Tma tmoucí budí mne ze sna. Den zase k spánku volá. Káva ta jen chuť spraví. Kdo to spraví? Jen ten praví!!!
Pod příkrovem peřiny
odpočítám vteřiny;
dej mi sílu, Bože
vyhrabat z lože!
Do bílých polštářů
hlavu si položím
kol kolem rozhodím záplavu vlasů
usnu a zdá se mi o poli klasů
pak přijdeš ty ,vlasy mi pohladíš,
řekneš mi ,,měďáčku,, ty ještě spíš?
Duha dá mi vzpruhu,
má-li sedm pruhů.
Do města i luhu
duhy všeho druhu!
No, je jich šest. Směřují od vnějšího okraje duhy směrem k
vnitřnímu, vždy ve stejném pořadí. Červená, oranžová, žlutá,
zelená, modrá a fialová 
Než noc své poslední minuty odkroutí
budí mě ze spaní fanfára kohoutí;
vytržen vprostřed sna nazpátek v hororu
alespoň od kávy dostávám podporu.
Polidštěn hřebenem, kofeinem oživen
kradu se ze dveří na světlo boží ven.
Oči jen na chvíli přimhouřím oboje...
Zhluboka nadechnout a vzhůru do boje!
Noc utká stínů pavučinku,
překrásné sny chce všem dát...
Vklouznou i k Tobě pod peřinku
a budou se Ti dneska zdát...
Jednou Tě potkám,vím to jistě,
nevím jen kdy,na kterém místě........
A možná uprostřed hřiště
zapneme si reflektory-bude s toho dobrá ,,story,, ))
Život je jako osvícené hřiště velká to story,když hledáme klíč k té hře. Žene nás chtíč. Tak zhasněte ty reflektory.
Už jsme se setkali
já to vím jistě,
můza nás objala na stejném místě...
známe se dobře, přece to víš,
od můzy máme každý svůj klíč
Když tehdá po tři noci se mi sen zdál květinu držel. Polibek múzy mě ze snů nesl tehdá i dnes. Pro tebe lásko tehdá? snad i dnes? Polibek ze sna mě vznes. Doteky můzy? Snad? Mě se dotýká smutek a Chlad...
Když klíč je stejný, pojí nás múzy.... K veršům k básním i snad? Pojí nás k ním náš i společný lásky hlad? Ano? V tom případě mé tělo ....!
Zaslech' jsem Boží hlas, zahlédl anděly;
co bytost Nejvyšší dneska mi nadělí?
Vzhlížel jsem s důvěrou bláhové nicky...
Podřepl, zatlačil - a dal to, co vždycky 
Přišel čas loučení s prožitou etapou;
radost i trápení přinesla značné.
Ať všichni naleznou, dojdou a netápou
v té nové, která zas od rána začne 
Hodiny tiše našlapují ve sněhu,
stačí pár kroků - rok se uzavírá...
Skončí čas starých lásek, starých příběhů,
rodí se předsevzetí, průzračná a čirá.
hodně zdraví a štěstí v novém roce přeje 
Stokrát může milovat,duše neposedná,
ale láska Osudová......tá je jenom jedna.
Probudila mě v půli sna.
Průsvitná, žhavá, lačná a úlisná.
Jak zle asi musí býti duším,
jenž svým zjevem ještě vzruším? 
Zjevně smrtka spousty podob má, a tak ze sna tě vzbudila... v tu chvíli snová... Byla.
Pokud ještě vzruší tě
erotické sny,
je to všechno v pohodě
jsi to pořád ty
duše chtivá duše nežná,
probudila si tě ze sna
že by tě fakt ,,vojela,, ..?))
třeba byla osamělá
a jen pohrát by si chtěla
vybrala si na to tata,
šikovného k tomu chlapa ))
Musím být vážně moc hnusnej a šedivej
když děsím v ulicích rodiče s dětmi.
A ty jsi tak půvabná... radši se nedívej.
Nechci tě vyděsit. Brzy se setmí...
Ale noták)
Všechno časem přebolí
třeba dnes...je pondělí,
venku je hezky ...vyjdi ven pěšky
a za prvním rohem,
dej té ,,chandře,, sbohem
hezkých holek jsou mraky
tak se snaž taky
usmívej se, protože nikdy nevíš,
kdo se do tebe může zamilovat. 
Při pondělním začátku v tomto roce, týdnu, měsíci... šla ven pěšky, leč spoustu oblouků míjela, nepotkala ani živou duši... Nepřestane se usmívat...
Až ji zase jednou potkáš...
Nepřestaň se usmívat,
dobré slovo rozdávat.
A pohladit modrým světlem z pod tvých řas. . .
Za řeč jako samet hebkou
děkuji ti, milá panno;
pokusím se svůj boj s depkou
nevzdat ještě tohle ráno.
Za tu ,,pannu,, děkuji ti,
kdysi-možná v pravěku... 
a teď honem si zalezu si
k manželovi pod deku ... 
Jsem květina otáčející se za Měsícem
Bráním se té denní všednosti
Prý takhle brzo odkvetu
.....je mi to jedno
Nech mě tu jen jeden večer,
na zelené posteli.
Nechci prosit v kleče,
chtěli jsme a museli.
......domácí Gotika,pláče a naříká.
Byla krásná jak v louce květ, byla št'astná, já chtěl a hned,
byla hloupá, já k ránu se pomodlit chtěl,
Pán Bůh mlčel, já sklízel, co sel. (Nedvědi)
1
1
1
