Jak ta klec ateismu vypadá?
Náboženství, tedy jakákoliv ideologie je do určité míry klecí
intelektu postiženého jedince. Záleží na dávkách a závislosti na oné
ideologii.
Ateismus je svoboda intelektu. Si myslím.
Ateismus nerovná se láska k pravdě, láskou k pravdě je filozofie, když už. Ateismus jakožto ideologii jsme tu zažívali za vlády komunistů a i dneska je to tak u mnoha ateistů stále patrné. Všechno se může stát ideologií.
Ateismus nní ideologie :-)))
Komunismus ano, a součástí te ideologie byl ateismus :-)))
Pokud je to u někoho patrné, je na nich patrný komunismus, ne ateismus
:-)))
Já taky proboha neříkám, že je ideologie, nýbrž že se ideologií může stát (a taky se tak dělo a u mnoha jedinců stále děje). Ideologií se může stát jakákoli idea. I ta, že žádný Bůh neexistuje a po smrti nic není.
Ateismus se nemůže stát ideologií. Pokud by vznikl nějaký obecný komplex myšlenek a postulátů, už to nebude ateista, ale antiteista nebo ještě někdo jiný.
Ateista nevytváří žádné ideologie, protože ateismus spočívá jen v prosté nevíře v existenci boha. nemám sebemenší důvod a nutkání z toho stavě nějaký icelený soubor myšlenek včetně vyplývajících a nových pravidel, který ateista nesmí překročit, pokud chce zůstat ateistou.-
No co když si ateista vytvoří nějaké body bude je dodržovat,ale bude stále věřit v ateismus.To už opravdu není ateista?
Já nevím u buddhismu je třeba jsou body, které pomáhají kultivovat vnitřně nás samotný tak asi něco podobného,co bude vystihovat i postoj myšlení ateisty.O buddhismu třeba katolíci vytváří různé lži poněvadž nepochopili tu myšlenku te cesty a zajímavé že buddhisté nemají s nikým problém.
Ateismus je ten aspekt světonázoru dotyčného, že nevěří v existenci Boha (v tom konceptu, jak je předkládán teisty - tedy že "tvořil" a "stanovil" pravidla pro život člověka, tedy že mu je člověk zavázán a povinován .......
netuším, jaké body pro svou obecnou nevíru v existenci boha by si měl stanovovat?
Nevím třeba desatero jako buddhistovi je nerozumné se dohadovat kdo má lepší víru cestu,my vidíme pouze dobré zkutky,i cesta vedená dobrými zkutky přes neprimost vede k osvícení k tomu jednomu,u někoho dříve u někoho později.
dobré skutky.
a víš, že dobrý skutek prakticky vždy někde za rohem, kousek dál,
vytvoří zlý skutek?
To záleží jestli dobrý skutek chce být dobrým, když né stane se z něj špatný, někdy někdo pomoct ani nechce i když se to jeví z našeho úsudku.I úsměv je dobrý, když se usměješ dáš lidem dar,ale nesměj se zrovna nastvanemu člověku bude to pak brát jako provokaci.
Ale může přece. Že žádný Bůh neexistuje a po smrti nic není je čistě ateistická idea a ta se může stát ideologií, pokud jí zaobalim do stylu a filozofie života (přístupu k životu a ke světu, morálce apod.). Komunisti právě toto dělali.
Nemůže, mrkni na to, čemu se říká ideologie :-))))
Nikdo z ateistů to za celou dobu neudělal, protože to nepotřebuje a ani to
nejde. Ideologie lze vytvářet jen kolem podstaty, ve kterou věřím, ne ve
kterou nevěřím.
Musel bys předefinovat celý ateismus, aby nespočíval jen v nevíře v existenci Boha. Pokud zůstaneš u současné definice, která předurčuje naši debatu, nelze z ateismu udělat ideologii. To už by pak byl opravdu třeba antiteismus, tedy "ideologie", která už HLEDÁ DŮVODY, proč neexistuje a hlavně proč NEMÁ existovat ap.
nevím zda jsi měl na šlole Základy Marxismu - Leninismu. Já ano, protože jsem studovala v tý době. Dokonce mám z ML státnice. Každý rok byl celý studijní předmět jako historie dělnického hnutí, ML filosofie a dialektický materialismus, no a politická ekonomie:-) Státnici mám za jedna. Ale byly to hrozné blbosti. Tedy ten ateismus bych přiřadila k dialektickému materialismu.
