Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ano, máme lidi trpícími migrénou, depresemi, různými fobiemi, nebo pobožností. Jak tihle lidé přišli k onomu božímu daru strastiplného života ví jen zbožní filosofové. Proto byla vymyšlena centrální idea křesťanství : Ora et Labora – Modli se a pracuj! Pochopitelně čeká pro modlíky a pracanty sladká odměna v nebi, ale až po smrti.

Takže, pobožní kolegové modlit se, modlit se ... a makat pokorně pro své pány. Jen pokorou, skromností a prací pro nadřízenou třídu si lze vysloužit ono slibované nebe.

Dalajlama asi ne, ten se permanentně jen blaženě usmívá.

Co bude po smrti ?
Jak to vůbec může někoho zajímat - když to bude - až po smrti :-).

To akorát pobožní, kteří věří slibům Náboženské ideologie o blaženém a věčném životě po smrti, když se budou denně modlit a pokorně poslouchat své náboženské mafiány, si jsou jisti tím, že dostanou to slibované.
Bezbožníkům je lhostejné to, co bude po jejich smrti. Mohou si přát, to či ono, ale jestli to pozůstalí zohlední vědět nemohou.
Lidová moudrost praví, je zbytečné plakat nad rozlitým mlékem.

Primitivní.

Taky máme lidi trpícími komplexy. Ti si žijou ve svém vězení, aniž by si své strastiplnosti byli vědomi. Jejich největší tragédií je, že si jí nechtějí ani přiznat, a proto o to uvědomění ani nestojí a pečlivě se mu vyhýbají. To jenom rozmnožuje jejich zoufalý stav, protože chtít nevidět pravdu/skutečnost, chtít žít ve lži, je tendence jsoucí proti životu, proti přírodě. Ovšem příroda se vždycky prosadí.

Ti rozumnější to řeší psycho-terapií a předepsanými psychofarmaky.

No a také se to někdy může brát s nadhledem. Dokonce i s humorem (i když někdy "šibeničním").
Vzpomínám se na film s Billem Murayem a Dreyfussem, orig. titul What About Bob? 1991. Mohu doporučit, je to jak humorné, tak poučné i dojemné.

Ovšem radit někomu takhle postiženému bych si netroufnul. To zodpovědnost za možné následky bych nechtěl nést.

Škoda že sem ti rozumnější nechodí. Nebylo by to tady jak v léčebně.

Obávám se, že tvé přání zůstane nevyslyšeno.
Pokud jsou zde lidé, kteří považují víru za duševní chorobu, zatímco se sami pokládají za etalon normálnosti, bude to tady pořád "jak u blbejch na dvorečku".

víru za duševní chorobu nikdo nepovažuje
víru v Boha možná

no je těžké to nějak vyspecifikovat, víru v něco nedoloženého a nedoložitleného jen proto, že ti lidé si neumí připustit takovou pro mne malichernost, jako že prostě něco jen neví

Ondi Uživatel je online | Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…18.06.2025 13:05 | #130846
Reakce na příspěvek #130844
Ano, máme lidi trpícími migrénou, depresemi, různými fobiemi, nebo pobožností.

???
A tam je někde víra označena za duševní nemoc?

btw. pobožnost je víra v boha nebo něco "trochu víc"? ptám se. za sebe bych řekl, že víra v boha je klasická víra, jakou v sobě máme všichni, interní záležitost. kdežto pobožnost mi přijde že je takový to šílení i do "exterieru", všude křížky, růžence, modlení se, chození do kostela ..... to už může být na hraně s nějakou poruchou. samoztná víra ale podle mne ne.

ale jestli je pobožnost totéž co víra, pak to tedy Ondi napsal

Ondi nedělá rozdíl mezi vírou a pobožností. Ostatně má pro víru několik mnohem pejorativnější označení.
Pobožnost uvádí ve výčtu duševních nemocí.
Problém je, že tady se nediskutuje, ale je tady patrná snaha zadupat jiný názor do země, přičemž je povoleno vše. Demagogie, výsměch, urážky.
Proto sem nechodím.

