Když láska prochází žaludkem, chutná skvěle. Jak chutná láska ta pravá, ta mezi dvěmi lidmi...? Není co jíst...
Když láska prochází žaludkem, chutná skvěle. Jak chutná láska ta pravá, ta mezi dvěmi lidmi...? Není co jíst...
Láska je někdy přelétavá,
hravá,nepravá,pravá,
věrná,pomalá i spěšná.
Ale,vtipem se nestává,
nikdy není směšná.
Čekáš ji, nepřichází,
nechceš, přece se objeví,
máš vše,ale něco ti stále schází,
neumíš říct, co to je,
nevíš, jak moc,
nevíš proč,
bolí, ale krásně,
nespíš,
trápíš se,
zmatek je tvůj host,
chceš víc, nemáš dost,
nenávidíš sám sebe,
ubližuješ, jsi sobec,
mozek nemyslí,
myslí srdce.
Lásce se neubráníš...
Když z rána slastný povzdech můj ti do ucha se po větru vznesl, tak jako ta písnička. Pak večer ti ranní vzpomínka nedá spát..
Nejlepší bývá šílená
Jaroslav Seifert
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
Spí v ní,co mělo zůstat skryto
s čím na trhy se nechvátá.
Děsy,citové neurčito.....
Tajná 13.komnata.
Pak vše co bolí,mučí,drásá
v komnatě 13.nechte spát.
Život je neskonalá krása.
Byl by hřích,dát sám sobě mat.
Stejně jako života,
já znám pravidla šachu,
stačí zkazit jeden tah
a celá hra je v krachu.
Když se skazí tah šachu a hra je v krachu... Šachy, krachy. Hokus, pokus. Nová hra, dáma.
Tisíc myšlenek v hlavě mám do deníku si je píšu. Komu deník dám? K nejtajnějším hrám...
Rozsvítím si místo lampy hvězdy
pod bradu přitáhnu si přikrývku noci
a spánek- pořád říká ne
čemu divíte se pane?
měsíc
bílý srpek dne
vyžírá ticho z kamene
a říká neříkané
Svlékněte smutek, krásná paní,
zkuste se se mnou chvíli smát,
váš nebožtík již není k mání,
já však vám lásku mohu dát!
Svlékněte smutek, krásná paní,
dokud jsme zde, je třeba žít,
odhoďte ostych bez váhání,
v náruči své chtěl bych vás skrýt.
Svlékněte smutek, krásná paní,
ni chvilku neváhejte již,
když nebe k nám svou hlavu sklání,
vpusťte mne v srdce svého skrýš!
Svlékněte smutek, krásná paní,
vy sama jste, já také sám,
tak vstříc mi pojďte bez váhání,
snad láska připojí se k nám.
Svlékněte smutek, krásná paní,
věřte, já tyhle city znám,
dovolte mi, ať do svítání
vás opět šťastnou udělám...