Tak to je pro mě trochu španělská vesnice, se přiznám. Ani netuším,
co se dnes s těmi chytrými hodinkami všechno dělá, já mám hodinky blbé,
ale hezké 
Tak to je pro mě trochu španělská vesnice, se přiznám. Ani netuším,
co se dnes s těmi chytrými hodinkami všechno dělá, já mám hodinky blbé,
ale hezké 
Chytré na ty to nemám mám mechanické hodinky od MPM QUALITY Prim Sport retro
taky mám socialistické Primky a pořád jdou :-) jen je musím dvakrát denně natahovat. Tedy pokud mají k něčemu být :-)
To je zajímavý tip. Chtěla jsem je vyhodit a popřemýšlím. Třeba jim je daruji.
To je spíše pro sběratele. Pokud někdo sbírá hodinky. Manžel má v šuplíku všechny mobily od prvního co jsme si koupili... to jsou granáty :-))
Jenže jdou do ceny. Nejde jen o peníze, ale ta hodnota, je škoda to vyhodit. Zjistil jsem, že jsem vyhodil mobil, který se dnes prodává někde za desítky tisíc Kč. Prostě jednou jsem se těch starých zbavil.
to je v pořádku. Pokud si někdo koupí něco nového, je třeba to staré zlikvidovat, protože pak má doma zanešený barák. Síce věcmi co jdou do ceny jak říkáš, ale furt jsou to staré krámy co otravují a přerovnáváš je.
My teď vyhazovali věci po mách rodičích. To bychom si mohli odnést opravdu všecko a udusit se v tom. Starý vysoce kvalitní nábytek z padesátých let, které nikdo nechce, šicí stroj Lada se skříní, starý psací stroj (ten si vzal syn) Nesla jsem na skládku rádio, které bylo úplně zoufalé a pán zastaví vedle v mercedesu, prý kam jdu s tím rádiem... tak jsem mu ho dala. Ono je to hezké schraňovat staré věci... ale člověk si tím úplně zastaví prostor.
Schraňuji doma starý MacIntosh II i s tiskárnou, kompletně funkční 512 kb :-)) je to úplně k ničemu. Nemám srdce to vyhodit.
Starý nábytek jsme vyhodila, ta oštara a tíha nevyváží fakt, že to bylo v té době kvalitně udělané. Nikdo to nechtěl ani za odvoz.
A že se něco prodává za deístky tisíc neznamená že to někdo za ty peníze koupí. Někdo třeba jo... někdy, někde, komu třeba zrovna tento mobil chybí no sbírky. ale hledej takového sběratele a otravuj se s tm.
pro mě celá tato situace se starými krámami je memento, že věci jsou pomíjivé a je třeba je zlikvidovat včas. A neuronit slzu.
taky jsem minimalista, ale přesto,
někdy mi nostalgie nedá, nezavzpomínat si a neříct si,
to by bylo něco, kdyby bylo tohle a tamto
někdy se něco hodí i po letech,
někdy něco nevyužiješ ani za celý život :)
přesto zas hodnotná věc, se může předat další generaci pro jejich
užitek
asi ale záleží na prostorách a oč půjde :)
Bohužel další generace o to nestojí, má svoje a buduje si svoje a je to tak správně.
Jen snacha z Malajzie chtěla stůl po dědečkovi, ale mladí mají takový bordel že něco takového jsme ještě nikdy neviděla. A tak proč vozit do bordelu další bordel. A uklízet jim tam nebudeme.
Udržovat pořádek je něco co se člověk učí jako dítě. A pokud se to nenaučí, bojuje s tím celý život a nedokáže předat návyky další generaci. Takže i jejich děti jsou chaoti a bordeláři.
Píšu to z pozice chaota a bordeláře, mám pořádného muže a vím na stará kolena, kolik to stojí úsilí strukturovat si prostředí kolem sebe. Já mám z uklízení bolení hlavy, ale mů pořádný manžel taky. Když je toho příliš, hroutíme se oba.
Já zase nemá rád takové ty generální úklidy, třeba před Vánocemi, přijde mi to zbytečné. Nebo třeba, když někdo má luxusní byt a aby se zase nemusel uklízet a třeba nepoškodila luxusní sedačka, žije v nějakém kumbálu a návštěvám ukazuje jen ten luxus.