V pohodě :-)

Snad jen maličkost - v případě věřících v Boha se vlastně nejedná o názor, ale tvrzení.
A to je hned těžší diskutovat.
Ono to v podstatě nemá řešení :

1. buď věřící MUSÍ tvrdit, že bůh existuje, a pak je diskuse vlastně možná jen o "božích pravidlech pro člověka ve zvtahu k bohu a víře"
2. a nebo se zde může diskutovat, pak ale není možné se dožadovat, že Bůh existuje.
3. samozřejmě já osobně nemám problém diskutovat o víře za přijetí premisy, že teda "dobrá, tak dejme tomu, že Bůh existuje", max s určitýma zatvrzencema ten problém mám, ale pak všichni víme, že vlastně nediskutujeme věcně a objektivně, ale že jen filosofujeme

Řekl bych, že žádný způsob uvažování mi není vzdálenější než "filozofování".
Ale asi bych to tvrzení tady neobhájil.

O Bohu se dá jen filosofovat

Máš-li tento postoj, je diskuze ztrátou času.

:-)))
Nelze mít jiný, pokud není existence Boha doložena, je to jen filosofování nad tím, co by kdyby (Bůh existoval)

Pro jistotu upozorňuji : o Bohu.

O víře a to i v Boha se diskutovat dá.
Ale o Bohu ne - buď existuje, a pak můžeš diskutovat max o jeho vlivech ap. A nebo neexistuje a pak jak se diskutuje o něčem co neexistuje, aby to nebylo jen filosofování? .-))))))))

Dodám - bezpředmětně filosofovat .

ale tak jako filosofické téma to není úplně mimo, protože je to i o víře. a ta existuje

ano, jako filosofické téma je to dobré... k zamyšlení nad existenciálními otázkami. Jak je možné že se zamýšlíme, proč žijeme, kde jsme se tady vzali etc...

Pokud věřím, že zákaldem mé existence (první příčinou) je Bůh, že skrze mne vnímá, stává se někým... pak mohu uvažovat i nad tím, kdy se to stává... co je mojí podstatou, věřím že moje podstata je dobrá, mohu si důvůěřovat (protože věřím že Bůh žije, vnímá... skrze existenci lidí.

Pořád je to o reflektování já a odraz mého já skrze okolní svět, děje se to pořád protože já sama se vnímám jen skrze reflexi jak vědomé promítání o sobě nebo naslouchání "těm druhým". A je to také o vnitřním pokoji, zda musím mít výboje směrem ven a tedy furt něco podnikat, mít a zažívat nebo zda mohou spočinout sama v sobě v tichu aniž bych sama sebe rušila. A pořád je to o Bohu, kdy mohu důvěřovat že tohle mé Bytí je součástí Bytí jako takového (BYtí=Bůh)

jak vnímáš všechno a všechny ty kolem?
taky jen jako reflexi, promítání si na plátno vlastního vědomí?
proč je to pořád o Bohu? Proč potřebuješ důvěřovat, že nebýt Boha, nemůžeš žít sama v klidu svého nitra (pokud se zadaří a zrovna netrpíš :-))))))))))))))))))
Proč máš potřebu prostinké "bytí" nahrazovat slovem "Bůh"? tedy slovem, které označuje něco s záměrem a vůlí, narozdíl od slova "bytí", keré uvedené vlastnosti nemá?

Nevím, co ti brání konat podle posledního odstavce i bez Boha. Tedy :

"Pokud nevěřím, že zákaldem mé existence (první příčinou) je Bůh ... pak mohu uvažovat i nad tím, co je mojí podstatou, věřím že moje podstata je dobrá, mohu si důvůěřovat."

PS : moc nerozumím : " Bůh, že skrze mne vnímá, stává se někým."

Bůh se stává někým (a kým) až skrze člověka?

teď jsem naznačila... v posledním příspěvku. Asi jak říkáš berlička, pro mě je důležité být zcela absolutně upřimná a přímá. Někdy mám pocit že to neunesu ani já, ani nikdo blízký, jen Bůh. Lidé si myslí jak jsou dobří, chtějí být dobří, snaží se být spravedliví ale pořád se to různě křiví... útočistě nalézám v Bohu.

