Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No vyrovnaný člověk se nerozčiluje, vyrovnanost se projevuje neafektivitou a mírností (absencí komplexů). Jestliže dochází k výrazným výkyvům, tak nelze mluvit o vyrovnanosti.
Mít v pořádku těžiště bych chápal tak, že je člověk vnímavý vůči vnitřním impulzům, co mají za úkol ho regulovat, a že má takový hodnotový žebříček, který nevyvolává regulaci.

Záleží na interpretaci. I vyrovnaný člověk se rozčiluje, dává tím najevo svůj postoj.

rozhodný nesouhlas, u zenu, učitel praští žáka holí anebo zařve.

To se záměrně chová způsobem, který má jeho žáky dovést k osvícení.

však ano, přesně tak. je to přiměřená reakce na situaci a o té jsem psala. že je třeba přiměřeně zareagovat. Pokud dotyčný nezareaguje vůbec nebo zůstane chladně čumět, minul cíl.

To není jeho osobní reakce, to je jeho učitelská reakce. Ta reakce je učební lekcí a ne vyjádřením jeho prožitku.

pořád je to jeho reakce, tedy je to osobní, opravdové. není to něco cizího

No normálně by takhle nereagoval, normálně lidi nemlátí, reaguje tak jenom v rámci výuky. Kdyby nebyli ve vztahu učitel-žák, tak by to neudělal.

ano, normálně by se minuli. Tak to myslím. Není to předstírání, ani v rámci výuky, má své žádky rád. Interakce s druhým, je v případě učitel - žáka dávání. Učitel dává.... žák nemusí vzít.

Tak to pak není jeho osobní reakce, ale jeho výuková aktivita. Dělá to proto, aby svého žáka ovlivnil žádaným směrem a ne proto, že se v něm vzedmula agrese, resp. emoce nevole, které vyvolali agresi.

ale já nemluvím o agresi, mluvím o zcela přirozených emocích, to vše je spojené s prožíváním, dobrého i to co označujeme za zlé. Třeba bolest. Pokud nás něco bolí, jsme živí. Brala jsem to jako vtip, ale teď vím že ano, že tak to je... že emocionální podněty... reakce josu známkou že jsme živí. Neznamená to že nesmíme mít žádnou reakci. Jen je třeba ji prožívat přirozeně. Nejsme žádný mnich a vůbec nespeji k osvícení, to byl důvod proč nejsme praktikující buddhistka. Pro mě jsou emoce důlžité, jsou mojí součástí a nechci se jich vzdát. Naopak, chci své city, pocity, emoce, prožívát celou svojí hloubkou možností... které mi život nabízí. a že to jiní třeba mají jinak, neberu jako svůj problém. Ať to mají, ať třeba emoce nemají nebo je chtějí vymýtit. moje cesta to není.

Tak mlácení holí je přece agresí a když říkáš, že je to jeho (toho mistra) osobní aktivita, tedy že vychází z jeho emocí, tak pak z toho vyplývá, že je to jeho osobní agrese.
Jinak osvícení lidé ne že by neměli emoce, oni jen nemají strastné emoce, strastné prožívání.
A dále, požadavek na změnu či proměnu sebe je i v křesťanství, neměla bys tedy na ničem lpět, ani na těch emocích a prožívání jejich hloubky, protože tím se bráníš té žádoucí změně/proměně.

"osvícení lidé ne že by neměli emoce, oni jen nemají strastné emoce, strastné prožívání"

To je asi že nějaká iluze :-)

Proč?

No protože nésti si máme svůj kříž a taky blahoslavení co trpí..

To ale představuje fázi nějakého procesu, ne? Práci na svém egu, která až bude dokončena, tak se dostaví Duch svatý (neboli osvícení). Jsou to toliko instrukce či rady, které k tomu stavu vedou.

