Zima nám na okna kreslí své květy
bělostné ,kouzelné jak jiné světy
a když pak na okno přitisknu dlaně
kukátko- krasohled , kouká tu na mě. 
Zubama tu v mraze cvakám.
Utéct? Jenže jak, kdy a kam?
Tak aspoň sním o horku
promrzajíc do morku.
Šlo cestou deset Aniček
a potkal je pan Vaníček.
I dal si palce za kšandy:
Co je to tady za Andy?
Prachsakra,to je Andulek,
až jsem se na mou pravdu lek.
Zahřát se dá i na lidském těle
Snad přitom nedojde k veliké mele
Uvař si čaj se zázvorem
Pod peřinu však nelez z Azorem
Tak raději to topení snad
Než nějaký všelijaký vnad.
Jsem prototyp samotáře,
těžko snáším lidské tváře,
takže jak bys po mně chtěla
abych snášel celá těla?
Přitisknutý k teplometu
a pod dekou v nízkém dřepu
o tropech sním, a ne že tu
jak ratlík se zimou klepu.
Letí tady fáma,
jedna ,,chytrá,, dáma ...
nařídila navléct svetr!
Ne se lepit k teplometu!
Fámy často klamou
jsou-li psány dámou.
Dělám vše, co svedu
ať nejsem kus ledu.
A řeklo ti tělo, co by asi chtělo,
Abys nebyl kusem ledu...
asi by to chtělo
druhé lidské tělo ))
Vykašli se na teplomet,
taky zahoď svetry
nejlepší je přimáčknout si
tělo ,tělem Petry .
Poruč dešti, poruč větru...
Kde mám ale hledat Petru?
Že není už věřím zvolna.
Zvlášť svobodná či aspoň svolná.
Ne v sedmnácti ani ve třiceti
teprve mnohem mnohem později
chlap doopravdy touží po objetí
po lásce k domovu a naději
Když ten čas na něj dotírá jak ovád
a s dechem pomalu je u konce
umí se dvořit umí poděkovat
třeba jen dívčím vlasům ve sponce ...
Jestlipak vědí ty hluboké višně kdo políbil je očima
každá z nich krásná je krásná je až hříšně
jak prorokova dcera Fátima
ačkoliv nikdy nečetl jsem korán
a nechci konvertovat islámu
poprosím aby vetřeli mi do ran drobounkou krůpěj svého balzámu
(Zmožek)
Ten práh dubový jsem přešel,
když holub na Tvé střeše,
pírko upustil.
Pírko prachového peří,
dotklo se Tvých kadeří
a přistálo Ti u pusy.
Dýchlas,pírko vzlétlo k nebi
tam,kde jsem s Tebou nebyl
a bez Tebe nechci být.
Kdybych tenkrát věděl,
kam lidská touha vede,
nechtěl bych ani žít......
Radůza.
Ty letmé doteky....
když míjíme se v bytě
ty letmé doteky....
říkají miluji tě
ty letmé doteky ...
říkají že jsme spolu
ty letmé doteky...
nás udržují spolu
ty letmé doteky . . . 
Na střechu se touhy snesly,
jež jsem vpustil do oblak.
Po pěšinkách květy kreslí,
šlépějemi černý pták.
Chumelí se.Zahrada má
bělostí se zajiká.
Hrdá je a sladká,sama,
zamlklá a veliká.
V štěpu veverka se choulí,
nehýbá se,patří plaše.
Podobá se zlaté kouli,
v rukou strýca Tobiáše.
Až jednou vezmeš v potaz že nebude jen já...., ale....já a ty...,tak pak bude společné...my!
Krásný :-) hodně štěstí na cestě k nesmírně vesmírně krásným zítřkům přeji oběma :-)
1
1
1
4