že ateismus byl heuréka už si vzpomínám - vědecký světonázor! Měls ho taky? Chtěla jsem říct že se vyučoval.
už si to nepamatuji :-) měla jsem státnice v roce 1982 i s děckem v náručí. Tedy za dveřmi ho držela babička. Ale jak jsem skončila se státnicemi, hned se kojilo.
Tak ja zas mela z neho statnici s gypsem na ruce, prede mnou byl jeden s
gypsem na noze , uz jsem ho nemusela mit, ale pro jistotu jsem si ho nasadila,
komisi predsedal blboun v radiovce, aby vypadal jako proletariat.
hehe, já zase dělala 7 zkoušek v posledním ročníku s gigantickým břichem. Nikdo mě nenechal opakovat.
To chce mit kliku, byly i fesne , mlade vyucujici , co si vybraly ten obor.
To je šílený
Když nestrkujete kozy nebo prdel (na mužskou část komise), tak břicho nebo
gyps. proč mne to ani nenapadlo?
S tim prvne jmenovanym by to bylo asi moc neslo, zkousejici byli vesmes suchopari..zvlaste pak ti, co vyucovali vedecky komunismus..:-)
Ahoj, opět jste nezklamali a pobavili mne, jste prostě SUPER diskutující,
mám vás všechny ráda. Já se vrátila ze slunečného, teplého jihu na
zasněžené Valašsko a moje zádíčka řekla: "tytyty, teho trajdání,
máčaní sa ve vodě a vyvalovaní sa v mokrých plavkách (líná se
převléknout do suchých....) na větru, i když teplém a následném
užívání si dopravních prostředků více či méně drncavých bylo DOST,
fčil navštívíš svou NEJLEPŠÍ KAMARÁDKU (postel, abybylojasno) a budeš
sa jí pár dní držet!!!" a nepustila mne ani k PC ( snad jenom si
občas něco přečíst na mobilu a na ten blbě vidím) No ale zádíčka se
už trochu umoudřila
snad dovolí další kratší přesun směrem k jihu
To je mi líto. Z mokrých plavek jsou spíš problémy urologického typu. Záda, artróza, nebo "vyschlé" plotýnky spíš jen opotřebováním a věkem. Na ty by měl mít pohyb ve vodě regenativní, ne-li přímo omlazující účinek. Co snad takhle zkusit termální lázně? Znáš to, mají ve znaku staříka lámající svou berli.
Také jsem nad tím mudroval, jestli bych si tam neměl zajet.
Před dvaceti lety jsem byl na třítýdenní kůře v termálních lázních
v Bad Deutsch Altenburgu. Leží to na pravém břehu Dunaje nedaleko soutoku s
Moravou. Celkem jsem se tam nudil a jezdil na sobotu a na neděli domů. Na
chodbě měli obrazy Hieronyma Bosche. Asi chtěli
naznačit, že bude ještě hůř.
Jediné co bych považoval za přínosné byla pohybová terapie na suchu a ve vodě. Jinak tam byly masáže, bahenní zábaly, elektroforéza, dieta a možná ještě něco. Pár let předtím jsem ambulačně navštivoval i termální lázně ve Vídni, taky s masážemi, zábaly a bazénem s kyselinou sírovou. Opět před tím, ambulantně ultrazvukovou a krátkovlnou terapii (má to hloubkově prohřát klouby).
Nic z toho, subjektivně posouzeno, nezlepšilo problémy s rarmenem a se zádama.
Co mi fakt pomáhá, je horká vana doma, klidně na hodinu a elektricky
vyhřívané dečky. Prostě teplo. Ultimativní odstranění problémů s
pohybovým ústrojím nastane až pořádným prohřátím v krematoriu.
Tyvole vždyť je taková ateisticko-materialistická ideologie součástí naší historie. Ve škole nám jí vtloukali do hlavy. A i ateisté na individuální úrovni si můžou něco takového vytvořit. Jak píšu, každá idea se může proměnit v ideologii. V principu tomu nic nebrání.
Nevíra v existenci boha a v existenci pokračování života po smrti (jedno v jaké formě, zda jako duše anebo jako znovuvtělení zde na Zemi) vede k určitému náhledu na svět, je to světonázor. A každý světonázor se může stát ideologií.