To jo neb mají být potěšení Ti co trpí :-)

A už toho stavu někdo dosáhl, jak a co přesně se stalo, že už o tom píšeš jak o bábě tutovce? .-))))))))))))))))))

Osvícení dosáhl člověk, který chodí po světě se zavřenýma očima, ucpanýma ušimami atd atp? :-)))))))))))))­)))))))))))))))
Já neznám jediného člověka, který by nereagoval na vnější podněty, tudíž nebyl podroben vlivům a nereagoval na ně podle své duševní rovnováhy, ale vždycky nějak .-)))))))))))))­)))))))))))))))))
Nikdy jako že se nic nestalo a neděje

Ano dosáhl.
Špatně si ten stav vykládáš.

A kdo ho dosáhl a jak jsme se to dozvěděli? .-)

například budha nebo Ježíš.

Budha rozhodně ne a ježíš je jen legenda a neřekl bych,m že dosáhl osvícení, ani podle legendy

Proč né

Kdyby dosáhl osvícení, tak se na své učedníky vysere

Co říká bodhisatva

ovnováhu beru jako rovnováhu. Tedy jako vzájemné působení psychických sil člověka způsobem, že s ejeho mysl ustálí v !bodě", kdy je "poměr" těch sil 1:1

kroky - to je jejich ikonka

To je hodně velká iluze :-))))

Jak víš, že osvícení lidé nemají strastné emoce? .-)))))))))))))))
Protože to tak předpokládá tvoje hypotéza o osvicenectví? .-)))))

Takže nemají vůbec žádné emoce? (protože jak jsme si již dokázali, bež stratných neexistují "šťastné" emoce). Jsou to tedy ještě lidé, nebo už jen "chodící mrtvoly"? Nebo úplné mrtvoly.

Je velký rozdíl na emocích LPĚT (tedy bez nich nebýt schopen žít, zjednodušeně) a emoce vnímat. A ta prom,ěna je žádána právě na zákaldě obou opačných emocí, kdy žádána je snaha po změněn k činění dtuhým jen těch kladných emocí. nic víc. žádné oproštění se od emocí (tedy i lásky k bohu a druhému člověku)

Jak to vím? Jednak to vyplývá logicky z oné homeostáze, jednak mám určitou praktickou zkušenost a jednak je to takto tradičně popisováno.

Takže to nevíš.
Z homeostáze plyne jen ta snaha po rovnováze, ale nikoli možná dosažitelnost té rovnováhy
Tvé praktické zkušenosti jsou na úrovni Jonatánovo rozmlouvání s bohem
Tradičně je popisováno plno věcí. Třeba bůh :-)))

To že jí lze dosáhnout, v tom mám praktickou zkušenost. Je shodná s tím, jak je popisována v Bibli i jak jí popisují budhisti.
Jistě, tradičně je popisováno plno věcí, jejichž reálnost a pravdivost si člověk může ověřit, není-li předsudečný a automaticky to neodmítne jako nesmysl.

???
Pokud píšeš sám o sobě, tak ty osvícený ani v rovnováze nejsi, to jsi zde opakovaně dokázal už jen v rámci internetové diskuse :-)))))))))))))­)))))))))))

Takže přestaň blábolit o předsudečném předsudčení a laskavě předsudečně nepředsudkuj .-))))))))))))))))

Většinou to lidé odmítnou, když ta snaha docílení nepřichází. Jak učil Buddha: Nesnaž se,ale jen buď.

To taky, ale oni to odmítají někteří ateisté už z principu, že se to nějak týká náboženství.

To je i dle fáze duchovní v bytí jsou 4 , lidé kteří žijí jen že žijí jsou v 1 fáze duchovní,2 fáze že už přemýšlíš že něco duchovního existuje,3 že už věříš a 4 že už jsi odešel tam odkud naše duše existuje, někdo tomu říká ráj, Nirvana, univerzum,5 dimenze a toto je docílí toho duše po mnoho reinkarnací, mladé duše většinou ještě se rozkoukavaji a mají zatvrzelé vnitřní já.

no takže jsme měl pravdu, osvícení přijde se smrtí

To už by ti bylo k ničemu :-)

šak taky k ničmu není.

Dobrý nápad je světlo v tmě :-).

Na konci života když se rozmělní ego.

a co Lego? Taky?