Jo jo o vánocích se má odpočívat a uklidí se po Novém roku - když už je na to lépe vidět:-)
má se uklízet průbžně. Tak normálně. Dát věci na místo, občas umýt zem a jednou za rok okna
Co nemusím tak věšení záclon, máme je zavěšené na ocelových
lankách a tam sponky čumět do těch dírek a věšet a počítat tak aby to
vypadalo esteticky, věsim záclony na jedno okno klidně 20 minut u toho
pouštím mantry a diváky a kecaly co mě sleduji nevnimam 
Když ono to někdy nejde, Člověk je urvanej z práce tak, že sedne k
jídlu a zavírají se mu oči 
Nejlepší uklízet průběžně pak není tolik nejen o vánocích i po
novém roce bordelu. 
ano, to je i můj názor. Alespoň trochu. JInak ten bordel na člověka spadne a pak neví co s tím a má depresi. HOrmady věcí ho začnou dusit.
Naopak vrací se doba vintage a retro stylu, třeba já mám hodinky Prim Sport nové automaty v retro stylu a v retro kafe mlýnek,melu si v něm kávu a pak vařím džezve. A mohl bych pokračovat miluji staré věci, mám doma na památku mamky starý šicí stroj stolní šlapací dřevěný, který dostala od otce
jasně, ale je to již moderně vypaveno. Podobně i šicí stroj. Mám šicí stroj elektrický, nešiju na šlapacím. Ten jen zabírá místo a prostor je vzácný. Taky jsem šicí stroj vyhodila. Kdo chce šicí stroj šlapací, koupí si ho za pětistovku v bazaru.
šedesát let starý jsou tak šedesátá léta. Jesltli německá značka, tak to byly stroje z DDR.
Jo Veritas, je to správně. Nabízejí se v bazaru za tisícovku. člověk
musí mít místo aby si to doma nechal.
Něco takového?
https://stroje.bazos.cz/inzerat/198600094/sici-stroj-veritas.php
my měli Ladu, taky ve skříni, ty skříně jsou podobné. šil na tom boty a maminka se zlobila že ji to rozvrzal. Nakonec jsme na tom stroji nešili vůbec. Já mám takový šikovný, elektrický který schovám do pouzdra a mohu ho přenášet z míst na místo. Velký šicí stroj je spíše na oštaru.
já si nechala jako vzpomínku šuplík z toho krásného ořechového sekretáře a šitíčko v takové rozkládací krabičce. To mi stačí.
Asi jo se v tom nevyznám mamka se vyučila švadlenou toto dostala od otce než zemřel ráda na něm šila,pak už né,je to dřina šlapeš nohama v té skříni je deska dole tam nohama šlapeš,jako pedál. Po vyučení pracovala v triole v Praze před rokem 1970.
taky jsem šila na šlapacím stroji. Na tý LADE, co jsme teď vyhodili. Když člověk musí něco dělat rychle, pak to fakt nejde se s tím někde párat.
Máme doma 15 plných beden od banánů po dětech. Nejdřív to bylo, jakože než si najdou bydlení, pak si ho našly ale ty bedny jsou furt u nás. Jsou to videokazety, učebnice, sešity, staré hry, oblečení, knihy, a nikdo to nechce. Proč to mají schraňovat jejich rodiče... a jak dlouho? Teď už přibývají hrnce, pánve, naposledy peřiny... prý zatím než si najdou něco jiného. A tak je u nás skladiště.
Taky jsem vylévala alkohol do záchodu. Smrdělo to jak v palírně. Nabízela jsem stěhovákům ať si to vemou. že prý ne, ať to vyleju, tak jsem z každé flašky ochutnala a pak ji vylila do hajzlu.
Mám doma šlapací Singer asi z devatenáctého století, kompletní a v moc
dobrém stavu. 
