V záhlaví místnosti, na jehož formulaci jsem se podílel, nejde o to, že
by se ateistům přisuzovaly nějaké ideje a vlastnosti nebo že by se na ně
kladly nějaké nároky. Ateista prostě nevěří v existenci Boha a jiných
nadpřirozených bytostí a jinak nemusí mít s ostatními ateisty nic
společného a ani od teistů se v běžném životě nemusí nijak odlišovat.
Někdo například mohl žít v prostředí, kde o Bohu ani neslyšel, neřeší
jeho existenci, protože o ní neví. Žádnou ideologii si tedy nevytváří,
žije jen běžnými problémy obyčejného života.
Nicméně i v tom případě z ateistického postoje něco víceméně logicky
vyplývá. Nebude se například zabývat otázkami posmrtného života a
zaměří se tedy na život pozemský. Důležité pro něj je poznat, co je pro
něj dobré, co je užitečné a prospěšné - to je ten v záhlaví uvedený
pragmatismus a poznatky založené na racionálním zkoumání a zkušenostech.
Nebude spoléhat na modlitby a všelijaká zjevení a zázraky - prostě jim
nevěří. O humanismu je tam zmínka v tom smyslu, že jeho základem je slovo
lidskost, lidský (a jaký také jiný, když Bůh pro ateistu neexistuje?).
Prioritou ateisty je tedy skutečný život tady na zemi, ne nějaké
království nebeské. Život člověka i se všemi jeho chybami a omyly. Proč?
Protože jiný pro něj prostě neexistuje.
Tím netvrdím, že každý ateista je racionální, pragmatický a
humanistický, to určitě ne. Je to obyčejný člověk stejně jako
věřící. Ale víc si uvědomuje, že nemá cenu spoléhat na nějakou pomoc
shora, od nadpřirozena.






který si protiřečí, je to
čirá nabubřelost bez souvislé myšlenky a též velká lež ničím co tam
je se zásadně ateisté neřídí, právě naopak jsou iracionální a
nepostupuji vědecky. 





To cos napsal předtím o mě, byla
přesná projekce tvých vlastností na mě.