovat, stál totiž mnohem výš než oni. Zkušenost jim radila vyčkávat.
Představitelé KSČ nebyli ideologicky rigidní, ta léta je naučila se přizpůsobovat a takový Jakeš by byl ochoten se prohlásit třebas i za demokrata, pokud by si byl jistý, že ho to udrží u moci. Jenže Gorbačov žádné velké jistoty těm starcům nedával. Všichni se obávali, že pokud toho Gorbačov nenechá, spadnou všichni do velkého maléru. Zabránit mu však bylo nad jejich síly.

Já ty pozice jednotlivců vnímám trochu jinak. Biľak byl Brežněvův práskač. StB řídila v podstatě přímo Moskva. Štrougal čaroval jak se dalo a držel v chodu ekonomiku. Jeho snem byl systém podobný Slušovickému zázraku, díky svázanosti výměnným zahraničním obchodem RVHP to bylo obecně nerealizovatelné, procházelo to jen v zemědělství. Po odchodu Brežněva nastoupil Andropov = první pokusy o změny, pak Černěnko = kopie Brežněva, tedy žádné změny. Následoval Gorbačov = pro změny, ale bez ucelené představy jak a co. Výsledkem byl jeho propad v SSSR, ale i u všech našich lidí sledujících jeho výsledky. Být v roce 1989 Gorbačovcem už znamenalo dlít mimo realitu. Role Gorbačova už byla pouze v likvidaci pravidel studené války.
To vše předurčovalo dění v Československu = opatrnost a pevné pozice konzervativců typu Brežněv = Alois Indra, V. Biľak, Štěpán...

Tak to samozřejmě lze při povrchním pozorováním vnímat. V reálu to znamenalo stažení LM a armády z vlivu na další vývoj, přivezené potvrzení že nezasáhne armáda SSSR, rozjetí plynulého a organizovaného předání moci do rukou OF. Pro mě to zastiňuje jeho "vážné" nedostatky jako je ostravský dialekt.

Jeho zásluhy v listopadových dnech jsem zmínil. Nějaké předchozí zásluhy během období přestavby jsem nepostřehl.

V období přestavby se nic nepřestavovalo. Biľak a Jakeš slibovali přestavbu, Jakeš nám v ČST předvedl, že to začíná zametením pracoviště atd...