Ono od roku 1970 se vyrobilo mnoho modelů, byly i nárazuvzdorné, kamaráda
táta je testoval , položil je na zem a nechal je přejet tatrovkou a pohoda
přežili 
tak to jsou fakt dobré hodinky.
já si ve své době koupila úplně obyčejné, digi JVD a chodila se s nimi úplně všude, Andy, MOntBlanc, hodně čtyřtisícovek v Alpách až mi jendou přestaly jít a řekla jsem že chci úplně stejně druhé. A ty se mi pokazily asi za pět let. myslela jsem že je to baterkou, tak ji vyměnili a zas nejdou. VYhodím je a budu chodit demonstrativně bez hodinek :-))
stále ne, ale v poslední době mám tolk vyřizování, že ho nosím v kapse. a tyk abych vědla kolik je hodin :-) Souvisí to s hodinkami? Přestanou jít?
Když jsem byl mladý, stačilo zavolat z okna a hned se dívky srocovaly pod
ním

ne, nenosím ho stále ani sebou ven,
doma ho mívám odložený a nekouknu na něj kolikrát třeba dva dny, když na
to přijde
jak kdy
většinou, když mě někdo shání, tak vědí, že nemají volat mně, ale
někomu kolem mě
tam je jistota
jako mladí a mláďata, jsme žili bez mobilů a telefon jsem si taky netahala
ven
ani to moc nešlo s tím kabelem 
když se něco stane, je ti stejně mobil na houby,
když se někomu něco stane, kdo je daleko, stejně ho nestihneš, když to
bude rychlý
nebo ho dostihneš v nemocnici a tam bude o něj dobře postaráno
pokud jde o mě, a jsem někde sama, co se má stát stane se
pokud jde o to, že jsem někde s někým a zavolat pomoc,
tak neznám osobně nikoho, jako jsem já, kdo by se mnou byl někde venku a
mobil sebou neměl
na delší cesty si ho beru vždycky, ale primárně kvůli mapám a domluvě s
někým, kde sejdeme a podobně :)
Myslím mobil ,pro všechny,aby nedošlo k milce,i když to k tomu vybízí.

Jsme rádi, že jste se našli. Jste jako dvě hrdličky a tak to má být.
Někdy je krásné vidět, jak láska nalezne svůj nový domov.

Je to jako v přírodě, kdy včelka nalezne ten pravý kvítek, na který se
usadí, aby natáhla nohy a na chvíli si odpočinula, jenže on jí na to
odpoví svou lákavou a neskonale lahodnou vůní, kterou ona nikdy v životě
nezapomene. 
Tak mě v této souvislosti napadla petržel 
Klidně si tu naťovou předpěstujte doma za oknem. Vesele mělce vysévejte a
čekejte, trochu to někdy trvá.
Celer už byste měli mít vysetý, ale ještě se to dá. Nezapomeňte
přesázet, podtrhnout kořen, aby tvořil bulvu, pokud o ní stojíte. Dnes
jsou i celery řapíkaté a co možná neznáte je celer listový. Vypadá
trochu jako petržel, ale je ze všech nejemnější.
a to je u mě problém, prostě neroste. zůstává neduživá, bídná až zahyne.
tak jo, rostou mi okurky jak divé, cukety, ale petržel nechce. Teď jsem měřila kyselost půdy lakmusovým papírkem a říkám si jeslti nemám moc kyselou půdu.
náhodou je to zajímavé téma. My šetříme vodou, a když se vykoupeme, tak rozléváme vodu do všech záchodů a umyvadel a naplníme kýble :-)
Manžel asi bude spořivý typ. Určitě měl jako kluk SPM (sdružené
pojištění mládeže) 
ani né spořivý, ale chce všecko využít a neplýtvat. Tedy když už máme plnou vanu vody. Zrovna teď běhá s kýbly.
Byli jsme na dlouhém výletě, asi 17 km a většinu ve velmi rychlém tempu, nahoru dolu přes kameny a pak ještě začalo pršet, tak jsme vlezli do vany plné vody. a teď tu vodu nějak chce využít :-))
to nedává smysl :-)) ještě by ji mohl vynášet ven do kádí na zalévání zahrady. ale čekáme jeslti nepřijdou mrazy. TAkže nádoby na vodu jsou dnem vzhůru.
