Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Rozumím ateista nevěří že sním letadlo spadne, poněvadž si ověři fakta a věří těm faktům více než že věří jen tak .

No tak Mnichale, zůstaňme na seriózní rovině.
Človek lezoucí do letadla věří, že pravděpodobnost havárie s jeho smrtí, je natolik malá, že je výhodou letecké dopravy (zkrácení času cesty) naprosto převážena. Nezávisle na druhu náboženství, nebo nenáboženství.
To snad akorát ti, kteří věří na předem stanovený osud (kismet) si řeknou, že je zbytečné nad takovými věcmi přemýšlet, protože na ně nemá človíček svým uvažováním sebemenší vliv.

Já žiju karmicky a klidně bych letěl jen se bojím létání,i když jsem nikdy neletěl vím že je to daleko od země a já se bojím výšek obvzlaste když nemám pod nohami pevno,tedy vylezu do výšky,ale musím mít jistotu ověřenou že to vydrží,tedy vědět pro mě je víc jak věřit.Ale určitě bych letěl v letadle.Neco jiného když ještě že Sněžky vedli do Pece pod Sněžkou lanovky venkovní sedadlové když mi bylo 12 let a já koukal dolů tak mi bylo zle, teď tam jsou kabinové a je to lepší i když taky trnu,9no je vše o síle myšlenky kterou se učím ovlivnit a v letadle kdybych nevěděl že letím tak nebudu mít vůbec strach, takže uspat a probudit na konci cesty

já se výšek nebojím a to doslova. Když jsem kráčela přes Bionasey hřeben k Montblanku po uzoučkém pásečku tak na jedno chodidlo, měla jsem z každé strany stěnu přes 2000 m hlubokou a neměla závrať. Prostě miluji výšky.

Zato ja mam vrozeny panicky strach z vysek, prejit pres houpajici se most nad propasti je pro me zkouska odvahy, zrovna tak v lanovce s pruhlednym dnem, nesnasim , kdyz nekdo stoji hned u zabradli a hledi do krajiny, presto jsem absolvovala vselijaka vandrovani , kde po ceste byly krize na pamatku, ze se tam nekdo zritil. Poti se mi ruce, dela se mi blivno a obcas me nekdo musi drzet, abych se vubec mohla pohnout. Taky jsem jednou asi hodinu visela v sedacce na nejvysim sloupu, foukal desny vitr a zastavili lanovky. O leti skrze Grand Canyon cesnou, u ktere neslo zavrit okno a pomalu ani ne dvere ani nemluvim. Nesmim se proste divat dolu, jen nahoru a nebo zavrit oci..kdyz to jde.

tak tohle bys dala, ten se skoro nehoupe :-))

JO tak to je presne ten druh mostu, nemuzu jezdit ani v horach autem, kdyz je hned vedle strz.

To jsem si užil na kanárech, 4 metry široká silnička vytesaná ve skále, díry jak kráva, BEZ JAKÝCHKOLI SVODIDEL, kdy ta stěna vedle silnice nebyla vidět ani když se člověk vyklonil z okýnka :-)))) a já v půjčeném renaultu clio s dvěma členy rodiny napříč gran canaria :-)))))))))))))))))
zpátky už jsme to vzali raději delší trasou po dálnici kolem pobřeží, ty až 4 protudy v jednm směru vyadaly lépe :-)))))))))))))

ale pořád zlatý proti tomu ratky, i když nepopírám, že bych si to možná zkusil :-)))) teda kdysi, dneska už ne.

Na Kanarech jsem jela asi po te stejne ceste, tedy spis se vezla s hlavou pod dekou, jinak bych tu cestu nepreckala.

S tou lanovkou jsem taky dával nebo lyže nemám rád když půda se hýbe proto neumím lyžovat zajímavé člověk jako já horal narozený v zimě co?

Bez jištění?

umíš si představit jištění? oba s manželem na laně, takže skok na druhou stranu pokud by jeden padal. Ale to je především o koncentraci. Na takové tůře se soustředíš na 100% třeba 8 hodin v kuse. Hlava je úplně čistá, jen krok za krokem.

nemyslel jsme jištění jednoho druhým
v takových místech bývají ukotvena bezpečnostní lana, ke kterým se lze jistit
jako když se někdo na střeše přiváže ke komínu nebo nečemu takovému

to nejde všude jsou metry sněhu, na hřebenu se jde přes ledové seraky (navátý firn) v mačkách. Tam se nemáš jak jistit, jen roztáhneš ruce a kráčíš... hřeben má tak 800 metrů. Zkusím se podívat po nějakém obrázku.

