Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Dva Židé z Brodu byli na obchodní cestě ve Vídni pozváni bohatým továrníkem na večeři.
Byli diskrétně, ale velmi důrazně upozorněni, že hostitel dbá na čistotu a aby si vyměnili alespoň košili.
Slíbili a vrátili se zpět do hotelu. Po cestě říká jeden druhému:
„Ty, Oskare, jaký to má smysl, když já ti dám svou košili a ty zase svou mně?“

Sára řekla Mošemu, že od té doby, co jsou manželé, musí si vzít každý den nové ponožky. A výsledek se brzy dostavil…
Za týden se Moše nevešel do bot.

Kohn s Roubíčkem jsou na služební cestě v Paříži a zajdou do nevěstince. Každý zaleze do jedněch dveří, a když zase vyjdou ven, Roubíček se protáhne a prohlásí:
„Teda, Kohn, abych jim pravdu řek´, tak je úplně stejné, jako s mojí manželkou!“
Kohn pokýve hlavou:
„To jim mohu potvrdit, pane Roubíček!“

„Rebe, pomoz mi, já jsem asi mešuge! Už čtyři týdny slyším hlasy, které mi říkají, co mám dělat.“
„Uklidni se, Avrume! To neznamená, že jsi mešuge, to znamená, že ses před měsícem oženil.“

Umírá Sára Birnbaumová, smířená na loži a vedle ní její manžel Izák. Najednou Sára řekne: „Izáku, slib mi, že mi splníš poslední přání.“
Izák na to: „No, samozřejmě, to je přeci jasné.“
Sára vece: „Víš, že jsem tady v Brně nebyla moc spokojená, chtěla bych, abys mě pohřbil v Budapešti, kde jsem se narodila.“
Izák se zamyslí a pak řekne: „Sára, já tě pohřbím tady v Brně a kdybych zjistil, že se ti tady nelíbí, nechám tě převézt do Budapešti.“

Přijde Roubíček za Kohnem:
„Kohn, poslouchaj, voni spali s mojí ženou!“
„Momentík, kouknu se do diáře … ano, spal.“
„Ale to se mi vůbec nelíbí!!“
„Momentík, kouknu do diáře … ani mně se to nelíbilo!“

Roubíček se chlubí, jak má krásnou ženu.
Kohn si ho vezme stranou. „Poslouchaj, oni opravdu nevědí, že jejich žena má milence?“
„No a?“ odvětí klidně Roubíček. „Já se radši podílím padesáti procenty na dobrém kšeftu, než sty procenty na špatném.“

Potká Kohn v Aténách Roubíčka a ten mu povídá:
„Kohn, kde se tady berou?“
„Ále, jsem tady na svatební cestě...“
„A kde maj Sáru?“
„No, někdo přece musí zůstat v krámě a prodávat.“

Pan Kohn slouží jako agent u britské MI6. Jednou jej zavolá řídící důstojník a povídá:
„Pane Kohn, máme provás delikátní a důležitý úkol. Ne, nic si nepiště, musíte si to pamatovat.
Tady máte falešný pas a letenku do Říma.
V letištním baru si hlasitě objednáte Coca-Colu, přistoupí k vám mladá slečna a nechá na židli kabelku.
V ní bude falešný pas a letenka do Dillí.
V Dillí budete stát u informací, přistoupí k vám kamelot a prodá vám noviny.
V nich bude falešný pas a letenka do Tokia.
V Tokiu se ubytujete v hotelu Jamašita a třetí den bude v koupelně pod ručníkem falešný pas a letenka do do Tel Avivu.
V Tel Avivu budete dvě hodiny bloumat po ulici a všímat si, zda vás někdo nesleduje.
Pokud bude vše v pořádku, odejdete do ulice Charlesstrasse, vyhledáte dům číslo 12 a v něm pana Finklštejna. Tomu řeknete, že fialky vadnou a opadávají. Tím bude váš úkol splněn, a odletíte do Londýna.“
Pan Kohn má fotografickou pamět, odletí do Říma, do Dillí, do Tokia, vše běží jako na drátku.
Poté odletí do Tel Avivu a když se přesvědčí, že není sledován, odjede taxíkem do ulice Charlesstrasse, vyhledá dům číslo 12.
Šestipatrový barák, na každém patře dvě partaje a všichni se jmenují Finklštejn.
Pan Kohn zazvoní na první zvonek:
„Hledám pana Finklštejna.“
„To jsem já, co si přejete.“
„Pane Finklštejn, fialky vadnou a opadávají.“
„Cože? Fialky vadnou...? Jo, že fialky vadnou a opadávají! Já jsem Finklštejn, učitel hudby na housle. Vy chcete Tony Finklštejna, špióna. Tak to je třetí patro vlevo.“

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozík. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: „Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí.“
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: „No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí.“
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní a když mu Roubíček přijde otevřít tak povídá: „Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozík nechaj.“