Nesměj se, lidi jsou různě potrhlí
Tak, pokud používáte pěnu do koupele, pak mu s klidem řekni, že to zahrádce může tak akorát ublížit i spodní vodě. Saponáty podporují růst řas.
nepoužívám ani pěnu a ani se nemydlíme :-))) máme jen lidský pot ve vodě.
tak to vás obdivuju, já ti mám pocit, že bych se třeba jen bez mýdla
neumyla 
kamarádka jela takhle tu metodu no poo vlasy bez šamponu a prej to nějakou
dobu trvá, než si zvyknou, tak ze začátku máš děsně mastné a pak se to
srovná :)
vlasy si umývám šamponem :-) ale ne ve vaně, manžel nesnáší když mu něco mýdlového ve vaně plave. :-))
Dříve se lidi vody báli. Třeba Ludvík čtrnáctý se vůbec nemyl a také jeho celý dvůr. Tak to překrývali voňavkou a při plesech sr.li a močili a zvraceli v koutech Versailles. Kdo bych chodil do zahrady, že?
Je pravda, že odmaštěná kůže není to pravé ořechové. Existuje třeba mydlice lékařská, jako jakási náhrada mýdla, ale někdo na ní může mít alergii.
no to vím, ale nečekala bych, že z toho porostou řasy, nebo jsem to blbě
pochopila?
i když nevím, je fakt, že odpady z elektráren a podobně, to není dobrý na
cokoliv, ale ta příroda má neskutečnou sílu regenerace, jak se dokáže
přizpůsobit a když už je něčeho moc, tak to zničí a obnoví :)
mrzí mě, jak to všechno mizí... nevím, jestli je to koloběh života, moc
se mi tomu nechce věřit 
Ještě jsou tam třeba antibiotika z těch stolic a pokud pak vypijeme takovou vodičku anebo sníme rybičku, vrací se nám to v podobě odolných bakterií.
myslíš ten velikej, jak se v něm dělává zabíjačka? 
teda pod nějakým podobným takhle u nás zatápěli a pak v tom vařili :)
Jj, to bude něco takového, ale my v tom ohřívali vodu na koupání, když nebyl bojler
jasně :) taky tak, ale my ohřívali v hrnci, takovém obrovitánském,
stačilo jen a aby bylo na dně a do toho studenou a dalo se :)
Pokud to nebyl přímo pařák, tam se vylévá celá nádoba, u brutaru je kohout na vypouštění.
kohout to nějaký mělo dole, jestli se nepletu, ale kecala bych, už si to tak nepamatuju
Pařák se vyklápí., u brutaru je kohout na té nádobě, jako byly varnice v jídelnách na čaj.
aha, díky, moc , tak to nebyl on, to byl ten druhý teda, jak jsi psal, asi :)
My tě chápeme Michale, každý si nemůže dovolit splachovací, ale i
kadibudka má své kouzlo. Když si necháš otevřené dveře, můžeš se
dívat do kraje 
takže jen na velkou :-) to chce zase dobré načasování.
Vyprazdňování může být celkem věda. Jsem teď expert od doby co jsem celodenně pečovala o maminku. Vím přesně co a jak a kdy a s čím etc. A hluboce se klaním pečovatelkám.
Já jsem jak bolševici s heslem: Poroucime větru i dešti. U mě zas:
Poroucime střevům i měchýři. To první vychází to druhé,si připadám
jak na procházce. 
Hlavně tam nespadni 
Tykvovité rostliny, mezi které patří i meloun, mají moc rádi nadbytek
dusíku, takže si tam klidně nějaký zasaď pro potěchu oka

já ti nevím, ale my jsme klasicky vypouštěli jímku na zahradu a nějak
se to nikdy neřešilo
to bys asi ani nemohla nakonec jíst nic, co se vypěstovalo v zemědělství
na podzim se mi pes vyválet v poli v močůvce, co tam byla všude rozeseta a
že toho tam byly kaluže a já jsem s ním šla za tmy a byl mokrej, úplně
durch, ale spokojenej
doma už
ho to tak ve vaně nebavilo 
Psi se neradi koupou kór ty mýdla pro psi , jím nedělají dobře stejně
jako voňavky na WC či osobní pro člověka. 