Tady je krásně vidět, takže po tom hřebenu procházíš od jednoho vrcholu na druhý

pardon ještě odkaz
http://www.goat.cz/index.php?path=Alpy_Vrcholy_AiguilleBionnassay_AiguilleBionnassay

první a poslední fotka ukazuje jak to na hřebenu při přechodu od Dôme du Gouter, kde se přenocuje,
vypadá

Minuly tyden se tam zrovna nekdo zabil..ty jsi horolezec? Spoulpracovala jsem s jednim ceskym horolezcem, porad jsem mu rozmlouvala, aby se na to uz vykaslal, mel totiz uz zmrzacenou nohu, vypravil se pak s jednou ceskou skupinou do tech mist, o kterych hovoris a uz se nevratili, zustala po nem zena male dite.

spíše vysokohorský turista. ale už nechodím na čtyřtisícovky... ubývá mi sil i vytrvalost. a také postřeh.

Horolezci, ci vysokohosrsti turisti jsou pro me temer nepochopitelni, je to vasen..ale stejne jde o ten adrenalin..

u mě o soustředění. Jsem velice roztěkaná, pořád mi odbíhají myšlenky na všechny strany. A když se jde na takovou cestu, všecko se sváže do jednoho jediného bodu. Nic jiného neexistuje. Možná i adrenalín, ale ten je víceméně pomocník na cestě, aby se ta pozornost a síly pořád udržovaly v dostatečné míře. člověk pak není unavený.

Jestli tomu spravne rozumim, tak jsi ve stavu soustredeni a zaroven uvolneni, to je nejlepsi stav pro komunikaci se svym vnitrnim hlasem.

my chodili jen dva. Já a manžel. I proto jsme se rozhodovali za sebe, spolu a byli jsme opatrní. Díkybohu za vše.

Viděl jsem pár takových záběrů.

Si "blázen"

Výšek se nebojím, ale takový úzký přechod bych asi "nedal".

Po skále by to pro mne problém nebyl, ale sněhu, i když ufoukaného a pevného bych nedokázal věřit, že stoupnu na převis, který se pode mnou odlomí ... a sjedu dolů.
Něco jako (lodní) kotva se čtyřmi háky na laně kolem pasu by na sněhovém poli mohla osobu zastavit.

na to je cepín. Otočíš se na břícho a brzdíš. Cepín máš přívázaný o ruku, takže je to jen o rycholosti se zorientovat během jízdy. Hlavně se otočit na břicho.

Já vím, otočit se na břicho a neklouzat hlavou dolů. Pak už jde o to jak obouručně ten cepín zarýt špičkou do sněhového pole a nenechat si vykloubit ruku, nebo urvat poutko kolem zápěstí. Teoreticky bych asi věděl jak na to, ale dosud jsem neměl příležitost si to vyzkoušet v praxi.

já jo :-)) akorát musíš mít nohy nahoře aby tě mačky neotočily do kotrmelce

Rozumím, v kolenou lehce zalomit a nadzvednout nohy. Kolena lehce od sebe kvůli prostorové orintaci těla. Pro mužský dost choulostivá poloha, pro klouzání nevhodná.

hehe, proto jsou kalhoty z pevné látky :-)) My s manželem měli v té době dokonce goretexové takže jsme se mohli vyválet v mokrém sněhu a plasťáky na nohách. to byla výhra do sněhu a držely na tom dobře mačky. akorát se v tom blbě šplhalo po skalách (a ještě v mačkách). To když si dnes vzpomenu tak nevím jestli se smát nebo děsit. vše je tak dávno.

Tady v tom případě té "hřebenovky" ratky by se klidně dalo kousek pod ní ke skále přikurtovat lano, ke kterému by se člověk připnul.
akorát by to z té sezky možná przo udělalo chodník ...

je to minimálně 800 metrů... tedy po sněhovém hřebenu. Asi bych to nechala být. Zatím odsud nikdo nespadnul. Stačí udržet rovnováhu.