Pro někoho je Bůh berlička kterou mohou zahodit ale pro jiné lidi je Bůh skálou - pevností - nedobytným hradem :-)

Ani ten nedobytný hrad reálně neexistuje. Každý hrad, každá pevnost jsou dobytelné.

problém našeho světa je, že je založen na principu střetu protikladů.

co je pro jednoho dobré, pro druhého je zlo, co je podle jednoho spravedlivé, durhý vnímá jako nespravedlnsot - a stále hledáme kriteria, nenajdeme je. Jin-Jang

člověk, jako celá "fyzika" kolem nás, se snaží jít "cestou nejmenšího odporu". ne každý to zvládne, ne každý má tu možnost. především si ale ten "nejmenší odpor" v případě člověka určujeme my sami, a mnohdy špatně

pak trpíme .-))))))))))

dodatek : sjednocující kriteria

To mi připomnělo text z knihy Vesmír v kabale:

Transcendentní Bůh se v kabale nazývá Ajin. Ajin znamená nic. Ajin je mimo bytí, od všeho oddělen. Ajin je absolutní nic.

Ajin není ani nahoře, ani dole. Ajin není ani nehybnost, ani pohyb. Ajin není nikde, neboť Ajin není.

Ajin je nezvučnost, ale není to ticho. Ajin není ani prázdnota, a přesto z nuly nejsoucnosti Ajin pochází jednička ejn sof.

Hebrejské ejn sof znamená nekonečno. Tak jak se má jednička k nule Ajin, je Ejn sof absolutní vše vůči absolutnímu nic Ajin.

Transcendentní Bůh je Ajin a imanentní Bůh je Ejn sof. Nic a všechno je totéž.

Absolutno nemá kromě označení Ajin a Ejn sof žádné další přívlastky. Bůh je Bůh a neexistuje nic, co by se s Bohem mohlo srovnávat.

Tradice vypráví, že Bůh zatoužil Boha spatřit, a tak Boží vůle, symbolizovaná světlem, zazářila nikde a všude. A takto se nekonečné světlo vůle Ejn sof ór stalo vševědoucím po celém absolutním všem. Aby mohl Bůh Boha spatřit, přikázal první oddělení od vševědoucího Boha. Vypráví se, že absolutní vše se stáhlo, aby vytvořilo místo, kde by se mohlo projevit zrcadlo bytí. ...

Další pasáže, které stojí za zmínku:
(viz náhled knihy)

Boží vůle, která obklopovala uprázdněný prostor v symbolu Ejn sof ór, začala podle některých kabalistů pronikat do prázdnoty neprojeveného bytí jako světelný paprsek. Tím se do ohniska dostaly tři faktory, které prázdnotu utvořily. Prvním byla absolutní vůle, druhým čin, jenž ji uskutečňuje, a třetím omezení, které tuto událost ohraničuje a obsahuje. Někteří kabalisté nazývají tyto tři principy působící uvnitř Ejn sof ór, třemi cachcachot, třemi skrytými zářemi.
...
První projevení na obvodu prázdnoty bylo pojmenováno Prvotní koruna. Má mnoho dalších jmen jako Ukrývač skrytého, Bílá hlava a Koruna korun. Většině kabalistů je známa pod Božím jménem Ehjeh – já jsem tam, kde absolutno umožnilo bytí být.

Poslední věta vlastně dává najevo, že se tu popisuje psychické dění a ne (meta)fyzikální.

Víš, když s někým deset let diskutuješ o všem možném i nemožném a po deseti letech zjistíš, že tě vlastně celou dobu považuje za duševně nemocného, pak je lepší na debatu s ním hodit bobek a raději jít provokovat Lihunu

:-)))))))))))))­)))))))))
a to asi zase jo :-)))))))))))))­))))))))

A přitom je to zrovna on, kdo se vyznačuje chorobností.

Přesně. Vítej u ateistů, nejracionálnějšího výkvětu lidstva.