Já bych ho také do úst nevložil, protože bude plný dusičnanů, ale
nemám růžové brýle ani v obchodě, pokud ho zrovna kupuji 
já občas jo, ale proto, že to nejde spláchnout normálně
protože se mi tam něco sekne, když vylévám
a tak beru kýbl a leju s ním, jelikož nádržka nestačí a než se to
vždycky zas napustí 
Máš tvrdou stolici

Pokud ti výkaly dělají nesmazatelnou rýhu na keramice, jde o kvasinku
Candida albicans.
Taková kandidóza svědí a pálí

hele, ani ne tak tvrdou, ale spíš hoodně a s tím toaleťákem se někdy
prostě stane, že se to zasekne 
ale nemluvila jsem o stolici, nýbrž o bramborech, jsem tam jednou vysypala
šlupky z vařených brambor na salát a nějaký ten brambor, co byl na houby k
tomu a pak jsem to nemohla spláchnout, no poučila jsem se :))
musela jsem to pak ven tahat rukama, abych to uvolnila :)
candidosu jsem zatím neměla, díkybohu
nikomu nic takového nepřeji, jakékoliv potíže podobného druhu a vůbec
tělesné nejsou nej 
ale jako malá jsem měla roupy, ty svědily dost, co si pamatuju, ale tím si
projde snad každý dítě :)
zajímavé je, že to u dospělých není, že to to tělo dá
ale tak ti si pak ujíždějí třeba na tasemnicích z tataráku atd. :)
Jen si nemysli, že to nemají i dospělí 
Do odpadu bych to rozhodně nelil, protože ho jednou ucpeš natolik, že budeš
muset zavolat bagr na zahradu 
Chytrá otázka vzniká, když jí položí moudrý člověk,pak odpověď
dle toho ,kdo jí rozumí. 
Je fakt že někdy se i na tu největší chytrost, či hloupost nedá ani
odpovědět. Při té druhé nejlépe mlčet a nejhůře odejít. 
vím, to mi děláváš 
když jsem "moc chytrá, nebo urputná v něčem"
no vždycky mi to pak dojde, i když to někdy trvá 
asi je to taková typická vlastnost. Urputnost a neodbytnost. Na druhé straně, když se tak dívám na svůj život zpětně, tyto vlastnosti svým způsobem otravné mi celý život pomáhaly přežít a nevzdávat se lehce. Vstát a jít dál za svým. Nebo za tím, co jsme tehdy považovala za dobré a správné :-)) Teď už nemám ani sílu a ani dost energie.
tos napsala moc hezky, ale ona se ti síla vrátí,
jsi zdrchaná posledními událostmi
bude to dobrý, kolo osudu se stále otáčí, což ty dobře víš :)
jasně nebude to, jako dřív třeba, ale ještě to bude velice dobrý,
ty to máš v sobě, vím to jistě, jsi hodně silná žena, to vím na sto pro
a dala bych za to ruku do ohně 
díky za povzbuzení :-) nojo, Kolikrát mě napadá že síla ženy je v její slabosti.
A maminka se zabydlela celkem dobře, je opečovaná jako vzácná květinka.
Nejenom tobě. Horší to je praktikovat v reálu jak tu. Poněvadž tu máš čas si dát pauzu.
Mlčení vypadá inteligentně a odchod může vypadat jako slabost, vyber si
správné načasování 
To mlčení tomu komu je říkáno je dáno nad tím přemýšlet,pokud i
potom se člověk cítí v negaci a né v chytrosti od koho to jde je vhodné
vůbec nereagovat či odejít,pravidlo které funguje, už jsem vyzkoušel, leč
někdy jsem podlehl a diskutoval,ale člověk se učí stoicismu více přijít
na chuť a jde to tuto moudrost praktikoval a vyvarovat se negace a zbytečné
mluvě, spíše činy a pokora jsou slova moudrosti. 
Kdyby si rozebíral každou větu, kterou někdo pronese, budeš mlčenlivým
i na věčnosti 
Nejde jen o větu,ale někdy dobré mlčet jak zbytečně mluvit a naslouchat
a přemýšlet. Přemýšlet třeba a dostat se do kůže druhého, proč
momentálně reaguje a dle toho v té pauze mlčení si říct má cenu
odpovídat či odpovědět po pauze kdy zmizí emoce vůči konstruktu. Někdy
rychlá odpověď je další nepromyšlený výbuch emocí víš. 
