Ostatně připomíná mi to slova klasika:
... Člověk se stává králem zvířat jen když je zkrotí nebo ochočí; jinak se stane jejich obětí či otrokem. Zvířata jsou obrazem našich vášní, jsou instinktivními silami přírody.
Svět je bojiště, v němž svoboda staví na odpor síle setrvavé sílu činnou. Přírodní síly jsou mlýnské kameny, a ty se staneš zrnem, nedovedeš-li být mlynářem.
Jsi povolán, abys kraloval vzduchu, vodě, zemi a ohni; avšak aby bylo možné vládnout těmto čtyřem symbolickým zvířatům, je třeba přemoci je a spoutat.
Ten, kdo prahne po tom, aby se stal moudrým a rozluštil velikou hádanku přírody, musí být dědicem a lupičem sfingy: musí mít její lidskou hlavu, aby byl výmluvný, její orlí křídla, aby dobyl výšin, její býčí boky, aby zoral hlubiny a její lví drápy, aby si všude vydobyl místo.
Ty, jenž chceš být zasvěcen, jsi učený jako Faust? Jsi trpělivý jako Job? Ne, nejsi, viď? Ale můžeš být, chceš-li. Přemohl jsi vír těkavých myšlenek? Nevíš, co je nerozhodnost a rozmar? Jsi přístupný rozkoši jen tehdy, když chceš, a chceš jen tehdy, když smíš? Ne, nejsi, že? – není tomu tak vždy? – ale může tomu tak být, jenom chtít.
Sfinga nemá jen mužskou hlavu, má také ženská ňadra. Dokážeš odolat vnadám ženy? „Ne,“ odpovídáš s úsměvem a honosíš se svou morální slabostí jako slavným znamením své tělesné životní síly. Budiž, dovoluji ti holdovat Sternovu nebo Apulejovu oslu; i osel má své zásluhy, to nepopírám, byl přece zasvěcen Priapovi jako kozel bohu mendéskému. Ale nechme osla oslem a ptejme se jen, je-li on tvým pánem, anebo zda ty dokážeš být jeho. Jenom ten může mít rozkoš z lásky, kdo přemohl lásku k rozkoši. Toužit a odříkat se, znamená dvakrát moci. Žena tě spoutává tvými žádostmi; buď pánem svých žádostí a spoutáš ženu.
Největší urážkou muže je nazvat ho zbabělcem. Kdo je ale zbabělec? Zbabělec je ten, kdo zanedbává péči o svoji mravní důstojnost a slepě poslouchá instinkty přírody.
Hrozí-li někomu nebezpečí, je zcela přirozené, bojí-li se a snaží-li se utéci; proč je to tedy hanba? Poněvadž nám čest káže více dbát svých povinností, než lákadel a obav. Co je čest z tohoto stanoviska? Všeobecné tušení nesmrtelnosti a úcta k prostředkům, jež k ní vedou. Největší vítězství, jehož lze dobýt nad smrtí, je překonání chuti k životu, a sice nikoliv pod tlakem zoufalství, nýbrž vzácnou, ve víře spočívající nadějí, doufající ve vše, co je krásné, dobré a čestné.
Učit se překonávat sama sebe, znamená učit se žít; stoická přísnost života nebyla jen marnivou okázalostí svobody!
Podrobovat se silám přírody, znamená následovat běh hromadného života, být otrokem podružného.
Odpírat nižší přírodě a krotit ji, znamená stvořit svůj vlastní osobní a nepomíjející život a osvobodit se od života osudného a od smrti. Každý, kdo je hotov spíše zemřít než se zříci pravdy a spravedlnosti, je vpravdě žijící, neboť je nesmrtelný ve své duši.
Nalézt nebo vytvořit takové jedince bylo účelem všech antických zasvěcení. ...
1