Ateismus se v ideologii proměnit nemůže .-)))))
jj, idea se může proměnit v ideologii. nevíra v existenci boha ale není
idea :-))))
(Idea (řecké idea nebo eidos) znamená původně podobu, vzhled; v současné
češtině nejčastěji znamená:
představu, myšlenku;
nápad, záměr, projekt.)
Prostá nevíra v existenci Boha je prostě konečné faktum daného
jedince.
ateisticko-materialistická ideologie snad ani neexistuje, máš na to
nějaký odkaz? .-))))
existuje materialismus, ale to je také spíš filosofie než ideologie - tedy
řeší se jen něco "odosobněně", nejsou v tom přímo ukotvená pravidla pro
život společnosti, i když některá samozřejmě přirozeně vyplývají. ale
nikdo je nikomu nevnucuje. a ateismus rozhodně není podmínka
materialismu.
světonázor jo, protože samotný světonázor už má prvky ideologie -
stanovuje, jak chceš žít, jak si myslíš, že je nejlepší realizovat
život jedince i společnosti
ateismus nic nestanovuje. to jen říká, že dotyčný nevěří v existenci
boha
Nevíra v existenci Boha a v existenci pokračování života po smrti JE PŘEDSTAVA o světě (je to představa světa bez Boha a bez pokračování života po smrti), je to NÁHLED na svět a na život. Je to tudíž idea.
Ano mám, říkalo se tomu vědecký materialismus.
Komunismus je ideologie. Jako taková ve své zvrhlosti nemohla připustit koncept Boha, proto "bezbožná", ateistická. To šlo spíš o využití nebo zneužití ateismu, než o podstatu komunismu. I když i kdby si komunisti vetkli ateismus jako hlavní podstatu komunismu, furt ta ideologie bude ten komunismus, ne ateismus
Komunismus jako ideologie byla a je neustále zvrhlá je to jakýsi kopírování od toho to od tamtoho to,viz jak píšeš ateismus a i třeba Spartakiáda a jiné.
Ve státech řízených výhradně komunisty byl ateismus (nebo vědecký ateismus) zařazen jako nástroj na potlačení moci náboženských vůdců. Zkrátka komunistům šlo o vyšachování ideologické opozice, protože jim šlo o absolutní ideologickou moc nad poddanými. Paralelu známe z minulosti, když šlo katolíkům o absolutní ideologickou moc nad poddanými zákazem odlišných verzí náboženství a persekucí neoblomných vyhnání nekatolíků z Česka po porážce v bitvě na Bílé hoře.
„Ateismus jakožto ideologii jsme tu zažívali za vlády komunistů a i dneska je to tak u mnoha ateistů stále patrné.“
Pokud byl ateismus ideologií, byl jí tedy zřejmě i kulatozemismus nebo dvakrátdvarovnásečtyřismus. Což jsou všechno postoje, které se komunismus snažil vnucovat jako jediné správné.
Asi ne. To že nikdo neodpoorval, neznamenalo, že tomu všichni věří a považují to za správné
Ideologie je součte myšlenkový konstrukt světonázoru bez faktických
základů. Idée = myšlenka, nebo nápad logos = nauka.
V principu kráčí akorát o to jestli je ideologie pasována na státní
dokrínu a jak je tato doktrína na občanech vynucována.
Klec náboženství jsme před chvílí popsal : svázání pravidly, které nemají prokázaně reálný podklad. Neustálá nutnost se "rozhlížet a řešit", jestli neporušuješ pravidla, a pokud ano, cítit nutnost se kát, vyzpovídat, ap.
Rozumářská tvrdošíjnost - ta se může projevovat ale jen tak, že si budu stát na tom, že bůh není dokázaný. ale to není, takže to není tvrdošíjnost, to je jen respektování pravdy. a věřícím já boha neberu, žádnému věřícímu žádného jeho boha, i když má každý jiného. Tedy to není žádná klec, která by mi něco nařizovala nebo i jen doporučovala - možnost trvat na pravdě je přeci naopak projev svobody
Pokud člověk chce být lepší dělá to pro sebe a jak píšeš pravidla jsou dobrá, učí člověka vnímat sebe sama, jít do hloubky.
Většinou ti co s tím souhlasí a chtějí něco jiného, necítí se spokojení tím vším kolem sebe.
Jo, takže ti rozhodnou, že jsou ta pravidla dobrá pro ně. Nikoli, že jsou dobrá.