Co myslíš ty?

no to agresí není, ani náhodou. To špatně chápeš. Nerozumíme si v základních věcech. Strastné emoce, bolest etc... má každý, je to normální. Jde o to zavolat au, au, au.... když se praštíš do kolena a nedělat že se nic nestalo a jen vtrčn srkat. Jde o pravdivost... vnitřní i vnější v souladu. ono se to vypendluje časem samo, poznáváním, zkušeností a pochopením

No mě hned napadlo to moje : A ku..a, a ku..a, Dalibor ty si debil.

z čeho to je? :-)) Vesnička má středisková?

Ne - to je přímo ode mě - když se ze své blbosti bouchnu, spadnu a pod.

Co je potom podle tebe agresí, když ne mlácení holí? Jak se teda agrese projevuje?
Nemluvím přece o fyzické bolesti, ale o psychickém stavu nepohody. Celou dobu mluvím o psychické dynamice a psychogenních příčinách strasti.

Když je to z výchovných důvodů, tedy NAPODOBENÍ AGRESE, tak to přesto agrese není.
Na agresi by dotyčný musel uvedené udělat záměrně na popud své vnitřní agrese. nikoli jako substituci skutečné agrese

Když ti ve škole matikář dá vyřešit příklad, nedělá to proto, že se nemůlže udržet ti ho nedat, ale proto, že to je součást výuky

Jistě.

to agrese není, to je soucit, snaha druhého poučit. Nějak ho usměrnit.
Měli by to zavčas děla ti rodiče. Pokud to neudělají, jsou bezradní a ustupují, dítě je nešťastné... a těžko hledá cestu k dospělosti. U zenu se říkává, jestli to ještě zopakuješ dostaněš 30 ran :-)) Je to známka že žák se chová hloupě, vztahuje na sebe něco, co mu překáží a klopýtá přes to. Když dostane, 30 rozsvítí se mu :-))) Je třeba to brát obrazně. Učitel přijde s holí, ale tluče do země nebo do stolu... aby svazal pozornost a udržel žáky v přítomnosti.

Ale psala jsi když tluče mistr přes záda což znamená koncentraci u té meditace,jde žák je učen mistrem v zenu .

jasně, ale dnes se to už nedělá... ale četla jsem že dříve to prostě tak bylo. žák dostal ve správný moment přes záda a v ten moment se mu zhroutilo jeho ego. Probudil se.

Né Ratko takto se medituje od dob kdy Eihej Dogen donesl učení Buddhy do Japonska. To plácnutí se dává pro soustředění, občas se stávalo že žák vedený mistrem při meditaci usnul,nebyl koncentrován.

já vím, jen nechci aby se místní čtenáři pohoršovali. K zenovému učení patří i rozhovor s učitelem, myslím že se tomu říká dokusan,ale jistá nejsem. A když žák žekne třeba že bolest je jen v jeho mysli, tak ho učitel praští a zeptá se kdo to křičí. nejsem zenový učitel... nechci to moc rozebírat.

Křičí jeho mysl že bolest je v mysli

Tak to ale přece potom není jeho osobní reakce, tedy to praštění holí není důsledkem vyvstaných emocí, ale je to promyšlené a plánovité jednání, ne?

Ps\chickou nepohodu vytváří především vztahovačnost...to je číslo 1. a číslo dva je unikání pozornosti do minulosti nebo budoucnosti. člověk se zabývá co mu kdo udělal nebo co sám posral nebo co komu má udělat aniž by se soustředil na to, co právě dělá. Proto ta hůl :-) Když tě bolí koleno nebo zub, neřešíš kraviny.

Když tě bolí zub tak ta bolest je jen v mysli

Každá bolest je jen v mysli. ale bolí... jde o to přiznat si že bolí. Pro mě není cestou odstřihnutí od pocitů či bolestí nýbrž jejich akceptace.

Bolí tě jen v mysli. Přestaň na tu bolest myslet a bolest bude pryč. Nejde o odstřihnutí nýbrž neutapet se v bolesti ať fyzické či vnitřní.

znám to, zažila jsem to... ukrutnou bolest i její zmizení když jsem tu bolest tiše pozorovala.