Já jen když vím že to je pod mýma nohama hrůza.

Stavíš "jistotu" proti "víře". Jenže i ta "jistota" je jen relativní.
Na akrofobii netrpím a vlastně nemám prakticky žádnou fobii, aspoň o žádné nevím.

Osobně jsem letěl párkrát služebně a jaksi mi to nepřipadalo nějak nebezpečné. Člověk prostě musí věřit profesionalitě konstrukrérů a výrobců letadla a profesionalitě pilotů. Prakticky jsou všechny letecké katastrofy způsobené lajdáckým člověkem. Platí i pro automobilovou dopravu, která stojí denně lidské zdraví, lidské životy a obrovské materiální škody. Přitom by "stačílo", aby lidi přemýšleli a věnovali se plně tomu, co dělají a mají dělat. Nebyla by jediná nehoda, jediné zranění, jediný odřený blatník. Stačilo by málo maličko a na světě by mohl být "ráj". Nejiné je to s požáry, otravami plynem a i běžnými zraněními. Na prevenci stačí používat svůj mozek.

Já jen když vím že to je pod mýma nohama hrůza.Mozek i srdce

10-12km nejčastěji. to je vzdálenost dvou vesnic na Zemi, tedy prd .-))))))

Myslíš Sněžka a Pec pod Sněžkou

V tu pravděpodobnost nemusí ani věřit, to tak ze statistiky vychází.
nesmí letět do Tibetu, nebo s nějakou africkou společností a nebo s Lubitzem .-)))))

Jasně do Lhasy :-))

Ano město andělů

Do Tibetu bych jel stopem ono stejně Lhasa je v horách a blbě se tam přistává.

Jo, to jsme zkusili. A že si cestou uděláme „odbočku“ do Karakoramu… Stála za to, akorát po ní na Tibet už nezbyl čas.

Nerozumíš - ateista to neví - ateista na to nemyslí - kdyby myslel na všechno "kdyby", tak by se zbláznil.

Ateista se potřebuje dostat na konkrétní místo, tak bere riziko v potaz. Tohle riziko hlava vyhodnocuje automaticky a odruší případné námitky. Pokud je neumí dobře odrušit, člověk trpí úzkostmi z každé prkotiny a kolikrát ani neví proč. Jen ráno vstane a je úzkostný. Já když chodila po horách, nikdy úzkosti neměla. Naopak, hlava se dokonale zklidnila a byla jsem zcela uzemněná a v pohodě.
A jak jsem zase vletěla do ruchu města, byla jsem chycena ve stresu.

Já tu taky na horách chodím nordic walking a nemám úzkost jen když jdu někde nebo viz ta lanovka tak už jaksi mám fobií

Myslím že ne, že není důvod se zbláznit. Kdysi jsem musel hodně jezdit na služební cesty a také jsem zvažoval riziko a také podnikové pojištění následků pracovního úrazu. Určité riziko je nutné akceptovat, jinak by jsme nevylezli z postele.
Ve škole jsme měli předmět - bezpečnost práce - a tak jsme se učili nejen předpisy bezpečnosti, ale i příčiny a následky nehod. To téma mne vždycky zajímalo, specielně dopravní nehody, požár, plyn a elektrický proud.

Zajímat se o to je jedna věc a pořád myslet na to, co by se mohlo stát je dva.

Kdybych myslel pořád na to, co se může stát v aute, nebo jiném dopravním prostředku, nebo jestli nebouchne popelnice, či se nepropadne chodník tak zcvoknu, protože bych se necítil bezpečně ani doma.
Já reagoval na Michalovo - Ateista věří - předpokládá (že se nic nestane)
Ne nevěří - nemyslí na to a když, tak v míře, že se to nestane vírou.

To zdravý mozek udělá sám. Pokud má někdo poruchu, tak mu ten pozek pořád předhazuje nějaké problémy či co se může stát. Třeba rodiče se pak furt strachuji o děti a stahují je sebou do svých úzkostí. to už není zdravé, ale neumí to vypnout.

ratka - stim se da v podstate souhlasit Kdyz ma nekdo v sobe nejakou poruchu tezce ji vypne.
Na ukrajine se stratil cesky obcan bojujici za svobodu ukrajiny.
https://rumble.com/v2ez00y-march-27-2023.html