Asi jen k tomu právu na život, protože zbytek je pořád o tom mém.
Právo na život asi existuje, dejme tomu, že proti tomu nic nemám. Stejně tak existuje podle LZPS právo na vzdělání, práci, svobodu slova, zdravotní pomoc (na základě veřejného pojištění). Mimo toho života všechno teda dle rozsahu stanoveného v nižších zákonech.
Jenže :
U všech těchto práv, včetně toho na život, platí jedna premisa - je to
tvé právo, tedy NIKDO TI NEMŮŽE BRÁNIT SVÉ PRÁVO VYUŽÍT. Nikdo tě
nemůže zabít, bránit ti ucházet se nebo dělat nějakou práci, chodit do
školy, .......
Ale nikdo není povinnen ti s těmi právy pomáhat. Nikdo nemá povinnost ti
život zachraňovat, práci ti shánět nebo dát, i když vůbec nic neumíš,
dávat ti červený diplom, i kduyž jsi neprolezl ZŠ, ...... (u toho
zachraňování jsme se teda DOHODLI, že pomáhat budeme).
No a co píšu já? Nikdo tě nebude v rámci redukce populace zabíjet. Ale přežít musíš sám, vlastníma silama. Napsla jsme jasně, že bych ukončil pomoc. Pomoc, která ty neužitečné udržuje ve společnosti a navíc jim umožňuje plodit další neužitečné (což může být ale jen díky časovému faktoru, třeba za 30 let by ten narozený uplatnění a svou užitečnost našel a za třicet let narozený ji najde, ale těch 30 let tu bude překážet i ten neužitečný.
Takže i když si myslím, že lidský život je ocenitelný a není to nic víc než třeba jateční dobytek, my sami z pozice našich možností jsme se neskromně ustavili za pány tvorstva a zcela nejen ignorovali, ale dokonce bojujeme za vyřazení samoregulačních procesů. A už s enám to nevyplácí.
Pokud se člověk evolucí změní v něco, co nebude potřebovat jíst, vyrábět auta, topit, neškodit planetě a přírodě .... pak nás může být klidně milion miliard :-))))) ale taková situace tu není.
A k poslednímu : znova - NIKDO BY O DRUHÝCH NEROZHODOVAL. O každéím by rozhodovala jen jeho užitečnost, daná OCHOTOU DRUHÝCH dobrovolně "za úplatu, která ho udrží při životě" odebírat jeho produkci nebo služby. A v úplně stejné situaci prokazovat svoji užitečnost by se pohybovali i ti, co by rozhodovali o užitečnosti toho dotyčného.
Bylo by to tedy zcela spravedlivé, každý by měl stejné podmínky, a to dokonce i v rozličných zájmových uskupeních
A aději řipomenu, že užitečnost je i nemateriální, takže třeba UŽITEČNÉ děti, kterým záleží a mají rádi své rodiče, by je i v jejich už neproduktivním věku udržovali naživu a ve své přítomnosti, protože by jim poskytovali EMOČNÍ UŽITEK.