To mlčení se nejlépe probírá v mysli po nějaké situaci, aktu, kdy se
člověk buď zdrží a nekomentuje a nebo naopak. Po bitvě se doplňují
generálské řady 
po bitvě je nutkání poskytovat generálské rady největší :-)
(četla jsem rady místo řady)
No však zdrženlivost v mluvě je to že předchází zbytečné mluvě kór
i když nám někdo říká o chybě, mlčení je i to že nekomentujeme tu
chybu ,ale přemýšlíme jak zlepšit,aby chyba už se neopakovala a říct,
což je důležitý postoj,nic neslibujici a to uvedu příklad: Budu se
snažit,aby se tato chyba neopakovala. Což je ctnost a učení Stoicismu.
Poněvadž slibovat něco o čem vím že nevím jestli splnim dělají ze mě
nekompetentního člověka, stejně jako když udělám chybu a okecavam jí,
poněvadž už se stalo lepší mlčet omluvit se a snažit se svou chybu
neopakovat. 
Ber to jako hloubku co píšu, víš jak dlouho jsem to psal? V reálu ze mě
dostaneš málo slov jen ty podstatné co vystihují mou mysl a tím i
skutečnost letitou,proto nedávné objevení objeveného stoicismu. Uf 10
minut. V reálu za tu dobu jen jedno slovo. 
To bych do tebe zase neřekl. Myslel jsem, že konverzuješ vesele a rád.
Zase pokud je to slovo výstižné, pak stačí než jedno. Ženy to tedy moc
neocení, to je pravda, ale zase když je to ano u oltáře, stačí jim jen to
jedno

Podle této filozofie bychom se měli soustředit na to, co máme pod kontrolou, a nezatěžovat se věcmi, které nemůžeme ovlivnit (tvé desetiminutové psaní). Stoikové věří, že klíčem k duševnímu klidu je žít v souladu s přírodou a rozumem a přijímat osud s klidem a odvahou.
Tak a hlavně zdrženlivý ke všemu v mysli než cokoliv řekneme v tichu přemýšlet či mlčet i na slouchani stačí.
Není to tak jednoduché. Člověk je stvořen pro to, aby ventiloval, co si
myslí 
Věř že je dá se to cvičit. Nikdo neříká že hned budeš dobrý, když už se učíš je známka dobré vlastnosti.
ješt k tý chybě co se nemá opakovat.
nevím zda to patří ke stoicismu, ale spíše bych doporučovala tu chybu akceptovat, přijmout s určitou statečnosti i za cenu že třeba okolí to bude iritovat. Pokud tu chybu přijmeš, jakože patří k tvému životu... projdeš skrze ní a zanecháš ji za sebou a jeslti se bude či nebude opakovat není vůbec důležité.
No důležité je dostát toho ,aby se neopakovala. Pokud to je v rámci
možností. 
Nevím o co jde... proto se k tomu těžko vyjádřím. Jestli je to chyba v práci, tedy že človk něco zapomene nebo není dost pozorný a splete si datum či objednávku, tomu se nedá vyhnout ale je možné se snažit i když se nedá nikdy vyloučit že udělá chybu pokud je nepozornost součástí jeho povahy.
JInak ale v rámci charakteru, kdaždá slabost může být předností a naopak.
Né, každý by mohl být Lukáškem, protože podle některých jím být
zaručeně nemůže 
Petržel nechce moc zalévat, kvůli houbovým chorobám rhizoktoniím, seporiózám, sclerotiniím. Pak tam může být mšice mrkvová, vrtule celerová nebo sviluška chmelová,
protože jsme se domluvili a věděla jsem,
že budeme spolu mluvit, nebo psát 
když to vím, že mám něco očekávat, tak ten mobil mám v merku :))
jinak na to prdím kolikrát
bylo to fajn, dík :)
ti kdo tě osobně neznají, nevědí :)
jsem ráda, že jsem tě poznala víc 
JVD hodinky jsem koupil mámě tenkrát také Quartz strojkem, měla je dlouho,bylo mi 13 let, když jsem si na ně videlal za sběr,nebyly drahé stáli asi 600 Kč myslím,dal jsem jí je k Vánocům.
přesně tak. pak je třeba poslechnout rozum a nikoliv emoce. Vyhodit to. a je jedno že to třeba jednou bude mít hodnotu.
já si taky věci vážím, protože někdo je udělal a dal si s tím práci, jenže co s věcmi, které jsou k ničemu a jen se oprašují.
