Rudyard Kipling: Když |
(zbásněný překlad Otokar Fischer) |
přesný překlad (kromě posledního verše) |
|
|
Když bezhlavost svým okem klidně měříš, |
Umíš-li si zachovat rozvahu, když všichni |
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, |
kolem tebe ji ztrácejí a svádějí to na tebe, |
když, podezříván, pevně v sebe věříš, |
umíš-li věřit sobě, když všichni o tobě pochybují, |
však neviníš svých soků z bezpráví, |
a dovedeš-li jim dovolit, aby pochybovali, |
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, |
umíš-li čekat, a přitom nebýt unaven čekáním, |
jsa obelháván, neupadat v lež, |
nebo jsi-li obelháván, a sám nelhat, |
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby, |
jsi-li nenáviděn, a sám být bez nenávisti, |
slov ctnosti nadarmo však nebereš, |
a přece nevypadat příliš dobrácky ani mluvit přemoudřele. |
|
|
když umíš snít a nepodlehnout snění, |
Umíš-li snít a nepodléhat snům, |
když hloubat znáš a dovedeš přec žít, |
umíš-li myslit a neudělat myšlenky svým cílem, |
když proti triumfu i ponížení |
umíš-li se setkat s vítězstvím a porážkou |
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, |
a jednat s těmito dvěma podvodníky stejně, |
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova |
dovedeš-li snášet, když pravdu, kterou jsi vyslovil, |
lstí bídáků jsou pošlapána v kal, |
ničemové překrucují, aby z ní udělali past na hlupáky, |
když hroutí se tvé stavení a znova |
nebo dovedeš-li se dívat, jak se hroutí věci, pro něž jsi obětoval
život, |
jak dělník v potu lopotíš se dál, |
a pak se sehnout a budovat je znovu. |
|
|
když spočítat znáš hromadu svých zisků |
Umíš-li shrnout všechny své zisky na jednu hromadu |
a na jediný hod vše riskovat, |
a riskovat je na jeden ráz, |
zas po prohře se vracet k východisku |
a prohraješ-li, začít zase od začátku |
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, |
a nikdy ani slovem nevzdechnout o své ztrátě, |
když přinutit znáš srdce své a čivy, |
dovedeš-li donutit své srdce, nervy a šlachy, |
by s tebou vytrvaly nejvěrněj, |
aby ti sloužily ještě dlouho potom, co jsou zmoženy, |
ač tep a pohyb uniká ti živý, |
a tak vydržet, když už v tobě nezůstalo nic jiného |
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“, |
než Vůle, která k nim praví: „Vydržet!“ |
|
|
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, |
Umíš-li mluvit s davem a zachovat si své ctnosti |
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, |
nebo chodit s králi a neztrácet vztah k obyčejným lidem, |
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost, |
jestliže tě nemohou ranit ani nepřátelé, ani milující
přátelé, |
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, |
jestliže s tebou všichni počítají, ale nikdo příliš, |
když řekneš: „Svými vteřinami všemi |
jestliže dovedeš naplnit minutu šedesáti vteřinami, |
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“, |
které stojí za to: |
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi — |
tvá bude země a všechno, co jest na ní — |
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž! |
neboť zvítěziv sám nad sebou, sám před sebou jsi
obstál. |