Abuko, ty tady skuhráš, ale na tvé diskusi to lepší nikdy nebylo. Nebo že už byste tam šli do sebe? A že zrovna nejpřezíravější diskutník a demagog to kritizuje.

to jsem čekal, že přileze někdo z SPD a začne štěkat na Abuku

To je v pohodě, je to jen trapný stalker.

Chystá se další díl stalkingu, můžeš hádat téma. Bude to bomba.

Haf, kdo je tu z SPD?

Ondi je realista a tedy není bobožný fantasta.

Mezi vírou a pobožností vidí propastný rozdíl. Víra je potřebná schopnost intelektu všech zvířat, tedy jak savců, tak ptáků a pochopitelně i lidí, Bez víry by jsme nekoupili ani mléko v krabici. Při nákupu potřebujeme víru, že v krabici s názvem "mléko" a se správným datem použitelnosti je zdraví neškodné mléko. Když zajedeš k benzínce a vezmeš ze stojanu s nápisem "benzín" hadici, nastrčíš ji do hrdla nádrže a zmáčkneš kohout, tak jen proto, že věříš, že ti do nádrže teče benzín a ne voda, nebo nafta.
Když nastoupíš do letadla tak jen proto, že věříš, že stroj nemá chybu, že piloti umí stroj ovládat ... a že se dostaneš zdravý do cíle tvé cesty.

To je víra, hochu kterou potřebuješ neustále.

Pobožnost je droga pro lidi, kteří se bez této drogy neobejdou, kteří se stali závisláky na této droze.
Pochopitelně můžeš věřit i v reálnou existenci vodníků, bohů čertů a Budulínků. Někteří věří, že zlatá rybka plnící tři přání, jakož i v žábě zakletá princezna jsou reálné. Takoví líbají každou ropuchu věříc, že se změní na krásnou princeznu.
Pobožní zase věří, že budou za nábožnou pokoru a modlení odměněni věčným životem po smrti.

Je ti ten rozdíl mezi "vírou" a "pobožností" jasný, nebo to máš jaksi zoufale pomotané?

Kdyby byl Ondi realista, tak by nefantazíroval. Fantazírování je jeho drogou, na níž je závislý.

Pobožnost je přirozená víra, instinktivní postoj, který zohledňuje psychologickou realitu a proto uvádí psychiku do přirozeného stavu. Každý, kdo brojí proti náboženství, jde ve své hlouposti proti sobě samému. Tzv. antiteisté jsou nadutou a iracionální verzí ateistů.

Za pokoru jsme odměňováni už zde: psychickou vyrovnaností a pocitem smyslu. Neboli odejmutím strasti/utrpení.

a teď koukám, že jsme napsal :

"víru za duševní chorobu nikdo nepovažuje
víru v Boha možná"

:-)))))))))))))))

Když někdo ve městě, v parku vykřikne "JežíšMarjá, zase jsem šlápl do ho.na" , tak je podle tebe věřící v reálnou existenci boha, Ježíška a Mařky ?
A že tím zoufalým zvoláním posune bůh čas o minutu nazpět a zbožného člověka přenese bezpečně v metrové výšce nad tou nášlapnou bombou.

Navštěvovala jsem některé církve a tak vím že oni právě že rozlišují že toto vykřikují jenom bezbožníci :-).

Možná tady na foru lze pozorovat jen to, jak si někteří lidé myslí, že si jiní neuvědomují strast nebo vězení, protože nepřipouštějí, že pohledů na strast a vězení je rozhodně víc než jeden.

Ahoj tak přesně těch strastí má co člověk to originál a však každý řeší to své.

a plno lidí žádné strasti nemá, nebo jen dočasně a vyřeší si je samo bez boha

i tyhle varianty patří do konstatování, že pohledů na strasti je co člověk to pohled
ale že rozhdoně neplatí, že někd bude říkat druhému, že má nějaké strasti, když je nemá. to je důkaz jen toho, že ve strastech se topí tn první, že už je musí přehazovat na druhé :-)))) aby v tom nebyl sám :-)))

Ale máš jen jsi ještě nevidomý to vidět což je v pořádku. Tvá duše je v určité fázi bytí netrap se tím že jsi v té své.