Nejhorší je to s oblečením, to nosím a nosím a jsou na tom díry a vypadá to hrozně a tak si to dám jen doma až jsou z toh jen cáry. A nosím věci po dětech protože mi je líto to vyhodit. A je mi líto vyhodit boty a tak je nosím, až jsou úplně rozpadlé, sešlapané a pak je mám ještě na dvoře a je to fakt hnusné.
čím víc tě v mnohém čtu,
tím víc mi připomínáš mě
mám kde co stejně, jak z tvého mládí, tak teď 
jsem pokud jde o oblečení a styl minimalista v mnohém
je to dost osvobozující 
s těmi věcmi to mám stejně, dokud se něco skorem nerozpadne
je mi v tom dobře a doma, nebo na zahradě to neřeším
a taky mám kolem sebe za život lidí, co jsou sysli a schovávají kde co
je to mazec někdy až, i s tím bordelem k tomu
tím neříkám, že jsem nevím jak čistotná na vše
ale kdyby bylo na mě, vyhodila bych jim všem devadesát procent věcí,
co nepotřebujou a nikdy už potřebovat nebudou
ale neudělám to, je to jejich, mají k tomu vztah a cítí to tak, že to
potřebují
jsme sice každý jiný, ale respektuji jejich cítění, i když mě to občas
dost irituje :))
a tak jsem se naučila, učím, to brát tak, jak to je
aneb co nemůžu změnit, neřeším, ale v tom jejich bordelu a věcech,
si udělám svoje místo, kde mám pohodu, třeba jen na návštěvě, když
jsem na dýl
a tam se cítím dobře a to jejich jim nechávám 
žila jsem i s takovými lidmi, jak přáteli, tak partnery a dalo se, všecko
je o kompromisu
každej něco máme, nějakou úchylku, u který nás druhej nechápe :))
asi starší upřimné a otevřené ženské josu všecky stejné :-) i ta historie bývá stejná. A to postupné poznávání. KOmpromisy asi nejsou žádné, jen časem člověk otupí a smíří se. Ale to narážení je pořád. žiji s manželem 43 let a pořád na sebe narážíme a umíme se zhádat, protože vysírá jeden nebo druhý.
Jsem na tom stejně, nic si z toho nedělej, když už to není k tomu, tak
to vyhodím s pocitem, že lepší stejně nenajdu 
Mám doma úplně první notebook firmy Toshiba na našem trhu a taky je mi
ho líto 
S tím zakydáním je to pravda, ale mám takovou zkušenost, že když se toho
vzdám za chvíli to marně sháním a nahrazuji něčím jiným, většinou
nekvalitním. O nábytku bych mohl hovořit dlouho. Zjistil jsem, že dnes ani
nevyrábějí skříně, do k kterých se ti něco vejde.
To nedělej máme doma prim dámské a jejich cena se pohybuje kolem 15 až 25 tisíc a jsou někdy z roku 1980.
Koukal jsem za kolik se vykupují a je to mazec. Jenom Prim Orlík kolem 200 tisíc
taky jsem koukla a nabízí je za 100 kč. Nemyslí nějaký Orlík, ale úplně normální Primky.
No právě také jsem viděl jedny primky co nosil otec koupil je za sociku prý za 400 Kčs což byly peníze teď se prodávají kolem 8000 .
no tak jsem na to koukla a jsou to pěkné hodinky, až na to že renovace stojí v rozmezí mezi 10 000 - 25 000 Kč. Pokud renovace stojí 25 tis, pak se ty hodinky samozřejmě prodávají draze :-))
Nech je vyčistit promazat,zeptej se na jejích stránkách kolik by to stálo, známý má také prim sport z té éry a ptal se na kompletní opravu a vzdal to stálo by to moc peněz za to by měl antimagneticke Tissot Švýcary za 20 tisíc u tebe by to nebyla asi veliká položka. Navíc by cena vyšla nahoru. Známý ty hodinky má do teď jako vzpomínku na příbuzného.