Ano asi tak u mě se líbí buddhismus jejich pravidla třeba.Ale je
složité je dodržovat občas se i nepovede.
svázání pravidly, které nemají prokázaně reálný podklad. Neustálá nutnost se "rozhlížet a řešit", jestli neporušuješ pravidla, a pokud ano, cítit nutnost se kát, vyzpovídat, ap.
Tak to jsi ale popsal každého "slušného" člověka (až na to
vyzpovídání se).
Rozumářská tvrdošíjnost je tvrdošíjné rozumaření - mnozí ateisté se totiž neustále snaží rozumovat nad věcmi, o nichž nemají dostatečný přehled, přičemž jakoukoli korekci svých názorů odmítají. Mnozí ateisté zaměňují rozum za rozumaření a mylně se domnívají, že jejich stanovisko stojí na rozumu. Přitom je snadné jim ukázat, že nestojí a že podléhají sebeklamu. Mnozí ateisté se opravdu chovají a vystupují jako dogmatičtí věřící.
To je otázka... Záleží asi na tom, jak budem ateismus definovat. Ale
vzhledem k tomu, že ateisté se s jejich náhledem na svět neshodnou (karma,
samsára), tak asi nebudou ateisté.
Definice ateismu je naprosto jednoduchá a zcela srozumitelná :
"Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos bůh),
bezbožnost, život bez Boha či bohů, se obvykle chápe v širokém smyslu
jako absence víry v Boha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské
povahy či podstaty.[1]"
Já osobně považuji buddhismus spíš za filosofii, takže nějaká karma, která a pokud není od Boha, mne vůbec v pohledu na uvedenou nauku nevzrušuje
No a idea karmy a neustálého znovuzrozování je ateistická anebo ne? Je v souladu s ateismem nebo není?
Pokud v tom nehraje roli Bůh, pak ateismu jako takovému nepřekáží, ale třeba to "znovuzrozování" odmítnu z jiných důvodů. Ale nikoli třeba určitou formu, stupeň, osudovosti
Já měl za to, že ateismus odmítá jakékoli duchovní koncepty, což idea znovuzrození nejspíš je (karma by nutně být asi nemusela, to by klidně mohl být nějaký materiální princip, něco na úrovni přírodních zákonů).
???
Ne, ateismus je POUZE nevíra v existenci Boha dle konceptu teistů.
"Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos bůh), bezbožnost, život bez Boha či bohů, se obvykle chápe v širokém smyslu jako absence víry v Boha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské povahy či podstaty.[1]"
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus
Mimochodem :
"Přirozený – člověk vůbec nemá představu boha, nezná tento pojem;
podle některých etnologů byl ateismus (neexistence víry v boha) v lidské
společnosti prvotní."
No ale taky né teisté, poněvadž buddhismus Boha umí dát stranou však Buddha říká: Běžte a nevěřte co vám říkám a ověřte si má slova.Jezis říká:Kdo půjde mou cestou a bude věřit co říkám ten k Bohu se dostane.Tady máš dvě odlišné definice a však křesťan nechápe paradox věty Buddhy a jeden mi i řekl: Poněvadž Buddha nevěřil tomu co učí.No on věděl né věřil,proto to tak řekl, můžeš ukázat cestu,ale musíš na sobě pracovat.Krasna věta kterou řekl na semináři jeden pán, který učí o kvantové mechanice: Bůh pomáhá těm co si pomohou sami, další člověk co pochopil paradox věty Buddhy: Běžte a mou cestu si ověřte sami.Zde vidíš že lidé co věří v Boha nemohou pochopit tak komplexní učení Buddhy a proto zakoření raději u pohodlnosti jen věřit a ono to nějak dopadne.
No budhismus stojí na poznání, teismus na víře. Proto Budha apeloval na osobní zkušenost (daleko víc než křesťanství) a odmítal pouhou víru, poněvadž o víře jeho cesta není, v ní ona nemá žádný účinek (narozdíl od křesťanství, které se snaží pomocí jí, rituálů a symbolů "oslovit" duši/nitro člověka a onu proměnu tak iniciovat samovolně zevnitř). Obě jsou naprosto odlišné cesty i způsoby pojetí téhož.
Souhlasím, jen bych ještě doplnila že buddhismus vychází z toho že
člověk se pomění sám a vlastní silou dojde k osvícení.
