Dva
kteří se nikdy nesetkají.
Již naději jsem ztratila,
s ní víru a snad i štěstí.
V životě jsem zbloudila,
můj osud mne srazil pěstí.
Mám ráda barvu bílou,
a bílou v duši nosím.
Chci muže s černou silou,
marně o jeho lásku prosím.
Oslepující je světlo dne,
chci poznat tmu noci.
Proud slz v očích schne,
najít Tě není v mé moci.
Snad každý den ho míjím,
snad znám jeho tvář.
Možná se však mýlím,
možná je to luny zář.
Již naději jsem ztratil,
s ní víru a snad i štěstí.
V životě jsem zbloudil,
můj osud mne srazil pěstí.
Mám rád barvu černou,
a černou v duši nosím.
Chci ženu v bílém, věrnou,
marně o její lásku prosím.
Oslepující je tma noci,
chci poznat světlo dne.
Najít Tě není v mé moci,
proud slz v očích schne.
Snad každou noc ji míjím,
snad znám její tvář.
Možná se však mýlím,
možná je to slunce zář.
(Zweiblumen)
3