Já také

Tak vztahovačnost ano, v druhém případě jsi popsala komplexy, které jsou mimochodem taky nástrojem homeostáze (v rámci ní jsou aktivovány) a nejdou tak přímo ovlivnit ve smyslu zařízení, aby zmizeli pryč. Hlavní díl psychické nepohody představuje ale ne zrovna dobrá nálada a nedostatek sebevědomí či sebejistoty. A to jsou věci, které nejdou přímo ovlivnit, narozdíl od té vztahovačnosti, k níž má člověk přímý přístup (i když taky může být "nařízena" homeostází, pak s ní člověk nic přímo neudělá).

To já bych skoro řekl, že pokud po ráně holí neudělá nic, že osvícení už dosáhl. tedy mrtvolného stavu .-)))

On ho neprasti za nesouhlas, při meditaci se klackem žák bouchne k bělosti při meditaci,aby neusnul.

A probuzený žák poděkuje.

Až bude ve stavu zazen tak ano.

nenapsala jsem za nesouhlas, napsala jsem že tím vyjádří nesouhlas.... třeba pokud žák usíná.

Tak ono afektivita je opakem vyrovnanosti. Vyrovnanost se projevuje emoční stálostí, klidem. Jakmile se někdo rozčílí, tak je jeho vyrovnanost pryč. Postoj se dá dát najevo i s klidem.

pak nemá tu působivost. MOudrost se vyjadřuje i tím, že dokážeme svůj postoj srozumitelně vyjádřit a třeba nerozumného poučit :-) někdy je zvýšený hlas namístě.

Zvýšený hlas ano, když je potřeba něco zdůraznit, ale ne rozčilení. Když začnou s člověkem cloumat emoce, není už vyrovnaný.

jde o to dát najevo správné emoce. udělat správnou věc.

To podle tebe vyrovnaný člověk musí dělat? Dát najevo emoce, i když je ve stavu klidu?

Ano, protože je soucitný

To přece nedává smysl. Soucit se projevuje různými způsoby, nevím proč by se měl projevovat předstíráním, že mám nějaké emoce. Nebo vůbec tomu nerozumím.

A správné emoce jsou které a jak se to pozává? :-)))

moudrý člověk to například poznat může. Ale není na to nějaký recept.

No já nevím :-))))
Existuje vůbec nějaký moudrý člověk?

žeby Kristus? ale ten je Bůh :-))

Proč by měl být moudrý?

Asi nějako takto: Zj 3,15 Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys chutně studený byl anebo horký. A tak, že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých.

Vlažní lidi nemají výrazné emoce ?

můžou mít deprese

To je z nějakého jídelního lístku?

V ČSP o tom píšou toto: [vlažná voda se používala jako dávidlo]

Z druhý strany jako klystýr

Vlažná ??? Snad slaná.

neslaný nemastný versus nijaký

A proč „versus“? Vždyť je to spíš totéž, ne?

Ano, chce to trochu pepře, ať se vzepře.

…a nepřepepří toho vepře.

nže je rozdíl, když s člověkem cloumají emoce z objektivního důvodu a je to "jednorázové", a když s ním cloumají patologicky

V obou případech je to práce komplexu a tedy projev nevyrovnanosti.

Moudrost je osobní vlastnost člověka, který opakovaně navrhne moudré řešení nějakého problému.

Příklad bezdomovci, narkomani, nemakačenkové ... Moudré by bylo opět zavést osvědčený zákon o "domovské obci". Takové lidi posbírat z parků, z náměstí a jiných lokalit větších měst a poslat je do jejich domovské obce, která by byla povinna se o ně starat. Poskytnutí bydlení, zaměstnání, stravy ... pod dohledem.

Mnohdy ne. A nebo jen s tím klidem navenek, ale nikoli uvnitř

Udržení si vnitřního klidu není závislé na vnější situaci. To co se člověku nebo kolem něj děje a to, jak to vnímá a prožívá, to jsou dvě různé věci, přičemž první neimplikuje druhé. Člověk může být vnitřně klidný, i když jde třebas na smrt.

A to je ten stav osvícení? Když nejsou podněty a tak nemusí reagovat? :-))

nemusí a může, je svobodný... může si dělat co chce.

To prý zažívají lidé po násosce heroinu a nebo po polknutí pervitinu. Lidé jsou též osvícení veselím po inhalaci N2O.