V křesťanství se člověk nechává proměnit Kristem - Bohem, chápe a
uznává že spása je nad jeho síly a že si musí nechat pomoci. Osobně jsem
tomu říkala úkrok stranou, abych mohla vystoupit z otáčejícíh se kola, je
třeba ustoupit stranou a nechat se podepřít. Dejte mi pevný bod a pohnu
vesmírem :-) Něco v tom smyslu, prostě ustoupit stranou mimo vesmír a
opřít se o pevný bod. Pak se člověk dokáže podívat zvenku dovnitř.
chápe a uznává. nech jen to "uznává"
a opravdu je osvícení skrze buddhismus to samé jako to, kekterému tě
přivede ježíš a opravdu je obecně o co stát a opravdu je to osvícení
nebo totální zblbnutí člověka? .-)))))))))
tomu pevnému bodu nerozumím, ale to je asi jedno :-))))
prostě jsi musela vystoupit z kola, abys ho viděla zvenčí. co ti to ale
mělo přinést a přineslo, a proč, nevíme, takže nevíme ani jestli to
mělo nějaký význam jiný, než který sis k tomu přimyslela ty :-)))
je to jedno :-)jsem věřící a spokojená, necítím se omezovaná ničím. Naopak, jsem svobodnější a klidnější. Jako ateistka jsem měla pocit mnohem větší odpovědnosti za své činy a z toho plynuly( možná) až uzkosti či ustrašenost. Teď to beru sportovně :-)
Teď jsi to napsala hezky - to je to, co tu ateisté tvrdí celou dobu -
víra je berlička. Jka se zbavit odpovědnosti, úzkosti, ustrašenosti,
"stvořit" si výmluvu ..... v tom to má teista určitě lepší
ale pokud je pravý věřící, jen si vymění jedny "strachy" za jiné, i
když méně "fyzické" :-))))
Musí se strachovat, jestli plní pravidla boží klece.
což v realitě nebývá snadné
pokud se nestrachuje, buď je dokonalý a nebo to hraje na všechny strany :-)))))))))))
Nemusí, zas tak hrozné to není. Jdu akorát do kostela na mši v neděli, a teď před velikonocemi se jdu vyzpovídat. I když ještě nevím z čeho ale určitě se něco najde. Třeba že se málo modlím, nebo moc kecám :-) ale člověk opravdu nemá nějaké velké hříchy pokud je šťastný... má rodinu, děti, milujícího manžela. Proč by hřešil... tedy úmyslně. A mohu se vyzpovídat z vlastní blbosti. Což uznávám... a jsem klidná že chyby z blbosti (prostě neúmyslné) jsou mi odpuštěny Třeba kdybych řekla nějakou neomalenost a někoho nechtěne urazila. Jen blbě vtipkuji třeba jak někdo pajdá, a pak si všimnu že nemá nohu. Dříve by se zhroutila a teď ne. Teď se omluvím, a řeknu si že se jsem blbá a takovým je odpuštěno.
Ma to jeste jednu podstatnou vyhodu, kdyz jde do tuheho, kdyz jsem pred
nejakou velmi ozehavou situaci, poprosim o podporu a skoro vzdy mam pocit, ze mi
byl "nekdo" napomocny. Mozna se na dobry vysledek naprogramuji, mozna, ze mi ale ten
"nekdo" pichne.
Já věřím že to dobře dopadne. Jinak bych do toho nešla. Bez víry, že to bude dobré, bych se nepustila do spousty věcí a stáhla kalhoty daleko před brodem :-) Od doby co jsem se nechala pokřtít jsem dokonce vtipná. To mi řekl manžel. že nikdy nevěřil že se mnou bude sranda. Anebo je to věkem, jak stárnu tak jsem víc v pohodě.
To mas jako s homeopatiky, neni v nich prakticky nic, analytickymi metodami se nepodarilo zjistit pritomnost nejake substance , presto nekterym lidem pomahaji, asi placebo ucinek. Vira je treba zalozena taky na placebo ucinku.
Taky jsem četl pár "studii" o homeopatikách.
Osobně nedám na ně dopustit.
V letě r. 1995 jsem chytil chřipku a měli jsme jet do Itálie.
V lékárně mi dali hmp lék Oscillococcinum - vyléčilo mě to za 24
hodin.
Od té doby se nim při chřipce léčila celá moje rodina - pokaždé
zabral.
