To jsi si mé vyjádření zase špatně pospojoval. Svou větu, že Jung nabádal své pacienty, aby nalezli svou víru, jsem uvedl jako příklad toho, že Jung nebyl proti náboženství. Čímž jsem reagoval na tvou výtku, že z mých slov to vypadá, že by Jung byl proti náboženství. A jinak není důvod, aby Jung Pauliho k víře nenabádal, když se Jung obecně vyjádřil, že své pacienty k tomu nabádá. Unus mundus neleží někde za něčím. Je to označení konceptu, že existuje nějaké psycho-fyzické kontinuum, přičemž takové kontinuum je právě složeno z psychického a fyzického, a ne že je někde za nimi. Jako příklad uvádí prostoročasové kontinuum a vysvětlují na něm, že jako v jeho případě se prostor a čas ukázali být nikoliv nějaké dvě oddělené skutečnosti, ale naopak že jsou vzájemně svázány v jeden celek, v jednu skutečnost, jedno kontinuum, tak stejně tak že to platí i o hmotě a duchu (psýché). Tvůj proces v hlavě je ten psychický proces, resp. psychický proces je procesem ve tvé hlavě (jen tam a nikde jinde). Jakým způsobem je tento psychický proces propojen s fyzickým dějem (nejde o kauzalitu), to oni nespecifikují, poněvadž je to mimo dosah lidských poznávacích schopností (je to transcendentální). Kolektivní nevědomí není soukromá krabička tak jako instinkt, protože je společná všem jedincům lidského druhu, nicméně tvá psychika je tvoje individuální krabička. Znovu zauvažuj nad Jungovo modelem psychiky, ať správně rozumíš užívaným pojmům (může ti k tomu pomoci schema psychiky od Jolande Jacobi). Předmětem ne každého numinózního zážitku musí být zrovna setkání s nějakou bytostí. Ne vždy je nutno něco interpretovat. To tě nenapadne?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
