Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Informace

Název: Básničky všeho druhu
Kategorie: Kultura, umění a filozofie / Citáty a poezie
Založil: -
Správci: kopretina666
Založeno: 13.12.2020 15:37
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 147051x
Příspěvků:
2205

Toto téma sledují (7):


Předmět diskuze: Básničky všeho druhu - zkusme to znovu spolu:)verše nejen autorské, prostě- co vám duši pohladí...
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

| Předmět: .
27.12.23 22:03:02 | #1059

Sežraný salát, sežrány řízky;
čas sednout, vydechnout a nalít si whisky.
Vánoce konečně odtáhly bránama.
Zase jsme přežili - zas je to za náma.

Teď ještě překonat
Silvestra oslavy
a příští rok bude snad
trochu míň bolavý.


1  

| Předmět: RE: .
28.12.23 14:36:18 | #1060 (1)

))) doufejme


 #1059 

| Předmět:
27.12.23 15:35:12 | #1058

Láska k bližnímu často schází,
člověka z toho duše mrazí,
upřímnost, něha, jemnocit

  • nebylo by v světě líp?

Přála bych si umět čarovat,
vám všem štěstí, pokoru, lásku darovat,
před ledem mincí společnost varovat,

Naděje je vydaná napospas lhostejnosti,
láska a upřímnost už není „in”,
důvěra oplácí se pouze nevěrností,
vyprchaná lidskost ztrácí se do dějin.

I slůvka „děkuji” a „promiň” občas marně hledám,
já na zázraky nevěřím - já na ně spoléhám...




| Předmět:
23.12.23 22:33:01 | #1057
&ab_channel=bobtim


| Předmět:
22.12.23 23:51:24 | #1056
&ab_channel=Ji%C5%99­%C3%ADSuch%C3%BD-Topic
*33697* *6819*


| Předmět: .
22.12.23 20:55:57 | #1053

Dívám se jak spíš
tak nevinná a čistá.
Jen hádám o čem sníš
a co ti život chystá.

Slíbil jsem ti všechno,
co kdy si budeš přát;
život plný radosti
i nezbytných ztrát.
Dívat se jak oddychuješ
chtěl bych napořád.

Dívám se jak spíš
ve svém malém světě.
Ještě málo víš
a každý miluje tě.

Jsi stále zatím poupě
nádherného květu,
co nestačil vykvést
a přesto dávno je tu;
něžnost, která dává
ještě smysl světu.

Dívám se jak spíš
na polštáři z plyše
nelze být ti blíž
když oddechuješ tiše.

Slabé světlo z chodby
hladí tvoje víčka,
máš v náručí polštář
co ve spánku tě hýčká.
Jen tobě hvězdy září
a mně už smutek nestraší.
Dík za tebe, dík tobě
má malá a nejdražší.


1 2  

| Předmět: RE: .
22.12.23 23:39:39 | #1055 (1)

Moc hezké... *30740*


 #1053 

| Předmět:
22.12.23 18:27:16 | #1050

Láska k bližnímu často schází,
člověka z toho duše mrazí,
upřímnost, něha, jemnocit

  • nebylo by v světě líp?

Přála bych si umět čarovat,
vám všem štěstí, pokoru, lásku darovat,
před ledem mincí společnost varovat. . .


1  

| Předmět: RE:
22.12.23 20:09:45 | #1051 (1)

Utopie


1  

| Předmět:
22.12.23 07:51:44 | #1047

Emoce, cit... Co na tom záleží, když půl srdce mi nenáleží... Temnota... Žal.


2  

| Předmět: RE:
22.12.23 18:03:25 | #1049 (1)

Raděj srdce půl, než žádné.
( měsíc dal srdce půli, malé polárce k vůli...)


1  
 #1047 

| Předmět:
21.12.23 15:21:06 | #1045

Vnučka
Když malou Adélku
pohladím po tváři,
a jí se očička
radostně rozzáří,
jsou to v mém životě
nejhezčí chviličky,
za to ti děkuju,
tvorečku maličký.

Když malou Adélku
po tváři pohladím,
tím naše srdíčka
na stejno naladím,
je to v mém životě
okamžik nejsladší,
za to ti děkuju,
človíčku nejmladší. *33692*


2  

| Předmět: RE:
22.12.23 14:30:53 | #1048 (1)

Jistě je to slaďoučká, milá holčička,
kterou stvořila úžasná babička.
Jak jinak by vypadal svět takového človíčka,
kdyby jej jím neprovedla tahle babička?
Před sebou má úžasné chvíle,
to jí věštím, ať už hořké, nebo milé.
Však vyroste z ní tvor lidský,
i když jí bude hrozit had slizký.
Bude mít ráda lidi a srdce čisté,
jako lístky lilie co roste na pustém místě.
Bude rozdávat lásku a smích,
aniž by z ní byl mnich.
Nakonec jí přeji, ať se jí splní všechna přání,
i když nemá ještě o nich vůbec zdání. <3


1  

| Předmět: RE:
22.12.23 20:55:37 | #1052 (1)

Taky mám Adélku, jenom to není vnučka :-)


2  
 #1045 

| Předmět: RE: RE:
22.12.23 23:39:04 | #1054 (2)

Dcera a táta, vím moc dobře jaké pouto mezi sebou mají.....taky máme jednu ,je to tátova princezna. *33692*


 #1052 

| Předmět:
21.12.23 11:58:13 | #1044
*5519*

Taťánin dopis Oněginovi: úryvek

Já píši Vám. Co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mě pohrdáním trestati.
Leč ještě věřím, nešťastnice,
že mě Váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla.
A věřte, nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
Vás u nás na vsi uzřím jen,
abych Vám slůvko mohla říci
a v duchu Vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci.
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my, z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce Vás ctíme.


1  

| Předmět:
20.12.23 21:11:47 | #1041

Důvěra je jako květina,
lehce se zašlapává
a hrozně těžce
se pěstuje...
Važ si jí,
opatruj jako duši,
když ji ztratíš,
teprve pochopíš,
jak vzácný dar jsi měl,
a už si nevzpomeneš, kdes ho zapomněl.
Proto tenhle dar,
který by hned každý bral,
nikomu nedávej, nepůjčuj
a dobře opatruj.
Pamatuj:
Nikomu nevěřit
a všem věřit
je chyba
úplně stejná.


3  

| Předmět: RE:
20.12.23 21:52:45 | #1042 (1)

Věřit je chyba vždy úplně stejná
jak jedna z labutí uprostřed hejna;
černá - jen ukrytá pod bílým peřím.
Vím, že mám nevěřit. A přesto věřím.


1 1  
 #1041