To samé lidem, kterým jsem ho doporučil.
Takže nevím, co si mám o tom myslet.
Možno je to "práce" konkurence.
Věříš že je to lék a možná i proto ti pomáhá. i když je to "jen cukr". Pro tebe je to lék. žádný symbol. Myslím že v tom je rozdíl mezi symbolem a skutečností. že tomu věříš a osobně nedáš na ně dopustit. Je to tedy i subjektivní. ty osobně tomu věříš. Pak je to lék.
Kdybych byl sám tak OK - to bych bral.
Ale dával jsem to i dětem, doporučil dalším.
Trochu moc lidí, aby to bylo jenom placebo.
funguje to u dětí, u zvířat, u příbuzných... reagují na tebe, přenášíš na ně svojí víru.
Ja jsem vuci nim asi imunni, snad jedine mi sem tam pomaha Ignatia .Po tezkem urazu jsem zkousela kde co, vcetne homeopatik, reakce byla nulova, stejne nulove pusobila akapunktura. Pred nejakou dobou jsem ziskala bradavice, chodila jsem k dermatologovi kazdy tyden , bylo to otravne a i bolestive a vysledek se nedostavil. Pak me napadlo se zeptat v lekarne a tam mi doporucili homeopatickou tinkturu, kapla jsem si na jednu z nich asi dve kapky , celkove asi dvakrat a pres noc najednou vsechny zmizely a uz se nikdy neobejevily, pricinou bradavic jsou herpes viry. Myslim si, ze alternativni metody v pripade, ze jim clovek uveri, aktivuji samolecive sily.. jak je to ale treba u psu, kterym podavaji homeopatika , nevim, mozna zalezi, kdo jim je da a pes vyciti, jak to s nim mysli.
oscillococcinum dávají snad na úplně všechno :-))))
vzhledme k tomu, že naprostávětšina nemocí (nikoli úrazů) je psychosomatické podstaty, skutečně stačí věřit, že nějaký lék opravdu pomůže, i když je to voda :-)))
Věk dělá také divy. Třeba jenom manžel začal víc vnímat tvůj humor. Jo, když člověk chce něčeho dosáhnout, bez víry, že na to má, to dokáže málokdy.ale to nemá s várou v boha nic společného, to je snad jasné? já jedo od nejnovějších, možná se teprve dohrabu k podstatě
Tak jestliže má víra ozdravný charakter, pak to není berlička, nýbrž medikament. A to právě Ratka dobře vyjádřila.
Medikament je na nemoci, ne na "strach" :-)))))))))) Je to berlička :-)))) To ratka skutečně perfektně vyjádřila :-))))
Lékem (medikamentem) je všechno, co léčí, a je jedno, co to léčí - jestli tělo nebo duši.
Pokud je strach nemocí, tak pak i radost.
Ta se léčí čím, aby nebyla? :-))))
Permanentní negativní či problémový psychický stav je samozřejmě
nemocí. Situace, kdy je všechno v pořádku, snad není nemocí.
jasně. ale my se bavili o strachu a to snad nemoc není, ne? ten snad má sem tam každý zdravý člověk. a podobné emoce, negativní, které ale nejsou nemocí, ale "utěšit" je lze i bez léků.
Strach jako takový ne, ale pokud je permanentní nebo téměř permanentní nebo pravidelně se opakující, tak to potom je chorobný stav. To platí o všech negativních emocích, i o stresu. Chorobnost spočívá v nadměrné míře výskytů či neadekvátnosti takové emoce.
No ale já se bavil o prostém strachu. Který mnozí ateisté prostě zvládnou i bez berličky jako něco nejen normálního, ale dokonce užitečného.
Ratka ale popsala situaci nějakého téměř permanentního stavu, kdy na ní "padala" odpovědnost a z toho pak pramenil strach a úzkost nebo něco takového. "Prostý" strach, tj. strach, který se objeví čas od času, zvládnou všichni bez berličky.
Strach z odpovědnosti je řesně ten strach, který nemusí mít patologické příčiny a člověk se té zodpovědnosti snaží zbavit. Zažíváme ho každý opakovaně během celého život. A nejspíš každý bychom se zodpovědnosti rádi zbavili.
Ratka to nepopsala jako strach z odpovědnosti, ale jako stav přehnaného pocitu odpovědnosti a z toho vyplývající celkem přirozenou reakci.
