Kvído, na tohle ti rád odpovím, ale musíme se trochu vrátit do dob otců
samotné politiky, k Aristotelovi. On rozlišoval tři druhy vlády, monarchii,
aristokracii a politeu. Dnes by odpovídaly tomu, co označujeme za
totalitarismus nebo auotokracii, aristokracie odpovídá zhruba konfederativním
celkům a politea je vláda davu, tedy prostá demokracie.
Teď jde o to, co tu máme. Když komunisté (v Ruslku) zrušili monarchii
(carskou), tak ji nahradili vládou skupiny (politbyra) namísto monarchy. Tato
úzká skupina lidí se chová stejně diktátorsky, ale není to jeden
člověk, může se to tedy zdát jako ona aristokracie.
Forma vlády davu neboli demokracie byla vynalezena relativně nedávno a
říkáme jí parlamentní, konstituční. Rozhoduje tedy sice dav, ale tak, že
si zvolí svoje zástupce, a ti jednají za ně ovšem podle pravidel ve
sněmovně..
Z toho pohledu zde žádnou demokracii nemáme, jen se snažíme k ní
dospět. Z doby minulé nám zbyla monarchie (vláda skupiny, např. onoho
politbyra) a pokud nám chybí, stýská se nám po ní, protože staří nic
jiného nezažili a mladí zase nevědí, jak se to dá vytvořit.. Chtěli
bychom, aby někdo aspoň zdánlivě moudře za nás rozhodl, nechceme se
rozhodováním obtěžovat a trápit. a to ani prostřednictvím onoho
zvoleného parlamentu.
Státy, které si autoritativní řízení v nějaké formě zachovaly jsou
úspěšné, neztrácejí čas diskuzemi a spory a je jedno, jestli je to v
Číně, Rusku nebo Saudské Arabii, vládnoucí (oligarchická) skupina prostě
něco nařídí a hotovo. Tam kde takové vedení zrušili jen velmi pomalu
ustavují pravidla, která stanoví, kdy je něco prospěšné celku a
jednotlivci musí ustoupit a jak. Musí se o tom dlouze diskutovat a poté
hlasovat.
Když jsem byl v první dekádě v Rusku, vyjel jsem v Soči třemi lanovkami
za sebou na Achinský hřbet, tj. asi 3200 m. Udivilo mně, že tam Rusové už
budují sjezdovky pro olympiádu, i když ji ještě přidělenou neměli. Ale
dokázali motivovat celý svět, aby jim tu olympiádu přiklepli a Soči se
totálně změnilo, jen letiště v Adleru mají mizerné, není na
něj místo. Prostě jejich politbylro (nebo co to mají) to nařídilo a
hotovo.
Dálniční okruh kolem Berlína má 55 km a existuje už víc než 40 let. O
něm se ale rozhodlo parlamentním hlasováním, takže by se dalo říci, že
demokracie v takových případech možná je.
Příkladně u nás se za 30 let naopak nepostavil jediný metr dálnice na
Moravě a dál na Slovensko a Balkán. Jistý p. Patrik (Děti země) má celá
léta podáno asi 90 žalob proti dálnici do Vídně, protože se narozdíl od
Rakušanů demokraticky (má na to právo) rozhodl, že se do Vídně bude
jezdit přes Břeclav. Rakušané ovšem po parlamentní dohodě mezitím svou
část dálnice postavili. Takže i to je možné.
Náš systém řízení státu jde dnes přirovnat ke zvířeti, kterému se
uřízla (monarchiální) hlava (ÚV KSČ a politbyro) a rozhodování se
ponechalo neřízenému davu (úředníků),kteří se chovají jako ty
neřízené střely. Dokud se tohle nezmění, tedy buď zpět v onu diktaturu
(proletariátu) ergo zpátky ke komunistické monarchii, nebo naopak k
promyšlené parlamentní demokracii, bude tato země prodělávat mnoho statků
a lidského umu a nepohne se o mnoho dál.