Jak mohu trpět zcela oproštěn od definičních pocitů a vjemů trpění? .-)))))))))))))­)))))))))))

to buddhismus skutečně tvrdí takovouhle píčovinu? .-)))))))))))))­))))))))))))))))

si máte trpění definované nějak jinak, jako má kroky plno "pojmů" definovaných zcela mimo normál :-))))

je to srandovní, když mne někdo přesvědčuje, jak trpím .-)))))))))))))­))))))))))))))

třeba soucitem k jiným, kteří opravdu trpí bolestí, ztrátou, nemocemi či umíráním.

no jasně, soucit může být forma sounáležitého trpění .-))))
aktuálně ničím takovým netrpím .-))))

i když možná jo, hele, soucitem s mnichalem a možná i ostatními věřícími :-)))
tak jo, trpím :-)))))))))))))))))))

no vida :-)

• )))

Už jsem se z toho dostal,. už netrpím .-)))))))))))))))))

ale jinak vše OK, je to fakt super. S takovým člověkem se prefektně jedná i žije. Vše je jasné a srozumitelné.

Taky si říkám, že otevřenost je základ dialogu a určitý soucit, tedy přiměřený soucit tak, abychom nezanechávali příliš stop. Tedy uzavřeli případná nedorozumění, nezanechali hořkost či šrám.

nedávno jsem se setkala s dvěmi setřenicemi a bratrancem a probírali jsem to že naše rodina byla šílená. tedy nejen moje ale celkově naše mámy a otcové v čele s babičkou a dědečkem. Zanechali šrámy a hořkost, každý měl svojí cestu jak tuto hořkost překonat a šrámy zahojit. Nikdy jsem si to tak neuvědomovala jako teď, když už moje máma má 100 let, vycházejí ven jeji traumata a já se s tím musím poprat. Dříve to nešlo protože jsem si toho nebyla tak věodma, maminka to skrývala. Tušila jsem to, ale starý člověk je zcela odhalen.

Trpí? Bůhví... Jen ukazuje sám sebe v plné nahotě. Taky jednou takoví budeme.

Dokážeme se vystavit světu zcela nazí? Asi ne. Ale Bohu ano. A v tom je taky role Boží, on nás přijímá takové jací jsme. Nemusíme nic předstírat, jen být

Možná se Bohu dokážete vystavit zcela nazí (předpokládám jako úplné vylití si "duše" ve vlastním podvědomí) jen proto, že jste mu přisoudili roli, že vás bere jací jste a tedy "mlčí" (což by ale mlčel i v případě, že neexistuje, že jo? .-)))))))), čili tu zase máme jednu berličku :-)))))))))))))))))

Jo dokážeme, byť to může vyžadovat mimořádný etický výkon, značné sebepřekonání. Nahost vůči světu a vůči Bohu nejsou dvě různé věci. Viz Evangelium:

Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. (Mt 18,3)

Teď možná trpí, možná už 20 let. Ale trpět můžeš jen když si uvědomíš problémy, které v tobě trpění vyvolají. Jak jsme psal, to se člověku stává celý život, že má problémy, kvůli kterým trpí. ale asi nikdo netrpí celý život. Dokonce platí, že i když máš problémy, o kterých ale nevíš, netrpíš. trpět začneš, až se je dozvíš a budou mít ještě tu sílu.

ratka otevřenost je základ dialogu

Mno ... si dovedu představit, že otevřenost je v první řadě velmi riskantní. Spíš naopaknaivní otevřenost nabídnutá zlým a necitlivým lidem. Nabízí jim možnost potrápit lidi, kteří se naivně svěří se svými problémy.
Proto máme ověřené přátele a partnery, kterým se můžeme se vším svěřit. Kukulín se také musel svěřit se svým problémem a jako důvěrníka si vybral vrbu. Pohádka "1000 a jedné noci" také pojednává o nebezpečí přehnané otevřenosti.
Při vážnějších vnitřních problémech jsou k dispozici profesionálové. Jedno, jestli civilní, nebo náboženští. Ti jsou aspoň vázáni slibem dodržovat svěřené v tajnosti a mají doktorát v psychologii.