Přesný předěl, nebo hranice mezi normálním a nenormální neexistuje.
Podobně jako neexistuje mezi nemocí a mocí.
Asi jde o to, jak samostatně dokáže subjekt zvládat dennodenní rutinu a
své poninnosti. Nebo jinak vyjádřeno, nemocný člověk je odkázán na pomoc
jiných lidí.
Tak přesné předěly neexistují nikde v přírodě. Ale chorobnost je
obecně chápána jako porušení nějaké funkce (ať už tělesné nebo
psychické), tj. nesprávná funkčnost nějakého orgánu, mající za
následek problémový stav. Tak bych to asi definoval. A je potom jenom naší
konvencí, jak škálu míry těchto porušení budeme klasifikovat. V
psychologii se třeba poruchy dělí na lehké (neurotické), kdy člověk
ještě dokáže sám fungovat, jenom to má ztížené, a těžké
(psychotické), kdy fungovat nedokáže (buďto permanentně anebo nárazově v
různých chvílích/obdobích). Ale to my jsme si takto stanovili.
Ano, souhlas. Budhismus jde "přímo na věc" a obrací svou pozornost na lidské nitro, zatímco křesťanství používá psychické projekce (promítnutí psychického obsahu ven "do světa") a to samé co budhismus řeší pomocí objektů vnějšího světa. Každý ten způsob má své pro a proti a každý člověk si prostě musí vybrat, co mu víc vyhovuje.
Když si sjedeš kousek níž, zjistíš, že jsme tam jasně napsal, že
samozřejmě i já jako ateista jsme "v kleci pravidel demokracie". Samozřejmě
že se mohu kát, že jsme jel na 50ce 90.
Ale ta moje klec je, jsme také psal, asi 136x "menší" než ta klec
věřícího, který je samozřejmě i v té kleci demokracie.
Rozumní lidé si rádi nechávají vysvětlit názor druhého. Pokud ten
názor trpí jadernou absencí argumentu a dovolává se jen a pouze na jakési
neidentifikovatelné, nezměřitelné interní pocity věřícího, u kterých
dávno víme, že je mohou způsobit i jen drohy, ale i přebytky některých
hormonů, asi se na něj nemůžeě zlobit, že to ateista NEPOVAŽUJE ZA DŮKAZ
-))))))))))))))))
ŠKODA, ŽE NIKDO NIKDY ŽÁDNÉMU ATEISTOVI NEDOKÁZAL, ŽE JEHO POSTOJ
NESTOJÍ NA ROZUMU A ŽE SE JEDNÁ O SEBKLAM :-)))) TO BY MNE DOCELA ZAJÍMALO,
NĚJAKÝ PŘÍKLAD JE?
Jako dogmatický věřící se ateista nechová nikdy, pokud, tak záměrně, aby přiblížil věřícímu dogmatikovi jeho chování, nikoli z principu :-)))) to je vyloučené, to ateista nemá vůbec zapotřebí :-))))
No, jako "pobyt v kleci" jsi popsal věci, které provádí každý morálně uvědomělý ("slušný") člověk. To že se člověk snaží jednat nějak jako člověk správně a že se kaje za svoje morální prohřešky, to je přece normální - nebo alespoň by mělo být. To je obyčejná psychohygiena a přispívá to ke stavu psychické normality (to ti řekne každý psycholog), tj. je to naopak známkou toho, že je člověk psychicky v pořádku. Právě toto je jeden z faktorů vzniku vnitřní svobody a vyrovnanosti.
Oni právě ateisté ne vždy jsou rozumní, i když u sebe nic nerozumného nevidí. Tohle všechno se dá prokázat z jejich výpovědí. Celá řada tvrzení ateistů zde nestojí na rozumu, nýbrž pouze na přesvědčení a na přání, aby to tak bylo. I tady je patrný určitý dogmatismus.
Jistěže jsme to napsal já. A vyspecifikoval, že v určité kleci žijeme
každej (musíme dýchat, pít, jíst, vyměšovat - už to tě/každého docela
zásadně omezuje)
A každej se snaží chovat správně podle svého přesvědčení.
Teista pak ale i podle pravidel, které údajně stanovil Bůh, a to dokonce s
hrzobou trestu, až fatálního (peklo)
Klidně předkládej ateistické jen přesvědčení a nerozum :-)))))))